Profesionální gilda Method se po dvanácti dnech aktivního raidování v komentovaném streamu dočkala. Desítky tisíc lidí průběžně sledovaly boj o prvenství v souboji s královnou Azsharou v nejnovějším raidu, který přistál v zatím posledním datadisku pro World of Warcraft. Battle for Azeroth si dala na chvíli pauzu od vykreslování válečného konfliktu mezi Hordou a Aliancí, aby se hráči se svými hrdiny mohli zaměřit na mnohem aktuálnější hrozbu, kterou představovala královna podmořských nag. A pozor, budou tu spoilery.

Snad do konce života mi zůstane v paměti bezpečně usazená moje první zkušenost s německým RPG Gothic. Hra byla tehdy přiložená na dvou CD u Levelu, vypadala na svou dobu dostatečně zajímavě, rozjel jsem ji na archivním domácím notebooku a bylo to RPG, což bylo pro mě v onom věku kolem dvanácti let naprosto zásadní. Co mě ovšem čekalo ve hře, bylo šokující, počínaje ovládáním a konče prvním krysokrtem, neschopností otevřít truhlu a prvním nešťastným pádem znamenajícím jistou smrt. Nevydržel jsem u Gothicu snad ani půl hodiny, jen abych se k němu vrátil po několika měsících a hře propadl na několik dalších let.

Devět měsíců od vydání zatím posledního datadisku k World of Warcraft uteklo jako voda. Pro mě je to navíc velmi netradiční situace, protože po těch letech je to poprvé, co jsem nechal vypršet posledních několik týdnů svého předplaceného herního času a nemám v plánu ho v dohledné době obnovit. Pravdou totiž je, že z Battle for Azeroth se brzy může stát bitva o zbytky wowkařské komunity. Nepříliš dobrý stav by ale snad mohl v nejbližších měsících zvrátit obrovský patch 8.2.

Psal se rok 2004. Návrat krále toho roku získal neskutečných jedenáct Oscarů, včetně toho za nejlepší film. Těžko říct, jestli se podobným filmům ještě něco takového někdy podaří. Kromě úspěchu filmové trilogie Petera Jacksona se ale snažila Tolkienovu Středozem vytěžit i herní studia. Vznikla tak řada her, z nichž některé se podařily a jiné... už méně. V roce 2002 The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring od Surreal Software, o rok později strategická War of the Ring od Liquid Entertainment, ale vůbec nejlepší využití licence přišlo z Electronic Arts The Battle for Middle Earth.

Šťastná sedmička. Právě tohle pořadové číslo připadá na další z řady datadisků pro, zdá se, nesmrtelný World of Warcraft, který odchoval celou generaci hráčů MMO her. Své nejlepší období má za sebou, ale ještě po čtrnácti letech na trhu dokáže oslovovat hráče a přivádět nové. Nalijme si proto hned na začátek pořádný pandarenský pohár piva. Revoluce se nekoná ani letos, ale stále je o co stát. Datadisk Battle for Azeroth vypadá po desítkách hodin v betě dobře.

Z kartičkového trhu si chce každý ukousnout svůj díl. Rozdíl je naštěstí v přístupu. Zatímco některé z herních společností více či méně kopírují Hearthstone, jiné na to jdou od lesa. Na konci loňského roku to bylo třeba pokračování Hand of Fate, v němž si hráč z kartiček poskládal balíček určující část jeho kroků v dobrodružství. V případě Golem Gates pak jde o mix strategie, MOBA a některých aspektů karetních her.

Poslední dobou trávím podezřele moc času na moři. Nejdřív jsem s malým zapřením morálních zásad lovil velryby v Nantucketu, pak jsem se plavil po souostroví Deadfire v rámci prvního kontaktu s Pillars of Eternity II. Abandon Ship je nečekaným vyvrcholením mé námořní trilogie a řekneme si hned na začátku - byla to bouřlivá plavba. Zvlášť, když vám jde po krku Kraken.

Po získání důvěry náčelníka vesnice Tikawara jsem nechal ostrov daleko za sebou a spolu s posádkou, a především podivným klíčem si razím cestu nekonečným mořem. Naším cílem je tentokrát posvátná půda Poko Kohara. Co nás tam čeká? To ví jen sami bohové. Takhle vypadá malinkatý výřez z druhého dílu Pillars of Eternity s podtitulem Deadfire, který hráče posílá prozkoumat malebné souostroví téhož názvu. Tropický ráj je na dosah ruky.

Zvířeti se nedá pomstít. To je jedno z hlavních poselství románu Bílá velryba spisovatele Hermana Melvilla. Zmrzačený kapitán Achab se o to pokusil, hnal se za svojí kořistí do poslední dechu a z celé posádky lovců velryb přežil střetnutí s mořským kolosem jediný námořník - Ismael. Kde končí slavný román začíná herní Nantucket, v němž se po stopách Moby Dicka pouští právě přeživší námořník. Člověk prostě nikdy nemá dost a vy se na tuto štvanici vydáte s ním v simulátoru mořeplavce a velrybáře.

Zatímco o verdunském mlýnku na maso jste možná slyšeli alespoň ve škole, o bojích na východní frontě se bohužel tolik nemluví. Nebo ne dostatečně. Přitom ani na druhé straně Evropy, kde se střetávaly armády Rakouska-Uherska, Německa a Ruska, nevypadala první světová válka o nic růžověji. A protože ve Verdunu jsme už byli, je čas prozkoumat i krásy Polska nebo Zakarpatské Ukrajiny v early accessu hry prozaicky nazvané Tannenberg, za níž stojí tvůrci Verdunu. I když, krásy... Posuďte sami.