Recenze
Team Sonic Racing – recenze
3. 6. 2019
|
Adam Homola
S žánrem motokárových arkádových závodů je to jednoduché. Na Switchi máte prozatím definitivního krále žánru Mario Kart 8 Deluxe, tím to začíná a v podstatě i končí. Tu a tam vystrčí růžky někdo jiný, ale na kvality jedné z nejprodávanějších sérií nedosáhne. Dosáhnout se na ni nedaří ani Team Sonic Racing, byť hra zvládá spoustu věcí, včetně té nejdůležitější: zabavení hráče.
Eternity: The Last Unicorn – recenze
14. 3. 2019
|
Vilém Koubek
Příběh o posledním jednorožci se vývojáři z Void Studios rozhodli prodávat tlačením na staromilství, které podpořili řadou rozporuplných nebo rovnou příšerných mechanismů. Ve výsledku proto jejich RPG působí jako připomenutí, že ani nostalgie už není, co bývala.
City of Brass – recenze
14. 5. 2018
|
Lucie Jiříková
Jedinou, avšak naprosto spolehlivou pozvánkou do City of Brass pro mě bylo zjištění, že pod vývojem hry jsou podepsáni někteří autoři BioShocku. Jakožto velký fanoušek celé proslulé série jsem tak City of Brass musela mít, bez ohledu na další informace ohledně hratelnosti.
Dark Souls III: The Ringed City - recenze
7. 4. 2017
|
Jan Vrobel
Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.
Splasher - recenze
10. 3. 2017
|
Jan Vrobel
Splasher je sofistikovanou alegorií na sociální sci-fi opus magnum Fritze Langa jménem Metropolis z roku 1927, kde vyšší kasta uvězněná ve zlaté kleci nekončící utopie nevidí každodenní tvrdou práci dělníků a... Ne, já nemůžu, měli byste vidět svůj pohled! Cha cha. Ale teď už vážně.
Ratchet & Clank - recenze
25. 5. 2016
|
Lucie Jiříková
Většina moderních remasterů nabízí jen lepší textury, vyšší rozlišení a podporu aktuálních operačních systémů, ale neupravuje původní hratelnost. V případě hry Ratchet & Clank je tomu jinak. Nejde totiž o remaster, nýbrž o reimaginaci 14 let staré skákačky z PlayStation 2, která sice nabízí staré známé hrdiny, ale jinak pumpuje do hráčů spoustu nového a po všech stránkách skvělého obsahu.
Minecraft: Story Mode – recenze 3. epizody
3. 12. 2015
|
Miloš Bohoněk
Je vskutku obdivuhodné, když i sotva hodinu a půl dlouhá hra, v níž se prakticky nemůžete volně pohybovat a volně interagovat s prostředím, obsahuje bug, kvůli němuž se hryzne, vy musíte celý program restartovat a nahrát pozici o deset minut zpátky. Od krátké a vesměs lineární hry se očekává perfektně vyladěný chod, a když ne to, aspoň by člověk měl mít možnost přeskakovat již jednou absolvované dialogy. Těch je v Minecraft: Story Mode požehnaně a ani ve třetí epizodě s podtitulem The Last Place You Look nenabízejí příliš zábavnou podívanou napoprvé, ani napodruhé.
Coromon – recenze trošku jiných Pokémonů
16. 4. 2022
|
Pavel Skoták
Neměli by se autoři slavné série inspirovat?
Encased – recenze duchovního nástupce původních Falloutů
4. 10. 2021
|
Jakub Špiřík
Staromilské izometrické sci-fi RPG v kopuli
Dragon Quest XI: Echoes of an Elusive Age – recenze definitivní edice
15. 1. 2021
|
Zbyněk Povolný
Japonské RPG pro nováčky i veterány
Need for Speed: Hot Pursuit Remastered – recenze
11. 11. 2020
|
Adam Homola
Minimální vylepšení, maximální adrenalin
Xenoblade Chronicles: Definitive Edition – recenze
28. 5. 2020
|
Pavel Skoták
Návrat kluka s obřím mečem
Blasphemous – recenze
27. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.
Forza Horizon 4 – recenze, část druhá
6. 10. 2018
|
Jan Olejník
Čtvrtá Forza Horizon sází na online složku a nekonečný příliv komunitních událostí více než předchozí díly. S finálním rozhodnutím o hodnocení (zde si přečtěte první část) jsem proto chtěl počkat až do momentu, kdy se virtuální Británie zaplní dalšími hráči, aby bylo možno v plné míře posoudit kvality i této části. Asi nebylo těžké tipnout, že je to opět trefa do černého. Podíváme se ale i na port pro PC, který v případě trojky zcela bezproblémový nebyl.
Octopath Traveler - recenze
7. 8. 2018
|
Jakub Kovář
Dobrodružství se dá zažít v každém věku a z jakéhokoliv popudu. Někdo chce ulehčit své sestře, jiného trošku vydírají, další jde striktně za pomstou. Životní příběhy jsou zamotané a u obyčejných lidí v nich nejde o záchranu světa, ani o jeden jediný společný cíl. Své o tom ví osmička hrdinů JRPG Octopath Traveler, exkluzivního pro Nintendo Switch, které osud a náhoda svede dohromady, aby si vzájemně vypomohli na svých cestách. Na cestách lemovaných lítými tahovými souboji, podloženými perfektním RPG systémem, nádhernými výhledy na krajinky, města i zatuchlé katakomby.
