Výsledky hledání pro: runaway a

NBA Live 2001 - recenze

7. 3. 2001 | Redakce Games.cz

NBA Live 2001 přichází v době, kdy sportovní fandové polevili v hraní fotbalu a hokeje, takže jsou náchylnější k tomu přejít na jiný sport.

America - recenze

5. 3. 2001 | Redakce Games.cz

Pokud máte rádi Divoký západ a real-time strategie, pak je America: No Peace Beyond The Line hrou právě pro Vás.

Ježek Sonic patří mezi největší videoherní celebrity. Dlouhé roky zaštiťoval herní mašiny od Segy a jejich majitele bavil ultra rychlými skákačkami. Jelikož se jednalo o zlatý věk arkádových her, osud mu do cesty stavěl mnoho překážek. Ze své pozice se musel o fanoušky přetahovat s dalšími výraznými postavami té doby, například s instalatérem Mariem. A uspěl.

Halo Wars 2 - recenze

8. 3. 2017 | Vilém Koubek

U výhradně konzolových titulů není neobvyklé, že fanoušci zakládají petice, kterými se snaží přesvědčit vývojáře, aby nedostupný klenot vydali také ve verzi pro osobní počítače. Halo Wars 2 nicméně dokazuje, že ne všechny konzolové hry musí nutně fungovat také mimo svou domácí platformu…

Phoning Home - recenze

9. 2. 2017 | Pavel Válek

Jmenujete se ION. Jste nový model robota, vyslaného na intergalaktickou průzkumnou misi. Vaším cílem je najít planetu, která by obsahovala dostatek nerostných surovin pro další rozvoj lidstva, a vzorky dopravit zpět na vaši rodnou planetu. Jak už tomu ale bývá, přistání není zrovna hladké, a z původně prostého sbírání vzorků se stane boj o holé přežití.

Painters Guild - recenze

22. 9. 2015 | Jan Slavík

Zachtělo se vám někdy spravovat svůj vlastní umělecký cech v renesanční a raně Itálii? Pravděpodobně nikoliv, vývojář Lucas Molina se i přesto domnívá, že byste si to měli zkusit. Podivných simulací se za desetiletí na našich harddiscích vystřídala celá řada, a nakonec - vedle simulace mraveniště, chleba, kamene, kozy nebo posmrtného života nevypadá správa skupinky malířů zas tak praštěně.

Broken Age: Act 2 - recenze

5. 5. 2015 | Pavel Dobrovský

Před více jak rokem jsem do nebe vyzdvihl první polovinu Broken Age kvůli chytlavým dialogům, skvělému dabingu, dobře vyváženým hádankám, líbivé stylizaci a v neposlední řadě kvůli vyspělému příběhu. Dvě postavy, Vella a Shay, v něm prochází přerodem z dítěte na dospělého. Triviální téma? Ano, v literatuře nebo filmu. Pro hry je však značně neobvyklé. Na dvou koncích (na konci dubna 2015 a na konci druhé poloviny jedné a té samé hry) hledím v titulcích na stovky a stovky jmen lidí, kteří přispěli na kickstarterovou kampaň, a v duchu hádám, jestli se také budou cítit jako na pouti, kde v polovině někdo vyhodil pojistky, takže horské dráhy dojíždí samospádem bez ryčné hudby, dokud se neozve kovové „dong“ po nárazu do mantinelu, a pak následuje rozpačité ticho.

Avernum 2: Crystal Souls - recenze

23. 4. 2015 | Jan Slavík

Herní studio Spiderweb Software, tvořené manželskou dvojicí Jeff Vogel a Mariann Krizsanová, vypouští do světa RPG hry toho nejčistšího ražení již dvacet let. Není tedy překvapením, že ani Avernum 2: Crystal Souls, předělávka původního Avernum 2 (což byl pro změnu remake klasiky Exile II), z fungujících kolejí nevybočuje. Jeff Vogel hráčům servíruje tradiční výpravné dobrodružství, ve kterém budete plnit úkoly, běhat s batohy harampádí zpátky do města, zachraňovat nebohé rolníky a nadávat na příliš mocné nepřátele, když se vydáte někam, kde ještě nemáte co dělat. Jednoduše nejde o nic, co by člověka překvapilo - propracovanou satiru palčivých environmentálních problémů mezi řádky a bourání čtvrté zdi nečekejte.

