Recenze
Mario Party Superstars – recenze skvělé party hry
15. 11. 2021
|
Aleš Smutný
Mario Oslava pro velké i malé
Jurassic World Evolution - recenze
24. 7. 2018
|
Jan Olejník
Od vydání budovatelské strategie Jurassic Park: Operation Genesis sice neuplynulo 65 miliónů let, ale minimálně na mě to tak už pomalu začalo působit. Vždyť dinosauři jsou pořád cool a od prvního Jurského parku (1993 – připadáte si staří?) přežili všechny módní vlny. Takže když Frontier Developments, známí díky výborné Planet Coaster, oznámili Jurassic World Evolution, moje srdce poskočilo radostí. Na následujících řádcích bych ale rád vysvětlil, proč mi radostně neskákalo moc dlouho.
El Hijo – recenze plíživé adventury z Divokého západu
19. 1. 2021
|
Patrik Hajda
Hitman, Thief a… El Hijo?
Mega Man 11 - recenze
11. 10. 2018
|
Lucie Jiříková
Mega Man se do historie videoher zapsal stejně nesmazatelným písmem jako třeba ježek Sonic. Postavička se vzhledem malého chlapce se po desítky let pravidelně vrhá zachránit Zemi od zlotřilých robotů, přičemž si našla nekonečnou frontu obdivovatelů a přirozeně se tak pasovala na hlavního maskota společnosti Capcom.
No70: Eye of Basir - recenze
17. 7. 2017
|
Ondřej Švára
Atmosférických adventur, které chytnou a nepustí, není nikdy dost. Bohužel, zrovna No70: Eye of Basir k nim nepatří. Je smutným důkazem, že z teoreticky spolehlivých žánrových ingrediencí nemusí sama od sebe vzejít kvalitní hra. Lehce podprůměrné dílo od tureckého studia Oldmoustache Gameworks trápí jalový příběh, špatná technická kondice a krátká herní doba.
Kona - recenze
20. 4. 2017
|
Pavel Válek
Kanada, to není jen země plná milých lidí a javorového sirupu. Velkou část země tvoří nebezpečná příroda, kde každý krok může být ten poslední, a málokdo by se do těchto míst dobrovolně vydal beze zbraně. Podobné myšlenky má i detektiv Carl Faubert, který je na cestě do malé vesnice právě na severu Kanady. Nejede si sem ale odpočinout, pozval si jej významný podnikatel, kterému neznámí vandalové poničili majetek, a on cítí, že by se mu hodil bodyguard. Po cestě však do Carla málem nabourá protijedoucí auto, a navíc jej zastihne bouře, která celé okolí zahalí pod sněhovou pokrývku. Vskutku ideální první pracovní den.
Triangle Strategy – recenze JRPG ve stylu Hry o trůny
8. 3. 2022
|
Aleš Smutný
Překvapivá pecka, která osloví hratelností i příběhem
FIFA 17 - recenze
22. 9. 2016
|
Václav Pecháček
Nová fotbalová sezóna rovná se nová FIFA. Takový je nenarušitelný řád světa, nevyhnutelný výsledek pradávné rovnice. Stejně jistý, jako že se střídají roční období, jako že každé ráno vyjde slunce, a jako že všechny trofeje o nejlepšího fotbalistu světa si mezi sebe rozdělí Messi a Ronaldo. A protože fotbalová veřejnost stále tvrdošíjně odmítá ocenit úžasné výkony Tomáše Rosického Zlatým míčem, nic se na tom nezmění ani letos. Dámy a pánové, přivítejte FIFA 17 - nejnaleštěnější fotbalovou hru všech dob.
Hobo: Tough Life – recenze simulátoru českého bezdomovce
20. 4. 2021
|
Patrik Hajda
Nemáš pade, brácho?
Age of Empires III: Definitive Edition – recenze
24. 10. 2020
|
Adam Homola
Je to dobré, ale zahrajte si radši dvojku
Anthem – recenze
25. 2. 2019
|
Jan Slavík
Anthem je hra, u níž nemáte pocit, že by se byť jednou tvůrci z BioWare sešli na poradě a řekli si u nějaké mechaniky: „Vždyť takhle to dělají všichni. Zamysleme se, jak to uděláme my, aby to bylo ještě o fous lepší.“ Místo toho nasadili přístup: „Ale co už, takhle to bude stačit.“ Designový šlendrián smíchali s nulovou invencí při navrhování... čehokoliv, načež se dostavil nepříliš překvapivý výsledek. Dvě tři hodiny relativně zábavného, ačkoliv žalostně generického střílení, následované nástupem stereotypu a nudy.
Phoning Home - recenze
9. 2. 2017
|
Pavel Válek
Jmenujete se ION. Jste nový model robota, vyslaného na intergalaktickou průzkumnou misi. Vaším cílem je najít planetu, která by obsahovala dostatek nerostných surovin pro další rozvoj lidstva, a vzorky dopravit zpět na vaši rodnou planetu. Jak už tomu ale bývá, přistání není zrovna hladké, a z původně prostého sbírání vzorků se stane boj o holé přežití.
