Heist mise v GTA Online: s kamarády skvělá zábava, bez nich neskutečná otrava
O multiplayerových hrách obecně platí, že se sluchátky, mikrofony a partou živých kamarádů jsou mnohem zábavnější, než když se do nich pustíte jako vlk samotář. Pravda, sice existuje řada onlinovek, v nichž si užijete kopec zábavy i bez reálných kámošů, leč loupeže (tzv. heisty) v GTA Online jsou případem přesně opačným. Pokud nedáte dohromady bandu čtyř sehraných kriminálníků, natrápíte se jako učitelka v mateřské školce, která se snaží naštelovat hyperaktivní děti při hromadném focení.
New Nintendo 3DS – test nové generace úspěšného handheldu
Nintendo 3DS za začalo prodávat v roce 2011 a od té doby si vydobylo postavení svébytné platformy, která nabízí jedinečné hry, a její koupě vám otevře dveře k zážitkům, které jinde zkrátka nenajdete. Právě bezkonkurenční knihovna exkluzivních titulů je jedním z hlavních důvodů, proč má „3DSko“ na kontě přes 50 milionů prodaných kusů. Přesně čtyři roky po zahájení prodeje původní verze 3DS přišlo Nintendo s její vylepšenou verzí a logická otázka tedy zní: stojí za pořízení?
E3 dojmy: Dead Island 2 je vysluněná zombie párty
Daylight. Deadlight. Dead Island. Dead Rising. Dead Space. Dying Light. Ještě stále se neztrácíte? Výborně, protože teď se to teprve zamotá. Polští vývojáři ze studia Techland udělali první Dead Island, ale pak je vydavatel Deep Silver donutil k uspěchané publikaci Dead Island: Riptide coby samostatné hry, což Poláky naštvalo, se vztyčeným prostředníčkem odešli, přišli o značku, rozjeli práce na zombie akci Dying Light a jejich původní zombie akce Dead Island připadla německému studiu Yager, které se blýsklo pamětihodnou Spec Ops: The Line. Vyznáte se v tom?
E3 dojmy: Driveclub je krása na čtyřech kolech
Plynový pedál Driveclub jsme měli už tři čtvrtě roku sešlapovat, ale není tomu tak. Během podzimu 2013 tvůrci oznámili odklad na jaro 2014, který se nakonec protáhl o další půlrok - Driveclub vyjde až 8. října 2014. Konzole PlayStation 4 sice přišla o silný startovní titul, ale zase se můžeme těšit na po všech stránkách lepší jízdu a spolu s ní i pěkný konzolový duel. V zeleném rohu totiž túruje festivalová Forza Motorsport 2 (viz letošní dojmy z E3), zatímco v modrém rohu naproti sedí Driveclub a zrovna si z čela stírá rozplizlé sněhové vločky. Takhle zpracované efekty počasí jste totiž ještě neviděli.
E3 dojmy: kooperativní rubanice Hunt od Cryteku je zdarma, ale má velké ambice
„Děláme tříáčkovou hru, za kterou normálně dáte v obchodě plnou cenu. Jenže ta naše je zadarmo.“ Úvod E3 prezentace hned zkraje připomněl sliby o Českém snu. Zněl až příliš dobře. Něco na něm přitom bude a obecenstvo muselo uznat, že na poměry free to play vypadá Hunt: Horrors of the Gilded Age překvapivě slušně.
E3 dojmy: Sunset Overdrive je parádně praštěná zábava pro majitele Xbox One
Sunset Overdrive je hravá záležitost. Nesnaží se o filozofický přesah, nematlá med kolem úst a nechlubí se revolučními technologiemi. Sunset Overdrive se na vás usmívá jako rošťák z vedlejší ulice, se kterým máte od maminky zákaz chodit ven, protože to vždycky smrdí nějakou veselou lumpárnou. Je to v podstatě barevné GTA, kde namísto krve cáká energeťák, poslouchá se punk rock a frčí tam skateboardové tituly ze stáje Tony Hawka. Běháte po roztodivném zábavním parku, skáčete ze slunečníku na slunečník, odstřelujete závisláky na taurinu a stylově sjíždíte všudypřítomná zábradlí.
