Recenze
Eternal Strands – recenze akční adventury, která vás nechá ovládnout živly
26. 2. 2025
|
Michal Krupička
Mix žánrů ve fantasy kabátku
Halls of Torment – recenze nástupce Vampire Survivors inspirovaného prvním Diablem
7. 10. 2024
|
Michal Krupička
Čas se proměnit v magickou atomovku
The Incredible Adventures of Van Helsing III - recenze
4. 6. 2015
|
Vilém Koubek
Rok se s rokem sešel a NeocoreGames se vší radostí servírují světu třetí a zároveň poslední pokračování zábavného zabíjení monster s Van Helsingem v hlavní roli. Jak se ale dalo očekávat, příliš horlivé chrlení „plnohodnotných dílů“ se podepsalo nejen na kvalitách dvojky, ale mnohem citelněji na kvalitách trojky. Má tedy vůbec smysl si tohle rozuzlení trilogie pořizovat?
I am Setsuna - recenze
29. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
„Mám pro tebe úkol, žoldáku. Nedaleko od pobřeží se nachází malý ostrov a na něm malá vesnička. Žije tam mladá dívka, která letos oslaví osmnáctý rok věku,“ vypráví hlavnímu hrdinovi záhadný posel, který se zničehonic objevil uprostřed zasněženého lesa. Člověk v ten moment čeká, že dostane za úkol dívčinu zachránit před hladovým drakem nebo něco podobného. Jenže úkol zní docela jinak: „Tvým úkolem, Endire, je tuto dívku zabít.“
Killing Floor 2 - recenze
8. 12. 2016
|
Ondřej Švára
Co je dobré, netřeba měnit, řekli si v Tripwire Interactive, a vytvořili Killing Floor 2, která znovu glorifikuje násilí a hraje se velmi podobně jako první díl. Přichází však také se slušnou porcí nového obsahu, trvanlivou hratelností a vyladěnou technologií. Po sedmiletém čekání je známá kooperativní akce vlastně konečně taková, jakou ji hráči chtěli mít. Uchovala si lidový charakter, ale už nevypadá jako amatérský derivát Left 4 Dead od Valve. Škoda pár přehmatů, i když nejsou příliš závažné.
Once Human – recenze postapokalyptického survivalu
25. 7. 2024
|
Michal Krupička
Multiplayer inspirovaný Control i SCP
South of Midnight – recenze magické akční adventury z jižanských bažin
3. 4. 2025
|
Kateřina Anna Hurtová
Kdopak by se mokřad bál?
Mass Effect 3: Omega - recenze
2. 1. 2013
|
Jakub Kovář
Vrátit se po řadě měsíců do světa akčního RPG Mass Effect 3 (pokud nepočítám povedené DLC Leviathan) s sebou neslo poměrně velkou míru nostalgie a ještě větší nálož dat stahovaných z Originu. Ale povedlo se, nahrál jsem pozici před misí, z níž už není cesty zpět, a vydal se osvobodit vesmírnou stanici Omega, domov všech gangsterů a dalších pochybných existencí, ze spárů organizace Cerberus. Což je, jak si nejspíše vybavíte, organizace plná lidí, takže na souboje s exotickými druhy monster můžete v tomto DLC zapomenout.
El Paso, Elsewhere – recenze střílečky inspirované Maxem Paynem
30. 10. 2023
|
Michal Krupička
Zpomalený čas, prokletá láska a analgetika
Immortals Fenyx Rising – recenze překvapivě skvělé hry
30. 11. 2020
|
Pavel Makal
Nejlepší letošní hra Ubisoftu?
Salt and Sacrifice – recenze „dvojrozměrných Souls“, kde budete umírat
23. 5. 2022
|
Pavel Makal
Sůl nad zlato?
