Recenze
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
27. 4. 2020
|
Miloš Bohoněk
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Close Combat: The Bloody First – recenze
27. 10. 2019
|
Mars Vertigo
Od vůbec první porce slavné válečné série Close Combat uplynulo úctyhodných 23 let. Od té doby se tato takticko-strategická značka dočkala dalších šestnácti oficiálních titulů (včetně jednoho střílečkového provedení), což ji kvantitativně řadí kamsi těsně pod nekončící řadu sportovních sérií od EA. Přesto o ní vědí nejspíše jen kovaní, především druhováleční, virtuální vojevůdci. Možná i proto, že The Bloody First, tedy Krvavá první, je vůbec prvním dílem v sérii (nepočítáme-li onu střílečku), který si zahrajete v plnohodnotném 3D.
Space Hulk: Tactics - recenze
23. 10. 2018
|
Jan Slavík
Na vesmírném horizontu se rve prostor. Nenadálá warpová bouře ohýbá realitu a ze zející trhliny vyplouvá gigantické těleso. Obrovský slepenec vraků a asteroidů, zlověstný a smrtelně nebezpečný. Zejména pro blízkou imperiální planetu, do které hrozí narazit. Naštěstí se okolo z bitvy vrací křižník jedné z kapitul Adeptus Astartes Blood Angels, která odpovídá na tísňové volání. Ačkoliv sami poranění z předchozí řeži, jejich věrnost Impériu je neoblomná a ochota obětovat se pro vyšší cíl absolutní. Dobrodružství pod taktovkou Space Hulk: Tactics od studia Cyanide může začít.
Assassin’s Creed Odyssey – recenze
1. 10. 2018
|
Šárka Tmějová
Až do nedávna každý podzim znamenal příchod minimálně jedné iterace Assassin’s Creed. Egyptské Origins po roční pauze příjemně překvapily, ale stále působily relativně tradičně, s Odyssey se však tvůrci vydali do mnohem méně probádaných vod plných příběhových rozhodnutí a rozvíjení RPG prvků. A triér!
Assassin’s Creed Origins - recenze
1. 11. 2017
|
Šárka Tmějová
Snad u žádné herní série jsem nevydržela tolik dílů, jako u Assassin’s Creed. Možnost cestovat po nádherných kopiích měst prodchnutých historií a příběhy konspirací, spiknutí a politických machinací totiž žádná jiná značka, pokud vím, nenabízí. I tak mě ale loňská pauza vlastně potěšila, protože co může být horšího, než když vaší oblíbené sérii začne docházet dech. Zvlášť když poslední díly v čele s Unity nepůsobily jako lehké zadýchání, ale spíš pořádné předsmrtné křeče. Rok se s rokem sešel a Anubovi dík, soudě dle Assassin’s Creed Origins zatím není potřeba se loučit napořád.
FIFA 18 - recenze
12. 10. 2017
|
Václav Pecháček
Mám jeden sen. Tím snem je dokonalá fotbalová hra, kterou by vůbec nešlo rozeznat od reálného fotbalu. Pak se z toho snu probudím a uvědomím si, že je vlastně docela pitomý, protože bych ve skutečnosti vážně nechtěl u každého mače strávit hodinu a půl. V ranním světle odrážejícím se od hladinky mléka s cereáliemi pak svůj sen reformuju. Stačila by mi hra, u níž bych prakticky neměl co kritizovat, u níž by požitek ze samotného hraní a ze struktury módů okolo kulminoval v pocit blaženého naplnění. Snadné, že? Hm, jistěže ne. PES 2018 se přiblížil první polovině, ovšem ve druhé selhal. A FIFA 18? Tak ta to má přesně naopak.
Planet Coaster - recenze
8. 7. 2017
|
Jan Slavík
Jakékoliv videoherní budování zábavních parků má být ve dvou rozměrech a pixelaté grafice! To už ovšem neplatí. Tedy, ne, že by podobné přesvědčení nemělo něco do sebe, ale hra, která tento roky zažitý stereotyp nabourá, jednou přijít musela. Trvalo to sice osmnáct let, protože právě tolik času uplynulo od vydání Sawyerova legendárního tycoonu, ale dočkali jsme se. Planet Coaster, trojrozměrná simulace výstavby zábavního parku, je stejně dobrá jako RollerCoaster Tycoon. A možná, že i lepší.
A Plague Tale: Requiem – recenze středověkého krysího dobrodružství
17. 10. 2022
|
Alžběta Trojanová
Kde i nejkrásnější jablko je prohnilé...
