Recenze

Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG

A překvapením roku se stává…

LOTR: Battle for Middle-Earth - recenze

Obdivovatelé fantastické říše Středozemě z Pána Prstenů letos měli Vánoce předčasně díky RTS, která potěšila příznivce kladných hrdinů jako Gandalf, Aragorn či Frodo, tak i sil Zla reprezentovaných legiemi Mordoru.

Life is Strange: True Colors – recenze

Povedená, ale ne dokonalá hra na city

That Dragon, Cancer - recenze

Smrt je ve hrách tématem natolik častým, že digitální Smrťáci musejí být nejvytíženějším fiktivním povoláním vůbec! Jenom málokdy ale ve virtuálních světech můžeme na smrt nahlédnout nikoliv skrze hledí zbraně, nýbrž očima pozůstalých. Adventura That Dragon, Cancer, vytvořená dvojicí vývojářů a zároveň i rodičů smrtelně nemocného dítěte, proto nabízí vpravdě netradiční, i když pro mnohé neskousnutelný prožitek. Svého druhu je titul zároveň důkazem, že definice "počítačová hra" se radikálně mění.

Clustertruck - recenze

Honičku po střechách železničních vagonů zažil ve hrách snad každý, ale skákat po nákladních autech? Zběsilá arkáda Clustertruck ukazuje, že to může být také zábava, dokonce i když není koho honit. Nebudete sice čelit tváří v tvář zlotřilému padouchovi, nicméně o dostatek adrenalinu se postarají tisíce panikařících řidičů přímo pod vašima nohama. Škoda, že parádní „hopsačku“ kazí technické obtíže a zřetelné trhliny v konceptu.

Renoir - recenze

V kulisách filmového žánru noir dnes vznikají ledajaké hry, dokonce i logické plošinovky jako je Renoir. V přemýšlivé arkádě ožila stylová černobílá detektivka s osobitou atmosférou, silným příběhem a skvělou herní mechanikou. Umění s důvtipem se ale nepodařilo dokonale spojit po technické stránce. Hra s komplikovanou produkční historií zůstala lehce nepřehledná, její ovládání krkolomné a umělá inteligence nespolehlivá. Za trochu shovívavosti ale Renoir nakonec stojí.

Oxenfree - recenze

Pohlazení příjemných pastelových barev, klidné mořské vlny objímající trajekt a parta náctiletých, kteří si chtějí náležitě užít volno. Co tomu chybí? No jistě, skupinová fotka na levoboku a pak už vzhůru na pláž s chladicím boxem plným piv a veselými sušenkami v ruksaku. Taková je startovní premisa adventury Oxenfree od studia Night School Studio tvořeného převážně ex-zaměstnanci Telltale Games a Disney.

Titan Souls - recenze

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Goodbye Deponia - recenze

Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.

Forza Horizon 4 – recenze – část první

Už jsou to dva roky od doby, kdy jsme ve třetí Forze Horizon projížděli australský outback křížem krážem. Tehdy se tato arkádová odnož série Forza Motorsport přiblížila na dosah arkádové závodní nirváně. Nejnovější čtyřka se přestěhovala do Velké Británie a valí na nás opět novou vlnu obsahu v čele se změnou ročních období.

Dead Synchronicity - recenze

Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.

Age of Empires II: HD Edition - recenze

Říkejte si tomu extrém, ale neupravená nebo lehce faceliftovaná HD retra by měla vycházet úplně zdarma. Pokud si totiž lidé zvyknout kupovat jednu hru dvakrát, stanou se bezcenné remaky normou a velet jim bude Age of Empires II: HD Edition. Tahle hra stojí pět set korun, ale ve skutečnosti má úplně stejnou hodnotu, jako starý originál ze zaprášené krabičky. Tedy nulovou. Vzhledem k tomu, co nabízí, je to hotový výron nesoudnosti.

Battlefield 3: End Game - recenze

Konec hry. Došli jsme do finiše. Poslední DLC pro Battlefield 3 se symbolicky jmenuje End Game. Není to konec hry jako takové, ta naopak žije, prosperuje a hlavně pořád baví. Ale už nelze čekat žádné velké novinky, protože jsme dostali vše, co jsme dostat mohli. Nebo měli. Po „retro“ Back to Karkand, intenzivním a stísněném Close Quarters, rozlehlém a tanky dunícím Armored Kill a skvěle vybalancovaném apokalyptickém Aftermath přichází čtvero ročních období a ráj pro fandy stíhaček v End Game.

Symphony - recenze

“Jaký si to uděláš, takový to máš,” zpívá se v jedné známé písni. Tuhle klasiku jsem v Symphony nezkoušel, ale máloco vystihuje novinku od Empty Clip Studios lépe. Nenechte se zmást popisem. Když se řekne hudební indie hra, tak si většina z nás asi představí Audiosurf. Symphony má ale mnohem blíž k shoot 'em upu, která na začátku téhle generace nakopnula Xbox Live Arcade - Geometry Wars. Víc, než s hudební hrou tu máme čest se střílečkou s hudebními prvky, která vám přivodí karpální tunel rychleji, než Diablo III. Kolik her to o sobě může říct?

Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky

Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.

Assassin's Creed Chronicles: China - recenze

Bratrstvo parkourových zabijáků se poprvé přihnalo v roce 2007 a od té doby neúnavně nabírá nové členy. K dnešnímu dni vyšlo již třináct (!) větších Assassin's Creed her, ke kterým je třeba přičíst několik mobilních odboček, knížek a komiksů. Ubisoft zkrátka vytvořil popkulturní fenomén a ždíme ho jako hadr, dokud na něm nezbyde nitka suchá. Důkazem budiž plošinovková trilogie Assassin's Creed Chronicles, jejíž první díl s podtitulem China nedávno vyšel.

