Když se řekne Doom, vybaví se mi několik nosných momentů mého hráčského života. Setkání s Johnem Romerem na Game Access v Brně. Kabelem propojené počítače 468 MAX a můj první multiplayer ve čtyřech, pěti letech. Nebo klasický devadesátkový mulťák, kdy jeden hráč chodí a otevírá dveře a druhý v mezičase kosy zástupy pekelníků. Přesto bych Doom do svých nejoblíbenějších her na první dobrou nezařadil, protože původní doomovská hratelnost v kontextu žánru zestárla. Jak se ale Bethesda připravuje na vydání Doom Eternal, přistála na současných konzolích trošku nečekaná nostalgická nadílka.

Asi jen málokdo čekal, že první kroky v Doomu 3 budou připomínat spíše úvod Half-Life než frenetické přestřelky první hry. Snaha o cosi nového se ovšem v případě Dooma 3 nepodepsala pouze pod úvodem. Od spawnování nepřátel po prokletou baterku dnes Doom 3, který vyšel před 15 lety, 3. srpna 2004, působí jako úskok stranou. Ve své době hra způsobila skoro malý puč uvnitř id Software a kráčela v duchu pomíjivých dobových trendů.

Nemuseli jsme v redakci narychlo shánět přehrávač VHS, abychom si nové záběry z Blair Witch mohli vychutnat, zamířili jsme pro ně jenom na web časopisu Game Informer. Herní verze kultovní klasiky pochází z dílny hororových veteránů Bloober Team, autorů série Layers of Fear nebo Observer. V legendárním prokletém lese v ní coby bývalý policista pátráte po zmizelém chlapci.

Mít služebné a nemuset hnout ani prstem je pro někoho jistě splněným snem. Pro Cleu a jejího mladšího brášku se ale tenhle sen rychle promění v noční můru, jejich rodiče si totiž namísto lidských posluhovačů zotročili příšery a ty teď ovládly jejich panství. Utíkejte, jsou vám v patách!

H. P. Lovecraft je sice mrtvý přes 80 let, herní svět ale jako by ho objevil teprve nedávno. Her, které ho alespoň zmiňují jako jednu z inspirací, pokud nebyl rovnou tou hlavní, je v posledních letech jak hub po dešti. Gibbous v téhle mírně homogenní hmotě hororových adventur volí alespoň trochu originální cestu: klasická 2D animace, drzá mluvící kočka… Ano, mluvící kočka.

Jaký by to byl pocit, být uklízečem uvězněným na supertajné výzkumné stanici na Marsu, kde se začaly dít divné věci a není z ní úniku? Já to nevím, ale Shane Newehart, hrdina vesmírného hororu Moons of Madness, ano. Šílenství, halucinace a paranoia se tam vklíní, zato tolik potřebná pomoc nepřichází… a nepřichází…