Shadow Force: Razor Unit - recenze
5/10
zdroj: Archiv

Shadow Force: Razor Unit - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

20. 2. 2002 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Důkazem, že i v Rumunsku může vzniknout vcelku ucházející střílečka, je budgetová hra Shadow Force: Razor Unit, v níž se coby člen elitní jednotky vojenského letectva ocitnete na Středním východu.

Autor: Nukem
Publikováno: 20.února 2002

Zvětšit zdroj: Archiv Tak se mi konečně povedlo změnit na chvíli žánr dosud recenzovaných her, kdy jsem postavu uhlazených detektivů z několika adventur vyměnil za ostříleného hrdinu ve hře Shadow Force: Razor Unit. Jde o další příspěvek do, v poslední době, celkem přecpaného pytle 3D stříleček s prvky taktiky (údajně), ve které se coby člen elitní jednotky vojenského letectva ocitáte na Středním východě, zemi věčného písku a věčných konfliktů. A tak již po stopáté se vašimi nepřáteli stávají snědí muži v kuklách či fezech a jejich věrné AK47.

 Výprava na Střední východ
Ani příběh, naznačený na domovské stránce hry ve třech větách, nepřidá podprůměrné myšlence na zajímavosti. Myslím si, že atraktivnost muslimských teroristů ve hrách již poměrně dávno ztratila na přitažlivosti a tak se celkem divím, že se toto téma vývojáři ve Fun Labs snaží znovu oživit. Nezbývá než doufat, že prostoduchý příběh této budgetové hry vyváží kvalita jejího zpracování.

Hned počáteční mise jsou situovány do noci. Patrně proto, abyste se co nejdříve mohli seznámit s brýlemi pro noční vidění, které ale v 3D akcích nejsou samozřejmě ničím novým, případně s nevyčerpatelnou baterkou připevněnou ke zbrani, kterou ovšem mají i vaši protivníci a s níž vás velmi rádi oslňují. Určitě jde o dobrého pomocníka, rozhodně lepšího než přisvětlovat si střelbou a možná praktičtějšího než noční vidění. Zelená barva je sice uklidňují, ale okolí se stává nevýrazné (koneckonců, podobně je tomu i ve skutečnosti) a navíc jste oslněni při každém vašem výstřelu. Zdá se, že při vývoji hrála snaha o realističnost podstatnou roli.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Animace vs. fyzika
A v přehledu k reálu blížících se podmínek mohu pokračovat. Zajímavým prvkem tu je totiž možnost nastavení pohybů postav při jejich zasažení. V nabídce jsou dvě volby, fyzikální a animační. Při nastaveném fyzikálním módu jsou bezvládná těla zasažených postav takříkajíc odhazována ve směru, kudy přiletěla kulka či od místa exploze. Bohužel tento pohyb není příliš dobře propracovaný a tak spíš než hmotné tělo z masa a kostí, připomínají postavy hadrové panáky, jejichž končetiny s sebou ve vzduchu hází až s příliš velkou lehkostí.

Při animačním módu, se zasažený voják celkem reálně hroutí, padá na kolena apod. Tento mód je blízký excelentním pohybům, které jsme mohli vidět v Medail of Honor (recenze). Ale i zde je jedno „bohužel“, neboť v tomto módu je hra poněkud nestabilní a pokaždé, při dopadu prvního nepřítele k zemi, okamžitě padá. Zajímavé, že se padání hry projevilo pouze u singleplayeru. V obou módech se pak postřelení vojáci chytají za zraněná místa, pobíhají po okolí, snaží se občas i krýt apod. Ovšem obzvláště to pobíhání vypadá jako vystřižené ze zrychlených grotesek z počátků kinematografie.

 Rozostřené vidění
Zvětšit zdroj: Archiv Dalším prvkem, který se snaží přispět k realističnosti, je možnost zapnutí handicapu v případě, že je vaše zdraví blízko nuly. Po té např. vidíte chvílemi rozostřeně či vícenásobně, nebo ztrácíte rovnováhu. V neposlední řadě bych se zmínil o možnostech pohledu. Akci lze sledovat klasicky z pohledu první osoby, a to buď při zobrazené zbrani se zaměřovacím křížem (střelba „od boku“), nebo je možné střílet se zamířením - pak vidíte buď hledí a mušku nebo jen zaměřovací kříž (volba je na vás).

Je-li zbraň vybavena dalekohledem, pak se tímto pochopitelně přepnete do snajpovacího módu. Avšak přiblížení těchto dalekohledů není nijak výrazné, takže na delší vzdálenosti je prakticky nepoužitelné. K dispozici máte samozřejmě i triedr, ale s ním nelze pochopitelně střílet. Poslední volbou je pohled třetí osoby, kdy svého vojáka vidíte z nadhledu a míříte pomocí křížku, ale tento mód je zde nepoužitelný, tedy určitě při střelbě.

