Autor: Mirek Zeman Publikováno: 11.února 2001 |
Zdá-li se vám zápletka mimořádně jednoduchá (rozuměj hloupá) a otřepaná, pak vězte, že vaším hlavním úkolem v Darkened Skye na cestě za zničením Necrothe a záchranou Lynlory bude sbírání kouzelných materií, které nápadně připomínají jistá cukrátka jistého výrobce v úrovních, jejichž vzhled jakoby z oka vypadl televizním reklamám na Skittles (o čemž se sami můžete přesvědčit). Cynické dialogy Ale pozor! Přesto všechno není překvapivě Darkened Skye TAK zavrženíhodnou hrou, JAK by se na první pohled mohlo zdát. Je tomu z několika důvodů, z nichž hlavním je kvalita dialogů. Míra v nich vtěleného sarkasmu (ne-li přímo cynismu) je až neuvěřitelná a očividně nekoresponduje se zaměřením hry na malé konzumenty bonbónů, kteří narážky a ironii do svých sedmi let vůbec nechápou. Poprvé jsem si to uvědomil na podivném vesnickém tržišti, kde ještě podivnější kupec začal imitovat snímek Jerry Maguire (ano, romantická rodinná komedie s Tomem Cruisem v hlavní roli sportovního agenta) a vykřikovat: „Show me the bunny!“ načež mu Skye výměnou za svítící rybu darovala v lese nalezeného plyšového zajíce. K zahození není ani deník sličné pastýřsky, kam si s grafomanskou pečlivostí zapisuje různé vtipné poznámky. Vrcholem jsou ovšem konverzační výstupy s Draakem, prostřednictvím nichž jsou komentovány klíčové momenty děje, jako třeba ten u „tajných“ dveří v temné jeskyni, kde Draak Skye přesvědčuje, aby nechala dveře dveřmi, protože na ně dojde později: Skye: „How do you know?“ Draak: „I read a script… I mean… I HAD A SECRET VISION!“ Nadlidská obtížnost Mohlo by se zdát, že Darkened Skye je dětsky snadná infantilní hříčka s jednou pastýřskou a jednou gargoylou v hlavní roli, ale nic není vzdálenějšího pravdě. Darkened Skye totiž postupem času začne být nelidsky obtížná. V prvních úrovních chodíte a tu a tam někoho nebo spíše něco zabijete, přičemž ukazatele zdraví a many se vám doplňují samy, takže se ani nezatěžujete sbíráním ozdravných lahviček. Jenže pak nastane zásadní zlom - roztomilé a přátelsky vyhlížející zlobry vystřídají stejně roztomilí, avšak již nikoli přátelsky vyhlížející „šašouni“, kteří vrhají na všechny strany blesky a vyšší třídy i oheň. Jakmile se před koncem první kapitoly dostanete do polozatopené vodní pevnosti, jste rádi, že se před jejich zraky můžete alespoň na okamžik ukrýt. Vynikají sice nulovou až zápornou umělou „inteligencí“, to jim však nebrání v tom, aby se dokázali vydat vaším směrem (nenacházíte-li se za rohem) a v obrovské přesile vás zmasakrovali, aniž byste měli šanci se bránit. Kouzlíme bonbóny Pro případ, že byste to přece jen chtěli zkusit, máte v Darkened Skye k dispozici kouzla a konvenční zbraně. Termín „konvenční zbraně“ však v tomto případě zahrnuje pouze hůl, jenž je nepoužitelná ve větším chumlu (útočníci vám neumožní se napřáhnout, natož pak udeřit). Jedinou možností jsou proto kouzla. Systém magie připomíná zjednodušenou (HODNĚ zjednodušenou) obdobu Final Fantasy VII, kde jste čarovali za pomoci kombinování materií. Darkened Skye má rovněž své materie, až na to, že mají podobu bonbónů. Každé kouzlo potřebuje určitý počet Skittles přesně dané barvy. Tj. vaše kouzelná kniha obsahuje například deset kouzel, ale bez přeskupování bonbónů jich současně můžete vyvolávat jen omezený počet. Pomineme-li sbírání Skittles a zabíjení nepřátel, nejvíce si užijete řešení hádanek. Určitě bych si netroufl zařadit Darkened Skye mezi adventury, ale občasné decentní náznaky je zde možno zachytit. Většina hádanek je však buď velmi snadná, nebo jejich řešení nemá co dočinění s vašimi schopnostmi. Příkladem první kategorie může být katapult umístěný uprostřed vesnice, jenž musíte uvést do provozu, abyste se zbavili dotěrného lučištníka, ohrožujícího z nedalekého stromu přilehlou náves. Najdete klíč, odemknete katapult, nastavíte jej odpovídajícím směrem a jakmile se vám podaří nalézt munici, můžete pálit nekonečným množstvím pokusů. Triviální. JENŽE… jindy je vaším úkolem vyrobit nalezením třech brouků hrací skříňku z mušle - vtip je v tom, že brouci jsou ukryti v tajných výklencích velké (ne… obrovské) úrovně, které vidíte pouze po vyvolání zvláštního kouzla. Hodinu a půl jsem zoufale pročesával centimetr po centimetru, aby je našel. Plošinky a nekonečná bludiště Samostatnou kapitolou je skákání po plošinkách, které se v Darkened Skye objevuje v nebývalém množství. Původně jsem to považoval za samostatnou sérii hádanek. Skye si občas musí vyrobit dočasnou plošinku pomocí zvláštní houby hozené na vodní hladinu (kupříkladu), takže se nabízí nejrůznější kalkulování a taktizování, aby vám houby vystačily, avšak ony rostou (a obnovují se) na každém rohu, takže je tato pasáž zcela nesmyslná. Ono bohatě stačí, že nefalšované záchvaty frustrace ve vás mohou vyvolat už samotné úrovně. Nemám na mysli jejich ztvárnění, které je velmi pestré, nápadité - aby ne, když je „opsané“ z televizních reklam za statisíce dolarů - a lze jim přičíst k dobru, že se autoři nedrželi zaběhlého fantasy klišé. Jde mi o design, jehož klíčovými prvky jsou labyrinty. Jejich delirické obtížnosti je dosaženo záměrným častým používáním opakujících se prvků. Vy si řeknete: „Na téhle křižovatce (chodbě, místnosti apod.) jsem už jednou byl(a),“ ale ve skutečnosti je to křižovatka (chodba, místnost apod.) na úplně jiném konci bludiště. Hra navíc nemá automapu a výroba vlastního plánu nepřichází díky klikatícím se chodbám vůbec v úvahu. Zdaleka nejhorší je les na břehu bažiny v druhé úrovni, v němž jsem se nikdy nedokázal zorientovat do té míry, abych jej mohl systematicky prohledat a všechny klíčové lokace jsem našel dílem náhody. Darkened Skye se rozhodně nebude ucházet o titul hry roku, ale musím konstatovat, že vzhledem k okolnostem svého vzniku mě mile překvapila svou relativně vysokou kvalitou (pomineme-li relativně nízkou kvalitu zápletky). Rozhodně je zábavnější než kupříkladu Harry Potter and the Sorcerer’s Stone, přičemž motivy vzniku obou dílek byly přibližně tytéž. Stáhněte si: Video (4 MB) |
Mirek Zeman připravil: jd |