Recenze
MotoGP 23 – recenze krásných motorek
22. 6. 2023
|
Dominik Valášek
Všechno ostatní krom vizuálu bohužel skřípe
Freedom Force - recenze
4. 4. 2002
|
Redakce Games.cz
Jásejte, osvoboditelé dorazili! Komiksoví superhrdinové z Freedom Force přišli právě včas, aby zachránili New York před zkázou v taktické strategii s RPG prvky od tvůrců System Shocku.
Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze
26. 10. 2019
|
Ondřej Švára
Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.
The Devil in Me – recenze parádního hororu z antologie The Dark Pictures
21. 11. 2022
|
Jakub Žežule
Kolik postav zachráníte?
Street Fighter X Tekken - recenze
19. 3. 2012
|
Václav Rybář
Určitě vzpomínáte na věčné debaty o tom, kdo by z koho udělal kůlničku na dříví. Van Damme z Norrise, Norris ze Seagala, Seagal ze Snipese a Snipes z Lundgrena? Nebo to bylo naopak? Fandové akčních béček se v devadesátých letech mohli hádat do krve (mnohem častěji spíš do dna, protože tyhle debaty probíhaly v hospodě), ale byl to až Stallone a jeho Postradatelní, co nám dalo alespoň pár odpovědí. A po letech dohadů přichází rozřešení i na herní scéně. Jin vs. Ryu? Ken vs. Paul? Bison vs. Heihachi?
MarioKart DS - recenze
12. 1. 2006
|
Redakce Games.cz
Série MarioKart je videoherní stálicí už mnoho let, ale vzhledem k exkluzivitě Nintenda si u nás nikdy nezískala takovou popularitu. Nicméně jde o "ultimativní roztomilou závodní sérii" - čím exceluje poslední verze pro DS?
Nintendogs (DS) - recenze
30. 11. 2005
|
Redakce Games.cz
"Tatínku, já chci pejska!" - "Zmlkni, tady máš Nintendo DS." Hra Nintendogs, jejíž náplní je starání se o psa a učení ho různým věcem hlasovými povely, přináší účinnou zbraň proti vašim ratolestem a nudícím se přítelkyním.
Crusader Kings III: Legends of the Dead – recenze morového datadisku
19. 3. 2024
|
Aleš Smutný
Chrlení krve na několikero způsobů
Luigi's Mansion 2 - recenze
26. 4. 2013
|
Jakub Kovář
Mariův brácha Luigi kdysi (psal se rok 2002) na GameCube za pomoci vysavače lovil duchy a v Nintendu si řekli, že by nebylo špatné tuhle herní mechaniku oživit. Kníratý instalatér v zeleném tričku se proto nedobrovolně vydává zachránit Evershade Valley před nájezdem jindy mírumilovných duchů, kteří vlivem zlého kouzla zešíleli a páchají neplechu.
112 Operator – recenze
20. 5. 2020
|
Zbyněk Povolný
Přijdu domu po dvanáctihodinové pracovní směně, zuju si boty, odložím kabát a kecnu sebou s oroseným nápojem na gauč. Zatímco relaxuju v pohodlí domova, přemýšlím o tom, že zítra mě čeká opět ta samá úporná šichta, plná nervů a stresu. Třesu se z toho, jak mě zítra šéf seřve kvůli pár chybám, které jsem během směny natropil. Takový rutinní pracovní cyklus zažívá velké množství populace a přesně tenhle pocit ve mně několikrát vyvolala hra 112 Operator, která vás přenese do křesla operátora záchranných složek.
Return of the Obra Dinn - recenze jedné z nejlepších her roku
29. 11. 2018
|
Jan Olejník
Return of the Obra Dinn může na první pohled vypadat jako typická indie hipsteřina, ale zdání klame. Unikátní grafický kabátek totiž perfektně zapadá do celého soukolí, které pohání tuhle neotřelou detektivku, a není tu jen na efekt. Lucas Pope si dal na čas a po vynikajícím titulu Papers, Please! přichází s další promyšlenou peckou.
