Zatímco vývojáři ze studia Gearbox si kutí své vlastní projekty (mezi nimi je jistě i plnohodnotné Borderlands 3, byť to z nějakého důvodu popírají), značka Borderlands byla svěřena jejich kolegům z 2K Australia. Ti se drží osvědčeného modelu prvních dvou dílů a na první pohled byste The Pre-Sequel vážně nerozeznali od dvojky. Funguje vesměs identicky a identicky i vypadá, protože autoři rezignovali na snahu posouvat technologickou stránku a hru vydají pouze na PS3, Xbox 360 a PC.
Díky tomu, že jde o „pre-sequel“, zažijete ve hře události následující po jedničce a předcházející dvojice. Stanete se svědky vzestupu Handsome Jacka a jeho Hyperion Corporation, a co je zajímavé, vy mu k tomu vzestupu přímo pomůžete. Sice vás tak již nebude rozkošně terorizovat jako ve dvojice, ale to neznamená, že by přišel o svůj smysl pro humor. S „před-pokračováním“ jsem strávil dobrou půlhoďku a dialogy zdejších obskurních postav mě opět dovedly rozesmát.
Za Claptrapa!
Čtveřici nových hratelných postav už znáte (především) z Borderlands 2, ale většinou z druhé strany barikády. Pamatujete Wilhelma, prvního bosse z dvojky? Zahrajete si za něj. Nebo Athenu, bojovnici z DLC generála Knoxxe? Nápodobně. Největší povyk ale vzbudila skutečnost, že se navléknete i do plechové schránky roztomilého robůtka Claptrapa. Jeho nepředstavení na E3 tak bylo rozhodně zklamáním. Doteď vlastně nevíme, jak bude hraní za Claptrapa vypadat. Rozjede své dubstepové kroky a nepřátele utancuje k smrti? Klidně bych si na to vsadil.
Z dvojice nabízených postav jsem nakonec vybral Athenu, která si mě získala svým štítem. Kam se hrabe pás cudnosti, Athena se umí štítem nejenom efektivně bránit, ale navíc jej vrhat po oponentech. V praxi šlo o tuze užitečnou schopnost, která vyplnila dlouhé vteřiny při přebíjení zbraní a přišla mi zábavnější než Wilhelmův sklil, spočívající ve vyvolání kamarádského drona.
Jak už jsme si za první dva díly zvykli, prostředí Borderlands je relativně rozsáhlé a ke slovu tak mohou přijít odstřelovací zbraně na dálku i těžkotonážní brokovnice. Zbraně jsou opět vpravdě ulítlé, hrají exotickými barvami všeho druhu a kolikrát jde o kouzelně přiblblé mišmaše, které nově umí nepřátele i zmrazovat. Autoři se nemohou nechat svázat nějakými konvencemi, vždyť navazují na titulu, který se díky přítomnost milionů zbraní zapsal do Guinnessovy knihy rekordů.
Šestinová gravitace
Epos o mladém Handsome Jackovi je jistě zajímavý, ale hlavní tahákem Borderlands: The Pre-Sequel je, zdá se, upravená hratelnost ve jménu nižší gravitace. Novým dějištěm je Měsíc, na starou známou Pandoru jen shlížíte a hned úvod dema mě postavil před aspoň desetimetrovou trhlinu, která by byla v normální hře nepřekonatelná. Zde se však jen odrazíte a už líně cestujete nad povrchem měsíce, jen abyste pak mocným dopadem rozrazili oponenty vašimi podrážkami.
Je to prima a skrze radikálně sníženou gravitaci získává hratelnost svěží náboj. Představte si low-gravity zápasy v Unreal Tournament, ale uberte na rychlosti. Skákání zde připomíná spíše plachtění - je tuze klidné, dá se tak během něj pohodově střílet a let lze navíc prodloužit aktivací kyslíkových trysek (v podstatě takový jetpack). Trápí vás bídák na vyvýšeném ochozu a vy máte jen zbraně s krátkým dostřelem? Nevadí, prostě vyskočíte na jeho úroveň a z očí do očí necháte pozdravovat od své růžovo-fialovo-žluto-zelené brokovnice.
zdroj: Archiv
Absentující atmosféra neznamená jen sníženou gravitaci, ale také nedostatek dýchatelného vzduchu. Vedle zdraví a brnění vás nyní uživatelské rozhraní informuje i o stavu kyslíku ve skafandru, který neustále klesá a doplňovat jej můžete všemožnými způsoby. Vlezete do interiéru, aktivujete atmosférickou stanici nebo postřílíte nepřátele a ukradnete jejich kyslíkové bombičky (potápěči prominou tenhle otřesný výraz).
Ve výsledku je ale ukazatel O2 jen vizuálním doplňkem, který přidává na mimozemské atmosféře, protože zásob kyslíku je všude habaděj a soudě dle E3 dema se nemusíte bát frustrace z toho, že byste se během přestřelek dusili. Dusit se budou akorát psychoušové, kterým rozstřelíte masky a oni pak už pojdou sami.
Borderlands 2 a půl
Aby to celé měsíční řádění mělo smysl, ukňourané a krapet afektované děcko na druhé straně vysílačky mě pověřilo otevřením jakýchsi metanových trubek. Kromě toho, že si říkalo kyselá okurka, o něm nic nevím a evidentně šlo o novou ztřeštěnou postavu pod velením Handsome Jacka, se kterou se pořádně seznámíme až v plné hře.
Na otázky nebyl prostor a tak jsem následoval instrukce, které mě zavedly až na vrchol jakéhosi potrubního vedení. Opět zde přišla ke slovu snížená gravitace a schopnost skákat x metrů do výšky, ale jen co jsem otočil kohoutkem, proudící plyn zmrazil nedaleké lávové pole, z něhož obratem vyskočila ohromná potvora a…
… a pokračování příště. V ten moment hratelná ukázka skončila. Půlhodina utekla jako voda. Element snížené gravitace je každopádně zábavný a Borderlands je nadále ve skvělé formě, třebaže spíše než jako plnohodnotné pokračování působí The Pre-Sequel jako datadisk k dvojce. Ale kdo ví, třeba nás tvůrci ještě překvapí. Koneckonců, stále jsme neviděli, jak se hraje za Claptrapa. Tuc tuc!
