Recenze

Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie

Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?

Endless Space - recenze

Taky máte dojem, že se s vesmírnými hrami poslední dobou roztrhl pytel? Tedy ne, že by se snad velcí taťkové herního průmyslu jali oprášit historické velikány, to se jen indie scéna nachází v kreativním rozpuku, přičemž hledí ke hvězdám a do šuplíků, kde se jim válí krabičky Alpha Centauri, Masters of Orion, Wing Commander a bůhvíčeho ještě. Zažehl to vedle komunitního hladu po retru úspěch Sin of a Solar Empire? Dost možná. Nevím co si řekli klucí z Amplitude Studios, ale každopádně si dali do vínku heslo, dle nějž prý chtějí dělat ty nejlepší strategické hry pod sluncem. Je načase se jejich prvotině s názvem Endless Space podívat na zoubek.

Beautiful Desolation – recenze

V izometrické adventuře Beautiful Desolation se cestuje až na konec světa a do skonání věků. V ozvěnách budoucnosti vznikla podivuhodná krajina s bizarními obyvateli a lákavými existenčními paradoxy. Kořením umělecké sci-fi hry je nelineární příběh, její slabinou přímočaré questy a váhavější interface. Milovníci interaktivní výstřednosti si každopádně přijdou na své.

Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie

V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.

Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze

Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…

Minecraft: Story Mode - recenze 5. epizody

Minecraft: Story Mode je asi to nejzvláštnější, co Telltale za poslední léta vypustili do světa. Loni v poměrně rychlém sledu vydali čtyři epizody adventury, která se snažily v němém, otevřeném a nesmírně nápaditém světě Minecraftu odvyprávět příběh, který byl upovídaný, lineární a plný klišé. Čili žádná sláva. Čtvrtá epizoda pohádku o kalamitě Wither Storm uzavřela, což však nadzvedlo nejedno obočí, protože epizod přeci mělo být pět. Takže? Následovala tříměsíční odmlka, pátá epizoda konečně vychází, překvapivě nabízí samostatný ucelený příběh, a co je ještě překvapivější: je dobrá.

The Keep - recenze českého dungeonu

Na začátek si musíme vyjasnit jednu věc. Krokovací dungeon je královský herní žánr. Co na tom, že je už nějaký ten pátek mrtvý a dnes jej nekromanticky vyvolávají jen tituly jako Legend of Grimrock nebo právě český The Keep. Zlatá éra her jako Dungeon Master, Chaos Strikes Back nebo Stonekeep je pryč. Snad právě proto tituly jako The Keep vženou nostalgickou slzu do oka sešlých starců mého ražení a mladší generaci ukáží, v čem spočívala krása a údernost tohoto žánru.

Lost Planet 3 - recenze PC verze

Řeka blbosti jménem Gears of War si může přetékat klidně až po okna Pražského hradu, ale faktem je, že mechanismy krycí střílečky zpracovala jako žádná jiná. Mnozí se oblíbený koncept snažili napodobit a spousta z nich se spálila. Lost Planet 3 je toho ukázkovým příkladem. V křečovité snaze držet krok s dobou se třetí Lost Planet učí krčit za překážkami, jenže jí u toho praskají klouby a zároveň zapomíná na své dědictví. Ty tam jsou velkolepá third-person klání mezi mechy a mrakodrapovým hmyzem Akrid.

Crysis 2 - recenze

Po letech čekání je to tady. Dočkali jsme se nové Krize! PC hráči se těší na další technologickou exhibici a konzoloví hráči na pořádné vymakané FPS s grafikou, jakou v životě neviděli. Vývojáři jsou zase celí žhaví na to, jak se předvede CryEngine 3, a EA s Crytekem zoufale doufají, že konečně vydělají nějaké pořádné peníze, protože komerčně to i přes aureolu Cryteku jako hvězdného studia zatím nebyla žádná sláva. Budou všichni spokojení a Crysis porazí Call of Duty nebo nás čeká po všech těch velkolepých PíáR prohlášeních jenom grandiózní zklamání?