Master Detective Archives: Rain Code – recenze poutavé detektivky
17. 7. 2023
|
Patrik Hajda
Jedno město, spousta detektivů a ještě více záhad
Hráli jsme spoustu her pro PlayStation VR2. Tyhle by neměly ujít vaší pozornosti
24. 2. 2023
|
Pavel Makal
Malé i velké zážitky ve virtuální realitě
Volume - recenze báječné stealthovky
27. 8. 2015
|
Jan Slavík
Bohatým brát a chudým dávat. Sentiment, za který se v historii postavila řada osobností a významných postav. V realitě to pochopitelně většinou dopadlo všelijak, ovšem jistou romantiku představě čestných a spravedlivých banditů nelze upřít. Myslí si to i vývojář Mike Bithell, jehož nová hra Volume je právě o jednom takovém mladíkovi, který se navzdory dobrému původu, zaručujícímu pohodlný život, rozhodl změnit finanční rovnováhu společnosti ve prospěch potřebných.
Kholat - recenze atmosférického hororu
12. 6. 2015
|
Jan Slavík
V noci 2. února 1959 došlo k dodnes nevysvětlenému úmrtí výpravy devíti studentů Uralského polytechnického institutu. Studenti mířili k hoře Otorten, ovšem ve tmě zabloudili a nakonec se utábořili na úbočí hory Cholat Sjachyl, kde za tajemných okolností také zahynuli. Záchranná výprava na místě nalezla jejich tábořiště, stany roztrhané zevnitř, jakoby před něčím utíkali, a těla s poničenými orgány a frakturami lebek, ale bez známek potyčky či boje. Oblast byla na několik let uzavřena, teorií se vyrojilo nespočet, ale uspokojivé vysvětlení se do dnešních dnů nepodařilo podat nikomu. Tato událost je známá jako Djatlovův incident či incident Djatlovovy výpravy - podle náčelníka výpravy Igora Djatlova. Toliko fakta, jimiž se inspirovala hra Kholat.
White Night - recenze černobílého hororu
13. 4. 2015
|
Jan Olejník
Když jsem si před časem posteskl, že už nikdo nechce udělat hru, která by se podobala původním dílům série Alone in the Dark, ani jsem netušil, že se dočkám malého překvapení. Černobílá White Night je dílem vývojářského týmu Osome Studio a připomíná právě zašlé časy hororových adventur se statickými kamerami. Jenže netradiční vizuální stylizace a brnkání na nostalgickou notu nemusí vždy stačit.
Door Kickers - recenze
21. 11. 2014
|
Jakub Kovář
Dveře údajně symbolizují nové možnosti a jejich otevírání zase překvapení – a Door Kickers je o překvapení. V roli velitele SWAT týmu se totiž snažíte v maximální možné míře zaskočit nepřátele číhající za rohem nebo právě za těmi zpropadenými zavřenými dveřmi.
The Swapper - recenze
25. 9. 2013
|
Ondřej Švára
Tolikrát v životě si člověk přeje být na více místech zároveň! Třeba matka, které při vaření křičí na dítě. Nebo penzista mezi slevovými koši. A co třeba Jirka Luňák v zápase o postup do kraje? Zajímavé je, že stejná touha se projevuje i ve hrách. Především v těch, které jsou založeny na pohybové logice.
NHL 14 - recenze
19. 9. 2013
|
Martin Bach
Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...
Battlefield 3: Armored Kill - recenze
9. 10. 2012
|
Aleš Smutný
Recenzování DLC Armored Kill k Battlefield 3 jsem se bál. Asi žádné DLC (ani hektická zběsilost Close Quarters) nezosobňovalo tolik věci, které jsem v Battlefield 3 nevyhledával. Veliké tankové bitvy, mohutné souboje na nebesích a post pěšáka jako krmiva pro kulomety a kanóny. Když totiž mluvíme o likvidaci obrněnců, vždy jsem to dělal pěšmo, mimo kokpit či pomíjivé bezpečí tanku. Na druhou stranu, jelikož jsem 99 % času odehrál za engineera, mám ze všech těch platfusáků největší šanci se v tomhle pancířem skřípajícím DLC chytit. Engineeři spolu se scouty (SOFLAM) budou hlavní hranou třídou.
FlatOut 3: Chaos & Destruction - recenze
21. 1. 2012
|
Ondřej Švára
Co je špatné, jmenuje se většinou dost chlapácky. U her to platí takřka totálně. Jako by se snad nízká kvalita dala kompenzovat slovy. I třetí FlatOut si takto pomáhá. Kam mu ale podtitul „Chaos a Destrukce“ pomůže doopravdy, lze jen potichu tušit. Do přízně fanoušků tradičního FlatOutu se totiž rozhodně nevetře. A těžké to bude mít i u obyčejných smrtelníků, kterým se prostě líbí arkádové závody. Nový Flatout zkrátka není hrou pro nikoho. Ti, kteří si ho zahráli, už opravdu nevěří, že superbudget může být k něčemu dobrý a že holandské studio Team 6 nemusí pokaždé naprogramovat úplnou hovadinu. Ve třetím FlatOutu ji vyrobilo na klíč.
Bodycount - recenze
31. 8. 2011
|
Karel Drda
Bodycount mohla být pořádná střílečka, která se na dlouhé měsíce stane pro všechny vyznavače žánru ideální zábavou. Ne každý chce totiž hrát komplexní 1st person akce s nějakým přídavkem. Mohla to být hra, která prostě jen nabídne dostatečně velké množství akce s naprosto ideálním poměrem jednoduché zábavy. Tvůrcům však záměr vyšel jenom částečně.
