Recenze

Shadow Force: Razor Unit - recenze

Důkazem, že i v Rumunsku může vzniknout vcelku ucházející střílečka, je budgetová hra Shadow Force: Razor Unit, v níž se coby člen elitní jednotky vojenského letectva ocitnete na Středním východu.

Carmageddon: The Death Race 2000

Carmageddon: The Death Race 2000 - recenzeAutor: LeonPublikováno: 18.září 2000Moralisté ...

Borderlands: The Pre-Sequel - recenze

Druhý díl Borderlands patří k mým nejoblíbenějším kooperativním hrám. Kombinace svižné hratelnosti, šílených postav, praštěného humoru a kvadrilionu zbraní funguje výborně a zdálo by se, že jde vlastně o univerzální recept na úspěch. Ne vždy ale platí, že jsou kvalitní recept a správné ingredience zárukou úspěchu v podobě výborné hry. Bez šikovného kuchaře dobré jídlo nevznikne a bez šikovných vývojářů zase můžete zapomenout na výbornou hru. Borderlands: The Pre-Sequel je toho důkazem, když tvůrci z Gearboxu přenechali vývoj kolegům z 2K Australia. K dispozici měli všechny potřebné podklady a jistě i někoho z Gearboxu na drátě. Přesto je poznat, že Borderlands: The Pre-Sequel je dílo někoho jiného než Gearboxu.

Enemy Front - recenze

Víte, kdo jsou největší drsňáci? Kdepak, nejsou to vesmírní supervojáci, ani severští válečníci s ryšavými copy. Ba ani soukromá očka s prázdnou flaškou od whisky a s kapsami plnými metafor. Na pozoru byste se měli mít především před investigativními novináři. Hlavní hrdina Enemy Front je jedním z nich a je přesně tím prototypem amerického hrdiny, jak si jej představují Poláci. Má echt americké jméno (Robert Hawkins), strniště a koženou bundu. A zřejmě ho na žurnalistice naučili víc než jen těsnopis, protože pod vaším velením pak zlikviduje podstatně víc nácků než celý odboj, ke kterému se přidáte.

Penny Arcade Adventures - recenze

Série epizod s komiksovou grafikou balancuje na pomezí adventur s RPG prvky a polotahovými souboji. Resuscitaci starých časů však nečekejte, jedině absurdně šílený humor.

Verdun - recenze

První světová válka a hry si moc nenotují. Svou povahou i historickou epochou jde o nevděčné a úzce profilované téma, které válečné drama z Omahy asi jen tak netrumfne. Podle toho taky vypadá těch pár her, které se tématice věnují. Malé rozpočty, většinou béčkové pojetí, dílčí chyby, ale i trocha autenticity a neokoukaných kulis, respektive principů. To všechno platí i pro novou simulaci zákopové války Verdun, která by se s trochou nadsázky dala považovat i za adaptaci Remarqueova románu Na západní frontě klid.

Grim Fandango Remastered - recenze

Co se stane po smrti? To je otázka, která trápí všechny věřící. Bude to kotel žhavé vody? Andělské chóry? Napichování na kůl? Zástupy panen? Čert s vidlemi? Reinkarnace? Ne, hlavně ne reinkarnace! Nikdo nechce být švábem! Oproti věřícím to mají pragmatici a ateisté lehčí. Buď neočekávají nic, nebo se chtějí nechat překvapit. Nikoho by ale nenapadlo, že se pár sekund po zhasnutí života objeví smrtka a jako cestovní agent mu nabídne tour-de-záhrobí. Přesně to se děje ve světě Grim Fandanga a ne, vy nejste ten nebožtík. Namísto toho jste Manny Calavera, úředník ministerstva smrti s teleskopickou kosou, kterému tak trochu nevychází život. Vlastně: Smrt.

Escape Dead Island - recenze

Když loni v dubnu vyšel Dead Island: Riptide, pozastavil jsem nad smyslem podobného titulu. Copak je Dead Island natolik silná značka, aby se vyplatilo pravidelně vydávat nové díly a ještě produkovat různé spin-offy, třeba jako v případě Assassin’s Creed? Němci z Deep Silveru si to očividně myslí, a protože vývoj dvojky se protahuje, navázala na Riptide nejenom pochybná MOBA Dead Island: Epidemic, ale hlavně akční adventura Escape Dead Island - hra, která nikdy neměla vzniknout!

