Recenze
SW: Knights of the Old Republic recenze
8. 12. 2003
|
Redakce Games.cz
Asi nejlepší RPG všech dob. Tak by se dala stručně chararakterizovat hra z prostředí Hvězdných válek, která se odehrává 4000 let před událostmi z filmu.
Takový projekt od velezkušených tvůrců z BioWare si samozřejmě zaslouží rozsáhlou recenzi,
TT Isle of Man: Ride on the Edge 3 – recenze motocyklových závodů
7. 6. 2023
|
Jakub Malchárek
Výzva pro nejotrlejší
The Life and Suffering of Sir Brante – recenze vynikající příběhové hry
14. 12. 2021
|
Václav Pecháček
Kudy se budou ubírat vaše kroky?
Return to Monkey Island – recenze nostalgické adventury
26. 9. 2022
|
Jakub Malchárek
Podívej, tříhlavá opice!
Ratchet and Clank: Rift Apart – recenze PC verze, která dopadla skvěle!
22. 8. 2023
|
Pavel Makal
Lombax a robot na návštěvě z domovského PlayStationu
Smoke and Sacrifice - recenze
4. 6. 2018
|
Miloš Bohoněk
„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…
Kingdoms and Castles - recenze
21. 7. 2017
|
Ondřej Švára
Budovatelské strategie jsou již léta za svým zenitem. Přitom i ojedinělé žánrové příspěvky jako Kingdoms and Castles v sobě ukrývá tradiční návykovost a je snadné jim aspoň na chvíli podlehnout. Nicméně, nová směs starých hitů Caesar a Stronghold je opravdu jen skromnou ozvěnou zlatých časů. Je málo propracovaná, než aby pobavila dosyta a s grácií jako hry, které napodobuje.
Salt and Sanctuary - recenze
29. 3. 2016
|
Lucie Jiříková
Zatímco se zraky fanoušků nesmlouvavých, ale férových RPG upínají k vydání Dark Souls III, vyšla bez větších ovací pro PS4 (a časem snad i pro PC) hra Salt and Sanctuary. Jde o nemilosrdné a na soubojích založené akční RPG, které má ambice zapsat se do srdcí fanoušků Dark Souls nesmazatelnou čarou stejně, jako přiznaný vzor. A světe div se, Salt and Sanctuary se to opravdu daří, protože nejenom splňuje všechny předpoklady výborné hry, ale navíc přidává parádně stylizované zpracování a rozlehlý svět k objevování.
Papers, Please - recenze
20. 9. 2013
|
Pavel Dobrovský
Naposledy to bylo na hranicích s Irákem. Imigrační oficír dlouze studoval naše pasy, než nám je kvůli jedné nesrovnalosti vrátil se slovy: „Do země vás nepustím.“ Nebylo to příjemné. Nepomohly prosby, sliby, nářky ani volání na ambasády a nabízení úplatků. Dveře do Mezopotámie se skutkem jednoho úředníka zabouchly.
Of Orcs and Men - recenze
22. 10. 2012
|
Lucie Jiříková
Jakmile se to ve světě her zaleskne něčím novým nebo alespoň trochu neokoukaným, většina hráčů okamžitě zbystří svou pozornost. Pravda je taková, že jsme se přejedli různých klišé, která svým vydavatelům zajišťují jisté a tučné výdělky. Prostě chceme změnu! Nemusí jít o nic velkého, ani revolučního, stačí jen, aby to dobře fungovalo. Of Orcs and Men nabízí jedno neotřelé řešení, což je dobře, ale také moc dobře nefunguje jako celek, což rozhodně není důvod k radosti.
Sunday Gold – recenze stylového kyberpunkového mixu adventury a tahovky
14. 9. 2022
|
Patrik Hajda
Originální koktejl
Masquerada: Songs and Shadows - recenze
3. 3. 2017
|
Jan Vrobel
Pro příznivce RPG nastaly krásné časy. Po dlouhých letech odříkání, kdy jsme si mysleli, že ta izometrická vyhynula jako dinosauři, vrátila se zpět. A to nejen ve formě prací ostřílených matadorů, kteří zplodili Tyranny, Pillars of Eternity nebo Torment: Tides of Numenera, ale i skrz menší studia, která se nebojí experimentovat. A právě z tohoto ranku pochází Masquerada: Songs and Shadows od Witching Hour Studios, velmi sympatické a po většině stránek dotažené skupinové RPG vonící exotikou.
