Recenze

The Incredible Hulk - recenze

S hrami podle tzv. popcornových filmů většinou bývá legrace. Ta se zeleným obrem, který běsní v New Yorku připomínajícím spíš Potěmkinovu vesnici, není výjimkou.

F1 2018 - recenze

Pokud sportovní hry nehltáte každoročně, ale upgradujete - třeba po vzoru nákupu mobilních telefonů - vždycky jednou za dva, tři roky, mám pro vás víceméně skvělou zprávu. F1 2018 je takové ajfounové eSko. Ročník vyladěný po všech stránkách, který přináší víc očividných novinek hlavně fanouškům série, ale dovede nadchnout i rekreační hráče. Pokud tedy nemají loňskou verzi, jež nás svým otočením kormidla nadchla natolik, že jsme jí napálili devítku a udělali z ní dokonce i závodní hru roku. Naprosto zaslouženě, protože z robustních základů, které tehdy Codies po letech přibývající kritiky servírovali, novinka do značné míry vychází.

Clash Royale - recenze

Rodokmen. V herním průmyslu se na něj dá jako v málokterém jiném odvětví. Historie ukázala, že talentovaní tvůrci jsou schopní opakovaně vytvářet hity, které se u hráčů těší velké oblibě. Naopak rozporuplný titul zpravidla vede k zaškatulkování vývojářů jako “těch špatných”. Někdy se nicméně na rodokmeny spoléhat prostě nelze. Studio Supercell možná stojí za Clash of Clans i Hay Day, masivními mobilními stroji na peníze. S Clash Royale je to ale jinak. Propojení pravidel MOBA her se zásadami tower defense žánru je totiž trefa do černého.

Chaos Reborn - recenze

Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.

Pilgrims – recenze nové hry od Amanity

Pilgrims jsou trošku jako Gandalf a ostatní kouzelníci. Dorazili totiž přesně tehdy, kdy sami chtěli, a pro jistotu bez předchozího ohlášení. Víkendové vydání novinky od brněnských Amanita Design asi čekal jen málokdo, protože o hře do té době nebylo, na rozdíl od chystaných Creaks, vůbec slyšet. Vlastně se ale není proč divit, protože jde o jednohubku. Sice velmi příjemné chuti, ovšem přesto jen jednohubku.

Lichtspeer - recenze

Poslyšte legendu z dálné germánské budoucnosti o bohu, který se nudil. Dokonce tak zoufale, až se rozhodl najít mezi lidmi vyvoleného, který by se ujal role šampióna a postaral o to nejdůležitější – zábavu pro stvořitele s úžasným hlubokým hlasem a německým přízvukem. A tak nový hrdina s natuženým blond hárem dostane bájnou zbraň Lichtspeer a může vyrazit do vesmíru. Ať to zní sebeabsurdněji, je to zábava.

Abzû - recenze

Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.

Total War: Rome II - Caesar in Gaul - recenze

Caesar je obecně lákavé téma. Můžete kolem něj uvařit spousty her různých žánrů včetně Call of SPQR: Stab the Tyrant. Když už ale sáhnete po strategii, jdete rovnou do přední linie, protože od vás všichni očekávají to nejlepší. Jakmile Creative Assembly ohlásili, že první datadisk/DLC pro Total War: Rome II bude o Caesarových eskapádách v Galii, spíše jsem se rozpačitě drbal na hlavě.

Xenoblade Chronicles - recenze

Konzole Wii od Nintenda má již hvězdné období zřejmě za sebou a směřuje do poslední fáze svého životního cyklu. Někdo bude dokonce namítat, že žádné hvězdné období nikdy neměla, že počet kvalitních titulů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A není úplně mimo mísu, co si budeme povídat. Ovšem předtím, než zahodíte své bílé krabičky do smetí, dejte jim šanci. A teď nemyslím chystanou Zeldu.

Puppeteer - recenze

Není důležité, jací jste. Důležité je, jak vypadáte. Můžete si klidně říkat, co chcete o tom, jak důležité je to, co má člověk uvnitř, co v nás skutečně je. Jenže, zeptejte se jakéhokoliv patologa - to, co v nás je, není nic extra. Ať se před ženou vytahujete krásou svých hebkých, růžových a něžně pulzujících střev jak chcete, pokud jste nádory pokrytý plešatý trpaslík, máte smůlu.

Beyond: Two Souls - recenze

Dá se říct, že ve vztahu k osobě Davida Cage jsem dlužníkem. Nebýt debutu Cageova studia Quantic Dream, velkolepé hybridní adventury Omikron: The Nomad Soul, možná bych se nikdy nenadchnul pro Davida Bowieho, nikdy neprošel vztahem, ke kterému mě Bowieho muzika přivedla, a nikdy se od ní neodpíchnul k tuně dalších zájmů.

F1 2010 - recenze

F1-čkové hry se od dob kultovní Grand Prix série od Microprose zasekly na mrtvém bodě a čím dál tím víc připomínaly televizní přenosy. Líbivá grafika, důraz na bouračky, ale ve výsledku nudné ježdění. Přesun formulí na konzole a nebezpečná hladina arkádovitosti v krvi pak oblíbenému motorsportu zasadily poslední ránu. Následoval potupný odjezd do boxů, po němž virtuální asfalt ovládly cestovní vozy.

