„K čemu jsou staré příběhy, když není komu předat jejich moudrost?“ Tak se ptá ukázka ze hry Never Alone. Tím i pojmenovává panický strach ze ztráty informací. Ten naší civilizaci doprovází skrz naskrz staletí a tisíciletí: něco známe, víme a umíme, ale bojíme se, že o to přijdeme. Ztrátě předcházíme písmem, filmy, přenosnými disky a k takovému zálohování mohou sloužit i hry, třeba jako Never Alone. Jsou v ní ztvárněny skutečné legendy a představy o světě původních obyvatel Aljašky. A pozor, nejde o fiktivní příběh „inspirovaný lidovou tvořivostí“, ale o „důkladně zpracovanou lidovou tvořivost“.

Filmové dokumenty se na fenomén her a lidí kolem nich zaměřují stále častěji, což je...