Recenze
The Keep - recenze PC verze
23. 3. 2017
|
Jan Slavík
Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety pro Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy, okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů handheldu, což ocenil Aleš v recenzi a společně s ním i řada kritiků ze světa. Nedávno ale hra vyšla na PC, a nejenom že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, ale hlavně se musí vypořádat s mnohem větší konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.
Song of the Deep - recenze
24. 2. 2017
|
Ondřej Švára
Na dně moří žijí svým vlastním životem poklady, monstra i zajímavé herní náměty. Song of the Deep je arkádou mnoha tváří, a tak v ní objevíte od všeho něco. Melancholickou zápletku o dívce, co se potopila pro svého ztraceného otce, podtrhuje velkoryse otevřená hratelnost v rozšafných grafických kulisách. Škoda, že hru jako vystřiženou z nejpodivuhodnějších snů Jacquese Cousteaua zbytečně stahují pod hladinu nešikovné ovládání a frustrující puzzly.
Way of the Red - recenze
13. 1. 2017
|
Ondřej Švára
Znáte pohádku O Ptáku Ohniváku, planoucím opeřenci s rudým peřím? Možná vám ji připomene plošinovka Way of the Red. Úspěšně boří žánrové stereotypy tím, že vám v arkádových mapách nasadí křídla. Sází také na variabilní soubojový systém s přesným ovládáním. Zamrzí ovšem nezdařená retro stylizace, tragická umělá inteligence a krátká herní doba. Way of the Red nakonec nedolétla až na samotný vrchol herní zábavy.
Legend of the Skyfish - recenze
11. 1. 2017
|
Jan Hrdlička
Povězme si to hned zkraje. Inspirace kultovní Zeldou se v Legend of the Skyfish odráží více než jasně, nejen v názvu. Současně je však třeba upozornit na fakt, že tvůrci téhle mobilní akční adventury se nikdy nesníží k čiré nápodobě své předlohy. Namísto toho nabízejí svěží a skvěle vyladěný obsah, jako na míru tvořený pro dotykové displeje, který vám učaruje svým půvabem, a jen zřídkakdy vás popudí.
This Is the Police - recenze
29. 7. 2016
|
Ondřej Švára
Práci policie můžete buď zesměšnit, adorovat nebo démonizovat. Autoři manažerské strategie This Is the Police si zvolili od všeho trochu. Vyobrazují policii takovou, jaká by asi sama chtěla být… ale i nechtěla. V rozměrném těle šéfa metropolitní služebny si přičichnete ke korupci, politickým intrikám i svodům mafie, a přesto z toho všeho můžete docela šťastně vyklouznout. To vše je zabaleno do vynikající hratelnosti. This Is the Police je návykovým herním manažerem bez výraznějších chyb. Občas zahrozí jen mírný stereotyp a nežádoucí předvídatelnost.
Valentino Rossi The Game - recenze
30. 6. 2016
|
Ondřej Švára
Když nevíš jak dál, přilep na svoji hru slavné jméno. Osvědčená taktika tvůrců motoristických simulátorů však v případě Valentino Rossi The Game nenese negativní podtón. Naopak, věnovat nový díl z licenční motocyklové série slavnému jezdci, byl od italských tvůrců z Milestone dobrý nápad. Čeká vás díky tomu závodění s bohatým obsahem i nečekanou dávkou charismatu, přestože se v něm několik zbytečných či nepovedených nápadů našlo.
Dying Light: The Following - recenze
6. 5. 2016
|
Daniel Kremser
Před rokem jsem Dying Light (recenze) označil za zbytečnou hru s tím, že tvůrci sice měli ambice, ale nedokázali je v plné míře převést do praxe. V Techlandu se však za ten rok nepoučili a namísto, aby problémy původní hry řešili, je opakují v pokračování, které je převlečené za masivní datadisk. Jeho podtitul The Following napovídá, že pokračuje v marné krasojízdě ambicí, které znějí lákavě, ale ve skutečnosti zase tak skvělé nejsou.
The Banner Saga 2 - recenze
20. 4. 2016
|
Lukáš Grygar
Jedno slovo: rozpolcenost! A nebojte, hned přibudou další. V Banner Saga neexistují jednoduché odpovědi, přestože se i druhý díl severskou mytologií inspirované strategie s oblibou láme vedví. Ostatně, vstupujete do něj tam, kde jednička tragicky vrcholila – smrtí jedné z ústředních postav. Od rozhodnutí, které k ní vedlo, se odvíjí další vyprávění. Tažení lidí a varlů, rohatých obrů, je i po smrti obávaného Bellowera spíše úprkem. Z východu se na západ valí hordy tzv. „dredge“, nemluvných kamenných nepřátel, které však žene něco ještě daleko děsivějšího. Jaké tajemství ukrývá náklad na povozu, vláčeném vaší karavanou, a jaké látači, kteří jeho dopravou zaúkolovali klan Havranů?