Oxenfree - recenze

Pohlazení příjemných pastelových barev, klidné mořské vlny objímající trajekt a parta náctiletých, kteří si chtějí náležitě užít volno. Co tomu chybí? No jistě, skupinová fotka na levoboku a pak už vzhůru na pláž s chladicím boxem plným piv a veselými sušenkami v ruksaku. Taková je startovní premisa adventury Oxenfree od studia Night School Studio tvořeného převážně ex-zaměstnanci Telltale Games a Disney.

Darkened Skye - recenze

Může ze hry, která byla zamýšlena jako reklamní produkt výrobce tyčinek Mars, vzniknout kvalitní tombraiderovka? Asi budete příjemně překvapeni a to nejen tím, že se v ní kouzlí bonbóny.

Vampire: Bloodlines - recenze

Srk srk... Chtěli jste někdy zažít, jaké to je být upírem? Máte šanci ve Vampire: The Masquerade - Bloodlines, akcí okořeněném RPG z originálního prostředí, které je navíc postavené na licencovaném enginu Half-Life 2.

The Last Guardian - recenze

Rok 2016 je plný překvapení, milých i nemilých. Kdo by to byl čekal, že s rozestupem jen pár dnů se dočkáme hned dvou her, na jejichž dokončení se čekalo téměř celou dekádu. Final Fantasy XV dopadla nadmíru dobře, o to zajímavější je podívat se i na příběh malého chlapce a jeho neobyčejného zvířecího parťáka. Jen se obávám, že The Last Guardian nebude patřit k těm milým překvapením.

Hard to be a God - recenze

Bratři Strugačtí neinspirovali jen Stalkera, ale i scénáristy akčního RPG, jehož hlavní hrdina je špiónem a válečníkem v císařských službách. Středověký svět, jízda na koni, boje, diplomacie a převleky... co chcete víc?

Kirby's Dream Buffet – recenze rodinné jednohubky

Není všechno jídlo, co se leskne

Sunset - recenze "revolučního" dramatu

Velmi specifický druh umění stvořili belgičtí Tale of Tales v atmosférické adventuře Sunset. Příběh z luxusního apartmánu, za jehož okny zuří lidové povstání, přináší hráčům dříve nepoznané zážitky. Nebýt drobných chyb, například rutinního opakování některých herních činností, byla by Sunset dokonalým příkladem herní originality.

Untold Legends Dark Kingdom recenze

Hack n´slash žánr neušel od Diabla 2 dlouhou cestu. Jak dalece se ale zážitek z takové fantasy řežby promění při hraní na pořádné HD televizi, to bylo donedávna otázkou. PS3 pokračování PSP série přineslo odpověď.

Pokémon Legends: Arceus – recenze

Krok stranou od klasiky

The Swindle - recenze

Premisa stealth plošinovky The Swindle je jednoduchá. Scotland Yard plánuje spuštění velkobratrského zařízení, umožňujícího absolutní přehled nad Londýnem. To by hlavnímu hrdinovi, lupiči z povolání, samozřejmě udělalo nepříjemnou čáru přes rozpočet. A vám také, protože vašim úkolem je nasbírat dostatek peněz, abyste si mohli dovolit koupit vstupenky do různých částí města, a nakonec se pokusili ukrást ultimátní zbraň přímo z pod rukou mechanických "mužů" zákona. Máte pouhých sto dní na to, abyste se propracovali ze slumů přes skladiště, vily, kasina a banky až do policejního okrsku. Pokud se vám to nepodaří, policie spustí ďábelský projekt a vy už Londýn uvidíte jen zpoza mříží.