Homeworld Remastered Collection - recenze

28. 2. 2015 | Ladislav Loukota

Je jenom málo her, které byly v době svého vydání tak vizionářské, jako Homeworld v roce 1999. Jeho druhý díl vyšel před celými 12 lety, ke smůle nás všech od té doby jméno Homeworld od té doby trestuhodně dlouho leželo ladem. Po vypjaté akvizici značky Gearboxem na jaře roku 2013 se naštěstí oba díly Homeworldu nyní vracejí v remasterované verzi. Funguje však jejich systém tak, jak nás okouzloval více než dekádu nazpět? Co z nich zestárlo, a co naopak obstálo zkoušku časem?

Geometry Wars 3: Dimensions - recenze

22. 1. 2015 | Vilém Koubek

Když v roce 2007 Activision kupovala Bizarre Creations, jen málokdo čekal, že ho za tři roky zavře. Autoři série Geometry Wars, Project Gotham Racing nebo třeba arkádové závodní hry Blur se pak rozpadli do pěti různých studií. Lucid Games jsou z nich největší a po šesti letech se rozhodli vrátit ke značce, která si získala obdiv milovníků retro arkádovek, ale též současných hráčů prahnoucích po výzvě. Oživili Geometry Wars, dosadili za jméno trojku a přidali podtitul Dimensions. A už ze slovní hříčky v názvu se dá odtušit, že se do dalšího bláznivého ničení různých geometrických obrazců pustili s chutí. Stojí ale výsledek za to, nebo měla tahle značka spokojeně odpočívat v důchodu?

The Marvellous Miss Take - recenze

22. 12. 2014 | Ladislav Loukota

S renesancí PC her, která se ještě před několika lety zdála být nepravděpodobná, rychle nabobtnal počet titulů, které si vyšší kvalitu asociují s vyšší komplexností. Čím více hejblátek, pravidel, rébusů a mechanismů, tím jakoby měl titul nabízet více muziky. Pastelová kombinace stealth hry, hádanek a akční arkády The Marvellous Miss Take (homepage) ale ukazuje, že se lze vydat i cestou opačnou, tedy cestou jednoduchosti. Skrz naskrz sympatická hra, stojící kdesi mezi Monacem a Mark of the Ninja, si možná na první pohled přímo říká o negativně míněnou nálepku "casual hra", ale ve skutečnosti se pod její kapotou ukrývá zajímavě zpracovaná hra o lupičích.

The Wolf Among Us: Episode 2 - recenze

11. 2. 2014 | Miloš Bohoněk

Sebelepší kšandy našponované ze sebelepšího cliffhangeru jednou povolí. Premiérová epizoda The Wolf Among Us skončila napínavou scénou, kde jste rozhodovali o osudech dvou podezřelých, ale od té doby uplynuly už bezmála čtyři měsíce. Telltale, zřejmě kvůli simultánním pracím na třech dalších hrách (The Walking Dead, Tales from the Borderlands a Game of Thrones), vydání druhé epizody posunuli až na začátek února. Více než kdy dříve jsem tak ocenil kusé shrnutí předchozích událostí hned v úvodu, přesto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se zorientoval a připomněl si, kdo je kdo, kdo co chce a proč někdo pohádkovým bytostem krade hlavy.

Max Payne Mobile - recenze

17. 4. 2012 | Adam Homola

S porty starých her na iOS je to těžké. Vždycky, když je oznámí, zajásám. „Hurá, XY vyjde na iOS! To jsem hrával před deseti lety!“ Chvilku si rochním v tom, že to, na co jsem před několika lety potřeboval výkonné PC, můžu hrát na mobilu. Záhy hru ale vypnu, protože se to buď nedá ovládat (Duke Nukem 3D, GTA3...), nebo se to prostě na mobil vůbec nehodí (např. Settlers). Port prvního Maxe Paynea od War Drum Studios spadá do obou kategorií a zároveň do žádné. I přesto se ale Max Payne Mobile řadí k těm lepším portům.