Tom Clancy's The Division - recenze
18. 3. 2016
|
Jan Olejník
Takový Black Friday v New Yorku rozhodně nepamatují! Kromě výrazně zlevněné elektroniky totiž nyní můžete získat jako bonus i fungl novou virovou nákazu, která vás pravděpodobně pošle na věčnost. Kdo vytvořil zmutovaný virus neštovic, a proč? Na to musíte přijít společně s kolegy ze speciální jednotky Division ve stejnojmenném akčním RPG s MMO prvky od Ubisoftu a studia Massive.
We Are The Dwarves - recenze
8. 3. 2016
|
Pavel Skoták
Až vám bude někdo tvrdit, že trpaslíci jsou pouze doménou Pána Prstenů a podobně ražených fantasy, ukažte jim We are the Dwarves. Zkuste si proto na moment představit, jak by to asi dopadlo, kdyby trpaslíci z Ereboru proměnili svoji Osamělou horu na raketové silo a hlubiny vesmíru by prozkoumávali pomocí high-tech udělátek. Líbí? Mně ano.
Toby: The Secret Mine - recenze
20. 12. 2015
|
Jan Slavík
Logická plošinovka na postřeh s černými siluetami postav i předmětů? Je zřejmé, že v dílně vývojáře Lukáše Navrátila nevznikl počin, který by měl potenciál zatřást světem svou průlomovou originalitou. Inspiraci hrou Limbo tvůrce bez skrupulí přiznává - ono mu také, co si budeme povídat, nic moc jiného nezbývá, protože je naprosto zjevná. Jenže existuje inspirace a inspirace, a Toby: The Secret Mine občas cupitá a poskakuje po hranici prachsprosté kopie. Možná se mělo jednat o pokývnutí směrem k vzoru, ale vzdání holdu vypadá jinak. Několik úrovní je totiž předloze podobných natolik, že by se kolem pomalu mohl začít šířit plíživý odér soudního sporu.
Destiny: The Taken King - recenze
30. 9. 2015
|
Daniel Kremser
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
Niko: Through the Dream - recenze
17. 9. 2015
|
Jakub Kovář
V lidských snech je možné cokoliv. Můžete v nich potkat dávno zesnulé lidi, vychutnat si létání a vůbec prožít kupu skvělých dobrodružství, stejně jako se nechat zdeptat děsivými nočními můrami. A ve snech mladé dívky jménem Niko se odehrává i dnes recenzovaná akční adventura, která má obrovskou výhodu v tom, že si může dělat, co chce. Může třeba popírat veškeré fyzikální zákony a vymýšlet šílené puzzly v originálním prostředí.
Grand Tactician: The Civil War - Whiskey & Lemons – recenze skvělého DLC, které nejde hrát
14. 9. 2023
|
Ondřej Rolník
Tyto citróny jsou příliš kyselé
Assassin’s Creed Valhalla: The Siege of Paris – recenze výpravy do Franské říše
18. 8. 2021
|
Šárka Tmějová
Inovace? Spíše více recyklace
The Thaumaturge – recenze RPG, které vás nechá stát se pánem démonů v historické Varšavě
5. 3. 2024
|
Michal Krupička
Persona od Poláků?
Wolfenstein II: The Amazing Deeds of Captain Wilkins - recenze
9. 4. 2018
|
Ondřej Švára
Každé dobrodružství jednou skončí. Na bonusové epizody k Wolfenstein II: The New Colossus se ale nebude vzpomínat v dobrém. Série The Freedom Chronicles nepřesvědčila ani s posledním dílem The Amazing Deeds of Captain Wilkins. Masakr nacistů s vojákem na vysokých podpatcích má sice své kouzlo, ale kampaň z recyklovaného obsahu, s jepičí trvanlivostí je potvrzením zmaru celé trilogie, která je historicky nejhorším přídavkem do série Wolfenstein.
Ghostrunner – recenze nemilosrdného kyberpunku
14. 12. 2020
|
Patrik Hajda
Wake the fuck up, Ghostrunner
Surviving the Aftermath – recenze budovatelského survivalu
30. 5. 2022
|
Pavel Skoták
Vítejte na zdevastované Zemi
Marvel’s Guardians of the Galaxy – recenze
2. 11. 2021
|
Šárka Tmějová
Nepravděpodobní hrdinové zase zasahují
Iratus: Lord of the Dead – recenze
12. 5. 2020
|
Jakub Šindelář
Zástupy mrtvých pochodují a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se masa. Mumie bojuje bok po boku se zombií a kostlivcem… a lidé prchají. Zbylé šiky odvážných se shlukují, aby bránily poslední zbytky svobody. Země živých už nikdy nebude jako dřív. Nekromant Iratus si ji hodlá podmanit, tvrdě a nekompromisně, jednou provždy.
