Miloš Bohoněk
Dojmy z hraní: Sniper Ghost Warrior 3 může jedině překvapit
E3 je velká show, kde je člověk zvyklý sledovat nablýskané prezentace. Kolikrát se vývojáři jen tváří, že představovanou hru skutečně hrají, zatímco jen pouští dopředu připravená videa. Tvůrci Sniper: Ghost Warrior 3 na to ale šli upřímně. Polský vývojář hru doopravdy hrál a jeho kolega demo živě komentoval, aniž by kteréhokoli z nich viditelně trápilo, že se hra cukala a graficky vypadala jako z druhé cenové. City Interactive se před pár lety přejmenovali na CI Games, aby se distancovali od své minulosti, vydlážděné příšernými střílečkami, a přestože na Ghost Warrior je vidět velký posun, do AAA ligy autorům stále kus cesty zbývá. Na druhou stranu, kde selhávají produkční hodnoty, tam se objevují dobré nápady.
Dojmy z hraní: Star Wars Battlefront je jednodušší, ale zábavný Battlefield
Hrajete Battlefield? A pamatujete na své začátky s Battlefieldem? Docela bolely, že? Pokud teď hrdinsky kroutíte hlavou, protože už od svého prvního Conquestu jste vévodili tabulkám, pak klobouk dolů, ale já si své začátky pamatuji jinak. Bolelo to. Nevěděl jsem, jak uzdravovat kolegy, jak předávat munici, jak používat speciální výbavu… Herdek, vždyť já zprvu ani nevěděl, jestli se vlajky zabírají manuálním úkonem, nebo u nich stačí dřepět. První hodiny v mém prvním Battlefieldu byly čisté trápení, a přestože švédské studio DICE je na svou sérii militaristických multiplayerových stříleček pyšné, moc dobře ví, že Star Wars: Battlefront musí udělat přístupnější. A je to vidět.
Dojmy z hraní: Just Cause 3 je výbušná zábava v nejlepším slova smyslu
Just Cause 3 je hra o velkolepém ničení a masivních explozích v otevřeném světě. A skoro vždy můžete za všechen ten megabordel vy. Just Cause 3 je také hra, která si zjevně na nic nehraje, nesnaží se předávat skrytá poselství a ani se netváří, že je něčím víc než nezřízeným akčním nášupem. Newyorští tvůrci z Avalanche Studios tak navazují na odkaz druhého dílu a prakticky ve všech ohledech dělají další mílový krok směrem od realismu. Výsledek je totálně ujetý, ale na první pohled i totálně zábavný. No řekněte, v jaké jiné hře můžete nepřítele přivázat za nohu k propanbutanové láhvi, následně ji odpálit jako svištící raketu?
Dojmy z hraní: Halo 5 je opravdu velká hra a sází na multiplayer
Halo je dlouhodobě tím nejcennějším, čím herní divize Microsoftu disponuje. S koupí Minecraftu se to možná změnilo, každopádně Halo nadále zůstává sérií, která prodává nejen sebe, ale konzoli Xbox. A po loňské výplni v podobě bohaté kolekce pana Master Chiefa tak přichází plnohodnotné pokračování s podtitulem Guardians, které více než předtím tlačí na multiplayerovou pilu.
Dojmy z hraní: Unravel je nevlastní bráška českého Kukyho
Je to konspirační teorie, ale nemůžu ji vyhnat z hlavy. Jako by si v Electronic Arts řekli, že už sakra musejí něco udělat s tou svou špatnou reputací. A tak se vydali hledat nějaké studio, které udělá roztomilou hru, aby v EA mohli říct: „Vidíte? My vážně nejsme zlí!“. I našli studio Coldwood Interactive a přibarvili historku jednoho z tvůrců Martina Sahlina o tom, jak během dovolené bez počítače vymyslel a vyrobil hlavní postavičku Unravel. Pak EA Sahlina postavili na pódium během své E3 konference, kde jeho nervózně rozklepané ruce vzbudily minimálně stejnou vlnu sympatií, jako hra samotná. Geniální marketingový tah. Ať už je ale příběh vzniku Unravel jakýkoli (upřímně řečeno, nejspíš je přesně takový, jak jej zástupci EA podali a já tady jen úsměvně konspiruji) dal vzniknout jednomu z hezkých překvapení letošní E3. Něco tak roztomilého byste od Electronic Arts zkrátka nečekali.
E3 dojmy: Hologramy z HoloLens ovládly E3
Změřili mi vzdálenost mezi očima, posadili mě do provizorní laboratoře, na hlavu mi nasadili přístroj zvaný HoloLens a v chodbě přede mnou se najednou objevil checkpoint. Okolí vypadalo přes skla HoloLens jako ve skutečnosti, tzn. nebyl jsem ponořený do virtuální reality. Bylo „pouze“ rozšířené o hologramy. Připadal jsem si jako ve hře, odehrávající se v naší realitě. A byl to nejsilnější zážitek z celé letošní E3.