 Kočka má devět životů, voják jen jeden
Když už mluvím o bojích, lehce se zmíním o zbraních a výbavě. Do každé z 10 misí jste vysláni s jednou hlavní zbraní, pistolí, nožem a granáty. To je jistě pochopitelné, reálný voják přeci není žádný vánoční stromeček, aby byl ověšen patnácti různými zbraněmi a v kapse ještě schovával příruční tank. Dle úkolů pak můžete mít u sebe navíc třeba laserový zaměřovač pro podporu ze vzduchu, či několik dálkově ovládaných náloží. Jinak je možné tyto předměty nebo i jiné zbraně sebrat cestou a stejně tak sem tam narazíte i na krabici s náboji. Ovšem hlavní zbraň můžete mít u sebe jen jednu, takže pokud se rozhodnete, že si třeba od zlikvidovaného nepřítele vezmete jeho Uzi, musíte nejprve svoji zbraň odhodit.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Poslední výbavou jsou malé desky s jednotlivými úkoly na jedné straně a s „mapou“ na protější straně. Proč píši mapu v uvozovkách? Ono se totiž obvykle o mapu nejedná. V lepším případě jde o vytržený lístek z bloku, kde je ručně nakreslena cesta (podle této mapy se dá ještě orientovat), v horším případě jde o nepřehledný půdorys lokace, který je dokonce pro posledních pár misí totožný. Je možné, že snad obsahuje souhrnný plán všech lokací, ale spíš bych řekl, že jej tvůrci jednoduše zapomněli změnit (těžko soudit, osobně jsem se v něm nevyznal - viz jeden z obrázků).

Ve hře nenarazíte na lékárničky a rozehranou misi nelze ukládat. Navíc někdy stačí málo a přestože jste vybaveni oděním odolávajícím těžší palbě, jste nuceni hrát misi opět od začátku. A nemusí to být jenom nepřítel, kdo vás připraví o život. Zabít se můžete samozřejmě pádem z výšky, nebo i přiskřípnutím těžkými, zavírajícími se vraty. A rozhodně doporučuji zdržovat se od hozených granátů či položených náloží v obzvlášť uctivé vzdálenosti.

 Rozporuplné dojmy z grafiky a zvuku
Zvětšit zdroj: Archiv Graficky hra nijak nevybočuje z dnešního standardu. Obvykle nepříliš bohaté lokace jsou z velké části dány prostředím, ve kterém se příběh odehrává. Polorozbořená pouštní města, všudypřítomný písek, který je často hnán silným větrem přímo do vaší tváře. Chudá krajina i města, která jsou neustále bídačena neutuchajícími konflikty znesvářených národů, bojujících o každý centimetr území po celá staletí. Těžko zde proto můžeme hledat dech beroucí přírodní scenérie, natož nějaké architektonické skvosty. Ale naštěstí ne všechny mapy jsou takto jednotvárné. Podíváte se i do hor, či naopak do podzemí, navštívíte vojenské základny nebo ropnou rafinérii. Rovněž počasí není vždy stálé a tak při jedné misi přijdete k nepěkným spáleninám od žhavého Slunce, v druhé misi vám zarudlou pokožku bude ochlazovat silný déšť.

Co se týče nastavení grafiky, je možné si vybrat v mnoha rozlišeních až do 1280×1024, měnit kvalitu textur krajiny i postav, jejich barevnou hloubku, filtrování, hrát lze i v okně. Do scény si nakonec můžete přidat mlhu, déšť, stíny či měnit úroveň světelných efektů. Přestože takto bohaté menu vyvolává pocit propracovaného engine, bohužel musím podotknout, že se neobešel bez chyb. Vaše mrtvé tělo propadne zdí, někdy se přistihnete, jak procházíte rohem budovy, nebo zavřenými dveřmi, které se ve skutečnosti před vámi sice otevřely (poznáte podle zvuku), ale textura zůstala na svém místě. Světelný kužel baterky svítí i tam, kde byste ho rozhodně nečekali. Asi nejkurióznější případ jsem zaznamenal, když nepřítel osvětloval zeď postavenou mezi námi, avšak kruh světla na ní dopadající jaksi „prosákl“ i na mojí stranu zdi (nic proti, kvantová mechanika občas nějaké té částici dovolí projít skrz takovou bariéru, ale miliónům částic v jeden okamžik? No to snad neee ;-))

