Každý rok, stejně jako všichni hráči, napjatě čekám, co na nás vybalí lídři herního průmyslu na největší světové super mega šou jménem E3. Několikrát jsem to měl z první ruky, párkrát jako vystavující, naposledy jako divák když Nintendo odhalilo Wii a Sony PS3. Od dob, kdy jsou všechny hlavní tiskovky vysílány v přímém přenosu, pro mě ztratila osobní návštěva význam. Pokud nejste novinář nebo vystavující, za ty peníze to nestojí. Nevím, jestli to je tím, že stárnu, ale každým rokem začínám být navíc při sledování novinek čím dál tím víc zklamaný z toho, kam herní průmysl kráčí.

Hopsání a máchání rukama před televizí je pasé, letos poletí filosofické debatování s Xboxem. Tisková konference Microsoftu ukázala, jak se uměle vytvářejí trendy. Stačí vzít funkci, která je dostupná od samotného začátku, hodinu o ní mluvit a odprezentovat ji jako budoucnost lidstva. Možná se chytí, možná ne, ale to už není důležité, protože to ukáže až budoucnost, a kdo bude za rok hodnotit, jestli to vyšlo, nebo ne? Nikdo, protože tou dobou už bude do popředí zájmu popostrkováno zase něco nového, respektive spíše jiného.

Vyšla Crysis 2, dosavadní modla všech hardwarových fanatiků a prubířský kámen výkonů herních počítačů. Mnoho majitelů nabušených písíček ovšem zaplakalo. Ke spuštění hry nepotřebují vodou chlazené přetaktované monstrum s dvojicí nejvýkonnějších grafických karet. Hra jde bez problému spustit i na dva roky starém počítači nebo trochu výkonnějším notebooku a oproti prvnímu dílu na první pohled nepředstavuje ani žádný velký posun směrem k fotorealismu, na který jsme u Cryteku byli až doposud zvyklí. Stavitelé supervýkonných strojů si proto velmi rychle našli obětního beránka, který za to podle nich může – konzole!