Recenze
House of the Dying Sun - recenze
16. 11. 2016
|
Ondřej Švára
Bláznivá nebeská show House of the Dying Sun vrací žánr vesmírných simulátorů k jeho kořenům. Soustředí se výhradně na akci a dokazuje tak, že v jednoduchosti je síla. K jednostranně zaměřené hratelnosti se však pojí i velmi skromný obsah. Krátká kampaň a málo dodatečných bonusů neslibují zábavu na dlouho. Hra je jako dietní svačina, po které se rychle vrátí hlad.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
9. 11. 2016
|
Vilém Koubek
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Diaries of a Spaceport Janitor - recenze
1. 10. 2016
|
Pavel Válek
Když vás hra postaví před situaci, že jste uvězněni na planetě, ze které se chcete mermomocí dostat, často vám také nabídne možnost se z daného místa prostřílet, svrhnout vládu nebo jinak změnit váš osud v trochu přívětivější. Ne však v Diaries of a Spaceport Janitor, kde pracujete jako uklízeč, a pokud se chcete z tohoto bohem zapomenutého místa dostat pryč, je čas si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Odpadky čekají.
Stories: The Path of Destinies - recenze
29. 6. 2016
|
Václav Pecháček
Znáte ten pocit, který se nevyhnutelně dostaví po každém dobrém příběhovém zvratu? Je to kombinace úlevy z náhlého pochopení a frustrace, že jste na to nepřišli dřív. Jó, vědět tak od začátku, že váš nejlepší přítel je ve skutečnosti zrádce, nechali byste ho místo nějakého vysvobozování pěkně hnít v kobce. Kdybyste tušili, že pod vlivem prokletého meče budete za chvíli vesele mordovat nevinné obyvatelstvo, byli byste ho nechali zasunutý v kameni, v ledu nebo v libovolném jiném materiálu. RPG mlátička Stories: The Path of Destinies si tohle všechno uvědomuje. A umožňuje vám udělat přesně tohle: jít ve vlastních stopách, vědět, kam vedou, a ve správnou chvíli si vyšlapat novou cestičku.
Thea: Return of the Giants - recenze
31. 5. 2016
|
Václav Pecháček
Pamatujete si ještě na hru Thea: The Awakening? Doufám, že ano, protože to byl zábavný a originální kus. Kdo se jejího postapokalyptického světa pořád ještě nemůže nabažit, si už asi všiml, že autoři jim věnovali krásné DLC zcela zdarma. Říkají mu Return of the Giants.
Day of the Tentacle Remastered - recenze
20. 4. 2016
|
Pavel Dobrovský
Mytí auta přivolá bouřku. Zvláštní informace, že? Pakliže se domníváte o opaku, pak jste stejní jako pan Grossman, který svému synu Daveovi tvrdil, že jde o nezlomný přírodní zákon. „Mytí auta přivolá bouřku, drahý hochu. Jakmile jednou umyju vůz, spustí se déšť a můžu začít znovu,“ tvrdil. Málo ten dobrý muž věděl, že jeho nonsense se zažere synovi do paměti tak silně, že ho o mnoho let později použije jako jednu z hádanek v Day of the Tentacle. Zamotal tím roku 1993 hlavy řadě hráčů, kteří se ptali, co je to za nesmysl. A na to samé se Davea Grossmana zeptá Tim Schafer v audio komentáři pro remaster. A vy se konečně dozvíte celou pravdu. Je remaster určený znalcům hry? Rozhodně. A těm tentaklem nepolíbeným? Nad ničím nepřemýšlejte a čtěte!
Baldur's Gate: Siege of Dragonspear - recenze
18. 4. 2016
|
Václav Pecháček
Datadisk pro staré dobré RPG Baldur’s Gate s podtitulem Siege of Dragonspear je jako sraz spolužáků ze základky po dvaceti letech. Budete nadšení z toho, že se po té nekonečně dlouhé době zase setkáte se všemi svými bývalými kamarády. Sednete si vedle Minsca, který si stejně jako při matice hraje se svým stupidním kvíkajícím hlodavcem (jak to, že ještě nepošel?). Proti vám se objímá třídní páreček, Khalid s Jaheirou. Trochu stranou na celou tu veselou sešlost zírá věčně opruzená a popudlivá Viconia. A vy srkáte alkohol ze sklenice a máte radost, protože se vůbec nezměnili. Všechno je tak, jak si pamatujete. Tak, jak to má být.
Mordheim: City of the Damned - recenze
17. 12. 2015
|
Václav Pecháček
Nejsem velký fanda světa Warhammer, a když Creative Assembly oznámili, Total War: Warhammer, praštil jsem pěstí do stolu a zavyl: "A co Medieval třiiiii!" Proto je úctyhodné, že mě Mordheim: City of the Damned okamžitě zaujal právě svým prostředím. Tahle tahová RPG strategie, založená na oblíbené stolní hře, se odehrává v titulním městě Mordheim, které je mlhavé, špinavé, znetvořené, zmutované, plné nebezpečí, ale také cenných zářících kamenů jménem wyrdstone. A co je cenné, o to bývá zájem. Tentokrát zájem projevují skupiny sestávající z lidských žoldáků, uctívačů démonů, militantních jeptišek a krysám podobných skavenů. Je to ideální prostředí pro příběh plný podrazů, smrti, utrpení a divných věcí, které vyrůstají ze stěn a mají oči. No fuj.
Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie
27. 12. 2017
|
Mars Vertigo
Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.
