E3 dojmy: Styx Master of Shadows aneb goblin si hraje na Garretta
Povíme si jednu hezkou pohádku o goblinovi, který se zásahem francouzského studia Cyanide stal hlavním hrdinou hry. Znáte ho, jmenuje se Styx a debutoval v akčním RPG Of Orcs and Men. Není převozníkem na podzemní řece, ale neposedným goblinem s šikovnými prsty a touhou po pokladech. Na svojí příležitost číhá ve stínech, v truhlách a kanálech, prolézá škvírami a ručkuje po rantlech. Parazituje na lidské společnosti, a proto je mezi ostatními gobliny znám jako šéfík stínů. Styx, to je gobliní Garrett z Thiefa, nebo by alespoň podle studia Cyanide a její hry Styx: Master of Shadows měl být.
E3 blog: Polští vývojáři dobývají svět
„A jak to u vás máte s tím náboženstvím?,“ zeptal se jeden polský vývojář po vydařené prezentaci. Spojením „jeden polský vývojář“ je míněno „jeden z mnoha,“ protože polská přítomnost na E3 se letos už opravdu nedá přehlédnout. Po otázce jsem si vzpomněl na Mariusze Szczygiela: „Nejvíc mě zajímají Češi, kteří nevěří v Boha.“ Pro národ, ze kterého vzešel jeden z nejpopulárnějších papežů posledních dekád je naše obcházení náboženství zkrátka záhadou. Pro mě je zase záhada ta digitální tvořivost a úspěchy na poli herního vývoje.
E3 dojmy: Ve vesmíru s Elite Dangerous
Jsou věci mezi Zemí a hranicemi naší galaxie. Například čtyři sta miliard hvězdných systémů. David Braben je všechny nezná, ale ví o nich a chce je mít v Elite: Dangerous. Dopředu ho žene touha nasimulovat naší galaxii podle korektních fyzikálních modelů a jakýkoliv nový astronomický objev okamžitě zapracovat do Elite: Dangerous. Stejně jako před třiceti lety, kdy vydal první Elite, i nyní ho fascinují možnosti nekonečna. „Jsem trochu romantik,“ přiznává s úsměvem. „Ale také mě zajímá, jak se moje hra vyvine v průběhu následujících let.“
E3 dojmy z Alien Isolation: Sežral mě vetřelec!
Ne jednou. Asi padesátkrát. S hrůzou jsem se choulil v kovových skříňkách, postával v temných koutech a odhazoval světlice a dělbuchy na druhou stranu místnosti, aby jeho tupý lesklý čenich přestal zkoumat roh, ve kterém jsem se k smrti bál. Byl tak blízko, že jsem ho slyšel dýchat! Kdybych se předklonil, tak jsem mu mohl utřít sliz z tlamy! Stačil jeden neopatrný pohyb, jedno zakopnutí, nešťastně otevřené dveře a vetřelec se po mě vrhnul jako zubaté torpédo. A pak? Smrt. You died.
E3 blog: Budu ve svém karavanu!
Povíme si něco o vzduchu. Podle Wikipedie jde o směs deseti plynů, které mají vliv na neživou a živou přírodu, a rozdělují se například na kapalný a stlačený vzduch. Podle mě ale Wikipedii řídí ilumináti, protože se nikde nezmiňuje speciální směs vzduchu na losangeleském výstavišti během E3. Vzduch je tu totiž jiný. Jistě jde také o směs plynů, ale takovou, jakou vytvoří pár tisíc zapocených lidí, přepálený olej z foodtrucků, tisíce zapojených počítačů a vzduchotechnika, která je dobrá na odsání lehčích směsí, ale na ty těžší, takzvané podlahovky, už nestačí. Navíc nahání dovnitř vzduch od foodtrucků, které smaží přímo u nasávání. E3 bolehlav tedy nemusí být jen z přehnaného večerního veselí.
E3 Blog: Jsme v tom všichni až po uši
Plakal jsem. Hlavně v duši, protože navenek mi jen zvlhly oči. Nikdo to neviděl, protože byla tma. Nejsem přece blázen, abych řval někomu cizímu na očích. Ale opravdu, cítil jsem se pod psa, protože jsem sledoval tragické osudy psa. Valliant Hearts ve své stylizované grafice prostě dokáže i jedním pitomým trailerem se smutným psíkem rozhýbat zrezlé soukolí emo duše. Zejména jste-li pejskař. Ale i když máte kočku, tak vás utrpení věrného psa nenechá chladnými.
E3 2014: Apocalypse Now
Tak jdeme na to. Sednete si do letadla, nejdřív malého, pak velkého a máte před sebou kolem patnácti hodin letu, během kterých se čas i prostor prolnou do želatiny a od sezení vás začne bolet zadek a z čučení na filmy oči. Občas zkonstatujete, že jste nad Grónskem, kanadskými jezery, ledovými krami a oceánem nebo zjistíte, že Aleš Smutný upadl do kómatu, tím pádem vás nevzbudil, když se rozváželo kafe. Haj hou.
Zabijte planetu průmyslem v české budovatelské strategii Factorio
V tuto chvíli je jasná jedna věc. Dětem Země a dalším zeleným organizacím se Factorio nebude líbit. Militantnější ekologické spolky možná sepíšou protestní nótu a Ondřej Liška udělá demonstraci. Cíleně a plánovaně tu totiž ničíte životní prostředí industriální zástavbou a čím více se krajina mění v železobetonovou džungli zahalenou smogem, tím větší úspěch slavíte. Pakliže je ve hře nějaké poselství, není až tak překvapivé: člověk je expanzivní zrůda a v honbě za materiálním bohatstvím je ochoten jít i přes planetární mrtvoly.
Trials Fusion přiveze adrenalinové závodění s triky a tučňáky navrch
„Máš pocit, že jsi se probudil jako úplně jiný člověk?“ ptá se vtíravý ženský hlas. Mám. Děly se mi věci, které nemůžu dostat z hlavy. Šikanovali mě tučňáci. Mával jsem křídly jako pták nad skokanským můstkem. Zima se náhle proměnila na havajskou party. Uprostřed planoucí hranice jsem oslavil vítězství a zemřel. Přitom jsem celou dobu seděl na motorce a snažil se přeprat fyzikální model kaskadérské arkády Trials Fusion. Na povrchu vypadá normálně, ale ponořte se trochu hlouběji a najdete něco hodně podobného ryzímu šílenství.
GamesPlay: One Finger Death Punch & Gorogoa
Většina redakce Games.cz používá myš od Microsoftu, která má asi deset tlačítek. Při hraní One Finger Death Punch je osm z nich zcela k ničemu, tím pádem by se dalo říci, že používáme příliš sofistikované myši. Věc se má tak: pravé tlačítko je pro úder doprava. Levé pro úder doleva. Druhou ruku můžete mít za zády, protože jí nepotřebujete. Věřte nebo ne, jen tohle málo stačí k tomu, aby se 2D mlátička One Finger Death Punch skvěle hrála.
Phantom Doctrine - recenze
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Cinco Paus – recenze
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Thimbleweed Park - recenze
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Diluvion - recenze
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