Kingdom Under Fire – The Crusaders – recenze
2. 5. 2020
|
Zbyněk Povolný
Korejská společnost Blueside se proslavila především značkou Kingdom Under Fire, která vyniká spojením klasické real-time strategie s dalším žánrem a vzniká tak pozoruhodně namixovaný koktejl. V roce 2019 vyšla dlouho odkládaná a ještě déle očekávaná hra Kingdom Under Fire II, která klasickou strategii propojila se základy akčního MMO, kritici však výsledkem nebyli příliš potěšeni a u fanoušků titul také kdovíjak nezazářil. Nejspíše i proto se v Blueside rozhodli, že jejich další krok nebude nová hra, ale opětovné vydání populární Kingdom Under Fire – The Crusaders, která vyšla před čtrnácti lety na původní Xbox.
The Wild Age – recenze české strategie
18. 2. 2020
|
Zbyněk Povolný
Nebudeme si nic nalhávat: strategické hry delší dobu ustupují ze svých pozic a dny největší slávy už mají za sebou. Herní svět inklinuje spíše k instantnímu zážitku, a tak se složité a obtížně uchopitelné strategie staly výsadou užší skupiny lidí, které něco takového pořád ještě přijde atraktivní. The Wild Age jde ale trochu jinou cestou. I když se stále jedná o strategii jako víno, je pravým opakem toho, co si představuju pod slovem „složitá“. Tedy na první pohled. Po nějakém čase jsem zjistil, že pod jednoduchou slupkou se skrývá směsice prvků, které dokážou kvalitně potrápit mozkové závity.
Through the Darkest of Times – recenze
12. 2. 2020
|
Mars Vertigo
Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.
Journey to the Savage Planet – recenze
11. 2. 2020
|
Jan Slavík
Humorná first-person akční adventura Journey to the Savage Planet od Typhoon Studios vám předvede, že motivací ke snaze najít nový domov pro lidstvo opravdu nemusí být touha zachránit náš druh, zapsat se do historie, rozšířit obzory či podobné vyšší cíle. Úplně stačí se až po uši topit v nesplatitelných dluzích, když vesmírná společnost zachřestí měšcem a s potutelným úsměvem nabídne značně nevýhodnou smlouvu. Podpis už je pak vlastně jen formalita a dobrodružství může začít.
Close Combat: The Bloody First – recenze
27. 10. 2019
|
Mars Vertigo
Od vůbec první porce slavné válečné série Close Combat uplynulo úctyhodných 23 let. Od té doby se tato takticko-strategická značka dočkala dalších šestnácti oficiálních titulů (včetně jednoho střílečkového provedení), což ji kvantitativně řadí kamsi těsně pod nekončící řadu sportovních sérií od EA. Přesto o ní vědí nejspíše jen kovaní, především druhováleční, virtuální vojevůdci. Možná i proto, že The Bloody First, tedy Krvavá první, je vůbec prvním dílem v sérii (nepočítáme-li onu střílečku), který si zahrajete v plnohodnotném 3D.
Trine 4: The Nightmare Prince - recenze
17. 10. 2019
|
Pavel Skoták
Zlá novina, hrdinové, princ se nám ztratil! Jednoduchá pohádková premisa o ztraceném princi a stínu šířícím se královstvím konečně nabrala jasné 2.5D kontury s příchodem dlouho očekávané puzzlové adventury Trine 4: The Nightmare Prince. Ta se po nepříliš radostně přijatém třetím dílu snaží vrátit ke kořenům a servíruje hráčům to, po čem tak dlouho toužili. Stačí ovšem návrat do minulosti k úspěchu?
Bloodstained: Ritual of the Night – recenze
24. 6. 2019
|
Jan Slavík
Když Kodži Igaraši před čtyřmi lety prezentoval na Kickstarteru svůj nový projekt, nikdo ani na moment nepochyboval, že chce prostě udělat novou Castlevanii, jen pod jiným jménem. Přesně tak to i dopadlo. Bloodstained: Ritual of the Night je v jádru pravověrná klasika a svým konceptem vás tedy nepřekvapí. Místo toho to udělá tím, o jak nápaditý, bohatý a propracovaný titul se jedná.