Battlefield: Bad Company 2 - Vietnam - recenze
15. 1. 2011
|
Tomáš Jung
Hraní Battlefield Bad Company 2 (recenze) má účinek jako velký hrnek kávy. I když budete válčit pozdě do noci, všechna střelba, exploze granátů, projíždějící tanky a budovy hroutící se v oblacích prachu se tak intenzivně zařezávají do mozku, že ničí jakékoli myšlenky na spánek. Za takovým zážitkem stojí jedinečný pohon hry – engine Frostbite, který předvádí destrukci prostředí v nevídaném měřítku. Jedním výstřelem z RPG nebo granátometu zničíte půl baráku, pokácíte strom nebo alespoň rozstřelíte povalující se bednu.
Might & Magic VIII
21. 3. 2000
|
Redakce Games.cz
Might & Magic VIII - recenzeAutor: GOnDaR Publikováno: 21.března 2000 Ohlédnutí ...
F.E.A.R. 2 - mega-recenze
16. 2. 2009
|
Redakce Games.cz
Kdopak by se oživlé Almy bál? Ten, komu nevadí zachování tunelovosti, přestože se tvůrci distancovali od datadisků pro jedničku, nebo ten, kdo upřednostňuje atmosféru a kubíky krve nad samotnou hratelností.
Aliens vs. Predator - exkluzivní recenze
15. 2. 2010
|
Redakce Games.cz
Vetřelec, predátor a člověk se opět potkávají na planetě, aby svedli boj o přežití a nabídli tři odlišné pohledy na jednu událost. Jak dopadlo shledání po skoro 10 letech?
Call of Duty: Modern Warfare 3 - recenze
11. 11. 2011
|
Aleš Smutný
Když jsem před čtyřmi lety rozehrál Call of Duty 4: Modern Warfare, byla to pro mě hra, která vojenské střílečky přenesla do „next-gen“ éry. Spojovala solidní kampaň s kvalitním multiplayerem, který kladl důraz na pěchotní boj a navzdory své akčnosti nebral hráči možnost, sáhnout v určitých situacích po taktičtějším způsobu hraní. Teď jsme v roce 2011, ze značky Call of Duty je nejvýdělečnější herní artikl a díky tomu do značné míry diktuje, jak má moderní válečná střílečka vypadat. A z části je určitě nutné dodat - „bohužel“.
Pro Soccer Cup 2002 - recenze
26. 8. 2002
|
Redakce Games.cz
Fotbalové mistrovství světa v Koreji a Japonsku už sice dávno skončilo, ale to nezabránilo CD Projektu k vydání dalšího pokusu o simulaci tohoto svátku. Dá se vůbec srovnat s World Cup 2002 od EA Sports?
Battlefield 2042 – recenze nejhoršího Battlefieldu moderní éry
23. 11. 2021
|
Pavel Makal
Když je recenzování utrpením
MechWarrior 5: Mercenaries – recenze
18. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Přátelé obřích zkázonosných pochodujících kovových monster, vítejte ve třetím tisíciletí. Napříč Vnitřní sférou galaxie zuří již třetí nástupnická válka ústředních lidských mocností rozesetých po stovkách planet. Civilisté možná válkou trpí, avšak pro šéfa žoldnéřské společnosti jde naprosté požehnání. A po bezmála dvaceti letech si toto požehnání konečně zase můžete užít i vy a vaši parťáci z masa a kostí.
PES 2020 – recenze
23. 9. 2019
|
Václav Pecháček
Fotbalisté se obvykle zlepšují v tom, co dosud neumí, jako když trenér Manchesteru United Ole Gunnar Solskjær nedávno prohlásil o mladém útočníkovi Masonu Greenwoodovi, že je to jeden z nejlepších zakončovatelů, jaké kdy viděl, ale ještě musí zapracovat na taktice a presinku. PES 2020 je ovšem výjimka z fotbalového pravidla – zlepšuje se v tom, v čem už předtím bylo vynikající. V zážitku na samotném hřišti. Mimo něj to jako obvykle není žádná sláva, i když kariéra pro jednoho hráče udělala krok správným směrem.
Mutant Year Zero: Road to Eden – recenze
13. 12. 2018
|
Šárka Tmějová
Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.
DiRT 3 - recenze
20. 5. 2011
|
Václav Rybář
Závodní série se letos zbavují slavných jmen jako mlýnských kamenů. Druhý Shift poslal do háje NFS předložku a třetí DiRT pro změnu vychází zbaven jména jednoho z nejslavnějších rallye závodníků. Nový Colin bez Colina? Dává to smysl, protože už podruhé hru propaguje spíš Ken Block - pro někoho cirkusák, co na parkovišti pálí gumy pro potěchu davů na YouTube, pro jiné vycházející hvězda WRC.