Recenze
Shadowhand – recenze
18. 12. 2017
|
Šárka Tmějová
Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby flashovky a hry v prohlížeči měly příběh? Všechna ta spoj tři plná středověkých bitev, shoot ‘em up o generačních konfliktech, tetris doplněný o tragické osudy starobylých civilizací… Totiž, já nad tím doteď taky nepřemýšlela. Ale tvůrci kombinace karetní hry s vizuální novelou Shadowhand si na tom postavili živobytí.
Perception - recenze
13. 7. 2017
|
Pavel Skoták
Jak umocnit strach ze tmy v hororu? V Deep End Games dostali nápad obsadit do hlavní role hororu Perception slepou hrdinku Cassie, která se v dětství naučila vnímat okolní svět pomocí echolokace. S touto schopností a silnými nervy se vydává prozkoumat starý dům kdesi v Massachusetts, o němž se jí nepřestávají zdát velice znepokojivé sny.
Blackwood Crossing - recenze
26. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Dětská fantazie je mocná čarodějka. V adventuře Blackwood Crossing nechá z vlaku vyrůst strom až do nebe a lidem nasadí zvířecí hlavy. Hra vás láká pomocí divotvorného a zároveň melancholického příběhu o rodinných problémech, který sám o sobě patří k absolutní žánrové špičce. Nedoprovodila ho však adekvátní hratelnost. Špičkový scénář kontrastuje s nevýraznou herní mechanikou a neuvěřitelně krátkou herní dobou. Blackwood Crossing obstojí jen jako malé umělecké cvičení.
Poochy and Yoshi's Woolly World - recenze
2. 2. 2017
|
Pavel Skoták
Poochy and Yoshi's Woolly World je další v řadě Wii U her, které si našly cestu i na handheld 3DS. Oproti originálu přináší nová verze několik příjemných změn, ale co si zachovává, je roztomilé zpracování, které dokáže pohladit po duši i ty největší tvrďáky
Wheels of Aurelia - recenze
9. 12. 2016
|
Lukáš Grygar
Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.
Death Road to Canada - recenze
20. 10. 2016
|
Pavel Skoták
Víte, co zavinilo největší počet dopravních nehod ve Švédsku? Los. Zkuste si pak takové nebezpečné zvíře představit třeba ve Spojených státech, které jsou sice zmítané zombie apokalypsou, ale stále jde o zemi neomezených možností. Máte? Skvěle. A teď si představte, že takový poraněný los nezemře vaší rukou podle představ, ale v posledním záchvěvu života se rozhodne vzít všechny (před zombíky prchající) nebožáky s sebou na onen svět. Přežil jediný a do Kanady pořád daleko. Kruté.
Crush Your Enemies - recenze
2. 8. 2016
|
Pavel Skoták
Určitě jste už někdy měli náladu zahrát si strategii, která nevyžaduje hodiny učení se herních mechanik. Rádi byste trávili všechen volný čas u Civilizace nebo Europe Universalis, ale prostě to není v lidských silách. Na místo toho cítíte neodkladnou potřebu zahrát si něco, co vás uvede do varu, a díky čemuž budete mít dobrý pocit z každého vítězství? Pak jste tu správně, Crush Your Enemies nabízí přesně takové strategické vyžití.
