Mad Max bude šílenství v otevřeném světě
Mad Max měl premiéru na konci oněch punkem požehnaných sedmdesátých let a dnes, o čtyřiatřicet let později, se počítá k béčkové stravě pamětníků. Přestože postapokalyptická série filmů s Melem Gibsonem v tehdejších náctiletých zanechala hluboké šrámy, vývojáři se o její adaptaci moc neprali a zdálo se, že herní svět na Gibsona a jeho upilovanou brokovnici zapomněl. Oznámení stejnojmenné hry na letošní E3 bylo proto překvapivé. Při pohledu do kalendáře režiséra George Millera však dává smysl. Neplánuje snad Warner Bros na příští rok restart filmové značky? Plánuje. Má být Mad Max herním přílepkem? Nemá.
Martin Klíma: Od Dračího doupěte k Warhorse
V pátek 23. srpna se na stáncích objeví dalšího číslo magazínu LEVEL (233). Při té příležitosti vám nabízíme článek z měsíc starého Levelu 232, abyste si mohli udělat představu o stylu obsahu, který se v novém Levelu snažíme nabízet. Mimochodem, podobným způsobem jako s Martinem Klímou vyzpovídal Pavel Dobrovský v Levelu 233 šéfa vývoje Zaklínače 3 Konrada Tamaszkiewitze.
Card Hunter - Tak trochu jiné karetní RPG
Svět se řítí k mediální singularitě. Zrovna v den, kdy jsem si po večerním kaviáru a šampaňském řekl, že učiním rozhodující krok ohledně hry Card Hunter, se kolegové z Rock, Paper, Shotgun dokopali k témuž. Dokonale mi vypálili rybník. Inu, Britové. Těšil jsem se, že budu jedním z prvních, kdo se stane zrádcem, podrazákem, přeběhlíkem, inu tím, kdo vynese informace, a kvůli kterému se rozpadne kruh rytířů u kartového stolu.
Rayman: Legends - zpráva o francouzském šílenství
Chcete poznat kreativní zázemí, které inspirovalo sérii Rayman? Pak se za letní noci projděte ulicemi francouzského Montpellier. Po klidném nábřeží se procházejí mladé páry, důchodci pokojně klimbají na lavičkách a jejich psi, jakoby zmrazení ve zpomaleném čase, slídí v hebké trávě. Do šumění vody se ozývá vzdálená relaxační hudba a na hladině se odrážejí zářící řady lamp. Nebo lumů? Pohodová atmosféra je tak kýčovitá, až si vyloženě říká o pošpinění, rozbití a znesvěcení pekelnými démony, kteří už se slézají a kroutí v temných stínech pod pilíři mostů.
E3 dojmy: Nový Wolfenstein zaujme hektickou akcí a příběhem
Patetická písnička o zasloužilých hrdinech, co vstávají z invalidního křesla a znovu nasazují život za správnou věc, ve Wolfenstein: The New Order burácí jako hymna. B.J. Blazkowicz se probouzí po dlouholeté amnézii do světa, ve kterém Třetí říše zvítězila nad Spojenci. Tím pádem nemá poloviční Polák jinou možnost než čapnout svůj věrný rotačák a začít šířit pravdu, lásku a rovnoprávnost.
E3 2013 dojmy: Dark Souls II opět tančí se smrtí
You died. You died. You died. Pocit nekonečné frustrace začíná paralyzovat prsty, krev ho unáší do srdce, které tuhne a z úst se dere agonický výkřik: „PROČ?!“ Protože hrajete Dark Souls a pokračování neustupuje z pozice ultra těžkého akčního RPG. Na E3 v Los Angeles jsem hru postavenou na pravidle učení se chybami testoval více jak jednu hodinu. Bylo to málo, ale celkový obrázek mám: zabijete mnoho nepřátel a zemřete tolikrát, že to přestanete počítat.
E3 dala prostor i starým hrám skrze Videogame History Museum
Jak Pavel připomíná v závěrů následující (v chaosu E3 zatoulané) reportáže, je dobře, že v průběhu letošní E3 dostaly šanci se prezentovat nejenom hry aktuální a nové, ale i staré dobré kusy s mnoha křížky na krku. Návštěvníci E3 měli letos možnost prohlédnout si řadu historického hardwaru či her v rámci ukázkové výstavky Videogame History Museum, která se zaměřila na tituly od firmy Activision.
Reportáž o virtuální realitě v podání EVR a Oculus Rift
Jedním z trendů, které zcela jasně vystoupily z velkého množství informací během letošní E3 2013, je virtuální realita v podání brýlí Oculus Rift. Prakticky každý, kdo si mohl Oculus Rift během výstavy vyzkoušet, odcházel s pocitem, že nahlédl do budoucnosti a spatřil zbrusu novou cestu, po níž se hry mohou bez bázně a hany ubírat. Pavel s Milošem vábení virtuální reality rovněž neodolali a Oculus Rift vyzkoušeli na prototypu vesmírné střílečky EVR od CCP Games, autorů onlineovky EVE Online.
Rozhovor s tvůrcem Watch Dogs o světě, hrdinovi a multiplayeru
Ještě před šílenstvím jménem E3 2013 měl Pavel možnost podívat se na chystaný hackerský sandbox Watch Dogs od Ubisoftu. Své dojmy shrnul do článku, který je aktuální i nyní, po několika týdnech. Během pařížské prezentace však neskončilo jen u sledování hry. Pavel se o hře a tvůrčích záměrech vývojářů Ubisoftu pobavil s Jonathanem Morinem, creative directorem tohoto zajímavého herního projektu, který reaguje třeba na to, jak se lidé vyrovnávají s průnikem moderních technologií do každodenního života.
E3 2013 očima vývojářů
Jestli chcete z vývojáře dostat kloudný názor na herní výstavu E3, nemá cenu ptát se ho přímo na výstavišti, protože mu obvykle jistí záda skvadra nepříjemně agilních lidí z PR. Počíhejte si na něj někde v baru, přepadněte ho ve frontě na kafe či oběd, dobře funguje také pokec na cigaretě před některou z výstavních hal, ale vůbec nejlepší jsou sociální sítě. Zejména Twitter.
Phantom Doctrine - recenze
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Ghost of a Tale - recenze
Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.
Cinco Paus – recenze
Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.
Thimbleweed Park - recenze
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Diluvion - recenze
Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.
The Dwarves - recenze
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Karma. Incarnation 1 - recenze
Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.
Candle - recenze
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Caravan - recenze
Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.
Space Rangers: Quest - recenze
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