Quest for Infamy - recenze

Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly. 

Nidhogg - recenze

„Líbí se mi, jak umělec pracuje s modrou barvou,“ zazní v jednom mém oblíbeném filmu. Líbí se mi, jak Mark Essen alias Messhof pracuje s modrou barvou, respektive jak s modrou barvou pracuju já, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč v hrdle modrého protivníka. Na to, že před koncem prvního odstavce už jsem v recenzi stihnul třikrát „respektive“, se s modrým panákem moc nerespektujeme a jdeme si nejenom po tom krku. Jenže takhle už to v Nidhogg chodí: zleva doprava, zprava doleva a vždycky proti šermíři opačné barvy.

Star Wars: Tiny Death Star - recenze

„Let me tell you about my new love/hate relationship,“ jak se říká. Jmenuje se Star Wars: Tiny Death Star, vyšla před několika týdny, a kdyby ono odpoledne nebylo tak líné, nikdy bych si jí nestáhl. Její předchůdkyni Tiny Tower, ve které stavíte mrakodrap a osídlujete ho nájemníky či zaměstnanci podniků, jsem totiž po deseti minutách smazal s tím, že ztrácet čas nikam nevedoucí budovatelskou hrou mohou jen trestanci a velrybáři, když jim zrovna velryby emigrovaly. Jenže Tiny Death Star, jak to říci... Víte, stavíte v ní Hvězdu smrti. A rozhodně nejde o přeskinovanou Tiny Tower. Určitě ne. Stoprocentně. No dobrá, JE to přeskinovaná Tiny Tower s postavičkami z Hvězdných válek.

Battle Worlds: Kronos - recenze

O tom, že Kickstarter funguje do jisté míry jako zachránce okrajových žánrů asi nikdo nepochybuje. Plejáda povětšinou povedených adventur je toho ostatně důkazem. Široká hráčská obec ale nezůstala pouze u nich a nyní se začíná přesouvat na bitevní pole strategií, které v poslední době zažily masivní úpadek. Obzvláště ty tahové moc úspěchů nezaznamenaly, a tak je každý kousek vítán s nadšením. Obzvláště když je alespoň tak dobrý, jako Battle Worlds: Kronos.

LittleBigPlanet 2 - recenze

Roztomilí hadroví panáčci z LittleBigPlanet (recenze) se zapsali do srdcí miliónů hráčů z celého světa. Tato oceňovaná arkáda vyšla pro PlayStation 3 v říjnu 2008 a díky velkému úspěchu se zhruba o rok později dočkala i „péespéčkové“ verze. Neuvěřitelné se tehdy stalo skutečností a vývojáři z týmu Media Molecule dokázali, že klasické arkády rozhodně nepatří do starého železa, když se chytí za ten správný konec. LittleBigPlanet si kromě řádu myšího kožíšku odnesl rovněž pěknou řádku ocenění za hru roku a nebylo pochyb, že se pod taktovkou Sony kutí druhý díl.

Dark Souls III - recenze

Prázdné siluety, duté zvuky a zem bez slitování. Zesnulý věk, skomírající První plamen a naděje žijící jen v srdcích těch nejnaivnějších. Prázdné trůny a nadcházející období mrtvého popela, doba konce. Deprese, strádání a děs. Radujte se a bojte se, vyšla fantasy hra, která je temná jak inkoustová obloha za bezměsíčné půlnoci. Vyšla Dark Souls III.

Turok - mega-recenze

V husté džungli nehostinné planety, která připomíná Zemi v období druhohor, se prohánějí stáda prehistorických ještěrů, jejichž zájmem je někoho nebo něco sežrat. Stala se obětí nerozvážných kroků i hra?

Delta Force: Black Hawk Down - recenze

Přelom letošní zimy s jarem je doprovázen bohatou nadílkou akčních her a jednou z těch arkádovějších je Delta Force: Black Hawk Down inspirovaná filmem o boji americké armády se somálskými povstalci.

X3: Reunion - recenze

Fanoušci vesmírných simulátorů to nemají jednoduché. Vývojáři na tento herní žánr úspěšně zapomínají a svého fochu se zuby nehty drží jen tvůrci série X, díky které se budete moci potřetí radovat z cestování galaxií.

