Recenze
Transformers: Rise of the Dark Spark - recenze
19. 7. 2014
|
Lucie Jiříková
S nástupem nové generace konzolí se všichni snaží o grafické či herní vylepšení. Dokonce i LEGO hry přišly s moderním přelivem. Skoro bych se nechala strhnout vlnou euforie. Jenže pak se objeví hra jako Transformers: Rise of the Dark Spark, která vás ze sluníčkové nálady bezpečně dostane. Rise of the Dark Spark totiž kašle na jakékoliv pozlátko tak dokonale, že vypadá a bohužel se i hraje jako deset let stará hra, kterou už tehdy nikdo nechtěl.
The Raven: Legacy of a Master Thief - recenze 1. epizody
11. 8. 2013
|
Lucie Jiříková
Synonymem většiny her, které stály u zrodu videoherního průmyslu, byla obtížnost. Tenkrát byly hry nemilosrdné a hráče trestaly za sebemenší chybičku. Od té doby se toho však hodně změnilo. Nejvíce právě ta obtížnost. Dnešní hry jsou často přehnaně jednoduché a hráče vodí za ručičku stejně jako matka svého neohrabaného tříletého potomka v plenkách.
The Lord of the Rings: Gollum – recenze nefalšované katastrofy
25. 5. 2023
|
Václav Pecháček
Nevytrpěl si toho Glum už dost?
Resident Evil: Revelations 2 – recenze (celé hry)
24. 3. 2015
|
Jan Olejník
V nekonečné sérii Resident Evil se zase jednou blýsklo na lepší časy. Krom toho, že se Capcom rozhodl vydat hru rozsekanou na epizody, rovnou zkusil přihodit i několik významných pomrknutí na fanoušky původních dílů. Při dávkování jedné epizody na týden jsem však občas měl pocit, že sedím na horské dráze. To když se nadšení z napínavé kapitoly náhle proměnilo v rozčarování – z nejrůznějších důvodů. V konečném důsledku ale naštěstí Revelations 2 dopadla dobře.
Crimson Desert – recenze příliš ambiciózního RPG
19. 3. 2026
|
Jan Slavík
Dvě stě hodin stačit nebude
Park Beyond – recenze stavění zábavních parků
21. 6. 2023
|
Michal Krupička
Šíleněji bohužel neznamená lépe
Crisis Core: Final Fantasy VII Reunion – recenze akčního spin-offu FFVII
16. 1. 2023
|
Šárka Tmějová
Trochu remaster, trochu remake
Daemon X Machina: Titanic Scion – recenze nadupaného anime béčka
10. 9. 2025
|
Michal Krupička
Nový Armored Core, nebo spíš Anthem?
Assassin’s Creed Valhalla: The Siege of Paris – recenze výpravy do Franské říše
18. 8. 2021
|
Šárka Tmějová
Inovace? Spíše více recyklace
They Are Billions – recenze
2. 7. 2019
|
Jan Hanáček
Svět je zamořený a neobyvatelný. Bilióny… Ehm. Pardon, miliardy nemrtvých jsou drženy na uzdě jen Císařskou říší, poslední výspou lidstva, při jejímž designu autoři zcela očividně porušili copyright Warhammeru. Ostatně, They Are Billions jsou skrz naskrz syntézou několika velkých témat a jmen RTS scény. Herní styl i nabídky jsou podobné Starcraftu, stavění obran a „krtkování“ v základně zase jakékoliv tower defense. Bohužel, se svým dědictvím si přináší i své problémy.
Dance of Death: Du Lac & Fey – recenze
12. 4. 2019
|
Šárka Tmějová
Cesta do adventurního pekla je dlážděná dobrými úmysly. Dance of Death: Du Lac & Fey chce být poctou žánru point-and-click adventur a na první pohled má i všechno potřebné ke splnění vytyčeného cíle – roztomilou stylizaci, vynikající zasazení, neotřelý příběh i zkušené dabéry, nad jejichž přízvuky anglofilní srdce jen plesá. Pohled se ale nerovná zahrání, jestli mi rozumíte.
DiRT Rally - recenze PS4 verze
11. 5. 2016
|
Vilém Koubek
Vydáním DiRT Rally (recenze PC verze) uzavřelo studio Codemasters kruh, v němž pomalu uhýbalo z konceptu náročné rallye simulace a nesmlouvavou hratelnost zpřístupňovalo, oblepovalo americkou kulturou a zamazávalo arkádovou jednoduchostí. DiRT Rally hází za hlavu všechnu okázalost, která sice lahodila očím a uším, ale zároveň bezohledně zakrývala skutečnost, že hrajeme následovníka série proslavené realistickým závoděním. Snaha nabídnout čirý a nekompromisní zážitek je tentokrát mnohem zřetelnější a s ním přichází nejen moře adrenalinu, ale hlavně bezbřehá zábava – nějakou dobu i na konzolích!
Jagged Alliance: Flashback – recenze
31. 10. 2014
|
Ladislav Loukota
Zřejmě nejsem jediný, komu se při vyslovení slov „Jagged Alliance 2“, „Arulco“ nebo „Deidranna“ v mozku aktivují nostalgické neurony, aby následně vytáhly kapesníky a zamáčkly slzy. Když se tedy dánské studio Full Control (tvůrci Space Hulk), rozhodlo rozjet kickstarterovou kampaň s cílem vybrat peníze na novou, trojrozměrnou a tradičním mechanikám věrnou hru Jagged Alliance: Flashback, zdálo se, že značku konečně potkalo štěstí. Zdálo...
FIFA 15 - recenze
6. 10. 2014
|
Martin Bach
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
LOST: Via Domus - mega-recenze
4. 3. 2008
|
Redakce Games.cz
Námět populárního TV seriálu Ztraceni skýtá spoustu možností. Jak se s jeho transformací do hry vypořádal UbiSoft, který do známého prostředí džungle a okolo známých charakterů vystavěl vlastní příběh?