Kingdom Under Fire – The Crusaders – recenze

2. 5. 2020 | Zbyněk Povolný

Korejská společnost Blueside se proslavila především značkou Kingdom Under Fire, která vyniká spojením klasické real-time strategie s dalším žánrem a vzniká tak pozoruhodně namixovaný koktejl. V roce 2019 vyšla dlouho odkládaná a ještě déle očekávaná hra Kingdom Under Fire II, která klasickou strategii propojila se základy akčního MMO, kritici však výsledkem nebyli příliš potěšeni a u fanoušků titul také kdovíjak nezazářil. Nejspíše i proto se v Blueside rozhodli, že jejich další krok nebude nová hra, ale opětovné vydání populární Kingdom Under Fire – The Crusaders, která vyšla před čtrnácti lety na původní Xbox.

The Wild Age – recenze české strategie

18. 2. 2020 | Zbyněk Povolný

Nebudeme si nic nalhávat: strategické hry delší dobu ustupují ze svých pozic a dny největší slávy už mají za sebou. Herní svět inklinuje spíše k instantnímu zážitku, a tak se složité a obtížně uchopitelné strategie staly výsadou užší skupiny lidí, které něco takového pořád ještě přijde atraktivní. The Wild Age jde ale trochu jinou cestou. I když se stále jedná o strategii jako víno, je pravým opakem toho, co si představuju pod slovem „složitá“. Tedy na první pohled. Po nějakém čase jsem zjistil, že pod jednoduchou slupkou se skrývá směsice prvků, které dokážou kvalitně potrápit mozkové závity.

PES 2020 – recenze

23. 9. 2019 | Václav Pecháček

Fotbalisté se obvykle zlepšují v tom, co dosud neumí, jako když trenér Manchesteru United Ole Gunnar Solskjær nedávno prohlásil o mladém útočníkovi Masonu Greenwoodovi, že je to jeden z nejlepších zakončovatelů, jaké kdy viděl, ale ještě musí zapracovat na taktice a presinku. PES 2020 je ovšem výjimka z fotbalového pravidla – zlepšuje se v tom, v čem už předtím bylo vynikající. V zážitku na samotném hřišti. Mimo něj to jako obvykle není žádná sláva, i když kariéra pro jednoho hráče udělala krok správným směrem.

Dirt Rally 2.0 – recenze

20. 3. 2019 | Patrik Hajda

Závodní hry patří mezi mé nejoblíbenější herní žánry, proto se DiRT Rally 2.0 dostalo do úzké trojice her, které jsem si letos chtěl rozhodně zahrát. Tři roky stará jednička mi dokázala, že žílami Codies stále teče ta stará dobrá benzinem obohacená krev s příchutí pořádného rally, která se z arkádové série DiRT lehce vytratila (aby se v posledním díle zase vzepjala). Od DiRT Rally 2.0 jsem očekával hodně a díky výbornému zpřevodování ve vývoji jsem to naštěstí i dostal.

Jump Force – recenze

18. 3. 2019 | Jan Slavík

Máte-li rádi japonskou komiksovou tvorbu, pravděpodobně vám není zcela cizí jméno Weekly Shonen Jump. Jde o časopis mající oprávněný status otaku Bible, jehož stránky se staly rodištěm celé řady nejznámějších anime/manga sérií vůbec. Nejedná se navíc o žádného mladíka – první výtisk spatřil světlo světa už v roce 1968, což nám po složité matematické operaci napoví, že se loni slavily kulatiny. A jako lehce opožděný dárek přichází bojovka Jump Force od studia Spike Chunsoft pod vydavatelskou taktovkou Bandai Namco.

New Star Manager – recenze

2. 11. 2018 | Jan Hrdlička

To se může stát každému, že se ve hře, která ho většinu času trápila, něco přehodí na jinou kolej a všechny mechanismy nakonec vyústí v moc pěkný, zábavný zážitek. Když jsem přebíral vládu nad New Star United, věci nevyhlížely vůbec povzbudivě. Klub živořil na samém existenčním dně a nezdálo se, že si na lavičce posedím bůhvíjak dlouho. Procesem drobných kroků jsem si však své odkroutil. O pár sezón později jsem už porážel v senzačních duelech nejlepší celky světa, penězi nešetřil a nemám v úmyslu v tom i přes několik rozmrzelých ušklíbnutí ustat.