Pokémon Sun and Moon - recenze
7. 12. 2016
|
Miloš Bohoněk
Ok, všichni jsme si užili trochu srandy s Pokémon GO, ale teď je čas vrátit se zase k jádru značky. Pokémoni v původním slova smyslu totiž neznamenají jen šmrdlání prstem po displeji a uskakování před troubícími auty, když v městských ulicích nepozorně lovíte. Pokémoni neznamenají ani koukání na ten japonský anime seriál, který jste v deseti letech zbožňovali a ve dvaceti se za něj styděli. Co tedy znamenají Pokémoni? Pokémoni jsou v prvé řadě velkolepou RPG sérií, která pod infantilní slupkou skrývá komplexní mechanismy, na které si většina západní produkce netroufne. Každých pár let se série rozroste o nový díl a nyní, dvacet let od legendárního Red and Blue, přichází další pokračování. Jmenuje se Sun and Moon, sérii posouvá do sedmé generace, a co si budeme povídat, je to stále skvělá zábava. Ne však bezchybná.
TRI: Of Friendship and Madness - recenze
1. 11. 2014
|
Daniel Kremser
Před sedmi lety spatřila světlo světa hra, která změnila vnímání logického žánru, a do určité míry i posunula hranice herního designu. Místo pušky hráči vrazila do rukou experimentální výtvor a zákopy druhé světové nahradila architektonickými skvosty a logickými problémy. Řeč je samozřejmě o Portalu, který se ve formě barevného TRI dočkal duchovního nástupce, jenž dokazuje, že umění může být skutečně hratelné.
Guardians of the Galaxy - recenze 3. epizody
1. 9. 2017
|
Miloš Bohoněk
Už dávno není „in“ stěžovat si na engine, který pohání adventury od Telltale, protože tenhle engine byl naposledy „in“ v dobách The Walking Dead. Jedna věc je ovšem grafická zastaralost a druhá zase funkčnost. Když už hry od Telltale vypadají nemoderně (a někdy i vysloveně šeredně), měly by se aspoň bezproblémově hýbat. Vždyť je to stále ta samá technologie, s níž autoři pracují už mnoho let. Za tu dobu musí být vyladěná, ne? Kéž by. Kéž by nebyl každý druhý střih doprovázen seknutým obrazem…
Trine 3: The Artifacts of Power - recenze
7. 9. 2015
|
Jan Vrobel
Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.
Arthurs Knights II - recenze
11. 9. 2001
|
Redakce Games.cz
Posledním přírůstkem do série adventur Legend Collection od Crya je The Secret of Merlin s příběhem jednoho z rytířů krále Artuše.
Civilization VI: Rise and Fall – recenze
23. 2. 2018
|
Václav Pecháček
Vždycky je fajn číst si o hrách, které jsou buď naprosto výborné, nebo příšerně špatné. Bezbřehé nadšení umí být nakažlivé, nad nemilosrdnou kritickou popravou se zase člověk rád zlomyslně zasměje. Rise and Fall, první velký datadisk k Civilization VI, bohužel nespadá ani do jedné kategorie. Kdybyste mi přikázali, ať své pocity shrnu do jedné věty, odpověděl bych: „Je to fajn…?“ Ano, s třemi tečkami a otazníkem.
Herald: Book I and II - recenze
14. 3. 2017
|
Ondřej Švára
Herald je mořeplavecká adventura s duší, kterou stojí za to objevit. Hra o dvou epizodách (další díly se chystají) balancuje mezi kostýmním dramatem a mikropovídkou. Asi jako kdyby Nezkrotnou Angeliku políbil Hercule Poirot. Mimořádně elegantní dílo nicméně přináší více emocí než poctivého hraní a místy se proměňuje v trochu ospalý interaktivní film.
