Recenze
Euro Truck Simulator 2: Vive la France! - recenze
6. 1. 2017
|
Pavel Válek
Rok 2016 byl k fanouškům virtuálních kamionů více než štědrý. Nejprve dostali nový přírůstek do série v podobě American Truck Simulator, a před Vánoci navíc rozšíření pro Euro Truck Simulator 2. V něm si vývojáři dali za cíl proměnit původně osekanou verzi Francie na verzi plnohodnotnou.
Blood West – recenze stealthové střílečky z Divokého západu naplněné monstry a kletbami
8. 1. 2024
|
Michal Krupička
Western inspirovaný Thiefem a Stalkerem
Pathway - recenze
18. 4. 2019
|
Jan Slavík
Sám švihácký archeolog tu sice chybí, ale jinak je dobrodružství pod taktovkou rogue-lite tahové strategie Pathway od studia Robotality jak vystřižené z Indiana Jonese. Všechny kulisy jsou na místě: Blízký východ a Afrika, pluky nacistů, tajemné artefakty, ještě tajemnější kultisté, hrozně moc prastarých chrámů a samozřejmě skvadra jaksepatří tvrďáckých hrdinů.
Wartile - recenze
12. 3. 2018
|
Vilém Koubek
Míchání deskovkového a videoherního světa je při zvolení správného žánru a adekvátním nastavení mechanik nejen funkční, ale hlavně zábavné – alespoň si to tedy myslí studio Playwood Project, jehož „tahová strategie“ Wartile dostala vlastnosti obou jmenovaných univerz. Výsledný mix nicméně potřebuje v mnoha ohledech dopilovat a spíše krátkodobě ohromí, než aby dlouhodobě bavil.
Sunless Sea - recenze vernovského dobrodružství
22. 2. 2015
|
Ondřej Švára
Oceán nikdy nebyl člověku příliš nakloněn. Při zdolávání jedné námořní míle za druhou si nejeden dobrodruh uvědomí, jak strašné přírodní převaze čelí a s monotónní modrou na obzoru přehodnocuje své životní priority. Kdo hledá na moři poklady, dobrodružství nebo snad námět pro vlastní román, ten nakonec čelí hrůzostrašnému strachu o život a Sunless Sea vám takový pocit dá okusit. Ovšem nejen ten. Nakonec si řeknete, že potopit viktoriánský Londýn opravdu stálo za tohle dobrodružství.
Frostpunk - recenze
27. 4. 2018
|
Miloš Bohoněk
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
Battletech - recenze
9. 5. 2018
|
Jakub Kovář
Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.
Stellaris - recenze
11. 6. 2016
|
Václav Pecháček
Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.
Days Gone Remastered – recenze přeleštěné zombie apokalypsy
2. 5. 2025
|
Jakub Malchárek
Já a moje motorka
SteamWorld Heist II – recenze 2D tahovky plné parostrojů
5. 8. 2024
|
Patrik Hajda
Jak dopadlo pokračování skvělé taktické střílečky?
Warrior Kings - recenze
7. 4. 2002
|
Redakce Games.cz
Příznivcům real-time strategií se začíná blýskat na lepší časy, neboť přichází hra Warrior Kings z prostředí středověké Evropy, která je podobná Shogunovi a v některých věcech se pyšní inovacemi.
Phantom Doctrine - recenze
21. 8. 2018
|
Pavel Dobrovský
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Mario Kart World – recenze skvělých závodů pro nováčky i pokročilé
13. 6. 2025
|
Jakub Malchárek
Závan divočiny na čtyřech kolech
Jagged Alliance 3 – recenze návratu taktické tahovky ve špičkové formě
13. 7. 2023
|
Jakub Malchárek
Někde jste zákon vy, tady jsou zákon žoldáci
Forged of Blood – recenze
4. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.