Hitman - recenze druhé a třetí epizody
16. 7. 2016
|
Jan Olejník
Epizodické vydávání nových dobrodružství známého holohlavého zabijáka bylo už od začátku mnohými považováno za kontroverzní krok. Přece jen, komu by se chtělo čekat na další mise několik týdnů? Avšak po ne zcela bezchybné první epizodě (viz recenzi) se možná ukazuje, že rozdělení Hitmana na menší části nemusí být na škodu. Tvůrci tak alespoň mají čas posbírat zpětnou vazbu od hráčů a poupravit nový obsah. Tedy aspoň teoreticky. Ovšem jak to funguje v praxi? Odpověď nabídly právě druhá a třetí epizoda, které vás zavedou do Itálie a Maroka
Mario & Sonic at the Rio 2016 Olympic Games - recenze
6. 7. 2016
|
Jakub Kovář
Virtuální sportování je ideální zábavou na večírky, kdy se osazenstvo vyvalí do křesel před televizi s pivem v jedné a brambůrkami v druhé ruce. Menší revoluci kdysi přineslo Wii, které lidi vyhnalo z křesel aspoň do vzpřímené polohy (tedy aspoň do chvíle než jste přišli na to, že tenis se dá hrát v pohodě i ze sedu). Mario a Sonic nicméně v Riu na pohybové ovládání na rozdíl od minulých dílů zcela zapomínají a vrací se ke klasickému ovládání pomocí tlačítek a analogů nebo D-Padu. Koncept ale zůstává stejný jako v předchozích hrách - jde o sbírku nepříliš náročných miniher, které mají za cíl pobavit bez rozdílu věku, pohlaví nebo herních preferencí.
Out There: Oceans of Time – recenze
21. 6. 2022
|
Patrik Hajda
Minimalistické, a přesto velkolepé vesmírné putování
Age of Empires III: Definitive Edition – recenze
24. 10. 2020
|
Adam Homola
Je to dobré, ale zahrajte si radši dvojku
Far Cry 5 – recenze
26. 3. 2018
|
Václav Pecháček
Hodnotit většinu nových her od Ubisoftu je zapeklitý oříšek. Ať už zahalení v kápi šplháte na osmdesátou věž, nebo s kulometem a raketometem osvobozujete stý padesátý nepřátelský tábor, vždycky to bývá zábava – jenže taková povědomá. Kdyby tyhle hry existovaly ve vakuu, kdyby je nebylo možné přirovnávat k jejich předchůdcům, nejspíš by pravidelně vyhrávaly ocenění za nejlepší hru roku. Ovšem takové vakuum neexistuje, a porovnávat se musí i v případě Far Cry 5.
PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze
12. 2. 2018
|
Václav Pecháček
PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.
Mark H. Walker's Lock 'n Load: Heroes of Stalingrad - recenze
15. 3. 2014
|
Tomáš Jung
Ohrnovat nos nad deskovým válečným hraním je jako považovat naše předky za tupce. Válečné deskovky byly a jsou podkladem nespočtu videoher z různých platforem. Kromě PC využívá jejich principy nemálo mobilních her, konvertuje je na displeje tabletů i dotykových telefonů.
Eador: Masters of the Broken World - recenze
2. 5. 2013
|
Lucie Jiříková
Eador: Masters of the Broken World je něco jako dort, který si v jedné z klasických českých pohádek od Josefa Čapka vařili pejsek s kočičkou. Na rozdíl od cukrářského výrobku z pohádky je však Eador produkt chutný. Pokud ho tedy budou hrát ostřílení stratégové, kteří mu prominou několik technických chyb a dost neintuitivní uživatelské rozhraní.
Kingdom Hearts 3D - recenze
8. 11. 2012
|
Jakub Kovář
3DS je platforma plná zajímavých a zábavných titulů, ale akčních RPG na ní moc není. Legendární série Kingdom Hearts se to pokouší změnit a s vervou se vrhá dobýt aktuální nintenďáckou platformu. Jakožto člověk dílem, které mísí Final Fantasy a světy od Disneyho (např. Tron: Legacy, Zvoník od Matky Boží, Pinocchio…), nepolíbený, jsem si myslel, že půjde o ideální titul, jak s Kingdom Hearts začít. Možná jsem se trošku přepočítal…
Iron Front: Liberation 1944 - recenze
27. 6. 2012
|
Tomáš Jung
ArmA 2 má svůj nenapodobitelný styl. Není to jen tím, že se snaží v co největší možné míře simulovat účinnost zbraní. Boj v ArmA 2 je specifický díky otevřené krajině i extrémně rozmanité bojové technice a významně ho také tvaruje chování AI, která ne vždy dobře dokáže otevřené prostředí využívat. Iron Front: Liberation 1944 přitom tento styl přejímá se vší jeho krásou i chybami, až si člověk říká, jestli si zaslouží postavení samostatné hry (kterou formálně je!), nebo patří spíš do škatule běžných druhoválečných módů.