E3 dojmy: Forza Horizon 2 nabídne pohodové svezení francouzskými vinicemi
Forza Horizon 2 na Xbox One je docela jiná hra než Forza Horizon 2 na Xbox 360. „Obě verze stojí na stejné myšlence,“ říká Ralph Fulton, jeden ze spoluzakladatelů studia Playground, a následuje několikaminutová debata o rozdílech mezi verzemi pro dvě generace konzole Xbox. Rozdílů je tolik a jsou tak zásadní, že autoři ani nemluví o jedné stejné hře pro dvě platformy, ale pomalu o dvou různých titulech.
E3 dojmy: Borderlands The Pre-Sequel se tváří jen jako datadisk a vezme vás na Měsíc
Že nemáte rádi Borderlands? Pak zbývá jen popřát hezký den a zase se rozloučit, protože The Pre-Sequel na vašem postoji nemá šanci cokoli změnit. Je to čistokrevný nášup toho samého a tak trochu polovičaté pokračování o velikosti prvního dílu, které to bude mít za plnou cenu těžké. Celá hra by se vlastně dala shrnout do jedné věty: Borderlands 2 se sníženou gravitací. Stačí? Ne? Tak to pojďme rozebrat.
E3 dojmy: Parkourové Dying Light se konečně hraje jedna báseň
Dobrou noc a hodně zdaru. Herní slogany obvykle jedním uchem vstupují a druhým hned zase prchají, ale motto Dying Light je prostě dobré a trefné. Jak ve zdejším světě zajde slunce za obzorem, dosud letargické zombie chytnou slinu a přidají se k nim hbitější kolegové, kteří jsou přes noc zašití jako netopýři. Ano, můžete vyklidit pozice a přes noc vegetit bezpečně v úkrytu, ale Dying Light se sama neodehraje a jako na potvoru vám bude cpát mise, které lze plnit jen za tmy.
E3 dojmy: Far Cry 4 boduje kooperací a slony namísto tanků
Definice šílenství? Když opakujete tu samou věc znova a znova, říkalo se ve Far Cry 3. A možná právě proto jsme v něm dokolečka dokola dobývali desítky nepřátelských táborů. Dva roky nato přichází Far Cry 4 a spolu s ním i desítky nepřátelských táborů, které budeme také dokolečka dokola dobývat. Je tedy Far Cry 4 šílené? Bláznivý Vaas by jistě souhlasil. Hra jasně odkazuje na svého předchůdce a ještě k tomu přihazuje slony, kteří převrací vojenské džípy, a ve víru následných explozí si sotva odfrknou. No toto?!
Doom Eternal: The Ancient Gods, Part One – recenze
Ještě pekelnější, ještě božštější
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Doom Eternal – recenze
Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.
Corruption 2029 – recenze
Chcete krátkou verzi? Corruption 2029 je skoro to samé jako originální tahová strategie Mutant Year Zero: Road to Eden, která si od nás v recenzi vysloužila velmi pěknou osmičku. Jen s tím rozdílem, že tahle „novinka“ už není ani originální, ani pěkná. A ta dlouhá verze? Rozklikněte zbytek recenze.
Ashen – recenze
Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!
Pokémon Sword & Shield – recenze
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Smoke and Sacrifice - recenze
„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…
Frostpunk - recenze
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
Mulaka – recenze
“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.
Aegis Defenders - recenze
Neutíkejte! Neutíktejte hned při prvním pohledu na úvodní obrázek. Aegis Defenders není jen další pixelartová plošinovka, kterými nás nezávislá scéna zásobuje jako Baťa cvičkami a kterých jste se už možná (oprávněně) přejedli. Aegis Defenders je něčím jiným, o poznání odvážnějším – Aegis Defenders je totiž mixem tower-defense strategie a plošinovky. Uznejte, kolik takových her jste ve svém životě vyzkoušeli? Už jen proto si tato prvotina malého amerického studia GUTS Department, která v roce 2014 vybrala na Kickstarteru 150 tisíc dolarů, zaslouží vaši pozornost. Což tedy ovšem neznamená, že by šlo o nějaké úžasné překvapení. Vlastně spíše zklamání…
