Recenze
MotoGP 20 – recenze
24. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Italské studio Milestone zvládá najednou vyvíjet dvě série offroadových motorek, MXGP a Monster Energy Supercross, a dvě série silničních motorek, Ride a MotoGP. Většinu z nich dodává každý rok v lehce obměněném stavu a dá se říct, že se s každým dalším dílem zlepšují. Platí to i o letošním MotoGP 20, ale evoluce je natolik střídmá, že by se tvůrci měli zamyslet nad kadencí vydávání svých her.
Krev, pot a pixely – recenze knižního hitu
6. 7. 2019
|
Alladjex
Zatímco o retro osmdesátkách a jejich videoherním vývoji máme nepřebernou zásobu veselých a někdy i šílených historek, současná tvorba her je zakryta hávem korporátních tajemství, mlčením a svěrací kazajkou podepsaných smluv vyplněných frontami „endéáček“. Jedno je ovšem jisté: Historii si přibarvujeme na růžovo. V odlišném světle vnímáme jednu a tu samou situaci, pokud se odehrává v současnosti, nebo naopak před třiceti, čtyřiceti lety. Nejvýraznějším příkladem je tzv. „crunch“, nezřízené pracovní nasazení objevující se zejména při dokončování titulů před jejich uvedením na trh.
Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder's Revenge – recenze nejlepší želví hry posledních dekád
28. 6. 2022
|
Pavel Makal
Turtle Power!
Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce
5. 10. 2020
|
Jakub Kovář
Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu
Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze
3. 7. 2017
|
Adam Homola
Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.
Dragon's Crown - recenze
4. 6. 2014
|
Jan Švelch
Pryč jsou ty časy, kdy jste ve 2D fantasy mohli být epičtí, násilní a svalnatí a nikdo vás neobviňoval z misogynie a sexismu. Kultovní hity Golden Axe a Dungeons & Dragons: Tower of Doom se ale i přes nepřízeň politické korektnosti dočkaly svého nástupce. Když veterán George Kamitani, který v 90. letech pracoval právě na Tower of Doom, zveřejnil obrázky z Dragon's Crown, čelil kritice. Hrdinové dvojrozměrné rubačky totiž svými rozměry spadají do nadlidské kategorie - jak muži svými svaly, tak ženy svými vnady. Za barokním fantasy hávem se ale skrývá herní duše kombinující skvělým způsobem mlátičku s RPG.
Darksiders II - recenze
29. 8. 2012
|
Petr Prošek
Letošní rok je pro fanoušky her na hrdiny učiněným rájem a svojí troškou do mlýna přispívá i THQ, která do lítého boje s finančními problémy vysekla žolíka v podobě Darksiders II pro PlayStation 3 (testovaná verze), Xbox 360 a PC (české titulky).
R.U.S.E. - recenze
1. 10. 2010
|
Redakce Games.cz
Realtimových strategií z druhé světové války už jsme viděli hodně. A recenzí začínajících touhle větou vlastně také. R.U.S.E. proto celkem pochopitelně pokouší štěstí a přízeň hráčů neotřelým přístupem a novými nápady. Mimochodem, autoři téhle aktuální RTS mají na kontě třeba Act of War, takže nejsou žádnými zelenáči po základním výcviku, ale veterány ošlehanými mnoha bitvami.
Destiny 2 - recenze
18. 9. 2017
|
Daniel Kremser
Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.
Hráli jsme spoustu her pro PlayStation VR2. Tyhle by neměly ujít vaší pozornosti
24. 2. 2023
|
Pavel Makal
Malé i velké zážitky ve virtuální realitě
Mario vs. Donkey Kong Remake – recenze sympatické, logické plošinovky
14. 2. 2024
|
Adam Homola
Moderní retro
Cyanide & Happiness Freakpocalypse – recenze první epizody
15. 3. 2021
|
Pavel Makal
Tolik legrace, že budete chtít umřít
Titan Souls - recenze
1. 5. 2015
|
Ondřej Švára
Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.
Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze
28. 6. 2013
|
Tomáš Jung
Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.
