zavřít

Wii Sports - recenze

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Namísto posedu u klávesnice či joysticku zažijete menší či větší aerobik, ale trocha aktivního pohybu vám rozhodně neuškodí, například když přeměníte svůj obývak na bowlingovou dráhu a zápolíte s přáteli.

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 8.prosince 2006


Jak určitě víte, hlavním lákadlem nové konzole Wii od Nintenda je ovladač, díky němuž s hrami komunikujete úplně jinak než tomu bylo doposud. Namísto posedu u klávesnice či joysticku zažijete menší či větší aerobik, podle toho, pro jakou hru se rozhodnete. A trocha aktivního pohybu vám rozhodně neuškodí. Sportovnějšímu stylu ovládání odpovídá i zaměrění pětice her, které najdete přímo v krabici s konzolí s názvem Wii Sports. Kladou si za cíl demonstrovat nejen zábavu, kterou tancování s ovladačem před obrazovkou skýtá, ale přiblížit i typické rysy, kterými se na sebe snaží konzole upozornit. Záhy pochopíte, na jaké karty v Nintendu vsadili, a jaké výhody z toho pro vás jako uživatele plynou.

 Grafika versus ovládání
Grafika Wii Sports přesně odpovídá tomu, co najdete i jinde v konzoli – čili v jejích nabídkách, profilech, jinými slovy - v operačním systému. Nintendo zde sází na až dětinskou jednoduchost, čímž kontrastuje honbě PS3/X360 za polygony a efekty. Snaží se tak vrátit pojmu „hra“ jeho prapůvodní význam, kdy šlo o to hrát si a dobře se bavit, ne čumět na parádně prokreslenou, zato ale tisíckrát stejnou nudu bez nápadu. Kdo zažil třeba éru osmibitů, určitě z hlavy vysype tunu titulů, u kterých trávil večery i noci a kdybyste se jej zeptali, o čem ta která hra byla, zjistilo by se, jaká obrovská žánrová i nápaditá různorodost v nich je. Wii Sports jde v tomto opravdu do extrému a grafickou stránku ponechává (a myslím že záměrně) na velice jednoduché, řekněme zcela základní úrovni.

O to kontrastnější je pak vlastní ovládání, díky kterému se i s jednoduchými infantilními panáčky dokážete fajn pobavit při bowlingu, golfu, tenisu, boxu či baseballu. Hry jsou koncipované pro jednoho až čtyři hráče, k čemuž ovšem budete potřebovat příslušný počet ovladačů, které je pro některé disciplíny nutné dokoupit. Zde snad jen uvedu, že k dalšímu ovladači můžete za příplatek 200 korun získat další balík her Wii Play (je jich devět), kde najdete třeba ping-pong, střelbu na cíl, šprtací fotbal, kulečník atd.

 Bowling v obýváku
Bližší představení Wii Sports začnu třeba bowlingem, který, až je na pohled jednoduchý, zaujme řadou aspektů. V první řadě si jej zahraje každý, nejstarší generaci nevyjímaje. Samotný hod bowlingovou koulí je precizně odečítán z ovladače, kterým stejně jako při hodu skutečnou koulí musíte metnout. Dynamika, rychlost, ale i falše, to vše je otázkou toho, jak skutečně hod provedete. Krom bolení v zádech od tahání těžké koule a pětistovky za hodinový pronájem dráhy jsem neměl pocit, že bych byl o cokoli oproti skutečnému bowlingu ošizen.


Příjemně překvapila i fyzika kuželek, které se rovněž chovají jako v reálu, odlétávají a navzájem do sebe naráží jako ve skutečnosti. Myslím, že právě bowling je šikovným odrazovým můstkem pro seznámení se s konzolí a pochopením jejích možností.

 Golf
Obdobně příjemné bylo překvapení při spuštění golfu, kde stejně jako při bowlingu jde o to provést co nejprecizněji zdánlivě jednoduchý pohyb. I tady ovladač parádně plní svoji funkci a posouvá zahrávání virtuálních úderů k úrovni máchání skutečnou holí. Chybí snad jen její hmotnost, což je ale pro českého kutila spíš výzva než problém.


Přesně zvolená síla, správný švih včetně celé trajektorie virtuální hole – to vše hraje svou roli a rozhoduje o úspěšnosti zdolávání jamky. Potěší i několik úrovní obtížnosti, vliv větru i nerovností terénu, jakož i šikovní pomocníci pro nácvik úderu před jeho vlastním provedením a odhad optimální síly. Výběr holí sice není takový, jaký skýtá vak skutečného profesionála, nicméně s tím, co hra nabízí, si určitě vystačíte. Určitě stejně jako já objevíte stěžejní zákon golfu, že i když naprázdno pětkrát po sobě provedete úder bezchybně, naostro jej hned poté totálně pokazíte.

 Box
Asi nejakčnější ze série Wii Sports je box. Sice po něm nenaskakují modřiny ani nerupají žebra, ale i tak bude vyžadovat krom máchání oběma rukama neustále aktivní pohyb, minimálně od pasu nahoru. K tomu, abyste dokázali soupeři nabančit, slouží přídavný „nunchaku“ ovladač, který držite v druhé ruce než ovladač základní. Tím pádem jsou nyní snímány pohyby obou vašich paží nezávisle na sobě, ale to není zdaleka vše. Zaznamenává se i to, co dělá zbytek vašeho těla – nakláněním uhýbáte, zvedáním paží před sebe se kryjete, no a samozřejmě pořádný a dobře mířený švih ve správnou chvíli je základem, takže nestačí jen tak oddychově mávat ovladačem.

