Recenze

Age of Empires III: Definitive Edition – recenze

Je to dobré, ale zahrajte si radši dvojku

Atomfall – recenze britského Bioshocku

Bože, ochraňuj nukleární královnu 

Wii Sports - recenze

Namísto posedu u klávesnice či joysticku zažijete menší či větší aerobik, ale trocha aktivního pohybu vám rozhodně neuškodí, například když přeměníte svůj obývak na bowlingovou dráhu a zápolíte s přáteli.

Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky

Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.

Nioh - recenze

Z nebohého uzlíčku, v němž byste jen těžko hledali člověka, vytékají poslední potůčky nevábné tekutiny a já mohu s klidem jít dál. Bylo to monstrum a jinak to nešlo… Tak skončil poslední člověk, který přede mnou řekl, že Nioh je kopie Dark Souls. A pokud si myslíte, že to beru příliš vážně, asi jste ještě Nioh nehráli a nepochopili, že ačkoliv se možná hra od studia Team Ninja odráží ze stejných základů, výsledek je v mnoha směrech velmi odlišný.

Rememoried - recenze

Lze logicky přistupovat ke hře, která se herně veškeré logice aktivně vymyká? Ale jistě, určitě - zhruba stejně jako lze oranžově olizovat čvachtavé dno telegrafního sloupu! Nedává vám poslední věta smysl? Výborně, pak budete poeticky laděnou českou hru Rememoried (Steam, homepage), inspirovanou hrami jako Proteus nebo Dear Esther, samozřejmě milovat. Nebo nenávidět!

El Paso, Elsewhere – recenze střílečky inspirované Maxem Paynem

Zpomalený čas, prokletá láska a analgetika

Blair Witch – recenze

Píše se rok 1996 a v tajemném lese Black Hills u městečka Burkitsville se ztratil další chlapec, pouhé dva roky poté, co zde zmizela partička studentů – Heather, Josh a Mike. Vy se coby bývalý policista Ellis vydáváte pomoct policejnímu oddělení v pátrání po chlapci a berete s sebou čtyřnohého kamaráda, psa Bulleta. Je ovšem jasné, že pátrání v hororu Blair Witch nebude pouze o ztraceném chlapci, ale také o hledání temných tajemství uvnitř Ellisovy mysli.

Train Mechanic Simulator 2017 - recenze

Simulovat se dá leccos, třeba i nemoc, viďte? Jen o tom neexistuje žádná hra, což je zvláštní, protože počet různých druhů nepříčetných simulátorů určitě neklesá. Dělá a vydává je dnes každý, kdo kašle na recenze a hodnocení – naše i hráčské. Nutno přiznat, že Train Mechanic Simulator 2017 patří aspoň mezi ty méně pošetilé žánrovky. Z určitého úhlu pohledu je to vlastně docela slušná směs hříčky na kutily a dopravní simulace. K dokonalosti má ale pořád zatraceně daleko.

SimplePlanes – recenze

I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.

Valentino Rossi The Game - recenze

Když nevíš jak dál, přilep na svoji hru slavné jméno. Osvědčená taktika tvůrců motoristických simulátorů však v případě Valentino Rossi The Game nenese negativní podtón. Naopak, věnovat nový díl z licenční motocyklové série slavnému jezdci, byl od italských tvůrců z Milestone dobrý nápad. Čeká vás díky tomu závodění s bohatým obsahem i nečekanou dávkou charismatu, přestože se v něm několik zbytečných či nepovedených nápadů našlo.

No Time To Explain Remastered - recenze

Po 4 letech od vydání původní verze vyšla plošinovka No Time to Explain nedávno znovu s podtitulem Remastered. Podle slov vývojářů konečně hra vypadá tak, jak ji původně plánovali, ale kvůli omezením flashe a spoustě dalších problémů dopadla, jak dopadla - neslavně. Jestli za nekvalitou originálu stál opravdu flash, nebo je pes zakopaný jinde, na to se nyní podíváme.