Fictorum - recenze

Role kouzelníka není ve fantasy žánru ničím neobvyklým. Naopak, je to spíše klišé, ale ve valné většině případů se jedná o postavy poplatné charakterovému rozvoji i příběhu. Jde o hrdiny, co se teprve hledají a podobně. Kickstarterem zafinancovaný titul Fictorum na to jde jinak. Nechá vás rovnou obléci róbu skutečného arcimága, co se s nošením deseti prasečích ocásků za hrst měďáků vůbec nemusí obtěžovat.

Brány Skeldalu 3: Sedm mágů – recenze PC verze

Ač za jeho zrodem stojí zkušený vývojář Jindřich Rohlík, krokovací RPG Brány Skeldalu 3: Sedm mágů toho má s pečivem pramálo společného. Ba spíš naopak – čím déle vlastníte třeba housku nebo loupák, tím tvrdší a méně poživatelné budou. Třetí Skeldal funguje právě naopak. Zpočátku se mu možná podaří vás znechutit, ale postupem času se z něj vyklube snadno stravitelná dobrůtka pro všechny dobrodruhy s apetitem na taktické bojování.

The Wolf Among Us: Episode 2 - recenze

Sebelepší kšandy našponované ze sebelepšího cliffhangeru jednou povolí. Premiérová epizoda The Wolf Among Us skončila napínavou scénou, kde jste rozhodovali o osudech dvou podezřelých, ale od té doby uplynuly už bezmála čtyři měsíce. Telltale, zřejmě kvůli simultánním pracím na třech dalších hrách (The Walking Dead, Tales from the Borderlands a Game of Thrones), vydání druhé epizody posunuli až na začátek února. Více než kdy dříve jsem tak ocenil kusé shrnutí předchozích událostí hned v úvodu, přesto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se zorientoval a připomněl si, kdo je kdo, kdo co chce a proč někdo pohádkovým bytostem krade hlavy.

Trek to Yomi – recenze

Nádherné pozlátko, průměrná akce

King's Bounty: Dark Side - recenze

Trhání muších nožiček, podrážení obsazených stoliček, zadupávání cizích báboviček a podobné kratochvíle jsou nám od mala vštěpovány jako „špatné“, což společně se zástupem videoherních hrdinů s ryzími úmysly, vede k situaci, že je jakákoliv hra s příchutí zakázaného ovoce vítaná a očekávaná. King’s Bounty: Dark Side se tak sice nestala žádnou nafintěnou superstar, kolem níž by se srocovaly natěšené davy, fanoušky RPG strategií s tahovými souboji (a příznivce série King’s Bounty) si však zřejmě zaháčkovala už při ohlášení. Tvůrci totiž neslíbili jenom možnost hrát za protipól dobra, ale nádavkem hráči umožní, aby si vybral hned ze tří možných zloduchů. 

Dead Island - recenze

Ačkoliv se to na první pohled zdá zcela logické, na tupých, instinkty hnaných stvořeních, jako jsou obživlé mrtvoly, už dnes zkrátka nemůžete postavit tupou a jednoduchou hru. Právě naopak – máte v rukou neopracovaný, ale velice populární a hlavně snadno tvárný materiál, tak by bylo docela vhodné z něj vytvořit něco, co svou propracovaností přesáhne formu. Seriál Walking Dead to dokázal, komedie Shaun of the Dead či její žánrový protiklad Dawn of the Dead to dokázaly taky, Zombieland nebyl skvělý jen kvůli jednomu hvězdnému kameu a tak dále.

MediEvil – recenze

PlayStation má jednu velikou výhodu. Když náhodou není k dispozici žádná ze žhavě očekávaných novinek, není nic snazšího než sáhnout do bohaté pokladnice archivních kousků a nechat hráče užít si trochu nefalšované nostalgie, případně jim předvést, co je kdysi minulo. V případě remaku MediEvil budou ovšem spokojení spíš staří pařani než mladí neználkové.

Loki - recenze

Odin, Ares, Seth a další bohové se opět míchají do záležitostí smrtelníků. A je jen na vás, zda si získáte jejich přízeň v novém akčním RPG, které do značné míry kopíruje povedený Titan Quest.