Dawn of Man – recenze
11. 3. 2019
|
Ondřej Švára
Originální, návyková a nezapomenutelná, ale místy i stereotypní a nesrozumitelná. Taková je nová strategie Dawn of Man o lidském dávnověku, aneb „neolitická revoluce hrou“. Lovce mamutů v ní proměníte v hospodáře a opravdu dobře se u toho pobavíte. Škoda jen některých nedomyšlených ekonomických mechanik, kterým hra podřizuje paradoxně veškerý svůj strategický potenciál.
Tower of Time - recenze fantasy RPG
7. 5. 2018
|
Jan Slavík
Svět, do kterého tvůrci z nezávislého studia Event Horizon zasadili svou chytlavou směs RPG a real-time strategie Tower of Time, býval na stejných kolejích jako ten náš. Jeho fantasy rasy žily v osvíceneckém souznění a kvetoucí průmyslová revoluce přinášela první plody v podobě parních motorů a létajících strojů. Pak ale přišla magie.
Grand Ages: Medieval - recenze
9. 10. 2015
|
Václav Pecháček
Když se člověk zamyslí nad tím, co mu obvykle nabízí běžná středověká strategie, obvykle mu z toho vylezou řady obrněných rytířů, jejichž stehna obepínají mohutné válečné oře a všude se blyští nejrůznější pichlavé nástroje války. K tomu může bez většího váhání přihodit smrduté sedláky, na které se stačí křivě podívat a oni prchnou z bojiště jako smečka pozoruhodně tupých zajíců. No dobře, to je přehnaná generalizace, kterou kladu na vrub své obsesi Medieval II: Total War. Ale navzdory tomu, že názvem a fontem jako kdyby mému oblíbenci z oka vypadl, Grand Ages: Medieval je úplně jiné zvířátko.
Verdun - recenze
14. 6. 2015
|
Daniel Kremser
První světová válka a hry si moc nenotují. Svou povahou i historickou epochou jde o nevděčné a úzce profilované téma, které válečné drama z Omahy asi jen tak netrumfne. Podle toho taky vypadá těch pár her, které se tématice věnují. Malé rozpočty, většinou béčkové pojetí, dílčí chyby, ale i trocha autenticity a neokoukaných kulis, respektive principů. To všechno platí i pro novou simulaci zákopové války Verdun, která by se s trochou nadsázky dala považovat i za adaptaci Remarqueova románu Na západní frontě klid.
Master of Orion - recenze
9. 9. 2016
|
Václav Pecháček
„Orion – vaše čokoládová hvězda,“ hlásá známý reklamní slogan. Ale stejně tak dobře by ho marketingoví géniové mohli změnit na „Orion – vaše hvězda, kolem které obíhá úžasná planeta, již je třeba za každou cenu obsadit, ale pozor na velké zlé monstrum, co ho stráží, a taky na všechny vaše soupeře, co vás budou chtít předběhnout!“ Uznávám, není to tak chytlavá průpovídka, ale pro řadu lidí by rezonovala dokonale. Master of Orion je přece jenom pořád ještě legendární značka, která se může pyšnit spoustou fanoušků. A od konce srpna taky moderním a nablýskaným novým dílem.
Vampire Survivors – recenze jednoho z největších překvapení roku
8. 12. 2022
|
Redakce Games.cz
Jak to může být tak dobré?!
Resident Evil Village: The Winters' Expansion – recenze
31. 10. 2022
|
Pavel Makal
Návrat do vesnice
Warlock: Master of the Arcane - recenze
20. 6. 2012
|
Jakub Kovář
Warlock: Master of the Arcane lze laikovi nejlépe popsat jako Civilizaci, která je překlopená do fantasy světa Ardanie, známého především ze série Majesty. Na první pohled je vše dost podobné – na hexové mapě, viděné z ptačí perspektivy, se rýsují pláně, pouště, džungle a sem tam nějaké to městečko, které postaví vaši nebo nepřátelští osadníci. Pod širým nebem se však producírují i roztodivné armády a dohromady to prostě vypadá familiérně, skoro jako Civilizace. Zdání ale klame.