1954: Alcatraz - recenze

Stejně jako v kterékoli jiné profesi, i jako herní vývojář toho dříve nebo později začnete mít plné zuby. Třeba Ken Levine by o tom mohl rovnou psát romány. Není ale zdaleka jediný, koho dostihla tvůrčí krize. Zatímco někdo zavírá krám, jiný se to snaží překonat experimenty a rozpačitými odskoky k netypickým žánrům.

Deadpool - recenze

Deadpool není běžný komiksový hrdina. Tím spíš to není typický komiksový hrdina od Marvelu. Je to psychopat a žoldák s absencí morálky, příčetnosti, smrtelnosti (má stejnou totální regeneraci jako Wolverine) a ...také ví, že je v komiksu a čtou si o něm voyeurští čtenáři.

Besieger - recenze

O zpříjemnění deštivě-chladných letních prázdnin strávených u monitoru se snaží fantasy 3D RTS Besieger z Ruska, která by klidně mohla mít podtitul "další klon Warcraftu 3", ale přináší i pár nových nápadů.

Casanova - recenze

Průměrně vzdělaný Evropan by pod názvem Casanova očekával mírně, ale raději více lechtivou hru, kde se budou dobývat ženská srdce a ložnice. Jak dopadla tato akční adventura ve skutečnosti?

Here Be Dragons – recenze

Žil, byl kdysi jednou jeden ctižádostivý mladík jménem Kryštof Kolumbus, který toužil vypravit se na moře a třeba tam objevit něco, co ještě nikdo jiný před ním neobjevil. Avšak v nezmapovaných vodách narazil na mořské příšery, které ho zahnaly do bezpečí všem známé pevniny. Svou cestu nakonec podnikl, ale až poté, co mu banda prazvláštních námořníků pročistila cestu. Škoda jen, že ono čištění je navzdory své zábavnosti velmi repetitivní a neoriginální humor mu na atraktivitě zrovna nepřidá.

Vane – recenze

Už jsem si zvykla hýčkat ambivalentní pocity z umění. Najít si na něm ty dobré části, odfiltrovat dojmy z těch špatných, pátrat po příčinách. Dokonce jsem se naučila i oddělovat osobu umělce od konkrétních děl, což mi umožňuje sledovat a cenit filmy z produkce Harveyho Weinsteina, aniž bych z toho v noci měla výčitky svědomí. Co si ovšem počít s hrou, která vyniká právě tím uměním, ale ve všech ostatních škatulkách si vede tragicky?

Call of Cthulhu - recenze

Studio Cyanide, které můžete znát díky videoherní adaptaci Blood Bowlu nebo skrze dobrodružství gobliního tichošlápka Styxe, se rozhodlo zařadit se svým zpracováním Call of Cthulhu do nekonečného zástupu vývojářů těžících z díla H. P. Lovecrafta. Povedlo se mu povznést se nad zvučné jméno kultovního autora a skrývá se za líbivými sliby o strachu a Prastarých také dobrá hra?

Mothergunship - recenze

Kdy naposledy jsem si zahrál jednoduchou, efektní střílečku, u níž bych se nemusel zdlouhavě učit ovládání konkrétní postavy, nebo nešlo o klon Call of Battlefield? S čistým svědomím můžu říct, že si nevzpomínám. Ale pak je tu MOTHERGUNSHIP, která vám už jen názvem ve verzálkách dává jasně najevo, že je dobrá.

Vaporum - recenze

Máte při pohledu na současnou módu chuť připnout si monokl, nasadit cylindr a vyrazit do ulic v kabátci s vysokým límcem? Připadají vám zlaté hodinky cibule na řetízku nesmírně elegantní? Na dámy v korzetu radost pohledět a jediným snesitelným způsobem, jak se někam dopravit, je parní pohon či přinejhorším vzducholoď? A máte k tomu všemu ještě rádi krokovací dungeony? Pak je pro vás Vaporum jasná volba. Viktoriánských oděvů se tu, pravda, příliš nedočkáte, ale steampunku a kobkaření na vás čeká, co hrdlo ráčí.

Yooka-Laylee - recenze

S elánem a novými nápady se před pár lety podruhé narodily klasické plošinovky. Nyní jsou na řadě i jejich trojrozměrné verze. Třeba Yooka-Laylee, která oživuje pozapomenutou zábavu z Nintenda 64. Moderní vzhled a čerstvý obsah ji nicméně neuchrání od pověsti kopie kdysi oslavované 3D plošinovky Banjo-Kazooie. Pusťte se do akce, jen pokud od her nežádáte originalitu. 

Ghost 1.0 - recenze

Hrám neškodí, když se v nich spojí tradice a moderna. Může jim to přinést ověřenou herní mechaniku a zároveň svěží nápady. Příkladem dobré mezigenerační symbiózy je sci-fi arkáda Ghost 1.0, která se inspirovala nejlepšími plošinovkami minulosti, ale nebrání se ani novým myšlenkám. Díky tomu vás dosyta pobaví proměnlivým herním tempem, nelineárním prostředím, velkorysým zdokonalováním hlavní postavy i fajn příběhem. Zamrzí pouze nevyrovnaná obtížnost a jeden malý přehmat v herní mechanice.