Assassin‘s Creed Valhalla: Dawn of Ragnarök – recenze fantasy rozšíření
15. 3. 2022
|
Jakub Malchárek
Ódinova nenápaditá výprava mezi trpaslíky
Phoenix Point – recenze
10. 12. 2019
|
Pavel Skoták
Z Pandořiny skříňky toho podle mýtu vylezlo na světlo světa plno, ale nic z toho nebylo příliš žádoucí pro poklidnou existenci lidstva. Pojmenování zkázy celého světa „Pandoravirus“ je proto velmi případné. Právě s důsledky tohoto viru se musí vypořádat pozapomenutá, oficiálně zrušená organizace Phoenix Point, která je sama o sobě už spíš legendou než hybnou silou, kterou bývala dřív. Duchovní nástupce XCOMu (nebo, chcete-li, starého X-Comu) čeká.
Agony – recenze
1. 6. 2018
|
Vilém Koubek
Agony na sebe upozorňuje odvahou ukázat vám peklo tak zlé, groteskní a pokřivené, že by vedle ní konkurenční horory mohly blednout závistí. Nezastavuje se prakticky před ničím, a proto z ní taky některé části nakonec neprošly cenzurou do finálního produktu. Ukrývá se ale pod nánosem masa, kostí, perverze a bradavek nadržených démonek také dobrá hra?
Zaklínač 3: Srdce z kamene - recenze
16. 10. 2015
|
Miloš Bohoněk
Víte, co je největší kumpán z téhle hry vlastně zač? Není to ani princezny požírající drak, ani plundrující bandita, ale právník. To je kolikrát úplně nejhorší. Myslíte si, že si s ním sjednáte jednu věc, jenže když dojde na zúčtování, z drobounkých písmenek na druhé straně lejstra uplete oprátku a pevně ji stáhne kolem vašeho krku. A to si piště, že na zúčtování dojde! Právník nikdy nemešká, nikdy nezapomíná a nikdy neodpouští. Doktor Faust by mohl vyprávět. A charizmatický Olgierd von Everec, jedna z hlavních postav datadisku Srdce z Kamene, také. „Dávej si pozor, co si přeješ,“ radí muž, kterého nelze zabít. Ona to totiž není žádná výhra.
Svoboda 1945 – recenze české vzdělávací hry
3. 8. 2021
|
Václav Pecháček
Po válce mír, po útlaku… svoboda?
The Legend of Zelda: Skyward Sword HD – recenze
14. 7. 2021
|
Adam Homola
I stará lineární Zelda má pořád co říct
Hell Let Loose - recenze drsné druhoválečné střílečky
13. 8. 2021
|
Mars Vertigo
Ani arkáda, ani realismus
GRID – recenze
24. 10. 2019
|
Patrik Hajda
Letošní oznámení nových GRIDů pro mě bylo jedním z nejzajímavějších. Návrat výborné série do závodního segmentu, který každoročně drží naživu snad jen formule a nějaká ta rally, pro mě sliboval mnohé. Těšil jsem se na skvělou arkádu, která lákala na nevídanou umělou inteligenci. Obojí jsem dostal, ale bohužel zde chybí cokoliv jiného, co by to drželo pohromadě a dávalo nějaký smysl.
Kirby and the Forgotten Land – recenze velmi dětské skákačky
23. 3. 2022
|
Pavel Makal
Spíš pro hračičky než pro hráče
Warsaw - recenze
18. 10. 2019
|
Vilém Koubek
Svým vizuálem se tahové RPG z druhé světové války Warsaw na první pohled vykrádá roguelike klasiku Darkest Dungeon. Kvalitou se jí však bohužel nevyrovná, neboť do ní vývojáři zapomněli vedle několika mála zajímavých nápadů zakomponovat také zábavný příběh či uspokojivé mechaniky.
Syndrome - recenze
14. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Kvalitních survival hororů není nikdy dost. Bohužel, zrovna Syndrome jejich řady nerozšíří. Což o to, děsit umí mistrovsky, jenomže na všech frontách. Temnou atmosféru na prokleté vesmírné lodi kazí špatné technické zpracování, odpudivý level design a mizerná AI. Hledáte-li alternativu k Dead Space, System Shock či Soma, berte dílo od studia Camel 101 s velkou opatrností.
Salt and Sanctuary - recenze
29. 3. 2016
|
Lucie Jiříková
Zatímco se zraky fanoušků nesmlouvavých, ale férových RPG upínají k vydání Dark Souls III, vyšla bez větších ovací pro PS4 (a časem snad i pro PC) hra Salt and Sanctuary. Jde o nemilosrdné a na soubojích založené akční RPG, které má ambice zapsat se do srdcí fanoušků Dark Souls nesmazatelnou čarou stejně, jako přiznaný vzor. A světe div se, Salt and Sanctuary se to opravdu daří, protože nejenom splňuje všechny předpoklady výborné hry, ale navíc přidává parádně stylizované zpracování a rozlehlý svět k objevování.
Plants vs. Zombies: Garden Warfare 2 - recenze
3. 3. 2016
|
Daniel Kremser
Když před sedmi lety vyšla tower defense hra Plants vs. Zombies, těžko by někdo předpověděl, že to tahle zdánlivá ujetost dotáhne až na konkurenta klasických multiplayerových stříleček, tradičně spjatých s válečnou tématikou. Garden Warfare 2 totiž skutečně je plnohodnotnou střílečkou se vším, co k multiplayerové akci patří. Oproti předchozímu dílu tak nabobtnala do rozměrů normální hry. Otázka ale zní, nakolik je nový obsah evolucí, a nakolik nastavovanou kaší.