Dead Space 2 - recenze
25. 1. 2011
|
Martin Bach
Konečně mu vidíme do očí. Isaac Clarke. Jeho jmenovci, Isaac Asimov a Arthur C. Clarke, položili před mnoha lety základy science-fiction. On nyní píše další kapitolu příběhu, který vzdává tomuto žánru neskrývaný hold. Od vydání prvního dílu Dead Space (recenze) neuplynuly ještě ani tři roky, Isaac je ale zpátky a vedle pohledu do jeho unavených očí se můžeme kochat i pokračováním příběhu, který začal v roce 2508 na těžařské lodi USG Ishimura.
Just Cause 4 - recenze
10. 12. 2018
|
Jan Slavík
V Just Cause 4 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň. Pokud jste požehnáni sloní pamětí, všimli jste si, že krom čtyřky v názvu jsem identickými slovy otvíral recenzi předchůdce před třemi lety. Lacině jsem si tak ušetřil námahu s vymýšlením úvodu. Jenže když mohou vývojáři recyklovat svou vlastní tvorbu a předložit v podstatě to samé, jen s jiným pořadovým číslem, proč bych nemohl já?
Counter-Strike v1.6B - recenze
16. 6. 2003
|
Redakce Games.cz
Otestovali jsme poslední verzi 1.6B Counter-Strike, jejíž magnetem jsou vedle upravených map nebo nové výzbroje a štítu hlavně boti - počítačem řízení protivníci. A jak rozchodit distribuční systém Steam?
Anthem – recenze
25. 2. 2019
|
Jan Slavík
Anthem je hra, u níž nemáte pocit, že by se byť jednou tvůrci z BioWare sešli na poradě a řekli si u nějaké mechaniky: „Vždyť takhle to dělají všichni. Zamysleme se, jak to uděláme my, aby to bylo ještě o fous lepší.“ Místo toho nasadili přístup: „Ale co už, takhle to bude stačit.“ Designový šlendrián smíchali s nulovou invencí při navrhování... čehokoliv, načež se dostavil nepříliš překvapivý výsledek. Dvě tři hodiny relativně zábavného, ačkoliv žalostně generického střílení, následované nástupem stereotypu a nudy.
The Sims 4 - recenze
10. 9. 2014
|
Lucie Jiříková
Nedávno jsem na stránkách zahraničního webu viděla titulek: „Tvůrci The Sims 4 varují, že pokud se hra nebude prodávat, pátý díl nevyjde“. K Sims 4 jsem si proto podvědomě připsala obrovský vykřičník, který tam zůstal i potom, co se hra v Anglii vydrápala na první místo v žebříčku prodejnosti. Co jiného by taky mělo prodávat miliony kopií než právě značka The Sims, která kdysi (2000) dala vzniknout úplně novému žánru simulátorů lidského života, jemuž po celých 14 let vévodí?
The Last Tinker: City of Colors - recenze
27. 5. 2014
|
Ondřej Švára
Národní revoluce často získávají vzletná přízviska, jaká vůbec nereflektují napětí, kterým jsou v ulicích doprovázeny. Například Oranžová revoluce asi sotva připomene pravou barvu šrámů na hlavách protestujících, nehledě na to, že Ukrajinu tahle velká akce posunula jen k revoluci další (té současné) a ještě krvavější. Ale proč ten politický začátek - akční plošinovka The Last Tinker: City of Colors je ukázkový případ, kde barvy a zvolené téma opravdu sedí. I v Last Tinker totiž dojde k revoluci či spíše rovnou k občanské válce a bude se v ní bojovat o barvy, lépe řečeno barvy budou bojovat přímo mezi sebou.