Poochy and Yoshi's Woolly World - recenze
2. 2. 2017
|
Pavel Skoták
Poochy and Yoshi's Woolly World je další v řadě Wii U her, které si našly cestu i na handheld 3DS. Oproti originálu přináší nová verze několik příjemných změn, ale co si zachovává, je roztomilé zpracování, které dokáže pohladit po duši i ty největší tvrďáky
Blues and Bullets - recenze 2. epizody
28. 4. 2016
|
Ondřej Švára
Agent Elliot Ness se vrátil, aby lidé v Santa Esperanze mohli klidně spát. Kdo by ale čekal, že jedná na objednávku samotného Al Caponeho? Vyjma bizarního spojenectví detektiva a šéfa podsvětí už ale druhý díl epizodické detektivky ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po skvělém rozjezdu se netradiční noirová detektivka zadrhla a pokračování série Blues and Bullets s podtitulem Píchnutí do vosího hnízda prostě zklamalo.
Blues and Bullets - recenze 1. epizody
6. 9. 2015
|
Ondřej Švára
Když se hrdinovy myšlenky otisknou na obrazovku tak velkým písmem, že se za nimi zabarikádují jeho nepřátelé, je to důkaz, že originalita ve hrách ještě nezemřela. Blues and Bullets je vůbec plná zajímavých nápadů, postupů a řešení. Především vás ale tato nová epizodická adventura strhne svojí temnou atmosférou, detektivní zápletkou a filmovou výpravou. Už dlouho mě úvod do série tak dobře nenalákal na další pokračování.
King Arthur: Knight's Tale – recenze temné artušovské tahovky
18. 5. 2022
|
Jakub Špiřík
Avalon naruby chytne, ale brzo pustí
Rebuild 3: Gangs of Deadsville - recenze zombie strategie
18. 8. 2015
|
Lucie Jiříková
Jak nás naučily mnohé postapokalyptické knížky a filmy, po každém zdánlivém zániku civilizace následuje revitalizace v čele s opětovným osidlováním Země. A o tom je i Rebuild 3: Gangs of Deadsville. Vůbec bych se nedivila, kdyby vás původní verze Rebuild minula. Původně drobná, ač velmi nadějná webovka se v druhém dílu rozrostla do mobilního mrňouse, který znatelněji expandoval až nyní, s Kickstarterem v zádech v dílu třetím. Ten sice stojí na silných základech původního titulu, ale pro svou premiéru v rámci tradičních PC titulů nabral mnohem komplexnější prvky a bohatší obsah.
Tails of Iron 2: Whiskers of Winter – recenze mrazivé bajky
27. 1. 2025
|
Ondřej Partl
Zima přichází a sever volá o pomoc
Songs of Silence – recenze nejinovativnějšího nástupce Heroes of Might & Magic
4. 12. 2024
|
Michal Krupička
Audiovizuálně překrásné dílo
Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze
26. 10. 2019
|
Ondřej Švára
Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.
Lara Croft and the Guardian of Light - recenze
9. 10. 2010
|
Lukáš Grygar
Tohle mi vždycky přišlo krapet na hlavu: symbolem emancipované virtuální hrdinky je silikonová modelka, obložená zbraněmi. Chápu, že vývoj her je pořád ještě především mužský svět, ale že se budou k Laře Croft hlásit i hráčky? Inu, asi je to ideál, ke kterému střední proud tíhne. A lze mu to prominout vždy, když spolu s vnadnou archeoložkou dorazí i výborná hra. Guardian of Light je oproti původní skepsi přesně ten případ a potlesk zaslouží především za skutečnost, že se jeho tvůrci (a jejich investoři) nebáli jít na zavedenou herní sérii docela jinak.
Gabriel Knight: Sins of the Fathers 20th Anniversary - recenze
28. 10. 2014
|
Lukáš Grygar
Možná to znáte. Kapela, na kterou jste v roce iks ypsilon přísahali, vám dneska přijde nebezpečně pitomá. Nějaká melodie ještě dokáže rozechvět srdéčko prokřehlé nostalgií, ale jinak zůstáváte chladní jako chladnička. A takhle to mám, alespoň do určité míry, taky s Gabrielem Knightem. Jenom je to celé o pár chlupů složitější.