 Tenis a baseball
Poslední dvojicí her jsou sporty trochu kolektivnější. Tenis jde hrát i v deblech, takže nebydlíte-li s rodinou v garsonce, můžete si všichni zaskotačit naráz. Bekhand, forhend, lob či smeč, všechno jde, opět podobně jako v klasickém tenisu. Pobíhání, mávání rukama sem a tam, vše působí jak kvalitní pantomimická etuda u přijímaček na DAMU. Stejně tak zadělat na baseballový homerun je otázkou pořádného a dobře načasovaného i provedeného švihu.



U obou her si možná víc než u těch předchozích uvědomíte arkádovost, která je dána spíš vzhledem než vlastním zpracováním. Být na place Navrátilka s Agassim, případně Boston Red Sox versus Toronto Jays, byl by pro mnohé zážitek mnohem silnější. To už je ale na tvůrcích her, Wii Sports je třeba brát jako ukázku možností a vánoční ochutnávku, která otevírá naděje hráčům a prostory ostatním vývojářům her.

Hodnocení: 78%

DALŠÍ NÁZOR - Martin Zavřel
S Wii Sports si hraji již déle než týden, co jsme do redakce dostali konzoli. Za tu dobu jsem měl možnost vyzkoušet hru s mnoha přáteli a kolegy, přičemž často jsem byl příjemně překvapen jejich reakcemi. Dokonce i hardcore PC hráči, kteří ohrnuli nos při pohledu na graficky jednodušší a pohádkově naivní Zeldu, byli Wii Sports okamžitě strženi. Chtěli si za každou cenu „vyzkoušet alespoň jeden hod bowlingovou koulí“ a pak se to jaksi protáhlo na hodinovou seanci, ze které odcházeli různě propocení, podle toho, jak moc se do hry vžili (a jak často chodí do fitness centra :-)

Touto dobou přichází na trh také Eye Toy Sports od Sony. Na první pohled by se mohlo zdát, že ovládání sportovních miniher za pomocí pohybů snímaných kamerou je stejná zábava jako totéž za pomoci senzorového ovladače v ruce… ale není tomu tak. Je přeci jen docela jiný pocit máchnout „něčím“ v ruce při odpalu basebalového nebo golfového míčku. Navíc senzory v ovladači Wii mnohem citlivěji a přesněji čtou polohu, rychlost či úhel. Sice nevidíte svůj obraz promítaný kamerou do televize, ale zase vidíte svoji karikaturu (pokud jste ji předtím vytvořili v konzoli funkcí „Mii“, Wii Sport ji automaticky načte a umístí do hry místo anonymních panáčků).

Souhlasím tedy s hodnocením kolegy a vřele doporučuji rovnou ke konzoli pořídit druhý ovladač – Wii Sports je při hře více lidí docela jiná zábava. Na druhou stranu ovšem hra nabízí také režim předávání ovladače při hře více lidí na jednom, stejně jako tréninkový a fitness režim pro jednoho hráče, ve kterém můžete po vzoru oblíbené hry Brain Academy měřit a zlepšovat svůj „sportovní věk“.

 Závěrečná úvaha
V tuto chvíli těžko někdo seriózně dovolí předvídat budoucnost konzole Wii. Ta závisí na spoustě faktorů a jedním z hlavních jsou hry další vlny, konkrétně jejich kvalita. Jelokož jedním z hlavních výrobců her je samotné Nintendo, dá se čekat, že alespoň oni budou mít velký zájem laťku posouvat co nejvýš. Dnes se snažíme hodnotit první vlaštovku, dodávanou v podstatě zdarma. Už to samo o sobě je chvályhodný a ne zcela obvyklý počin. I přes infantilní vzhled nabízí pětice sportovních her fajn zábavu, odreagování, pohodu i legraci. Jak dlouho to bude k opravdové zábavě stačit je silně individuální, jakož je i předčasné se snažit hodnotit další hlubší aspekty jak konzole, tak hry jako takové. On vždycky až čas ukáže, zda to či ono v sobě nenese mouchu, zda tamto nebo tohle nejde nějak očůrat a tím zadusit některá z kouzel, která nové ovládání přináší.

Osobně jsem zvědavý hlavně na to, co v budoucnu vývojáři z nabídnutých možností dokážou vyždímat a zda se při tom nějak projeví ne zrovna omračující výkon konzole. Nejsem programátor, jen vím, že u současných i nextgen titulů si často vývojáři stěžují na omezení hardwarem, který by prostě dokonalejší výpočty nezvládl. Měl jsem možnost chvíli vyzkoušet tolik očekávané RPG Zelda na Wii a tam se přiznám jsem byl trochu zklamán ze soubojů. Čekal jsem, že mávání ovladačem se věrně promítne do šermování mečem. Ale ono ne, sice místo mačkání tlačítek musím ovladačem máchnout, ale tím jen zaktivuji to, že postavička mávne vlevo či vpravo. Aspoň já jsem víc vyždímat nedokázal, nic jako útok na hlavu, seknutí spodem atd.

A to jsou přesně ty věci, na které budu čekat a které když v nějaké podobné hře najdu, tak mě uchvátí. Chci být zpocený po souboji s drakem a když dostanu chuť jej praštit mečem naplocho přes hubu, čekám, že to půjde. Ale to už jsem trochu odbočil, rozhodně v tuto chvíli věřím, že to co popisuji Wii umí a jde jen o to počkat, až tyhle možnosti někdo pořádně zpracuje a vypustí mezi lid.

Stáhněte si: Video, Další videa

Starší články: Představení konzole a her na E3, Dojmy z Wii verzí Raymana a Red Steel, Videa a poznatky z hrátek s Wii na Invexu

 
Mickey Mouse
autorovi je 37+ let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru

 
 
Mickey Mouse

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.