Blues and Bullets - recenze 2. epizody
28. 4. 2016
|
Ondřej Švára
Agent Elliot Ness se vrátil, aby lidé v Santa Esperanze mohli klidně spát. Kdo by ale čekal, že jedná na objednávku samotného Al Caponeho? Vyjma bizarního spojenectví detektiva a šéfa podsvětí už ale druhý díl epizodické detektivky ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po skvělém rozjezdu se netradiční noirová detektivka zadrhla a pokračování série Blues and Bullets s podtitulem Píchnutí do vosího hnízda prostě zklamalo.
Soul Sacrifice - recenze
8. 6. 2013
|
Aleš Smutný
Opakovaně frkám, že PS Vita nemá dostatek „velkých“ her, které by nepřicházely z PSP respektive PSOne a bylo to něco jiného než plošinovky a spíše „odlehčenější“ hry různého typu. Vážně, před Soul Sacrifice jsem si znovu projížděl nabídku a smutně zjistil, že všech šest her, které mne zajímají, už mám.
The Lord of the Rings: Return to Moria – recenze trpasličího návratu domů
13. 11. 2023
|
Jan Slavík
Nepříliš slavná výprava
The Expanse: A Telltale Series – recenze chutné jednohubky pro fanoušky předlohy
27. 9. 2023
|
Ondřej Rolník
Epizodická klasika s příchutí sci-fi
Extinction - recenze
10. 4. 2018
|
Vilém Koubek
Za Extinction stojí studio Iron Galaxy, které má mimo jiné na svědomí veškerý post-launchový obsah do znovuzrozené bojovky Killer Instinct. Logicky tedy čekáte, že akční hopsačka postavená na boji zblízka vyroste z hlubokých kořenů a z lásky k žánru. Extinction nicméně selhává snad ve všech ohledech a namísto zábavné řežby nabízí neustále se opakující nudu.
Kingdom - recenze
25. 11. 2015
|
Václav Pecháček
Je opravdu zvláštní nápad, vytvořit 2D pixel-artovou budovatelskou a válečnou strategii, která se ovládá všehovšudy čtyřmi klávesami. Jeden z těch nápadů, u kterých si člověk jednou rukou ťuká na čelo a druhou vytáčí 158, aby si pro toho nebezpečného blábolícího šílence někdo okamžitě přijel. Je skoro až divné, že v případě Kingdom to všechno dohromady funguje opravdu skvěle. A já vám řeknu proč.
Starship Troopers: Terran Command – recenze strategického masakrování Arachnidů
16. 6. 2022
|
Jakub Malchárek
Mrtvý brouk je dobrý brouk
Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“
10. 10. 2018
|
Pavel Skoták
Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?
Fate/Samurai Remnant – recenze epického JRPG, která vás nenechá vydechnout
3. 10. 2023
|
Michal Krupička
Sedm pánů, sedm služebníků, jedno přání
Scarygirl - recenze
22. 2. 2012
|
Aleš Smutný
Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.
Van Helsing: neuvěřitelná dobrodružství - recenze
11. 7. 2013
|
Vilém Koubek
Studiu Neocore Games to trvalo řadu let a pár solidních hardcore strategií říznutých akčními RPG prvky (King Arthur, The Kings Crusade), než se vývojáři rozhodli udělat z pouhého doplňku plnohodnotný akční RPG titul.
Cryptmaster – recenze krokovacího dungeonu, kde bojujete slovem
17. 5. 2024
|
Šárka Tmějová
Když je klávesnice mocnější meče
Atlas Fallen – recenze hry, která marně bojuje proti času
9. 8. 2023
|
Pavel Makal
Již brzy v Game Passu!
RAD – recenze mutantské řežby
3. 9. 2019
|
Vilém Koubek
Studio Double Fine má za sebou řadu nadprůměrných her vystavěných okolo humoru a dobrých nápadů, ale často také pokulhávající hratelnosti – a RAD ze zástupu nijak nevyčnívá. Pokud však nemáte příliš zkušeností s žánrem roguelike a hodláte tento nedostatek napravit, neměli byste tuhle hru minout.