Recenze
FIFA 15 - recenze
6. 10. 2014
|
Martin Bach
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
OlliOlli - recenze skejťácké arkády
3. 9. 2014
|
Lucie Jiříková
Pořádnou skejťáckou hru aby jeden hledal s lupou v ruce. Zvlášť na počítačích. Série Tony Hawk’s Pro Skater (dále jen THPS) se od dob American Wasteland (2005) přestěhovala na konzole, odkud se na PC podívala zatím jenom v HD remaku prvního dílu THPS v roce 2012. Nejnovější Shred Session míří pouze na mobilní platformu a navíc už spadá do jiného žánru. Proto nezbývá nic jiného, než čekat na lepší časy. Nebo snad ne? Zkušenější skateboardisté možná odtušili, že název hry OlliOlli by mohl být odvozeninou termínu „ollie“, který označuje skejťácký trik, při němž jezdec se svým prknem vyskočí do vzduchu bez pomoci rukou. A samozřejmě mají pravdu. OlliOlli je skejťácka hra, na kterou jsme dlouho čekali.
Transformers: Rise of the Dark Spark - recenze
19. 7. 2014
|
Lucie Jiříková
S nástupem nové generace konzolí se všichni snaží o grafické či herní vylepšení. Dokonce i LEGO hry přišly s moderním přelivem. Skoro bych se nechala strhnout vlnou euforie. Jenže pak se objeví hra jako Transformers: Rise of the Dark Spark, která vás ze sluníčkové nálady bezpečně dostane. Rise of the Dark Spark totiž kašle na jakékoliv pozlátko tak dokonale, že vypadá a bohužel se i hraje jako deset let stará hra, kterou už tehdy nikdo nechtěl.
The Raven: Legacy of a Master Thief - recenze 1. epizody
11. 8. 2013
|
Lucie Jiříková
Synonymem většiny her, které stály u zrodu videoherního průmyslu, byla obtížnost. Tenkrát byly hry nemilosrdné a hráče trestaly za sebemenší chybičku. Od té doby se toho však hodně změnilo. Nejvíce právě ta obtížnost. Dnešní hry jsou často přehnaně jednoduché a hráče vodí za ručičku stejně jako matka svého neohrabaného tříletého potomka v plenkách.
Assassin’s Creed Valhalla: The Siege of Paris – recenze výpravy do Franské říše
18. 8. 2021
|
Šárka Tmějová
Inovace? Spíše více recyklace
They Are Billions – recenze
2. 7. 2019
|
Jan Hanáček
Svět je zamořený a neobyvatelný. Bilióny… Ehm. Pardon, miliardy nemrtvých jsou drženy na uzdě jen Císařskou říší, poslední výspou lidstva, při jejímž designu autoři zcela očividně porušili copyright Warhammeru. Ostatně, They Are Billions jsou skrz naskrz syntézou několika velkých témat a jmen RTS scény. Herní styl i nabídky jsou podobné Starcraftu, stavění obran a „krtkování“ v základně zase jakékoliv tower defense. Bohužel, se svým dědictvím si přináší i své problémy.
Dance of Death: Du Lac & Fey – recenze
12. 4. 2019
|
Šárka Tmějová
Cesta do adventurního pekla je dlážděná dobrými úmysly. Dance of Death: Du Lac & Fey chce být poctou žánru point-and-click adventur a na první pohled má i všechno potřebné ke splnění vytyčeného cíle – roztomilou stylizaci, vynikající zasazení, neotřelý příběh i zkušené dabéry, nad jejichž přízvuky anglofilní srdce jen plesá. Pohled se ale nerovná zahrání, jestli mi rozumíte.
DiRT Rally - recenze PS4 verze
11. 5. 2016
|
Vilém Koubek
Vydáním DiRT Rally (recenze PC verze) uzavřelo studio Codemasters kruh, v němž pomalu uhýbalo z konceptu náročné rallye simulace a nesmlouvavou hratelnost zpřístupňovalo, oblepovalo americkou kulturou a zamazávalo arkádovou jednoduchostí. DiRT Rally hází za hlavu všechnu okázalost, která sice lahodila očím a uším, ale zároveň bezohledně zakrývala skutečnost, že hrajeme následovníka série proslavené realistickým závoděním. Snaha nabídnout čirý a nekompromisní zážitek je tentokrát mnohem zřetelnější a s ním přichází nejen moře adrenalinu, ale hlavně bezbřehá zábava – nějakou dobu i na konzolích!
