Nitronic Rush – závody pro ty, co se neradi drží při zemi
TEP! Nahodí se neony. TEP! Protočí se kola. TEP! Zažehnou se trysky. TEP! Roztáhnou se křídla. TEP! Auťák hraje vrtuli. TEP! A padá z výšky. TEP! Rozmázne si kapotu. TEP! Nadskočí a odfrčí. TEP! Do nekonečné dálky. TEP! Kde elektrická hudba… TEP! A kde září neony. TEP!
Nezávislý rozcestník – kostky jsou vrženy
Nezávislý Portal s kostkami? Potenciálně nejlepší snowboardová hra? Kalifornská březost? Nebezpečí kaskadérů? 2012 pravděpodobně dost brutálním rokem? Jen se pořádně rozhlédněte…
Nezávislý rozcestník – máte pro strach uděláno?
Dnes budete v zajetí: tajuplného ostrova Half-Life 2 / Portal 2, temného města se strašidelnou náladou série Silent Hill, řádně promrzlých hor Grimrocku hodných Dungeon Mastera, rozkvetlých palouků a nespoutaného nicnedělání, jenom abyste následně viděli, jak vypadá nejkrásnější ikonoklasmus. Tak vlezte do želez!
Nezávislý rozcestník – povídání o hrách, to je Eden
Rozcestníkovy šipky dnes ukazují těmito směry: k ostrovu Eden, kde se přihodilo něco nepěkného a kde nákaza bloudí jako tamní zabiják; do Kalifornie, kde se s největší pravděpodobností bude natáčet film vzdávající hold obrazovému pojetí Limba; do Nottinghamu, nikoli za Robinem Hoodem, ale za jedním nezávislým festivalem; za videoherními odborníky, kteří vám rádi potvrdí, co už sami dávno víte; a nakonec tu visí ještě jedna šipka, jež upozorňuje na naše kolegy psavce z Nezávislých her. Tak kam to bude?
Chiptunový hip-hop v RPG? Proč ne!
Letošní výstava Penny Arcade, která se uskutečnila v Seattlu, nabídla k prozkoumávání jak spoustu velkých her, tak nezávislých kousků, stejně jako možnost volně si poklábosit s nezávislými videoherními vývojáři. Mimo ně se tam také potulovalo několik uměleckých duší, které mají ke hrám rovněž blízko, ale ne zas tolik. Třeba tihle dva: Mega Ran a Kyle Murdock – od pohledu hotoví gangsta hustlers.
Biffman bude víc než Batman
Přiznejte se, kdo jste si už koupili konzolovou placku Batman: Arkham City? No, není vás málo. A teď se přiznejte vy, co si na zdi odškrtáváte dny a s nadšením očekáváte příchod Krista nálet Batmana na monitory osobních počítačů, předpokládaný na datum 25. listopadu 2011? No, vidím, že leckdo z vás ještě váhá a pravděpodobně přemýšlí, zdali své těžce vydřené peníze nevloží do něčeho jiného. Něco by tu bylo…
IndieRoyale: královské slevy až na krev
Pohráváme-li si s myšlenkou, že by nás nezávislé tituly měly svým obsahem i formou spasit před velkými videohrami, pak je obchodní model nezávislých tvůrců nějaký divný: všechno je strašně levné, a aby toho nebylo málo, objevují se na internetu v pravidelných intervalech zvýhodněné balíčky několika her dohromady, kdy nás po rozpočítání přijde jeden kus na nula nula nic.
LIVE | Pause: chiptunový portál pro labužníky
Pár zdejších revolucionářů sice ví, kde hledat poctivý chiptune (8bitpeoples, OverClocked ReMix, RKO nebo na LIVE | Pause), zbytek však možná marně tápe. A protože nezávisle se dá nejen hrát, ale i poslouchat, rád bych tímto článkem upozornil na jednu mocnou vlnu videoherní muziky, která tu je s námi odnepaměti, a zároveň s ní vypíchl šest nejnovějších chiptune desek portálu LIVE | Pause – portálu do let devadesátých i osmdesátých.
Nezávislý rozcestník – z Mexika až na Malu
Dneska se nám šipky na rozcestníku pěkně roztočily: jedna ukazuje směrem k Mexiku; druhá do přilehlého lesa, kde řádí oživlé potvory; třetí vystřeluje do Arábie, země džinů; čtvrtá šipka se obrací k nebi, do vesmíru, k jinému světu; pátá šipka míří na vzdálenou arénu, kde si tamní čarodějové natrhávají půlky pláště. Nuže, kam to bude? Hodláte tu snad čekat věčně?
Nezávislý rozcestník – v duně fouká, v lese houká
Svět je rozdělen na dvě polokoule… ehm, co jsem to jenom… Na co se dnes podíváme? Na strategii předdunovského věku? Space Invaders na disco kouli? Jak dnes vypadá hard NES? Na lukostřelce Archera? Nebo jak vypadají místa, kde se nezávisle tvoří? Rozcestník tu stojí jen a jen pro vás.
Hotline Miami – recenze
Je třeba si předem vyjasnit jednu věc: Hotline Miami JE retro. Teď se dobrá polovina z vás zase může sbalit a odejít si někam k modernímu umění. My zbylí si následujícím textem pojďme předat, proč je ta hra tak zatraceně dobrá.
The Legend of Zelda: Skyward Sword – recenze
Zpátky do krásné minulosti a minulost představit současnosti. Po pěti letech vývoje Nintendo vydává nové dobrodružství Linka a Zeldy, a tím tak oslavuje 25. výročí videoherní značky, jež okouzlila bezmála celý svět. Jenomže Link tenkrát byl poplatný své vlastní době. Dnešní hráči spíše očekávají modernější přístup japonských vizionářů tam, kde trojrozměrná Zelda bloudila, zakopávala a rušila. Oddaným fanouškům série se dá Skyward Sword přiblížit jinými slovy: je to stará dobrá Zelda se všemi svými pro a proti. Některé věci se však donekonečna omlouvat nedají.
Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze
Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.