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část první

5. 9. 2018 | Pavel Skoták

Uplynulo s bídou něco přes dva týdny od celosvětového vydání nejnovějšího rozšíření pro stále ještě neumírající World of Warcraft, a už tu máme první utržený rekord. S 3,4 miliony prodaných kopií během jediného dne se totiž Battle for Azeroth vyhoupnul na první místo v prodejnosti všech datadisků k WoW. Jestli právem, je pořád ještě trošku brzo soudit, ale po prvních dvou týdnech hraní je nutné Blizzardu přiznat, že to pořád umí.

Framed 2 – recenze

13. 11. 2017 | Jan Hrdlička

Když se do myslí hráčů výraznějším způsobem zapíše titul vystavěný na jednom klíčovém prvku (či chcete-li gimmicku), stává se z čekání na pokračování hotový festival otázek. Jak se autoři popasují s tvorbou dvojky? Vyhodí stávající koncept ve prospěch něčeho z praku nového, vydají se cestou lehkých inovací anebo prostě nabídnou novou nálož téhož? V případě Framed 2 jde o variantu poslední, hrátky s komiksovými puzzlíky tedy zůstávají. A vadí to něčemu? Pramálo. Jestli má tahle parádní hříčka nějaký kaz, pak na jiných frontách.

Forza Motorsport 7 - recenze

3. 10. 2017 | Jan Olejník

Jak chcete neustále zlepšovat závodní hry, aby mělo smysl vydávat další a další pokračování? Sázet na čím dál tím reálnější fyzikální engine? Věrnější simulace reality přece nemusí automaticky znamenat větší zábavu. Přidávat auta? Nové tratě? Ano, co je doma, to se počítá. Ale je opravdu rozdíl, jestli má Forza zrovna pět set nebo sedm set aut? Při stahování sedmé Forzy z Xbox Live se mi hlavou honila spousta otázek, včetně té nejzásadnější: je po vynikajícím šestém dílu skutečně potřeba vydat pokračování tak brzy?

Observer - recenze

14. 8. 2017 | Mars Vertigo

Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.

StarCrawlers - recenze

20. 6. 2017 | Jan Slavík

Až jednou lidstvo opravdu začne budovat vesmírné stanice, nezbývá než doufat, že se tvůrci (nejen) her svými vizemi míjí s realitou. Kdyby ne, mohli bychom rovnou raději zůstat na Zemi navěky, protože jakmile by se dokončil nějaký kosmický komplex, muselo by automaticky dojít ke katastrofě. Jedna taková postihla mamutí Talos I, jiná trápí plovoucí Eden, a pod taktovkou sci-fi krokovacího dungeonu StarCrawlers se nyní můžete podívat i na paluby stanice Stella Marin, ze které z ničeho nic zmizela neznámo kam úplně celá posádka.

Bohemian Killing - recenze

13. 8. 2016 | Ondřej Švára

Pod rouškou sladkého večera se v Paříži stala vražda. Kdo za ni bude pykat? Rozhodne soud! Avšak pozor, klasická detektivní adventura vás v Bohemian Killing nečeká. Autoři z polského studia The Moonwalls roztočili kolo nápadů a výsledkem je mimořádně originální dílo. Zahrajete si přímo za pachatele vraždy, snažícího se obalamutit soud lživou výpovědí, která vzniká samotným hraním. Tahle adventura nemá připravený scénář. Příběh kráčí tam, kam zrovna chcete, což je fantastická myšlenka. Naneštěstí to ale kvůli nešikovnému zpracování není až taková zábava, jak by se dalo čekat.

Deadlight: Director's Cut - recenze

12. 7. 2016 | Ondřej Švára

Probíjet se hordami zombií už je ve hrách stejné klišé, jako skriptovaná akční hratelnost nebo postapokalypsa. Všechny tři fenomény se před čtyřmi lety spojily v plošinovce s hutnou atmosférou a svižným tempem pojmenované Deadlight, která vyšla znovu s podtitulem Director's Cut. Bohužel, nic výjimečného s sebou nepřináší. Vychází vlastně v takřka nezměněné podobě, tedy nejen se všemi pozitivy, ale i dosud nevyřešenými problémy. Zaujme proto jen úplné nováčky, nebo masochisty, co si hodlají za každou cenu, byť i nesmyslnou, osvěžit paměť.

