Recenze
Mass Effect Legendary Edition – kolektivní recenze remasteru sci-fi trilogie
11. 6. 2021
|
Redakce Games.cz
Skupinové hodnocení Shepardů
GreedFall – recenze
10. 9. 2019
|
Pavel Skoták
Mám rád pavouky. Dělají záslužnou práci, ale málokdo je umí ocenit. Jakmile se mi nějaký objeví v domě, hned se ho snažím zachránit před některým z panikařících členů domácnosti a pustit nebohé stvoření ven. Pavouci si zaslouží pochopení a uznání, a přesně takhle se snažím stavět i ke studiu Spiders, autorům nepříliš povedených her jako Technomancer nebo Bound by Flame. Tentokrát se rozhodli opustit jim dobře známé prostředí Marsu a vyměnit je za viktoriánské fantasy, s nímž chtějí onoho uznání dosáhnout i u širší veřejnosti.
Stray Gods: The Roleplaying Musical – recenze skvělého interaktivního muzikálu
9. 8. 2023
|
Jakub Špiřík
Hudební i herní paráda se šťavnatým obsazením
Broken Age: Act 1 - recenze
22. 1. 2014
|
Pavel Dobrovský
Když Ron Gilbert najímal před mnoha lety Tima Schafera do LucasArts, prokázal hernímu světu a adventurnímu žánru velkou službu. Během své kariéry se Schafer vyprofiloval jako návrhář s nevídaným komediálním talentem a zároveň jako zdatný scénárista i nekonvenční manažer studia Double Fine. Ať už je to Day of the Tentacle, Full Throttle, Psychonauts nebo Brütal Legend, vysoce kvalitní scénář, humor a chaotický vývoj jsou pro Schaferovy hry typické. Jedno bez druhého nedokáže existovat a Broken Age je skvělým příkladem a do značné míry i současnou špičkou tvorby studia Double Fine.
Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze
28. 6. 2013
|
Tomáš Jung
Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.
Divinity II: The Dragon Knight Saga - recenze
9. 12. 2010
|
Vilém Koubek
Nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že druhý díl této RPG série zapadl ihned po vydání. Cestičku si k němu našli snad jen fanoušci Beyond Divinity (recenze) a Divine Divinity (recenze), kritiku nechala hra víceméně chladnou a zbytek světa upíral své zraky spíše k Dragon Age: Origins (recenze). Není proto divu, že při příležitosti vydání datadisku připravili tvůrci krásné balení s podtitulem Dragon Knight Saga, v němž naleznete jak původní hru, tak navazující datadisk Flames of Vengeance. A jelikož jsme i my na Divinity II v době vydání trochu pozapomněli, připravili jsme pro vás plnohodnotnou recenzi původního titulu i datadisku.
Papo & Yo - recenze
19. 7. 2013
|
Lukáš Grygar
Existuje celá řada způsobů, jak se postavit k obtížným životním momentům. Například zády. V tu chvíli na démony minulosti nevidíte, tudíž zdánlivě neexistují a nemůžou vás trápit – až na ten neodbytný pocit, že vás někdo sleduje, že za vámi číhá a chystá se udeřit. Právě takhle nakládal Vander Caballero se vzpomínkami na svého zesnulého otce: alkoholika, který s každým výbuchem vzteku tyranizoval celou rodinu a nejspíš měl na triku i špínu, o které jeho syn ještě není připraven mluvit.
Nail'd - recenze
22. 12. 2010
|
Jiří Škrampal
Je snadné být k offroadovým závodům na PC skeptický, obzvlášť po tom, jakou hrůzu předvedl FUEL od Codemasters. Prázdného místa na trhu se rozhodl využít rakouský Deep Silever, který zapřáhl polské programátory ze studia Techland. Ti jsou známí především svými westernovkami Call of Juarez. Nejsou ale nováčky ani v závodních hrách, mají za sebou například povedené Xpand Rally nebo poněkud obskurní FIM Speedway Gran Prix. U Nail’d však zapomeňte, že se kdy žánr závodních her spojoval se simulátory, jeho pojetí je čistě arkádové.