Kunitsu-Gami: Path of the Goddess – recenze velkého, příjemného a originálního překvapení letošního roku
17. 7. 2024
|
Aleš Smutný
Když vesnici napadnou démoni
Realpolitiks – recenze
17. 5. 2017
|
Ladislav Loukota
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Army Men: RTS - recenze
12. 4. 2002
|
Redakce Games.cz
V březnu velmi produktivní firma 3DO nám přináší real-time strategii Army Men: RTS, která vychází ze stejnojmenné série s plastikovými vojáčky a může se mimojiné pochlubit originalitou herních lokací.
Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest – recenze vlkodlačího příběhu
18. 11. 2020
|
Zbyněk Povolný
Gamebook v herní podobě
Age of Decadence - recenze
4. 11. 2015
|
Václav Pecháček
Tvůrci z Iron Tower Studios si pro svůj více než desetiletý projekt ambiciózního RPG Age of Decadence vybrali zajímavou inspiraci. Jedná se o období pádu Římské říše, které tvůrci pozměnili podle svého a doplnili o fantastickou technologii z dávné minulosti a špetku magie. Ale dobové kulisy, třeba římské zbraně a architektura, zůstávají stejně jako atmosféra chaosu a čekání na nevyhnutelnou zkázu. Titulní dekadence mi evokovala nejrůznější zábavné aktivity, ale bohužel, žádné prostopášné orgie ani bohaté hostiny se v hnědé a rozpadlé pustině nekonají.
World of Warcraft: Shadowlands – recenze nového datadisku
1. 12. 2020
|
Pavel Skoták
Krásné je umřít
Lara Croft GO & The Shard of Life - recenze
8. 12. 2015
|
Adam Homola
Mobilní tahovka Lara Croft GO vyšla už v srpnu, ale vydání bezplatného datadisku The Shard of Life nabídlo ideální příležitost se ke hře vrátit. Po hubených letech už totiž není možné Laru ignorovat v žádné formě: v klasické tříáčkové (Tomb Raider), v kooperativní (Lara Croft and the Temple of Osiris), ani v mobilní. Zároveň je třeba zmínit o rok starší Hitman GO, který nastavil kurz, jakým se slavná archeoložka vydala.
Legend of Grimrock II - recenze
22. 10. 2014
|
Pavel Dobrovský
Před dvěma lety jsme poprvé slyšeli o finském studiu Almost Human. Chlapci z města Espoo totiž vydali Legend of Grimrock a přivedli tím k životu mrtvolu krokovacích dungeonů. Nejpodivnější bylo, že nešlo o zombie se zlomenou nohou, ale o napínavou hru naplněnou obsahem až po okraj. Nejen pamětníci Eye of the Beholder nebo Dungeon Master plakali dojetím. A nyní, o zmíněné dva roky později, se Almost Human vracejí s Legend of Grimrock II, aby dokázali, že umí být grimrockovatější než Grimrock.
Siege Survival: Gloria Victis – recenze přežívání v obleženém hradě
4. 6. 2021
|
Pavel Skoták
This War of Mine ve středověku?
Outer Wilds: Echoes of the Eye – recenze
29. 11. 2021
|
Pavel Bareš
Zpátky do té nejpodmanivější sluneční soustavy
Tribes of Midgard – recenze dalšího vikinského survivalu
4. 8. 2021
|
Pavel Makal
Severský koloběh života a smrti
Unity of Command II – recenze rozšíření Barbarossa
2. 6. 2021
|
Mars Vertigo
Wehrmacht, Rudá armáda a ruská zima
Age of Empires III: Definitive Edition – recenze
24. 10. 2020
|
Adam Homola
Je to dobré, ale zahrajte si radši dvojku
Age of Empires II: Definitive Edition – recenze
26. 11. 2019
|
Václav Pecháček
„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.
The Legend of Zelda: Link’s Awakening – recenze
6. 10. 2019
|
Patrik Hajda
Ani velká, ani malá. Taková je staronová Zelda odkazující na pradávnou klasiku pro Game Boy. Nintendo se rozhodlo remakovat přes dvě dekády starou akční adventuru s Linkem v hlavní roli, který se ale tentokrát nežene za titulní princeznou Zeldou, která jednoduše není přítomná. Jeho snahou je jen dostat se z tajuplného a hádankami prolezlého ostrova Koholint. A i když je časová propast mezi hrou a současnými trendy dobře patrná, stále jde o dobrodružství hodné prožití.
Stygian: Reign of the Old Ones – recenze
26. 9. 2019
|
Pavel Skoták
Adaptovat dílo H.P. Lovecrafta může zdárně jen dostatečně šílený člověk. Pokud snad nejste obeznámeni s mytologií Cthulhu či Prastarými a Arkham si spojujete především s Batmanem, pak vězte, že jde o jedno z nejzásadnějších děl na poli hororu, z něhož autoři dodnes rádi čerpají. Obrovskou výhodou je volná licence na Lovecraftovu tvorbu, která umožňuje autorům prakticky bez omezení brát z nezaměnitelné tvorby rodáka z Providence (a případně do ní přidávat). Čím vším je jeho tvorba specifická? Především pocitem nepopsatelného děsu.
Battle Brothers: Warriors of the North – recenze
31. 5. 2019
|
Mars Vertigo
Hyle Ničitel právě dokonal dílo zkázy, když dalším úderem svého sekero-kladiva rozštípl jak štít, tak i lebku sedláka, který v ruce držel zbraň očividně poprvé a zároveň naposledy. Hyle a Ragnar na mě upírají zraky z potřísněných tváří, na nichž není jediná kapka jejich vlastní krve, a netrpělivě čekají na můj pokyn. Další osada nám padla k nohám a na severu již není jediné, která by se nepoklonila moci našeho kmene či nelehla popelem. Ženy, děti a starci bědují a naříkají nad hromadou neúplných, zmrzačených těl. Zkrátka a dobře, je tady další rozšíření k Battle Brothers.