Volume - recenze báječné stealthovky
27. 8. 2015
|
Jan Slavík
Bohatým brát a chudým dávat. Sentiment, za který se v historii postavila řada osobností a významných postav. V realitě to pochopitelně většinou dopadlo všelijak, ovšem jistou romantiku představě čestných a spravedlivých banditů nelze upřít. Myslí si to i vývojář Mike Bithell, jehož nová hra Volume je právě o jednom takovém mladíkovi, který se navzdory dobrému původu, zaručujícímu pohodlný život, rozhodl změnit finanční rovnováhu společnosti ve prospěch potřebných.
Sons of the Forest – recenze nádherného survivalu s tíživou atmosférou
6. 3. 2024
|
Pavel Makal
V lese, jó, v lese, na jehličí!
The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze
11. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.
Rage 2 – recenze
14. 5. 2019
|
Jan Slavík
Je v pořádku, když doutník chutná jako doutník. Stejně tak je v pořádku, když se ve střílečce jenom střílí. Nepotřebujeme vanilkové doutníky a FPS řežby s přes koleno lámaným přesahem do jiných žánrů. Pokud se hra zaměří na jedinou věc, je pak samozřejmě nutné, aby byla zpracovaná bravurně, ale z konceptuálního hlediska to problém není. Něco podobného by bývalo slušelo Rage 2. Jenže ta se bohužel vydala jinou cestou – tvůrci vzali velmi povedenou akci a obalili ji zbytečným, obtěžujícím balastem.
Ultimate General: Gettysburg – recenze válečné strategie
13. 6. 2015
|
Ladislav Loukota
Loňská strategie Ultimate General: Gettysburg (Steam) sice zaujala (viz dojmy) Tomáše Junga i řadu kolegů, kteří hru označili za nejlepší strategii roku 2014, ale přesto ji recenzujeme až nyní, protože komunikace s tvůrci je složitá a sehnat od nich kopii na recenzi nemožné. Přesto má smysl hru recenzovat i teď, protože s ohledem na své téma i zpracování jen tak nezestárne. Za nenápadnou hrou totiž stojí autor populárního DarthModu pro sérii Total War Nick Thomadis - navíc se navzdory velmi specifickému zaměření na jednu bitvu z Americké občanské války z Ultimate General: Gettysburg vyklubala možná nejzajímavější válečná strategie za hodně dlouhé období.
Motorstorm Apocalypse - recenze
20. 3. 2011
|
Václav Rybář
Vzhledem k japonskému zemětřesení se dlouho očekávané pokračování Motorstormu odkládá všude po světě na dubnové termíny, aby se dodrželo trochu té piety, která ještě světu zbývá. Do Česka každopádně Apokalypsa dorazila, takže si můžete vyzkoušet, jaké to je prohánět se s autem, buginou, motorkou nebo náklaďákem v ruinách města roztřeseného obří živelnou katastrofou.
Mortal Kombat - recenze
28. 4. 2011
|
Václav Rybář
Dějové kejkle u posledních Mortal Kombatů začaly až nebezpečně připomínat zápletky Ordinace v růžové zahradě a dokonce ani crossover Mortal Kombat vs. DC nedosáhl podobných kvalit jako konkurenční Marvel vs. Capcom. Jeho třetí díl na Street Fighter IV enginu je mimochodem pro Mortal Kombat solidní konkurencí. Oba pojí 2,5D herní systém (3D postavy v 2D ringu), ale tam, kde si Capcom hraje a kombinuje mnohdy nezkombinovatelné - v dešti orgastických megakomb - tam se Mortal Kombat pokorně vrací ke svým kořenům a servíruje snad nejmacatější kampaň jednoho hráče, kterou jste kdy v bojovce zažili.
Workers & Resources: Soviet Republic – recenze skutečně budovatelské strategie
3. 7. 2024
|
Jakub Malchárek
Jak se staví socialismus
The Last of Us: Part I – recenze PC verze konzolové legendy
30. 3. 2023
|
Jakub Malchárek
Konverze bez lásky a péče
The Incredible Hulk - recenze
11. 5. 2009
|
Redakce Games.cz
S hrami podle tzv. popcornových filmů většinou bývá legrace. Ta se zeleným obrem, který běsní v New Yorku připomínajícím spíš Potěmkinovu vesnici, není výjimkou.
Carnivores: Cityscape - recenze
16. 5. 2002
|
Redakce Games.cz
V pořadí již čtvrtý díl lovecké série Carnivores využívá osvědčeného grafického enginu ze hry Serious Sam a tentokrát nás zavede hlavně do futuristických měst, kde se usadily hordy dinosaurů.