Metroid: Samus Returns - recenze
14. 9. 2017
|
Miloš Bohoněk
Fez. Dust. Axiom Verge. VVVVVV. Ori and the Blind Forest. A mnohé další perly… Co mají společného? Patří do jednoho menšího subžánru, jemuž říkáme metroidvania. Slovo je to jak z jiné planety, ale to, co za sebou skrývá, zřejmě již znáte z vlastní zkušenosti. Základem je vždy rozsáhlý 2D svět propojený spoustou chodbiček, které díky novým schopnostem postupně odemykáte, přičemž kdykoli se můžete kamkoli vrátit. Za poslední roky se díky nezávislé scéně staly metroidvanie velmi populárními, což je ovšem poměrně paradoxní. Samotný zakladatel tohoto žánru, série Metroid, je totiž už pěkných pár let u ledu (dělejme, že neslavná odbočka Federation Force radši ani neexistuje). To se teď konečně mění. A stojí to za to.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze
19. 12. 2016
|
Václav Pecháček
Shadow Tactics: Blades of the Shogun představuje podobný blesk z čistého nebe, jaký svého času prozářil temná herní podzemí v podobě Legend of Grimrock. Staromódní dungeony byly všemi rozumnými vývojáři považovány za žánrovou fosilii, patřící leda do muzea, a do stejné škatulky z nějakého důvodu během let zapadly i stealthové taktické strategie po vzoru Commandos či Desperados. Musí to chtít kus odvahy, vzepřít se průmyslovému konsensu, a pustit se do projektu připomínajícího hry, které byly naposledy populární někdy v minulé generaci, a to ne konzolové, nýbrž lidské. A světe div se, ona se ta odvaha vyplácí. Podobně jako Grimrock, i Shadow Tactics je totiž vynikající počítačová hra.
SteamWorld Heist - recenze
28. 6. 2016
|
Pavel Dobrovský
Před třemi lety vydalo švédské studio Image & Form hornickou akci SteamWorld Dig, ve které autoři šplhali na vyšší příčky originality. Posuďte sami: Autonomní humanoidní roboti s parním strojem místo srdce obývají westernovou vesnici, pod kterou se rozkládají doly plné bohatství. Stačí vzít do parní roboruky krumpáč a pod diktátem úkolů, ale i svobodné volby, se vypravit na těžbu. Svižná kutací akce v osobité grafice a s dobře vyprávěným příběhem vzbudila ohlas, který jak známo rodí úspěch. Jen kdyby to tolik nepřipomínalo Spelunky říznutou Terrarií! Nicméně, Dig postavil Švédy na pevné nohy a nepřímé pokračování SteamWorld Heist jde jinou a výrazně zajímavější cestou. Ti samí kouřící roboti se potulují vesmírem a přepadávají lodě v tahových 2D bitvách, ve kterých je odraz kulky od zdi silnější než složité statistiky. Oproti předchozí hře tohle téma rozhodně vytěžené není.
Pokémon X & Y - recenze
4. 11. 2013
|
Miloš Bohoněk
„Na tomhle světě není nic jisté, vyjma smrti a daní,“ prohlásil Benjamin Franklin a skoro se trefil. Na jednu jistotu totiž zapomněl - noví Pokémoni (dovolím si skloňovat) budou dozajista skoro stejní, jako ti předešlí. Vždyť i ta Poké sestřička se nadále uklání a Snorlax na mostě zaclání! Kolegu Franklina omlouvá snad jen to, že kvůli zakládání USA či co neměl na hraní s Game Boyem tolik času, jako trenéři Pokémonů.
51 Worldwide Games – recenze skvělé kolekce miniher
2. 6. 2020
|
Patrik Hajda
Poker, kulečník, autodráha
Nidhogg - recenze
26. 1. 2014
|
Lukáš Grygar
„Líbí se mi, jak umělec pracuje s modrou barvou,“ zazní v jednom mém oblíbeném filmu. Líbí se mi, jak Mark Essen alias Messhof pracuje s modrou barvou, respektive jak s modrou barvou pracuju já, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč v hrdle modrého protivníka. Na to, že před koncem prvního odstavce už jsem v recenzi stihnul třikrát „respektive“, se s modrým panákem moc nerespektujeme a jdeme si nejenom po tom krku. Jenže takhle už to v Nidhogg chodí: zleva doprava, zprava doleva a vždycky proti šermíři opačné barvy.