Sons of the Forest – recenze nádherného survivalu s tíživou atmosférou
6. 3. 2024
|
Pavel Makal
V lese, jó, v lese, na jehličí!
Mortal Kombat - recenze
28. 4. 2011
|
Václav Rybář
Dějové kejkle u posledních Mortal Kombatů začaly až nebezpečně připomínat zápletky Ordinace v růžové zahradě a dokonce ani crossover Mortal Kombat vs. DC nedosáhl podobných kvalit jako konkurenční Marvel vs. Capcom. Jeho třetí díl na Street Fighter IV enginu je mimochodem pro Mortal Kombat solidní konkurencí. Oba pojí 2,5D herní systém (3D postavy v 2D ringu), ale tam, kde si Capcom hraje a kombinuje mnohdy nezkombinovatelné - v dešti orgastických megakomb - tam se Mortal Kombat pokorně vrací ke svým kořenům a servíruje snad nejmacatější kampaň jednoho hráče, kterou jste kdy v bojovce zažili.
Motorstorm Apocalypse - recenze
20. 3. 2011
|
Václav Rybář
Vzhledem k japonskému zemětřesení se dlouho očekávané pokračování Motorstormu odkládá všude po světě na dubnové termíny, aby se dodrželo trochu té piety, která ještě světu zbývá. Do Česka každopádně Apokalypsa dorazila, takže si můžete vyzkoušet, jaké to je prohánět se s autem, buginou, motorkou nebo náklaďákem v ruinách města roztřeseného obří živelnou katastrofou.
The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze
11. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.
Rage 2 – recenze
14. 5. 2019
|
Jan Slavík
Je v pořádku, když doutník chutná jako doutník. Stejně tak je v pořádku, když se ve střílečce jenom střílí. Nepotřebujeme vanilkové doutníky a FPS řežby s přes koleno lámaným přesahem do jiných žánrů. Pokud se hra zaměří na jedinou věc, je pak samozřejmě nutné, aby byla zpracovaná bravurně, ale z konceptuálního hlediska to problém není. Něco podobného by bývalo slušelo Rage 2. Jenže ta se bohužel vydala jinou cestou – tvůrci vzali velmi povedenou akci a obalili ji zbytečným, obtěžujícím balastem.
Ultimate General: Gettysburg – recenze válečné strategie
13. 6. 2015
|
Ladislav Loukota
Loňská strategie Ultimate General: Gettysburg (Steam) sice zaujala (viz dojmy) Tomáše Junga i řadu kolegů, kteří hru označili za nejlepší strategii roku 2014, ale přesto ji recenzujeme až nyní, protože komunikace s tvůrci je složitá a sehnat od nich kopii na recenzi nemožné. Přesto má smysl hru recenzovat i teď, protože s ohledem na své téma i zpracování jen tak nezestárne. Za nenápadnou hrou totiž stojí autor populárního DarthModu pro sérii Total War Nick Thomadis - navíc se navzdory velmi specifickému zaměření na jednu bitvu z Americké občanské války z Ultimate General: Gettysburg vyklubala možná nejzajímavější válečná strategie za hodně dlouhé období.
BlowOut - recenze
14. 2. 2005
|
Redakce Games.cz
BlowOut je plošinovka ve stylu Abuse nebo Duke Nukem: Manhattan Project, ve které máte coby mariňák vyčistit vesmírnou základnu od vetřelců. Ale není ani zábavná, ani originální a je utrpením ji hrát. Chcete vědět proč?
Red Faction: Armageddon - recenze
17. 6. 2011
|
Ondřej Švára
Víte, že dnes je lukrativnější domy bourat nežli stavět? Důkazy nám o tom dennodenně dává městská samospráva, když dohazuje spřáteleným demoličním firmám, nebo rovnou městským technickým službám, předražené zakázky. Tak třeba čtyřdenní demolice třech slepených malých domků z počátku dvacátého století stojí v malém okresním městě čtyři miliony korun. A to se ještě starosta chlubí, že cenu usmlouval z původních deseti. A když se ho zeptáte, kolik by stálo zbourat starou školu na náměstí, bez okolků vyplácne kulatou sumu čtyřiceti milionů. To je byznys.
Arma 2: Private Military Company - recenze
7. 1. 2011
|
Dan Vávra
Bohemia Interactive nezahálí a zásobuje fanoušky relativně rozsáhlými stahovatelnými přídavky pro Arma II: Arrowhead (recenze). Jak už název napovídá, Private Military Company vás uvrhne do role příslušníka soukromé agentury kontraktorů, lidově řečeno nájemných žoldáků. Těch je v dnešním Afghánistánu a Iráku snad víc než regulérních vojáků a jejich služeb využívají i vlády. Nejinak je tomu i ve virtuálním Takistánu a je to rozhodně vynikající téma pro vojenský simulátor.
New Tales from the Borderlands – recenze příběhové adventury
7. 11. 2022
|
Jakub Malchárek
Téměř vtipná téměř hra
Lost Judgment – recenze vynikajícího bratříčka Yakuzy
20. 9. 2021
|
Pavel Skoták
Návrat japonského soukromého očka
Extinction - recenze
10. 4. 2018
|
Vilém Koubek
Za Extinction stojí studio Iron Galaxy, které má mimo jiné na svědomí veškerý post-launchový obsah do znovuzrozené bojovky Killer Instinct. Logicky tedy čekáte, že akční hopsačka postavená na boji zblízka vyroste z hlubokých kořenů a z lásky k žánru. Extinction nicméně selhává snad ve všech ohledech a namísto zábavné řežby nabízí neustále se opakující nudu.