11-11: Memories Retold – recenze
3. 12. 2018
|
Jakub Kovář
První světová válka je pořád originální zasazení, i když po Battlefieldu 1 a Valiant Hearts už to není tak hrami neprozkoumaná epocha. Příběhy, k jejichž napsání vybízí, nicméně pořád odvyprávěny nebyly. Explorační adventura 11-11: Memories Retold právě o špičkovém vyprávění osudu dvou vojáků znepřátelených stran je. A přestože nepřekvapí tím, že se osudy mladého kanadského fotografa Harryho a postaršího německého otce a šikovného mechanika Kurta protnou, jde o příběh, který v srdcích všech hráčů určitou stopu zanechá.
Get Even - recenze
29. 6. 2017
|
Lucie Jiříková
Lidé mají k hraní her rozdílné motivace. Když pomineme fakt, že by se nejspíše daly sjednotit do nadřazené množiny „relaxace, zábava, odreagování“, můžeme narazit na hromadu motivací specifických. Někdo ve hrách hledá hutný příběh, jiný strhující akci a napětí, pořádné dobrodružství, nebo co já vím, třeba setkání s roztomilými růžovými králíčky. Sama bych se zařadila hned do několika skupin, nejraději se však při hraní her bojím. A tak jsem po trošku zpackané Friday the 13th netrpělivě vyhlížela právě Get Even, která se v prvé řadě tvářila jako horor. Výsledek ale nabízí poněkud jiný zážitek.
Soulstice – recenze staromilské rubačky, která nestačí na nejvyšší ligu
20. 9. 2022
|
Pavel Makal
Někdy je méně více
Beyond: Two Souls - recenze
8. 10. 2013
|
Lukáš Grygar
Dá se říct, že ve vztahu k osobě Davida Cage jsem dlužníkem. Nebýt debutu Cageova studia Quantic Dream, velkolepé hybridní adventury Omikron: The Nomad Soul, možná bych se nikdy nenadchnul pro Davida Bowieho, nikdy neprošel vztahem, ke kterému mě Bowieho muzika přivedla, a nikdy se od ní neodpíchnul k tuně dalších zájmů.
Tony Hawk's Pro Skater 3 + 4 – recenze návratu, kterému skřípou kolečka
15. 7. 2025
|
Ondřej Partl
Návrat nejlepšího skejťáka s háčkem
Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG
26. 10. 2020
|
Patrik Hajda
A překvapením roku se stává…
White Night - recenze černobílého hororu
13. 4. 2015
|
Jan Olejník
Když jsem si před časem posteskl, že už nikdo nechce udělat hru, která by se podobala původním dílům série Alone in the Dark, ani jsem netušil, že se dočkám malého překvapení. Černobílá White Night je dílem vývojářského týmu Osome Studio a připomíná právě zašlé časy hororových adventur se statickými kamerami. Jenže netradiční vizuální stylizace a brnkání na nostalgickou notu nemusí vždy stačit.
Stalingrad - recenze
7. 5. 2005
|
Redakce Games.cz
„Válečných strategií není nikdy dost“, řekli si chlapíci z DTF Games, a rozhodli se na enginu Blitzkriegu postavit strategii zachycující bitvu o Stalingrad. Vyplatil se jim důraz na realističnost a historickou věrnost?
Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint - recenze
15. 10. 2019
|
David Ryneš
Poslední Ghost Recon s podtitulem Wildlands bude po Divisionu pravděpodobně mou druhou nejhranější hrou, která k sobě lepí jméno spisovatele Toma Clancyho. Bolívie plná života si mě získala, a i přes slaboučký příběh jsem se do ní s pravidelnými přídavky vracel. Breakpoint měl mnoho věcí vylepšit a zvýšit důraz nejen na příběh, ale také na prvky přežití v nepřátelském prostředí, což logicky vyšponovalo má očekávání. Ačkoliv z technické alfy jsem byl zprvu nadšen, ve finální verzi se z Breakpointu vyklubal guláš ze všeho, co kuchaři v Ubisoft Paris našli.