Wargame: AirLand Battle - recenze
1. 7. 2013
|
Jakub Kovář
Wargame: European Escalation před rokem příjemně překvapila všechny fanoušky realtimových strategií, kteří zrovna neholdují hrám typu „postav základnu - vycvič jednotky - vrhni to všechno na základnu nepřítele“. European Escalation zcela zavrhla první bod a druhý si notně upravila. Jednotky necvičíte, ale za body získané z ovládaného území jich povoláváte přesně stanovený počet z předem sestaveného balíků. A konečně třetí pilíř tradičních RTS her si první Wargame v rámci taktiky upravila zcela k nepoznání. Stejně jako ve válce není v European Escalation nutné klikat co nejrychleji myší, ale vše dopředu promyslet a neposílat osamělého pěšáka proti tanku T-80.
Fallout Shelter - recenze
31. 7. 2015
|
Ladislav Loukota
V dnešní době jen zřídkakdy dojde na překvapivé vydání nového titulu, tím spíše, když nese jméno známé značky. Budovatelská strategie Fallout Shelter, oznámená a zároveň vydaná u příležitosti představení Fallout 4 na výstavě E3 2015, proto oprávněně působí jako malý zázrak. Mobilní free-to-play titul, v němž hráč buduje svůj vlastní protiatomový kryt, si během měsíce vysloužil skoro až kultovní status i mezi konzervativnějšími hráči. Prozatím je k dispozici pouze verze pro iOS, avšak Android verze vyjde už 13. srpna s několika změnami a úpravami. Je tedy nejvyšší čas zjistit, jestli se majitelé Android zařízení mají také nač těšit, nebo je to celé jen přifouknutá bublina.
Karibská krize (The Day After) - recenze
20. 11. 2005
|
Redakce Games.cz
Když se skloubí osvědčený engine se zajímavým námětem založeným na alternativní historii, může to dopadnout všelijak. Jak se s namixováním takového koktejlu popasovali autoři Karibské krize?
Tropico 6 - recenze
5. 4. 2019
|
Jan Slavík
Karibské rytmy, banánové plantáže, zazobaní turisté bafající doutníky na jachtách, zatímco jejich hotelová obsluha vzdor povinným úsměvům živoří v nedalekých slumech. Nijak zvlášť jim to však nevadí, vždyť božský El Presidente přeci slíbil, že bude líp! Tropico 6, šestá štace známé diktátorsko-budovatelské strategie, je tady. S novým vizuálem, od nových vývojářů ze studia Limbic Entertainment, ale se starými pořádky v krvi.
Game of Thrones – recenze 6. epizody
19. 11. 2015
|
Miloš Bohoněk
Pět epizod za námi, před námi už jen finále a ve vzduchu visí stále několik tíživých otazníků. Dokázala se s nimi závěrečná epizoda vypořádat? Někdy ano, někdy ne. A třebaže je co vytýkat, závěrečný výlet za zbídačeným rodem Forresterů má větší spád než kterákoli z předchozích epizod.
Fossil Echo - recenze
26. 8. 2016
|
Pavel Válek
Kdybych měl spočítat hry, které za poslední dobu vyšly, a prezentovaly se spíše jako umění než běžná interaktivní zábava, trvalo by mi to poměrně dlouho. Některé na to jdou pomocí profesionálně složeného a orchestrem zahraného soundtracku, jiné k tomu využívají svého scénáře nebo grafického zpracování. Mnohdy ovšem v honbě za estetikou zajdou až tak daleko, že zapomenou na samotnou hratelnost, která je vitální součástí každé dobré hry. Fossil Echo se má dle vyjádření vývojářů také zařadit do skupiny „arthouse“ her. S inspiracemi od takových velikánů jako jsou filmy Studia Ghibli nebo hry Shadow of Collossus a Ico si vývojáři dali za úkol vytvořit krátký emotivní zážitek, na který budete vzpomínat ještě dlouho po jeho skončení.