Byl jsem u řady zpackaných launchů a spálil se hned u několika Kickstarterů. Chápu, že vývoj musí být peklo příliš mnoha kompromisů, které nechtějí dělat ani sami vývojáři. Dosud jsem vždy a všude přivíral oči a mával nad tím rukama. Když jsem přežil Gothic III, Diablo III, nebo No Man's Sky, přežiju všechno. Jenže pak přišli experti z Kalypso a do toho povážlivě plnícího se poháru chrstli své plné vědro. A já tak v případě čerstvě vydaného Commandos 2 HD Remaster poprvé v životě zažádal o vrácení peněz za hru.

Říká se, že stará láska nerezaví. A platí to i ve vztahu ke hrám. Zejména k těm, které si v době svého vydání nevysloužily kýžené ovace, a to navzdory svým nezpochybnitelným kvalitám, a dokonce historickému významu. V tomto trojdílném retro seriálu si ukážeme, že není na škodu ohlédnout se do herní historie, pokud v ní existují díla, ke kterým soudobý názor nebyl zcela spravedlivý a jejichž význam odhalil až čas. Zejména pokud reprezentovala nápady, trendy a atmosféru, které už dnes nezaslouženě patří minulosti.

5 milionů hráčů Sea of Thieves. 11 milionů hráčů The Elder Scrolls Online. 35 milionů hráčů Rainbow Six Siege. Znamená to něco? Vlastně ani ne. Posedlost čísly je v marketingu pochopitelná a lákavá stejně, jako titulek „TOP 10 věcí, které jste nevěděli o XY“. Vidíte? Zase to lákavé číslo. Jenže stejně jako většina takto bulvárních titulků je bezobsažné i sdělení o tom, že Overwatch má 40 milionů hráčů. Nemá.

Nintendo upřesnilo plány pro chystanou a odloženou placenou online službu pro Nintendo Switch, a je to opět krásně nepřekvapivě překvapivé. Služba ponese jednoduchý název Nintendo Switch Online, rozjede se letos v září a ročně vás vyjde na již dříve oznámených 20 eur.

Představte si, že by se filmař Jan Svěrák rozhodl natáčet svůj nový film v Řecku, a poté co si při jízdě taxíkem natočil okolí silnice, by byl na hotelu zatčen, uvězněn v uprchlickém táboře a měsíce vězněn, protože soudci zrovna stávkují. Doma by pak o oscarovém režisérovi "prestižní" společenský týdeník napsal, že může být rád, že ho nezastřelili a úřady zcela kašlaly na jeho osud. Pokud vám to přijde neuvěřitelné, pak vězte, že přesně tohle se právě děje vývojářům světoznámé série Arma, které se řecké úřady rozhodly alespoň šikanovat, když už jim nemůžou zakázat vývoj jejich nové hry (Arma 3).

Davové nadšení kolem projektu nezávislé herní konzole postavené na Androidu už od začátku připomíná herní variaci na „Český sen“ a zatím žádná zveřejněná informace mě nedokázala přesvědčit o tom, že Ouya je něčím jiným, než fikcí, na jejímž konci bude stát pár desítek tisíc naštvaných lidí. Je překvapující, že naprostá většina novinářů řeší v souvislosti s Oyou problémy typu "jak budou vypadat původně mobilní hry na televizi", nebo "jak se bude předělávat dotykové ovládání na gamepad". V tuto chvíli jde totiž o hodně předčasné starosti. Mnohem důležitější je otázka důvěryhodnosti celého projektu a faktem je, že desetitisíce fanoušků dávají bez většího přemýšlení peníze na věc, ze které neexistuje nic víc, než... obrázek.