Karateka - recenze
14. 12. 2012
|
Lukáš Grygar
Když o hře napíšu, že by ji šlo dohrát se zavázanýma očima, obvykle tím neskládám kompliment výzvě, kterou nabízí. Karateku jsem přitom nedokázal dohrát ani s očima dokořán, respektive dohrát ji v nejlepším možném z konců: vítězstvím pravé lásky.
Final Fantasy XV - recenze
12. 12. 2016
|
Daniel Kremser
Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.
Far Cry Primal - recenze
23. 2. 2016
|
Jan Olejník
Zhruba čtrnáct měsíců po vydání Far Cry 4 nás Ubisoft láká, abychom se s nimi vydali na cestu do pravěku. Prý zažijeme krutý boj našich prapředků s nástrahami přírody i lidožravými klany. A to dokonce na území, které částečně zasahuje i do oblasti Slovenska! Na papíře to zní lákavě, ale dokázal Ubisoft ve Far Cry Primal i něco víc, než jen vyměnit slony za mamuty?
Alien: Blackout – recenze
4. 2. 2019
|
Jan Hrdlička
Zadržme, nepobuřujme se. Nějaké to roztrpčení, že z pokračování napínavého Alien: Isolation nakonec vzešla pouhá mobilní odbočka, je docela pochopitelné, to ano. Ale, ač obtížený několika většími nedostatky, Alien: Blackout umí být alespoň na jedno zahrání ucházející atmosférickou zábavou, která vcelku mile zapadne do očekávaného vetřelčího stylu.
Mega Man 11 - recenze
11. 10. 2018
|
Lucie Jiříková
Mega Man se do historie videoher zapsal stejně nesmazatelným písmem jako třeba ježek Sonic. Postavička se vzhledem malého chlapce se po desítky let pravidelně vrhá zachránit Zemi od zlotřilých robotů, přičemž si našla nekonečnou frontu obdivovatelů a přirozeně se tak pasovala na hlavního maskota společnosti Capcom.
The Bunker - recenze
24. 9. 2016
|
Jan Slavík
Pokud zapátráte v dávno zabarikádovaných zákoutích své paměti, možná si vzpomenete, že kdysi existovala ujetá herní šílenost jménem Phantasmagoria. Nebyla jediná svého žánru, médium interaktivního filmu se před nějakými dvaceti lety jala prozkoumat celá řada projektů. Postupem času se od něj však upustilo, což mělo pochopitelně své důvody. Žádnou pozornost jim však nevěnovali tvůrci nové "hry" The Bunker.
Mini Motorways – recenze famózního nástupce Mini Metra
22. 7. 2021
|
Patrik Hajda
Po všech stránkách lepší hra
InnerSpace - recenze
23. 1. 2018
|
Jan Slavík
Ne vždy má člověk náladu na zachraňování princezen, rozmáchlé eposy o tom, jak moc je protagonista nakonec ten jediný vyvolený, či zapatlaný rukáv od mikiny, když musí z monitoru neustále utírat potoky krve a vnitřností. Občas není od věci si koncentrované zážitky naředit nějakou oddychovkou. Třeba zaměřenou na to, že je fajn jen tak poletovat. Vítejte do InnerSpace, novinky od PolyKnight Games, která vám dopřeje snové aviatiky, co jen hrdlo ráčí.
Outlast 2 - recenze
4. 5. 2017
|
Pavel Válek
Po třech letech čekání, loňské demoverzi a půlročním odkladu konečně vyšlo pokračování překvapivě kvalitní hororovky z prostředí ústavu pro choromyslné. Daří se Outlast 2 děsit hráče natolik, že budou muset několik dalších dní spát s rozsvíceným světlem? V zásadě ano, ale ne způsobem, který by se dal označit za bez výhrad uspokojující, bohužel.
Final Fantasy VII: Crisis Core - recenze
1. 1. 2009
|
Redakce Games.cz
Sedmý díl patří dlouhodobě k těm nejoceňovanějším a po deseti letech na něj konečně navazuje přímé RPG pokračování. Jak dalece se podařilo tuto velkolepou ságu přenést na kapesní přístroj?