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Po akustické stránce je hra poněkud rozpolcená. Zvuky jednotlivých zbraní se zdají být věrohodné - decentní při palbě z Uzi, rázné při použití M4 či téměř neslyšitelné při střelbě ze zatlumené MP5, doprovázené jen cinkáním vyhozených nábojnic. Různý dozvuk má pak střelba do zdi, dřeva nebo kovu. V podzemních tunelech si zase vychutnáte ozvěnu při zapnutí podpory EAX či Aureal. Na opačné straně kvality stojí hudba, nepříliš častá a nepříliš výrazná (pravý opak scénu dobře podbarvujícím hudebním vložkám z MOHAA) a především bezbarvé dialogy, nahrávané patrně na poslední chvíli levným málo citlivým mikrofonem, který zjevně postrádal zábranu proti nechtěnému foukání do snímací části.

 Realističnost hlavně v detailech
Teď už je zcela jasné, že si vývojáři, více něž globálního vzhledu hry, všímali spíše detailů. Určitě vaší pozornosti neujde, jak ve stěnách, dveřích či trámech zůstávají díry po kulkách, jak ze zasažených míst odlétávají kousky zdiva a obláčky prachu, třísky z trámů či jiskry z kovových povrchů. Rovněž narazíte na jistou, byť omezenou, interaktivnost prostředí. Můžete rozstřílet nábytek, kulkou si otevřít dveře, nebo je prostě vyhodit do vzduchu. Podobně lze po zemi chvíli honit plechové sudy dokud neexplodují.

Zvětšit zdroj: Archiv Granátem je občas možné odpálit kus střechy, vršek strážní věže nebo dřevěný přístřešek. A rozstřelení lampy skutečně způsobí, že v okolí klesne úroveň světla. Smůla, že tvůrci engine nedotáhli své dobře započaté dílo do konce a nepovolili více možností demolování prostředí, jaké jsme mohli vidět v Red Faction. Kulkami provrtaná zeď vypadá pěkně, ale ještě lépe by vypadaly třeba ustřelené rohy, přervané sloupy apod. Škoda, škoda…

 Multiplayer
Nakonec bych se ještě zmínil o multiplayeru. Hra tradičně obsahuje (Team)Deathmatch, Capture The Flag a Survival, obdobu Unrealovského Last Man Standing. Pro DM a Survival máte k dispozici 11 map, pro CTF pouhé dvě. Ještě než vstoupíte do arény, máte možnost si vybrat jednu z deseti zbraní, včetně granátometu či raketometů, dále granáty a laserové nebo dálkově ovládané miny, případně munici navíc. Dále je zde k dispozici 16 modelů postav, od klasických vojáků, přes teroristy až po businessmana v kravatě či obtloustlého turistu v pestrobarevné havajské košili. Vysoká zranitelnost vojáků zůstává stejná jako v singleplaeru a rovněž tak nemožnost ošetřit se. Jen jednou jsem si v jedné mapě všiml krabice s náboji ležící na zemi, ale pak už jsem ji nikdy nenašel. Zkrátka, dojdou-li vám náboje, čekejte brzy další reiknarnaci.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Závěrečná řeč
Mám-li udělat nějaký závěr, musím uznat, že co se týče různých drobností přispívající k věrohodnosti hry, udělali tvůrci celkem dobrý kus práce. Bohužel toto nestačí, posuzuji-li hru z globálního hlediska. Již samotný „příběh“ bez náznaku sebemenší invence stahuje hru pod hladinu jako těžký kámen. Ani náplně jednotlivých misí tento imaginární balvan nenadlehčují. Jde o stále stejné úkoly typu zabij, znič, projdi územím, jakých jste v podobných hrách plnili již stovky.

Zvětšit zdroj: Archiv Slibované taktické prvky se ze hry prakticky vytratily a tak se zhusta musíte na druhou stranu prostřílet, než proplazit. Navíc chyby v engine, jakož i horší stabilita hry, špatný zvukový doprovod, to jsou další záporné body. Tento titul se asi na žebříčku popularity moc vysoko neobjeví, ale pokud to ve Fun Labs nevzdají, možná už jejich příští budgetová střílečka za levnější cenu by mohla být o mnoho lepší.

Stáhněte si: Demo (91 MB)

 
Nukem
připravil: jd




 
 

Verdikt:

Celkově jde o jednu ze stovek bezduchých akčních, rádoby taktických her, nicméně Shadow Force: Razor Unit občas mile překvapí v různých detailech, které mají zvyšovat věrohodnost hry. Hráči s dostatkem trpělivosti dohrají hru během jednoho dne.

Nejnovější články