Red Faction: Armageddon - recenze
17. 6. 2011
|
Ondřej Švára
Víte, že dnes je lukrativnější domy bourat nežli stavět? Důkazy nám o tom dennodenně dává městská samospráva, když dohazuje spřáteleným demoličním firmám, nebo rovnou městským technickým službám, předražené zakázky. Tak třeba čtyřdenní demolice třech slepených malých domků z počátku dvacátého století stojí v malém okresním městě čtyři miliony korun. A to se ještě starosta chlubí, že cenu usmlouval z původních deseti. A když se ho zeptáte, kolik by stálo zbourat starou školu na náměstí, bez okolků vyplácne kulatou sumu čtyřiceti milionů. To je byznys.
Lost Judgment – recenze vynikajícího bratříčka Yakuzy
20. 9. 2021
|
Pavel Skoták
Návrat japonského soukromého očka
Extinction - recenze
10. 4. 2018
|
Vilém Koubek
Za Extinction stojí studio Iron Galaxy, které má mimo jiné na svědomí veškerý post-launchový obsah do znovuzrozené bojovky Killer Instinct. Logicky tedy čekáte, že akční hopsačka postavená na boji zblízka vyroste z hlubokých kořenů a z lásky k žánru. Extinction nicméně selhává snad ve všech ohledech a namísto zábavné řežby nabízí neustále se opakující nudu.
Subnautica - recenze
26. 2. 2018
|
Mars Vertigo
Obří vesmírné plavidlo končí po zásahu energetickou zbraní neznámého původu ve vlnách oceánské planety. Vy, jako jeden z mála členů posádky, se zachraňujete v únikové kapsli. Ta se s lehkým poškozením usazuje na oceánské hladině, na dohled doutnajícího vraku Aurory, vaší bývalé mateřské lodi. Připravte se na svůj příběh o přežití či smrti ve skvělé Subnautice.
L.A. Noire - recenze remasterované verze
22. 12. 2017
|
Jan Olejník
Policista Cole Phelps se vrací v lehce remasterovaném vydání L.A. Noire. Tato neobyčejná detektivní adventura s neo-noirovou atmosférou si odbyla premiéru před šesti lety na minulé generaci konzolí, kde nám představila Los Angeles čtyřicátých let minulého století. Město pokroku, příležitostí, filmových hvězd. Zároveň i město s odvrácenou tváří, kde mimo dosah barevných neonů dochází denně k menším i větším zločinům. Zkrátka, váš rajón.
Sudden Strike 4 - recenze
27. 9. 2017
|
Václav Pecháček
Jak se ve druhé světové válce přesvědčili vojáci i generálové wehrmachtu, hezký kabátek není všechno, protože ani v nejpěkněji střižené uniformě nemusíte vyhrát válku. A ani nejkrásnější exploze, nejpřitažlivější požáry a nejvtipnější fyzika těl letících vzduchem nemusí dát dohromady dobrou hru, jak dokazuje Sudden Strike 4. Na tuhle druhoválečnou strategii se moc hezky kouká, ale pokud od ní čekáte hluboký taktický zážitek, budete zklamáni jako maršál Paulus, čekající ve Stalingradu na zásoby od Göringa.
Fictorum - recenze
31. 8. 2017
|
Jan Slavík
Role kouzelníka není ve fantasy žánru ničím neobvyklým. Naopak, je to spíše klišé, ale ve valné většině případů se jedná o postavy poplatné charakterovému rozvoji i příběhu. Jde o hrdiny, co se teprve hledají a podobně. Kickstarterem zafinancovaný titul Fictorum na to jde jinak. Nechá vás rovnou obléci róbu skutečného arcimága, co se s nošením deseti prasečích ocásků za hrst měďáků vůbec nemusí obtěžovat.
Inner Chains - recenze
12. 7. 2017
|
Jan Slavík
Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.
Fear Equation - recenze
24. 2. 2016
|
Ondřej Švára
Strach, nejistota ale také ohromná vůle žít charakterizují neobyčejnou jízdu vlakem ve hře Fear Equation. Cestovatelská strategie okořeněná survival hororem ohromí originalitou, komplikovaností, depresivní atmosférou a houževnatým bojem neohroženého mašinfíry proti paranormálním jevům. Takřka dokonalý strategický kus „kazí“ snad jen vysoká obtížnost.
Darksiders II: Deathinitive Edition - recenze
15. 12. 2015
|
Jan Slavík
Chtělo by se napsat, že Darksiders II je skvělá hra, není ji tedy třeba nijak zvlášť představovat. Bohužel to ale není pravda. Tedy, ona skvělá je, to bez debat, ale navzdory příznivé kritice herních žurnalistů trestuhodně prošuměla bez většího vzruchu z hráčské strany. Hra se neprodávala podle představ, což připustili i lidé z THQ. Značka pak po bankrotu společnosti THQ na konci roku 2012 skončila pod švédským vydavatelem Nordic Games, který brzy potvrdil záměr přivést Darksiders zpět do povědomí hráčů s remasterovanou Deathinitive Edition.