Orcs Must Die! 2 - recenze
4. 9. 2012
|
Jakub Kovář
Když před necelým rokem vyšel vynikající mix akční hry a tower defense strategie jménem Orcs Must Die!, rozhodně jsem nešetřil chválou a hlavně si užíval perfektní zábavy. Druhý díl jsem si proto nesměl nechat ujít.
Tropico 4 - recenze
28. 12. 2011
|
Jakub Kovář
Zatáhněte rolety, vytáhněte ze skříně rákosovou sukýnku a dva kokosáky pro přítelkyni. Oprašte oblíbenou sklenku a nalijte do ní kořeněný rum, načež si ještě zapalte kubánský doutník. Tropico vás totiž krásnou grafikou a chytlavými rytmy okamžitě vtáhne do pohodové atmosféry, v níž můžete líně rozhodovat o osudu svých poddaných, a bylo by zbytečné kazit si náladu plískanicemi nebo neodpovídajícím oblečením a nevhodným alkoholem.
Duke Nukem: Manhattan Project
31. 5. 2002
|
Redakce Games.cz
Blonďatý svalovec se vrací na scénu v arkádě Manhattan Project, aby zachránil New York před mimozemskou havětí a ukázal všem pochybovačům, že klasické plošinovky na PC ještě nevymřely.
Metroid Other M - recenze
21. 9. 2010
|
Redakce Games.cz
Když herní společnost vlastní silnou značku, ke které se stále vrací, může to dopadnout různě. Jednou možností je osud Tomb Raidera, kdy Eidos s každým dílem vyhlašuje revoluci, ale skutek utek. Druhou variantou je série Metroid, která se ne s každým dílem, ale přesto poměrně často mění, a zůstává svěží. Záchytným bodem, držícím jí pohromadě, je od prvního dílu pokračující příběh a hlavní hrdinka – Samus Aran.
Worms Reloaded - recenze bláznivé strategie
8. 9. 2010
|
Petr Poláček
Po devíti letech se i na počítače konečně vracejí naši známí červíci ve 2D zpracování. Komu nesedělo 3D, může jásat.
Spider-Man Web of Shadows - recenze
30. 12. 2008
|
Redakce Games.cz
Málokterá městská akce dokáže nabídnout tak opojný pocit svobody pohybu jako ty s pavoučím mužem, houpajícím se mezi mrakodrapy. Tentokrát jsme se měli dočkat možnosti přiklonit se i na stranu zla.
Tiny Tina's Wonderlands – recenze Borderlands v laciném cosplayi
1. 4. 2022
|
Pavel Makal
Když se ani moc nesnažíte předstírat
Rebel Galaxy Outlaw – recenze
17. 9. 2019
|
Mars Vertigo
Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.
Street Fighter V - recenze
10. 3. 2016
|
Václav Rybář
Předem bych rád varoval, že následující recenze je plná rozporů a vnitřních soubojů. Street Fighter V je totiž po letech strávených v nejrůznějších variantách čtyřky jednoznačným posunem kupředu, co se týče herní mechaniky, vyvážení postav a dynamiky soubojů. Dokonce lze říct, že se Capcomu povedlo najít lék na řadu klíčových bolístek a vytunit Street Fightera tak, aby se líbil jak rekreačnímu button masherovi, tak profíkům, co počítají každý frame a v duelech spoléhají víc na taktiku než bezhlavé kombování. Na druhou stranu je pětka hrou nedodělanou, v mnoha ohledech rozbitou a poskládanou tak nějak narychlo. Je to mimořádně nešťastné, protože tohle vykročení do vzrušujícího nového světa elitní držkové není prezentované jako beta nebo early access, ale jako plnohodnotná hra.
Street Fighter IV - recenze
22. 5. 2009
|
Redakce Games.cz
Že mlátičky ustoupily z módy? Ale kdeže, legendární Pouliční bojovník vrací úder. Je ohromné množství herních variant, dlouhý trénink a taktičtější pojetí k prospěchu?