I'm you from the past
No Time To Explain je plošinovka, ve které za pomocí pušky, střílející modrou tlakovou vlnu, překonáváte více či méně přímočaré úrovně plné propastí, bodlin a občas vzteku. V tomto se hra podobá titulům jako Super Meat Boy, Dustforce, VVVVVV nebo I Wanna Be That Guy. Pokud jste hráli nebo alespoň viděli video z kterékoli ze zmíněných her, máte o konceptu No Time To Explain jasno.
Všechno začalo jednoho krásného slunečného dne. Váš svěřenec zevluje ve svém holobytu, když mu do něj vletí jeho já z budoucnosti. Jediné, co stihne říct, než je chycen klepetem obrovského kraba, je, že není čas na vysvětlování a náš “hrdina” ho má následovat.
Během následujících okamžiků se ocitnete v Rusku, viktoriánské Anglii a než to stihnete mentálně zpracovat, čeká vás první bossfight s obrovským létajícím talířem – a to všechno během intra. Zbytek hry se nese ve stejném duchu. Jde o spleť tematicky nesourodých sekvencí, které se dějí bez dalšího smyslu jen proto, aby mezi levely bylo na co koukat.
Ačkoliv je ve hře příběhu, co by se do traileru vlezlo (a že to je pravda se nejlépe přesvědčíte, když si libovolný trailer pustíte po dohrání hry), i ten se poměrně brzo přejí. Pokud se tedy nevyžíváte ve sledování komedií, které na začátku představí určitý gag a po zbytek stopáže jej ždímou co to jde, než jej všichni diváci nemůžou ani vystát.
Stejně je na tom i No Time to Explain. Intro je úžasné a vtáhne do hry perfektně, jenže když se s každým dalším přesunem v čase opakuje to samé jen s minimální vizuální obměnou, poměrně rychle začne lézt na nervy.
Hledá se obsah
Co ale určitě otravovat nezačne, je samotná hra. Ne, že by byla tak zábavná. Ona je totiž hodně krátká, takže otravovat ani nestihne. Ačkoliv se ze začátku může zdát, že pokořit 16 světů chvilku zabere, ti rychlejší z vás nebudou mít už za zhruba hodinu co dělat. A to ani nemusí být speedrunneři, co hru proběhnou a vynechají vedlejší úkoly. Ony totiž ve hře žádné nejsou.
V každé úrovni je cílem hráče dojít od začátku do konce, popřípadě porazit bosse, a občas sebrat jednu z masek, kterých je po hře rozmístěných celých 60. Můžete je pak kdykoliv a kdekoliv libovolně měnit, ale odměnou za to bude jen pocit z dobře odvedené práce a občasná scéna k pousmání. Třeba když s maskou hipstera procházíte levelem plným narážek na to, zda jsou videohry opravdu umění.
zdroj: Archiv
Vedle solidního designu levelů je na No Time To Explain nejzajímavější občasná změna způsobu, jakým se danou úrovní pohybujete. Většinu hry sice projdete s puškou s tlakovou vlnou, ale když dostanete například tlakovou brokovnici, která vás s každým výstřelem vymrští do vzduchu, nebo hrajete za nepovedený klon co se umí vystřelit jako z praku, donutí vás to aspoň na těch pár minut přemýšlet trochu jinak. Výsledný dojem ze hry je přesto mdlý a na většinu úrovní zapomenete hned po jejich splnění.
Nejvíc mi ale chybí možnost po dohrání hry projít jakýkoliv level s jakoukoliv postavou, protože bez toho není jediný důvod, proč hru hrát znovu a vícekrát. Chybí také možnost proběhnout hru v časovém limitu nebo jednoduché žebříčky, které by hráče motivovaly k opakovanému hraní levelů a průběžném zlepšování.
K dispozici je sice editor levelů, ale prakticky nikdo ho nevyužívá a fanouškovských výtvorů je k dispozici minimum. A žádnou extra zábavu nepřináší ani lokální multiplayer, ve kterém se můžete spojit až se třemi dalšími přáteli a proskákat si hrou společně u jednoho počítače ještě rychleji než o samotě.
Game of the OK edition
V poslední době se s vydáváním remasterů starších her roztrhl pytel, ačkoliv k většině z nich není žádný opravdový důvod a často ani nepřináší nic nového. V případě No Time to Explain důvod existuje. Původní verze byla natolik rozbitá, že si ji většina lidí ani nezahrála, protože se jim hra buďto odmítala spustit, nebo byla nehratelná kvůli častým propadům fps. Dobrou zprávou tedy je, že v tomto ohledu plní remaster svůj úkol - hra konečně funguje! Ale pořád má své mouchy.
No Time To Explain běží v rozlišení 1280x720 a v případě, že se rozhodnete hrát ve fullscreenu, tak se hra jen roztáhne na celou obrazovku bez ohledu na monitor, který používáte. Pokud tedy používáte jiný než 16:9/10 monitor, fullscreen radši ani nezapínejte a smiřte se s hraním v okně. Díky současnému vydání PC a Xbox One verzí však hra podporuje konzolový gamepad, se kterým se hraje výborně.
Může se zdát, že hledám chyby, kde vlastně žádné nejsou, ale když už se v tinyBuild rozhodli vydat na No Time To Explain znovu, mohli si s technickou i obsahovou stránkou dát přeci jenom větší práci. Je sice fajn, že No Time To Explain konečně funguje a podporuje lokální multiplayer, ale to z ní lepší hru nedělá. Nejenom na Steamu se přeci jenom povaluje tuna mnohem lepších, delších, hezčích a zajímavějších plošinovek.
