Složité strategie 

O valné většině strategií se dá říct, že jsou složité. Tahle charakteristika se může týkat jak herních mechanik, tak ovládání a neodmyslitelně patří i k multitaskingu a micromanagementu. Složitost sama o sobě může pro některé hráče být obrovským plusem, bez kterého by si své počítačové hry ani nedokázali představit. Pro spoustu dalších je to naopak nepřekonatelná překážka, přes kterou vlak (tank, jezdectvo, dělostřelecká baterie) zkrátka a dobře nejede. Ne bezdůvodně jsou strategie označovány za žánr, který je oproti dřívějším zlatým letům v očividném úpadku.

Nikdo samozřejmě nemůže říct, že má jedna či druhá skupina pravdu. Je ale potřeba si uvědomit, že složitost hry nutně neznamená její skutečnou obtížnost nebo “hloubku”. To, když se z jednoho konce mapy na druhý valí hromady nepřátel a člověk si musí zapamatovat dvacet osm klávesových zkratek, jen aby ten chaos dokázal ukočírovat, nutně neznačí promyšlený a bohatý herní zážitek. A stejně tak je k ničemu výběr stovky nejrůznějších jednotek, když je pak stačí všechny označit a tupě poslat na nepřítele.

Jednoduchý Kingdom 

Kingdom představuje přesně opačnou stranu téhle mince. Je to jednoduchá hra s možnostmi, které jsou na první pohled velmi omezené. Váš král jezdí na koni, sbírá zlaťáky a utrácí zlaťáky, to je základ všeho. Cílem je vybudovat prosperující království a ochránit ho před útoky zlotřilých monster, která se každou noc vyřítí z portálů na obou stranách mapy. Ke slovu se dostává verbování vojáků a farmářů, tvorba polí, zdí a obranných pozic a další aktivity, které králové běžně mívají v popisu práce.

Už jsem se zmínil, že hra se ovládá čtyřmi klávesami, přičemž tři z nich jsou vyhrazené pro pohyb. Zbývá tedy jediné akční tlačítko, které funguje kontextuálně. Vidíte kopeček? Tam se dá postavit zeď. Aha, tady je hromada šutrů, to je ideální místečko pro lučištnickou věžičku. A tak dále. U různých obchodníků zase nakoupíte nástroje a zbraně, které si mezi sebou rozeberou obyvatelé království a stanou se tak rytíři, lučištníky, dělníky.

Nemůžete si prostě říct, že něco postavíte trochu jinde nebo o kousek dál, nebo že na místo vyhrazené pro zeď umístíte věž. Vaši poddaní jsou závislí na umělé inteligenci a přímo komandovat se od vás nenechají. Musíte pochopit, jak jejich AI funguje, a podle toho patřičně taktizovat. Ten systém možná není úplně intuitivní, ale přejde vám do krve poměrně rychle.

zdroj: Archiv

Náročná rozhodnutí, tvrdé důsledky 

Já vím, zní to tak jednoduše, až to hraničí se slabomyslností. Ale jde jen o prvotní zdání. Tak pro začátek, hra se nezdržuje nějakými nápovědami nebo tutoriálem a vrhne vás přímo do akce. Všechny možnosti a prvky kromě několika úplně základních si zkrátka musíte odvodit sami. Rozhodně je to jedna z těch her, ve které se uplatní princip pokus-omyl. A až k onomu omylu nevyhnutelně dojde a nestvůry se proboří vaší amatérskou obranou, je to konečná. Žádné ukládání, žádné načítání - pěkně nový král nebo královna, kteří začnou všechno budovat od nuly.

To všechno samo o sobě by nic neznamenalo, kdyby Kingdom nepřidal onu “hloubku”, o které jsem se zmiňoval. Je třeba neustále dělat nejen taktická, ale i strategická rozhodnutí? Ano. Je třeba rychle přemýšlet a reagovat na hrozby? Rozhodně. Mají tyto volby často nepředvídatelné a dalekosáhlé důsledky? To si pište.

V tom jednoduchém pixel-artovém 2D světě je nutné zvážit každý krok. Opravdu chcete postavit další zeď a rozšířit tak svoje království? Ano, dostanete pod kontrolu další pole, ale zas tam nikde není místo na obrannou věž. A vůbec, potřebujete pole, když nemáte sedláky? Museli byste si jednoho najmout, jenže lidí je málo a najmutí sedláka znamená ztrátu lučištníka.

