Kolotoč deníků
Protagonista se probírá poblíž hrozivě vypadající kovové věže a samozřejmě trpí ztrátou paměti. Má nicméně pocit, že vydat se do nitra neznámé struktury je to nejlepší, co lze v dané chvíli učinit. Uvnitř záhy zjišťuje, že se jedná o výzkumnou stanici bádající nad neznámým materiálem, a že všichni někam zmizeli. Zanechali po sobě jenom klasické desítky poznámek a gramofonových nahrávek. Pokud se vám v této chvíli vloudí do hlavy neblahý pocit, že to s příběhem nejspíš není žádná sláva, máte bohužel pravdu.
Samotná pointa vědců přicházejících o rozum kvůli svému výzkumu je už tak provařená, že by člověk byl skoro překvapenější, kdyby se pro jednou osádka nevypařila a hlavní hrdina věděl, kdo je. Kostra vyprávění by se dala připodobnit k Prey, jenže tam dávaly zápisky a nahrávky smysl. Nebylo problém uvěřit, že by člověk danou informaci v danou chvíli opravdu zapsal, poslal, uložil. Toho se zde nedočkáte, pokud tedy nebyla stanice obývaná houfem podivínů, kteří měli neodbytné nutkání si co dvě minuty poznamenávat a nahrávat své niterní pocity, nálady a názory, a pak tyto materiály pomateně rozhazovat po chodbách.
Zvrat a následnou závěrečnou katarzi lze odhadnout tak po dvaceti minutách hraní, takže moment, kdy vám Vaporum s velkou slávou vše odhalí, vyznívá do ztracena. Vyprávění chybí pořádný tah na branku a jako takové zkrátka za moc nestojí. Kde ale chybí obsah, musí nastoupit alespoň forma, a zde se hra naštěstí zachraňuje.
zdroj: Archiv
Parní poezie
Vaporum je dost možná nejhezčí krokovací dungeon všech dob. Řeč není pouze o technické stránce grafiky, která je tentokrát prostá jakékoliv snahy o retro fasádu, a vypadá báječně. Krásně se dívá i na steampunkovou stylizaci. Pokud vás supění pístů, lomoz mechanismů, klapot ozubených kol, syčení páry a přehlídky naolejovaných strojů zvláštním způsobem hřejí u srdce, budete si zde přímo lebedit.
Design úrovní je povedený a prostředí navíc až nečekaně rozmanité. Ve většině případů se sice jedná o industriální kovové chodby, ale tvůrci zručnou prací se světly, barvami, texturami a kulisami docílili toho, že každé patro kolosu působí úplně jiným dojmem a vizuál hry se tak nikdy neomrzí, což byl problém třeba prvního Grimrocku. Zdejší železná věž však není jen unylou sadou zatuchlých chodeb. Naopak vám předvede básně koles a převodů, elegie osiřelých strojů a statický tanec potrubí v koupeli ze světla a kouře. Parní mechanismy jednoduše mají svou specifickou romantiku, své kouzlo, které se Vaporum podařilo působivě polapit.
Tradiční kobka
Hratelnost sice naznačuje jistou míru inovace, ale brzy přijdete na to, že v jádru je Vaporum krokovací dungeon ze staré školy. Což je mimochodem dobře, protože se jedná o tak úzce profilovaný žánr, že by výraznější zásahy do letitého vzorce fanoušky nejspíš jen iritovaly. Na povrchu se tak skví změny, jako je třeba zvyšování úrovně vašeho obleku namísto samotné postavy, ale ve výsledku je to vcelku jedno, když ho stejně nemůžete sundat. Body dovedností se zde jmenují "obvody" a místo kouzel používáte mechanická udělátka, ale to nemění nic na tom, že hra a její jednoduchý, ale funkční RPG systém zůstávají věrné tradicím.