Devil’s Third - recenze

27. 8. 2015 | Jakub Kovář

Už jste tenhle týden zachránili svět? Pokud ne, tak nezoufejte - bývalý terorista Ivan totiž taky ještě ne. Ve své cele na Guantánamu se celkem nudí a s chutí by postřílel pár bastardů, pokud tedy za tu záchranu světa dostane od šéfa americké rozvědky novou elektrickou kytaru. Jakmile je nový nástroj slíben, už nic nebrání tomu, aby se podíval na zoubek aktivitě svých bývalých spolubojovníků. Těm se povede zničit veškeré satelity kolem Země a následnou EMP vlnou sejmout většinu elektroniky a moderních zbraňových systémů, přičemž plánují nastolit nový světový řád.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild - recenze

11. 3. 2017 | Miloš Bohoněk

Stalo se to po nějakých 30 hodinách hraní. V dungeonu mi chyběla poslední kovová bedna na propojení poslední části elektrického obvodu. Nepamatuji si, jak jsem o bednu přišel, ale už jsem kvůli tomu chtěl celý puzzle poraženecky restartovat, když v tom se mi vybavila vzpomínka na šílenou bouřku před několika dny. Můj Link tehdy nesl na zádech ocelové kopí, udeřil blesk, kopí zafungovalo coby hromosvod, Link se rozsvítil jako vánoční stromeček a z hyrulského hrdiny byl rázem hyrulský steak na well done. Vzpomínka je to bolestivá, ovšem nyní mi vnukla nápad: co kdybych chybějící bednu nahradil právě kopím? I vyhodil jsem zbraň z inventáře. Jen co se na zemi dotkla dvou konců obvodu, začala skrz ní pulzovat elektřina, obvod se propojil a voilá, cesta byla volná. Podobné zážitky by přitom vydaly na celou recenzi. The Legend of Zelda: Breath of the Wild je totiž mimořádně logická hra, která odměňuje přemýšlivé hráče – a která tak skutečně funguje.

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments - recenze

30. 9. 2014 | Lucie Jiříková

Sherlock Holmes toho ve hrách zažil už spoustu, zejména pod taktovkou studia Frogwares, které pro detektiva a hráče vymýšlí nová dobrodružství již přes deset let. Pod jeho taktovkou anglický gentleman s bystrým úsudkem a specifickým smyslem pro humor zatočil třeba s nejmazanějším zlodějem na světě (Sherlock Holmes vs Arséne Lupin), dopadl sadistického zabijáka (Sherlock Holmes vs Jack the Ripper) a naposledy se očistil z křivého obvinění, které ho mohlo stát kariéru i samotný život. I přes záplavu nejrůznějších dobrodružství jsme ale se Sherlockem přesto něco nezažili - volnost při sbírání důkazů a usvědčování viníka. Frogwares přesně tento styl vyšetřování v souvislosti s dílem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments (v ČR také Zločin a trest) slibovali a světe div se, nakonec svůj slib z velké části splnili, což lze ve videoherním průmyslu považovat za malý zázrak.

Take On Helicopters - recenze

29. 10. 2011 | Tomáš Jung

O vrtulnících se říká, že vlastně ani nelétají. Pouze mlátí do vzduchu tak dlouho, dokud se nevzdá. Jsou to úžasné stroje, mají unikátní manévrovací schopnosti a tím pádem i spoustou možných využití nejenom ve vojenství, ale i v civilu. A právě o tom je Take on Helicopters, ojedinělá, především civilní, vrtulníková simulace, která k tomuto žánru přistupuje velmi osobitě. Už jsme o ni napsali několik preview článků (první, druhý) a tak víte, že vznikla jako odnož ArmA 2, ze které autoři vytáhli vrtulníky na světlo, vylepšili je, naleštili, přitvrdili v simulaci a do toho přibalili příběhovou kampaň. Teď se konečně dozvíte, jak jejich snažení dopadlo.

Recenze