Age of Mythology: Extended Edition - recenze
19. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Lag. Málokdy lze hru vystihnout jedním jediným slovem, ale zrovna v případě Age of Mythology: Extended Edition není co řešit. Neodehrál jsem v ní jediný plynulý multiplayerový zápas. Sek-sek-sek. Po čase se z toho stal už takový předválečný rituál. Do chatu někdo napíše „lag?“, ostatní přikývnou, smutně konstatují, že jde o běžnou věc a se zaťatými zuby rozjedou budování svých impérií. Tahle předělávka nefunguje dobře, ale přeci jen mluvíme o jedné z nejlepších realtime strategií vůbec…
The Stanley Parable - recenze
6. 11. 2013
|
Miloš Bohoněk
Nečtěte to! Vykašlete se na text, mrkněte na číselné hodnocení, slepě mu věřte, kupte si The Stanley Parable, zahrajte si hru skrz naskrz, a pak si sem o ní přijďte popovídat. Pokud chcete o Stanley Parable mluvit stoprocentně bez spoilerů, akorát se to zvrhne v lavinu prázdných adjektiv. Anebo si aspoň stáhněte původní HL2 modifikaci či demo ze Steamu, které se od plné verze překvapivě liší.
Ni no Kuni: Wrath of the White Witch - recenze
19. 2. 2013
|
Petr Prošek
Fandové JRPG žánru to v aktuální konzolové generaci neměli vůbec lehké. Namlsáni klenoty z „péesdvojky“ vzhlíželi k zářným HD zítřkům a těšili se na hutnou japonskou žranici. Pravda, na Xbox 360 i PlayStation 3 bychom napočítali několik kousků, které by stály za desítky hodin pestrobarevného hříchu, ale staré dobré časy nám nikdo nevrátil.
New Super Mario Bros U - recenze
7. 12. 2012
|
Pavel Dobrovský
Ke konci Sodovkové džungle měl Mario dvacet životů a spokojeně hopkal po plošinkách směrem k hradu s minibossem. A pak, na jednom ošemetném precizním skoku, přišel postupně o všechny životy a vrátil se na poslední checkpoint v polovině džungle.
(Retro) Decathlon 2012 - recenze
8. 8. 2012
|
Petr Poláček
Přesně takto vypadají mé nejstarší a nejlepší vzpomínky na herní Desetiboj, a každý nový kousek s 20 let starými zážitky bezděčně srovnávám. Docela dlouho jsem k tomu ale neměl příležitost, protože klasický Decathlon už herní firmy nedělají a pouze jednou za čtyři roky vyplodí další nudný olympijský titul. Vyplývá z toho, že se Cinemax strefil do díry v nabídce her a šlo pouze o to, jak moc se jejich Retro Decathlon 2012 (na DSiWare jenom Decathlon 2012) přiblížil jednoduché, ale zabijácké, návykovosti vzorové hry v mnoha jejích variantách.
Asura's Wrath - recenze
8. 3. 2012
|
Aleš Smutný
Asura je vzteklý chlapík. Vlastně, říct, že je vzteklý, je tak trochu podcenění jeho stavu. Berserkové by se vedle něj dali označit za filosofující flegmatiky, Kratos je jen špatně naladěný kulturista a kdyby ve hře mohl řídit auto, pojem „road rage“ by dostal nový význam. Nicméně, je fakt, že Asura má k tomu vzteku důvod.
Xenonauts - recenze
18. 6. 2014
|
Jakub Kovář
X-COM nebo také UFO zná každý fanoušek tahových strategií, který v devadesátých letech byť jen zavadil o nějaké herní zařízení. Obrana Země proti mimozemské hrozbě v čele organizace X-COM totiž přinesla několik revolučních a hlavně extrémně zábavných elementů, které se neokoukaly ani po mnoha rozehráních. Páteří hry byly tahové taktické boje proti mimozemšťanům v pozemních operacích, kde jste veleli výsadkovému týmu. K tomu se pak přidal jednoduchý management základen i globálního výzkumu a vyzbrojování s dodatkovou akční minihrou v podobě sestřelování UFO v reálném čase.