Skutečná budovatelská strategie 

Do toho všeho se ještě promítá i ten nejobvyklejší lidský problém - nedostatek peněz. Hlavně v počátcích královské kariéry je zlaťáků k dispozici opravdu málo. Volba mezi vylepšením věže, zdi nebo centrálního hradu může být otázkou života a smrti, stejně jako načasování všech vašich rozkazů. Je moudrý nápad zbořit tuhle zeď a na jejím místě postavit jinou, silnější? V principu samozřejmě ano, jenže co když vaši dělníci tu druhou nestihnou postavit předtím než padne noc? To stejně dobře můžete pro útočící krvelačná monstra uspořádat uvítací večírek s welcome drinkem.

Navzdory všem počátečním dojmům je Kingdom úplně regulérní budovatelská strategie spojená s tower defense, která se vyznačuje až prvky 4X strategií. Expanze je v Kingdom denní chleba, stejně jako čerpání zdrojů (...exploatace?) z farem, stromů a zvířátek, ze kterých padají zlaťáky. Vyhlazování (exterminace) monster a jejich portálů je podmínkou vítězství ve hře. Průzkum (explorace) je dokonce dvojího rázu. Jde o objevování herních principů zpočátku vaší osvícené vlády a prohledávání okolních lesů, kde se skrývají lidé, které můžete naverbovat, svatyně, které můžete aktivovat, a obludy, které vás můžou rozcupovat.

Větší království, větší stres 

Čím větší je vaše království, o to víc je hra intenzivní a hektická. Během budování infrastruktury na jedné straně říše vám ta druhá může klidně lehnout popelem než se tam stačíte dostat. Vašemu koni samozřejmě přesně podle Murphyho zákonů dojde dech přesně ve chvíli, kdy se všechno začne bortit jako hrádeček z karet.

Ne že byste s tím toho mohli moc udělat, protože váš král je zřejmě pacifista a do boje se nikdy přímo nezapojí. Ale i tak je pěkné alespoň přes den stihnout opravit či znovu vybudovat některé obranné prvky. A zatímco si lámete hlavu s jedním útokem, druhý přijde z opačné strany a už je to pomalu na restart. A bude to zaručeně restart a ne quit, protože Kingdom je jedna z těch her, která vás prostě nutí to zkusit ještě jednou s tím, že tentokrát už nebudete takovej blbeček, to je jasný jak facka.

Všechny prvky, které jsem zmiňoval, jsou dobře zpracované a implementované do celku - od objevitelských výprav do lesa až po strategické rozmisťování obran. To vše je jenom podtrženo hezkým pixel-artovým vizuálem (ta voda!) a naprosto vynikajícím, i když trochu krátkým soundtrackem. Myslím to vážně, běžte si ho hned teď pustit na YouTube. Když se všechny tyhle libůstky nahází do jednoho pytle, tak vás asi nepřekvapí, že mě prvních pár hodin v Kingdom příjemně šokovalo.

Kde je další obsah? 

Ale hra má i svou stinnou stránku. Nejdřív si jí ani nevšimnete, ale čím déle hrajete, tím je zásadnější. Je to, jednoduše řečeno, nedostatek obsahu. Když se mi na několikátý pokus konečně povedlo rozjet funkční království, těšil jsem se, jak si všechny budovy a lidičky vylepším na maximum a utratím svoje těžce vydělané penízky. Jenže ono za chvíli už prostě není co a jak vylepšovat. Žádné nové budovy, žádné lepší zdi, žádné nové jednotky. Zbývá jen pomalé verbování lidí z lesních táborů. V tu chvíli se hra dramaticky přehoupne z úžasného a napínavého dobrodružství do… něčeho méně úžasného, ale zato o dost repetitivnějšího, což je pro hráče hodně mizerný obchod.

Po celé té tvrdé budovatelské šichtě je to trochu rána na solar. Neznamená to samozřejmě, že pak je Kingdom na vyhození. Napětí zůstává a zničit všechny monstrportály dá zabrat i těm nejzkušenějším. I tak mám ale pocit, že jsem právě strávil pěkných pár hodin svého života s nějakou betou nebo early access verzí. Hra prostě na začátku nastaví laťku proklatě vysoko a pak ji není schopná udržet.

Není to ale žádná tragédie. Tvůrci hru i nadále updatují a plánují ji dále rozšiřovat. Pokud se na ono vynikající jádro, o kterém tu většinu času nekriticky básním, nabalí další kvalitní obsah, pak se z Kingdom stane něco opravdu speciálního. Do té doby je to aspoň dobrá hra, která kašle na vyšlapané cestičky a nabízí slušnou porci zábavy.