Valhalla Hills - recenze
14. 12. 2015
|
Adam Homola
Nerad píchám špendlíkem do nafouknuté bubliny hned ze začátku, ale je třeba říct, že navzdory počátečnímu dojmu Valhalla Hills není nový a jinak pojmenovaný díl Settlers. Snaží se, má nakročeno správným směrem, hře nechybí ani roztomilost, ale prostě to tam není. Přitom na Valhalla Hills pracuje několik tvůrců původních Settlers her, kteří na svůj mastrštyk z dob minulých navazují, ale je to návaznost asi taková, jakou v devětadevadesátém vykouzlil George Lucas. Skrytá Hrozba není pro obecné publikum špatná, ale pro fanoušky původní trilogie Star Wars to není ono. Pokud tedy patříte k opravdu zapáleným fanouškům The Settlers, specifické kouzlo oblíbené série ve Valhalla Hills neobjevíte. Neznamená to však, že by šlo o špatnou nebo průměrnou hru, naopak.
Astro's Playroom je nejlepší ukázkou schopností PlayStationu 5
14. 11. 2020
|
Pavel Makal
Robůtci, DualSense a výlet do historie
Diablo IV – recenze pekelného nářezu
6. 6. 2023
|
Pavel Makal
Hrůza počíná Nenávist, Nenávist počíná Zkázu, Zkáza počíná Hrůzu
Neo Scavenger – recenze nejzajímavější survival hry posledního roku
2. 1. 2015
|
Ladislav Loukota
Snad v reakci na populární tvrzení, že hráčské generaci schází praktické dovednosti, trh v posledních letech zaplavily survivalové simulace plné rozdělávání ohně, opravování nástrojů a soubojů s vlky doslovnými i metaforickými. Od DayZ po The Long Dark se vývojáři předhánějí v tom, kdo z nich na světlo světa přivede nejlépe vypadající a nejkrutěji simulaci reality, ve které má na přežití vliv snad i fakt, že jste panákovi už týden neostříhali nehty. Na první pohled vypadá NEO Scavenger podobně jenom s tím rozdílem, že graficky vypadá, jako by tvůrci použili Malování. Kdo však překousne první - negativní dojem, čeká ho odměna v podobě jedné z nejzajímavějších survival her za poslední rok. Důvod je prostý. NEO Scavenger konečně ze zavedené formulky survival her vykopla zombíky a klade důraz především na pozornost vůči detailům každodenního života v post-apokalyptickém světě.
Sherlock Holmes: Crimes & Punishments - recenze
30. 9. 2014
|
Lucie Jiříková
Sherlock Holmes toho ve hrách zažil už spoustu, zejména pod taktovkou studia Frogwares, které pro detektiva a hráče vymýšlí nová dobrodružství již přes deset let. Pod jeho taktovkou anglický gentleman s bystrým úsudkem a specifickým smyslem pro humor zatočil třeba s nejmazanějším zlodějem na světě (Sherlock Holmes vs Arséne Lupin), dopadl sadistického zabijáka (Sherlock Holmes vs Jack the Ripper) a naposledy se očistil z křivého obvinění, které ho mohlo stát kariéru i samotný život. I přes záplavu nejrůznějších dobrodružství jsme ale se Sherlockem přesto něco nezažili - volnost při sbírání důkazů a usvědčování viníka. Frogwares přesně tento styl vyšetřování v souvislosti s dílem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments (v ČR také Zločin a trest) slibovali a světe div se, nakonec svůj slib z velké části splnili, což lze ve videoherním průmyslu považovat za malý zázrak.
Expeditions: Viking - recenze
1. 5. 2017
|
Patrik Hajda
Prakticky přesně čtyři roky nazpátek vydalo dánské studio Logic Artists povedený titul Expeditions: Conquistador, který nabídl příjemné spojení prvků z klasických RPG a tahových strategií, uvozené bouřlivou kolonizací Severní Ameriky. Tentokrát se v pokračování s podtitulem Viking podíváte několik století před výše zmíněné kolonizování do dob, kdy severním mořím vládli Vikingové. A v kůži jednoho takového svalovce si projdete strastiplnou cestu za spravedlností.