Super Mario Party Jamboree – recenze

Kolektivně nesnášíme AI

Ratchet & Clank: Rift Apart - recenze

Kterak Pavel udělil svou první desítku

République - recenze 1. epizody

Krčí se v koutě, schovaná za recepční stolek. V kapse ji tlačí Šarlatové písmeno od Hawthornea, v dlani žmoulá poslední pepřový sprej. Prizrak (to není chyba, nýbrž pojmenování stráží) se blíží, očima těká na všechny strany. Pátrá. Ví to ona, vím to já. Neuroticky se na ně dívám z několika bezpečnostních kamera a hledám cokoliv, čím bych upoutal prizrakovu pozornost. Nechci, aby jí našel. Sice by se pepřákem ubránila, ale to by znamenalo, že proti dalšímu prizrakovi bude bezmocná. Nechci, aby Hope odvedli zase do vězení. Už v jednom je a já jí pomáhám uniknout. V République jsem její digitální anděl strážný zakletý do bezpečnostních kamer a nesmím ji zklamat.

Blood: Fresh Supply - recenze remasteru kultovní střílečky

Klenot z dílem Monolith Productions jménem Blood se již ve své emulované, na moderních systémech hratelné, podobě objevil v nabídkách GOG i Steamu. Pokud jste jej však na některé z uvedených platforem vyzkoušeli, jistě jste si všimli, že v mnoha ohledech nezestárl zrovna nejlépe. Atari, které vlastní práva, proto zajistilo remaster titulu, jenž nakonec dostal podtitul Fresh Supply.

Strategic Command WWII: World at War - recenze

Jakmile člověk s alespoň minimálním zájmem o historii dostane nějaký ten válečný simulátor, měl by automaticky dostat chuť vyzkoušet si alespoň jeden z bezpočtu “co kdyby” scénářů. Právě války nabízí podobným fantastům plno neuskutečněných scénářů ve stylu, co kdyby se Polsko dokázalo bránit Německu, a co kdyby na ně nezaútočili ještě i Sověti. Co by se stalo, kdyby se Japonci drželi dál od Pearl Harboru a věnovali se jen Číně? Ani jeden z těch scénářů nedopadl dle mého očekávání.

Cultist Simulator - recenze

Když život ztratí směr, hledá člověk útěchu ve víře a meditaci. Od duchovního zapálení však může vést poměrně krátká cesta k fanatismu. Ukazuje to karetní hra Cultist Simulator, ve které lze vybudovat náboženskou sektu. V temné a bizarní nadsázce se hra vysmívá bezútěšnosti lidské duše, a zrovna tak tradičním herním mechanismům. To z ní činí experiment pro milovníky originality za každou cenu a navzdory zajímavým trumfům, nevytáhnete si z jejího balíčku karet jen tu nejlepší zábavu.

Legend of the Skyfish - recenze

Povězme si to hned zkraje. Inspirace kultovní Zeldou se v Legend of the Skyfish odráží více než jasně, nejen v názvu. Současně je však třeba upozornit na fakt, že tvůrci téhle mobilní akční adventury se nikdy nesníží k čiré nápodobě své předlohy. Namísto toho nabízejí svěží a skvěle vyladěný obsah, jako na míru tvořený pro dotykové displeje, který vám učaruje svým půvabem, a jen zřídkakdy vás popudí.

Pokémon Let’s Go Pikachu & Eevee – recenze

Říkali jste si někdy, jaké by to bylo, hrát Pokémon Go, aniž byste se museli obtěžovat chozením dlouhých vzdáleností? Nebo jste kdysi v mládí hráli Pokémony na svém Gameboyi a chcete zavzpomínat na staré časy v novém kabátě? Pokémon Company právě pro vás představilo novou hru na Nintendo Switch: Pokémon Let’s Go Pikachu a Pokémon Let’s Go Eevee.

Frostpunk - recenze

Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…

Blues and Bullets - recenze 1. epizody

Když se hrdinovy myšlenky otisknou na obrazovku tak velkým písmem, že se za nimi zabarikádují jeho nepřátelé, je to důkaz, že originalita ve hrách ještě nezemřela. Blues and Bullets je vůbec plná zajímavých nápadů, postupů a řešení. Především vás ale tato nová epizodická adventura strhne svojí temnou atmosférou, detektivní zápletkou a filmovou výpravou. Už dlouho mě úvod do série tak dobře nenalákal na další pokračování.

Rollcage Stage II

Rollcage Stage II - recenzeAutor: ACEPublikováno: 10.dubna 2000 •Nebezpečná ...