#WarGames - recenze
18. 4. 2018
|
Ondřej Švára
Úspěch od fiaska může oddělovat velmi tenká hranice. Rádoby interaktivní film #WarGames to k vlastní smůle potvrzuje z onoho negativního úhlu pohledu. Od tvůrce Sama Barlowa bylo možné po jeho „televizní detektivce“ Her Story očekávat další hru významně ovlivněnou videem, ale namísto toho vzniklo jen video nepatrně ovlivněné hrou. Umělecký experiment se slaboduchým příběhem, do kterého lze zasahovat jen velmi provizorně, ukrývá pod rouškou zdánlivé geniality těžko pochopitelný brak.
F1 2016 - recenze
24. 8. 2016
|
Ondřej Švára
Formulová série od Codemasters příjemně překvapila. Místo aby tvůrci začali každoročně prodávat jen nové tabulky a statistiky, vymysleli zcela novou hru. F1 2016 je možná nejlepším formulovým simulátorem v herní historii, protože se v něm poprvé budete cítit jako opravdová závodnická hvězda. Skvěle propracovanou kariéru, parádní atmosféru a výbornou technologii kazí jen pár drobných chybek.
Homeworld: Deserts of Kharak - recenze
27. 1. 2016
|
Lukáš Grygar
Kdy naposledy se vám hra rozležela v hlavě natolik, abyste před usnutím zavřeli oči a viděli její grafiku nebo slyšeli její zvukovou kulisu? Dumám, čím přesně se to podařilo té, jejíž titulky zrovna doběhly. Patnáct hodin na planetě Kharak mi tamní písečné pláně vpálilo do duhovky, jako to umí slunce nad skutečnou pouští. A zvuk? Slyším komunikaci svých jednotek - nepodmíněnou kliknutím, ale přítomností v sice virtuálním, leč konkrétním prostoru.
Outer Wilds: Echoes of the Eye – recenze
29. 11. 2021
|
Pavel Bareš
Zpátky do té nejpodmanivější sluneční soustavy
Life is Strange: True Colors – recenze
14. 9. 2021
|
Jan Slavík
Povedená, ale ne dokonalá hra na city
SnowRunner – recenze
28. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Jak popsat nepopsatelný zážitek? Hru, na kterou se těšíte možná ze všeho nejvíc, i když je pro většinu ostatních naprosto nepochopitelná? Jak jim máte dokázat, že pomalé ploužení hustým bahnem či sněhem a sledování bezkonkurenční fyziky těžkých trucků vyvolává pocity vzrušení a nutně to neznamená, že jste podivíni? Kdo nebude chtít, ten to nikdy nepochopí. Kdo se odváží vstoupit, najde jednu z nejlepších her svého druhu, která bude těžko hledat obstojnou konkurenci.
PES 2019 – recenze
10. 9. 2018
|
Václav Pecháček
I ti nejlepší z nás by se měli někam posouvat. Nepřešlapovat na místě, nebýt spokojení s tím, co už dokázali, hledět ke vzdálenějším obzorům. PES 2019, nejnovější přírůstek do série, která se dlouhodobě chlubí tou nejrealističtější simulací dění na zeleném pažitu, ale ustrnul, zatímco konkurence pádí kupředu. Pořád se hraje skvěle – ovšem obvinění, že jde jen o předraženou aktualizaci soupisek, je o dost oprávněnější než dřív.
Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze
29. 1. 2018
|
Václav Pecháček
Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.
Wolfenstein II: The New Colossus – recenze
2. 11. 2017
|
Václav Pecháček
V tři roky staré střílečce Wolfenstein: The New Order starý dobrý BJ Blazkowicz kosil nácky na Měsíci, rozbíjel jim obrněné roboty, odvážil se až do samotného Berlína, připravil půdu pro revoluci, a nakonec se nechal hrdinsky odstřelit nukleárním kanónem. Člověk by řekl, že takové úspěchy musí tomu starému pardálovi stačit, ale ono ne. Wolfenstein II: The New Colossus našeho hrdinu nachází v ještě lepší formě. Dokáže vraždit národní socialisty dokonce i z nemocničního vozíku (kanón si přece jen vybral svou daň), navíc si našel brnění, co z něj dělá nadčlověka, a k tomu všemu se tentokrát podívá až na Venuši a samému führerovi do tváře. Zkrátka bombastické pokračování, jak má být.
Realpolitiks – recenze
17. 5. 2017
|
Ladislav Loukota
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Gears of War 4 - recenze
10. 10. 2016
|
Aleš Smutný
Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.
XCOM 2 - recenze
16. 2. 2016
|
Lukáš Grygar
XCOM 2 je nejlepší týmová strategie, kterou jsem hrál od časů Jagged Alliance 2, a hned vám povím proč. Respektive ne hned, bude to chvilku trvat. Kolik vyšlo za poslední dvě dekády vyloženě dobrých týmových strategií, Valkyria Chronicles? O té bych se zdráhal říct, že si mě získala. Vydláždila ovšem chodník, po kterém tvůrci z Firaxis nakráčeli s úmyslem přenést legendární UFO do jedenadvacátého století.
Star Wars Battlefront - recenze PC verze
21. 11. 2015
|
Jan Slavík
Také jste si při sledování prvních videích ze Star Wars Battlefront říkali, že takhle to přeci v životě nemůže vypadat? Že se zajisté jedná o technickou prezentaci možností enginu a skutečný výsledek bude ukázkám podobný jen zdaleka? Já také. Jenže jsme se tentokrát všichni spletli, protože hra vypadá neuvěřitelně. Pod povrchem už to nicméně taková sláva není.