Indiana Jones and the Great Circle – recenze

Fedora, kožená bunda a bič

Civilization: Beyond Earth - recenze

Některé otázky zůstávají s lidmi napořád. Například klonování. Bylo ožehavým tématem už kdysi na Zemi a zůstává jím i dnes na vzdálené planetě Derda-506b, alias Zemi číslo 2. My, noví kolonizátoři z příběhu Beyond Earth, jsme ale trochu pozměnili charakter našich dilemat. Namísto etických otázek řešíme, zda se naše klonovací plantáže mají využít k vymýcení nemocí, nebo přispějí k prevenci hladomoru. Pragmatičnost si na nové planetě podala ruku s nepřátelským životním prostředím.

Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes - recenze

Na začátek jedna dobrá zpráva. Soudě dle Ground Zeroes bude Metal Gear Solid 5: The Phantom Pain vynikající, možná až výjimečná hra. Nezbytnou špatnou zprávou ovšem je, že nečtete recenzi Phantom Pain, ale Metal Gear Solid 5: Ground Zeroes, což je poněkud krátký a rozkouskovaný náznak věcí budoucích.

Injustice: Gods Among Us - recenze

Kdo by vyhrál, kdyby se do sebe pustili Batman a Superman? A co třeba Aquaman s Lexem Luthorem? Nebo Flash s Green Lanternem? Na spousty z těchto otázek nějaký ten komiks ze stáje DC asi odpoví, ale s jistotou vám to neřeknu, protože mé srdce patří Marvelu a celému univerzu DC se věnuji jen okrajově. V případě Injustice: Gods Among Us by tak neměly hrát jakoukoli roli nějaké mé pozitivní pocity vůči předloze.

Brink - recenze

Měla to být střílečka, která novátorsky mixuje příběhový singleplayer s online hraním. Naděje vzbuzoval i fakt, že je v rukou zkušených tvůrců, kteří vzešli z modařské komunity, mají na svědomí nejednu povedenou mapu do multiplayerových stříleček a navíc si udělali jméno jako autoři online částí her od id softu. Brink je v tomto ohledu opravdu velké překvapení, bohužel v negativním slova smyslu, protože jednomu zůstává rozum stát, jak mohlo renomované studio po několika letech vypustit do světa něco tak nedotaženého.

Tři mušketýři CZ - recenze

Běhá, skáče a šermuje - kdo to je? Jeden z členů legendárních mušketýrů, který se snaží zachránit skomírající žánr plošinovek a vezme vás v kresleném výletu do Francie 17. století jako Alexander Dumas.

Oozi: Earth Adventure - recenze

Když v autě dochází benzín a pumpu nevidět, stáhnou se zadní vrátka nejednomu šoférovi. Co se ale může stát, když dojde benzín ve vesmíru? O tom by mohl vyprávět Oozi, sympaticky rozesmátý chuchvalec s tlamou tak obrovskou, že ji ve větru raději ani neotvírá.

Aliens: Colonial Marines - recenze PC verze

Když mi bylo dvanáct, zbastlil jsem si z plastového samopalu, gumové sekerky, vysloužilé žehličky a plechového kastlíku na propisky DIY variaci na mariňácký smartgun. Byla to skulptura, na kterou při mé vrozené šikovnosti padlo několik kilometrů kobercové pásky, ale výsledek stál za to — pokud někdy rodnému sídlišti hrozila invaze vetřelců, JÁ byl připraven jí čelit. Nevím, jestli to něco vypovídá o mém dětství, ale rozhodně to znamená, že bych měl být ideální cílovkou Colonial Marines. Kdyby mi bylo dvanáct.

Scarygirl - recenze

Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.

Halo Infinite – recenze

Jak dopadla vlajková loď Microsoftu?

Minecraft Dungeons – recenze

Ďábel se skrývá v kostičkách

Someday You'll Return – recenze

Utíkat je snadné. Je o tolik lákavější najít si výmluvu a odejít, jako by se vás to netýkalo, než se složitě potýkat s trápením. Problém je, že se skoro vždycky nakonec musíte k problému postavit čelem a o co později k tomu dojde, o to to bývá horší. Právě v takové situaci je hrdina české hororové adventury Someday You’ll Return od studia CBE software. Vy v jeho kůži zjistíte, proč se do lesů okolo Cimburka rozhodně ani trochu nechtěl vracet.