FlatOut 4: Total Insanity - recenze

Série akčních závodů FlatOut znovu ožila, což se po prachbídném třetím díle zdálo téměř nemožné. Vzkříšení divoké směsi rallycrossu a destrukčního derby ovšem znovu doprovází zklamání. Čtvrtý díl kdysi populární série, tentokrát od studia Kylotonn (WRC 5 a 6), totiž parazituje na původním obsahu a hrstka nových nápadů se víceméně nepovedla. Ve spojení se špatným jízdním modelem a mizernou atmosférou to nutí k povzdechu, že pro sympatickou herní značku byla někdejší ztráta původních tvůrců ze Bugbear opravdu smrtící. 

Catwoman - recenze

Je krásná, je mrštná, je skoro nahá a v ruce má bič. Pornoprůmysl dovede na podobné formuli vydělat jmění, ale filmu v hlavní roli s Halle Berry se to rozhodně nepovedlo. Dopadla alespoň hra s kočičí ženou lépe?

Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie

Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?

Midnight Fight Express – recenze akční jízdy, která vám nedá vydechnout

Co mají společného John Wick, BoJack Horseman a Geoff Keighley?

Life is Strange – recenze třetí epizody

Jako by mimochodem vzniklý a před hráče ležérně pohozený cliffhanger na konci druhé epizody nenechal jediné oko suché a vzbudil nemalá očekávání – dokáží tvůrci udržet laťku vysoko i nadále a nedojde jim před finále první sezóny dech? Mohu vám prozradit, že odpověď je kladná. Dech jim nedošel, právě naopak. Garantuji vám, že třetí epizoda probouzí očekávání ještě vyšší než ta předešlá, a na jejím konci budete chtít víc.

Nail'd - recenze

Je snadné být k offroadovým závodům na PC skeptický, obzvlášť po tom, jakou hrůzu předvedl FUEL od Codemasters. Prázdného místa na trhu se rozhodl využít rakouský Deep Silever, který zapřáhl polské programátory ze studia Techland. Ti jsou známí především svými westernovkami Call of Juarez. Nejsou ale nováčky ani v závodních hrách, mají za sebou například povedené Xpand Rally nebo poněkud obskurní FIM Speedway Gran Prix. U Nail’d však zapomeňte, že se kdy žánr závodních her spojoval se simulátory, jeho pojetí je čistě arkádové.

Godfall – recenze kýčovité rubačky

Nechtěné launchové dítě

Gran Turismo 6 - recenze

Jsem s ní už několik hodin. Vlezl jsem ji pod kůži a zjistil jsem, že těch kůži je hned několik! Hraní Gran Turismo 6 je jako setkání se starým známým po deseti, patnácti letech. Nechci rovnou mluvit o třídních srazech, protože ty jsou pro většinu z nás noční můrou v jakémkoliv skupenství. Berme tedy v úvahu starého DOBRÉHO známého.

Gran Turismo 5 - recenze

Bylo, nebylo, před pěti lety vyšla skvělá hra Gran Turismo 4 (recenze), která zábavně simulovala průřez historií automobilů na konzoli PS2. Za tu dobu jsme ochutnali placené demo GT5 Prologue (recenze), vánoční soutěžní demo GT Academy a na akcích bylo možné si zahrát například s Mercedes Benz SLS AMG na Nordschleife.

Warcraft III - průvodce multiplayerem

Jeden z nejlepších hráčů Starcraftu a Warcraftu v Čechách se s námi podělil o své bohaté zkušenosti se síťovým hraním RTS od Blizzardu. Nebo snad někdo nechce vědět, jak vyhrávat na Battle.netu?

Cinco Paus – recenze

Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.

Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky

Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.

FIFA 20 – recenze

14. února 2017 PSG zahodilo čtyřbrankový náskok z prvního zápasu a prohrálo odvetu proti Barceloně 6:1. 10. dubna 2018 se Barcelona psychicky složila v Římě a místní AS ji po prohře 4:1 ve Španělsku výsledkem 3:0 vyřadilo. 7. května 2019 Barcelonu ztrapnil pro změnu Liverpool, který sice na Nou Campu prohrál o tři góly, jenže doma na Anfieldu vyhrál o čtyři. To jsou tři nejvýznamnější fotbalové kolapsy poslední doby… a bohužel se k nim připojuje ještě jeden: FIFA 20.

Mass Effect: Andromeda - recenze

Neustále se zrychlující doba letí takovým tempem, že se to zdá od posledního dílu epické sci-fi RPG série Mass Effect být jen chvilka. Věřili byste ale, že už je to celých pět let? Zatímco můžeme sledovat neustále postupující technologický pokrok, který přináší nové a nové vymoženosti v podobě hardwaru i služeb, některé věci se nemění a možná až trochu přešlapují na místě. Mass Effect: Andromeda přichází po tvůrčí pauze, po níž by naivní člověk čekal o to vyšší míru invence a hru, která by restartem série mohla získat tolik potřebnou svěžest. Jenže…

NHL 17 - recenze

Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.