Ovládáte jedinou postavu a souboje jsou jaksepatří náročné. Zahynout při nich není vůbec žádná vzácnost. To je samozřejmě jenom správně, trochu diskutabilní je ovšem to, jak hra své obtížnosti dosahuje. Bitky se totiž odehrávají v reálném čase a důraz je kladen především na pohyb - kdo se na chvíli zastaví, zastaví se navždy. To ale znamená, že při boji s přesilou budete muset metat kroky takovou kadencí, až si pak jeden připadá jak Michael Flatley ve finále Riverdance.
Jakmile tento fakt akceptujete a přizpůsobíte se mu, budete se v bojích dobře bavit, ale přeci jen... Jistá úsečnost je esence žánru. Všechno probíhá v krocích. Realita se dělí do jasně ohraničených, jasně definovaných částí. Skutečnost je dávkovaná. Je to prostě krokovací dungeon! Tahové souboje k němu sedí tak nějak lépe, na rozdíl od zdejšího velmi akčního řešení, které se místy hraje skoro jako méně obratná verze Dark Messiah of Might & Magic. Na druhou stranu, real-time cestou se vydal už Dungeon Master a faktem zůstává, že ačkoliv mi styl bojů lehce nesedl, vyvážené jsou stále velmi dobře, fungují, jak mají, a nabízí příjemnou výzvu.
zdroj: Archiv
Páky a stupadla
Jak už bylo řečeno, máme co do činění s tradičním dungeonem. Je tedy jasné, jaká ingredience ještě chybí - logické problémy a hádanky. V této oblasti hře není co vytknout. Tvůrci si přichystali celou řadu rozmanitých a nápaditých rébusů. Využívají při nich sice obvyklé propriety, tedy spínače, posouvání beden, plošinky, propadla, mříže a podobně, ale je obdivuhodné, s kolika variacemi dokázali přijít.
Čekají na vás zrádné propasti, uhýbání chrličům ohně, čistě logické kombinování pák a nášlapných přepínačů, větrání jedovatého plynu, jednoduché questy s umisťováním potřebných předmětů na potřebná místa i zběsilé úprky před rotujícími čepelemi. Repertoár havolamů navíc začíná u snadných hříček, abyste se rozcvičili, pak plynule přitvrzuje a střední část hádankového spektra plní výborně nastavenými problémy, které vás sice nebudou stát hodinu a půl života, ale je potřeba se u nich zamyslet, což je pochopitelně ideální rovnováha. Vše pak graduje několika monumentálními hlavolamy zasahujícími klidně do několika podlaží naráz.
Přidejte výborně poschovávané tajné, tajnější a nejtajnější místnosti, jejichž odhalení se neomezuje pouze na obvyklé stisknutí nepříliš viditelného tlačítka, i nepovinné zapeklité špeky, které sice můžete zcela vynechat a pokračovat dál, ale pokud to nevzdáte a vyřešíte je, dostanete přepychovou výbavu. Výsledek je jasný - nebojová složka je jednoduše fantastická. A ona i ta bojová vůbec není špatná, jen vám musí vyhovovat její dynamický real-timový styl, nebo si na něj musíte alespoň zvyknout.
Jistě, druhů nepřátel i zbraní by mohlo být o něco víc a plytký příběh zamrzí, ale hlavní je, že oněch zhruba dvanáct hodin, které hra trvá, je plných povedené zábavy, na kterou je navíc radost pohledět. Tvůrci servírují citlivě zvolený poměr boje a logického hloubání, hledání nové výbavy, vylepšování schopností, občas bitvu s bossem, zkrátka dungeon, jak má být. Celkový dojem je tedy výrazně kladný. Hra není jednoduchá a pokud nemáte vypěstované návyky z jiných dungeonů, mohla by i trochu frustrovat. Zdráhám se ji tudíž naplno doporučit nováčkům žánru (ti by spíše mohli sáhnout po daleko přívětivější The Keep), ale veteráni a fanoušci kobek by si Vaporum neměli nechat ujít.