Dojmy z hraní: Nový díl Need for Speed dává vzpomenout na Underground
„Letošní Need for Speed je restartem celé série. Hodně jsme naslouchali reakcím hráčů,“ vypráví Craig Sullivan zkraje E3 předváděčky. Craig to s virtuálním automobilismem táhne dlouho a toto je už čtvrtá E3, kde jej vidím prezentovat nový titul z řady Need for Speed. Byl kreativní silou za Hot Pursuit, Most Wanted i Rivals, a když se jeho domácí studio Criterion restrukturovalo, Craig se přesunul do švédských Ghost Games, kde letošní Need for Speed vzniká. Je kapacitou, má můj respekt, ale první svezení v novém NFS ve mně zanechalo poněkud mdlý dojem.
Dojmy z hraní: Uncharted 4 vypadá jako z jiného světa
Čelist na zemi. Jak to proboha dělají? Jaké čárymáry v Naughty Nog používají, že jejich hry vypadají o třídu lépe než všechno ostatní? Už několik let dokazují, že z konzolí PlayStation umí vymáčknout maximum a Uncharted 4: A Thief’s End je toho jen dalším důkazem. Dokonce i The Order: 1886, dosavadní grafický vrchol konzolové produkce, bledne závistí. Uncharted 4 je technologický zázrak.
Dojmy z hraní: Mirror's Edge Catalyst potěší stylem i hratelností
Dobrá zpráva! Mirror’s Edge Catalyst se skvěle ovládá. Když jsem potřeboval přeskočit zábradlí, Faith ho přeskočila. Když jsem potřeboval běžet po zdi, Faith běžela po zdi. Když jsem se potřeboval v letu zachytit za okap, Faith se zachytila. Z otevřeného světa města City of Glass jsem během E3 viděl jen malý výsek, ale to podstatné mě zaujalo už nyní.
Dojmy po 20 hodinách hraní: Jaký je zatím Zaklínač 3?
Zakázka zněla triviálně. Babča vylila své srdce Geraltovi, že ji coby bývalou hraběnku rodu Reardonů stihnul těžký osud a nemůže se vrátit do svého sídla, poněvadž jej obsadila bestie. Pan zaklínač nepotřeboval slyšet nic dalšího, prachy se vždycky hodí. Když po několika minutách v sedle dorazil na místo a vešel na dvůr, do čenichu jej praštila nastražená past s bodáky. Tohle není práce netvorů, pomyslel si. Opatrně našlapoval, vyhýbal se dalším nástrahám, a když ve stodole vylezl na půdu, zalapal po dechu. „Stárneš, Bílý vlku. Tvé reflexy už nejsou, co bývaly,“ řekl známý, který se tu schovával. Vidím dobře?! Quest nabral nečekaný obrat, byl velmi osobní, trval další půlhodinu, a kdybych v Zaklínač 2 učinil jiná rozhodnutí, vůbec by na něj nedošlo. A proč to všechno vyprávím? Abych ilustroval, že Zaklínač 3 má snad nejpropracovanější vedlejší questy v historii RPG.
Doom Eternal: The Ancient Gods, Part One – recenze
Ještě pekelnější, ještě božštější
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Doom Eternal – recenze
Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.
Corruption 2029 – recenze
Chcete krátkou verzi? Corruption 2029 je skoro to samé jako originální tahová strategie Mutant Year Zero: Road to Eden, která si od nás v recenzi vysloužila velmi pěknou osmičku. Jen s tím rozdílem, že tahle „novinka“ už není ani originální, ani pěkná. A ta dlouhá verze? Rozklikněte zbytek recenze.
Ashen – recenze
Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!
Pokémon Sword & Shield – recenze
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Smoke and Sacrifice - recenze
„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…
Frostpunk - recenze
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
Mulaka – recenze
“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.
Aegis Defenders - recenze
Neutíkejte! Neutíktejte hned při prvním pohledu na úvodní obrázek. Aegis Defenders není jen další pixelartová plošinovka, kterými nás nezávislá scéna zásobuje jako Baťa cvičkami a kterých jste se už možná (oprávněně) přejedli. Aegis Defenders je něčím jiným, o poznání odvážnějším – Aegis Defenders je totiž mixem tower-defense strategie a plošinovky. Uznejte, kolik takových her jste ve svém životě vyzkoušeli? Už jen proto si tato prvotina malého amerického studia GUTS Department, která v roce 2014 vybrala na Kickstarteru 150 tisíc dolarů, zaslouží vaši pozornost. Což tedy ovšem neznamená, že by šlo o nějaké úžasné překvapení. Vlastně spíše zklamání…