RoadCraft – recenze povedeného nástupce SnowRunnera
20. 5. 2025
|
Patrik Hajda
Hodně ubylo, hodně přibylo
Goodbye Deponia - recenze
22. 10. 2013
|
Daniel Kremser
Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.
Evoland - recenze
24. 4. 2013
|
Miloš Bohoněk
Ať už patříte mezi herní veterány nebo ne, možná na YouTube sledujete video kompilace či dokumenty, které mapují historii interaktivní zábavy. Už ze základní školy ale všichni víme, že z pouhého přednesu si člověk toho dějepisu příliš nezapamatuje, protože vědomosti se do hlavy nejlépe vryjí autentickými zážitky. Právě proto přichází ke slovu Evoland. Nejde sice o stroj času, tak daleko to francouzští tvůrci ze Shiro Games nedotáhli, ale je to hra o hrách.
Hitman 2: Silent Assassin - recenze
14. 10. 2002
|
Redakce Games.cz
Těžko si ho můžete s někým splést. Vysoká, štíhlá postava, hlava bez jediného vlasu, výrazné lícní kosti a chladné, nemilosrdné oči. Číslo 47 se vrací v simulaci nájemného vraha a je skutečně o co stát...
Under The Waves – recenze neotesaného výletu pod mořskou hladinu
8. 9. 2023
|
Ondřej Partl
Jímavé, vtahující, ale poněkud obhroublé
GYLT – recenze hry, kde se Silent Hill potkává s Alanem Wakem a animáky pro děti
15. 7. 2023
|
Michal Krupička
Bývalá exkluzivita ze Stadie se vrací
Pentiment – recenze detektivní adventury ze středověké kroniky
14. 11. 2022
|
Šárka Tmějová
Pokání na potkání
Princess Peach: Showtime! – recenze skákačky v divadle
22. 3. 2024
|
Adam Homola
Šaty dělají člověka
Pharaoh: A New Era – recenze remaku starověké strategie
27. 2. 2023
|
Jakub Malchárek
Vraťte Sfinze ten nos!
The Marvellous Miss Take - recenze
22. 12. 2014
|
Ladislav Loukota
S renesancí PC her, která se ještě před několika lety zdála být nepravděpodobná, rychle nabobtnal počet titulů, které si vyšší kvalitu asociují s vyšší komplexností. Čím více hejblátek, pravidel, rébusů a mechanismů, tím jakoby měl titul nabízet více muziky. Pastelová kombinace stealth hry, hádanek a akční arkády The Marvellous Miss Take (homepage) ale ukazuje, že se lze vydat i cestou opačnou, tedy cestou jednoduchosti. Skrz naskrz sympatická hra, stojící kdesi mezi Monacem a Mark of the Ninja, si možná na první pohled přímo říká o negativně míněnou nálepku "casual hra", ale ve skutečnosti se pod její kapotou ukrývá zajímavě zpracovaná hra o lupičích.
Dragon’s Dogma - recenze
31. 5. 2012
|
Petr Prošek
Až se nás léto zeptá, co jsme dělali poslední měsíce, nebudeme se vykrucovat a nervózně si žmoulat prstíky. Pohlédneme mu zpříma do očí, pravou dlaň ležérně položenou na rukojeti dračího meče, v levé ruce otrhaný svitek s kresbou nahé Triss Ranuncul. Vážně jsme se nenudili - lovili jsme šupinaté bestie ve Skyrimu, umírali v temných labyrintech Dark Souls, pátrali po vrahovi králů v rozšířené edici druhého Zaklínače a se slzičkou v oku vzpomínali na staré časy v Legend of Grimrock. Někdo na krvavý oltář položil celou roční dovolenou, jiný obětoval drahou polovičku, která odmítala pochopit, že Fus Ro Dah je mnohem důležitější, než vyznání nekonečně lásky pod rozkvetlou třešní. Ámen!