Nitronic Rush – závody pro ty, co se neradi drží při zemi
zdroj: Archiv

Nitronic Rush – závody pro ty, co se neradi drží při zemi

8. 1. 2012 15:32 | Dojmy z hraní | autor: Marek Král |

TEP! Nahodí se neony. TEP! Protočí se kola. TEP! Zažehnou se trysky. TEP! Roztáhnou se křídla. TEP! Auťák hraje vrtuli. TEP! A padá z výšky. TEP! Rozmázne si kapotu. TEP! Nadskočí a odfrčí. TEP! Do nekonečné dálky. TEP! Kde elektrická hudba… TEP! A kde září neony. TEP!

Představte si závodní hru, jež vypadá skutečně jako videohra. Hyperrealismus vám pod nos opravdu necpe a když je chuť, můžete si s autem zahrát třeba na stíhací letoun. Stačí se jen pořádně rozjet, zapnout trysky, nadskočit a rozepnout křídla. A zatímco oku lahodí všeobjímající architektura filmu TRON, do uší tepe elektrický tlukot, na jakém si člověk vypěstuje závislost. Nitronic Rush, drazí čtenáři, je totiž nejlepší závodní hra roku 2011 — o tom není pochyb.

„Seš snad sjetej?“

Starší harcovníci, připravte se, poněvadž řeknu něco, z čeho si ustříknete: po letech se nám vrací San Francisco Rush 2049, MegaRace, Hydro Thunder a Rollcage! Atmosférou i požitkem z arkádové jízdy, jež jsou v dnešní době závodních simulací jednoduše osvěžující. Mladším harcovníkům snad napoví víc, když Nitronic Rush připodobním k Trackmanii – cyberpunkové Trackmanii, jež má dokonce i svůj vlastní příběh.

Pod kapotou antivirové neonem zářící káry – zvané Interceptor – se probíjím virtuálním světem plným zákeřných virů. Některé viry vypadají jako obří monolit od Kubricka, stavící se do cesty, celý žhavící a po nárazu s Interceptorem zničující. Jiné protínají dráhu rozmázlých barevných čar ve snaze rozpůlit modře pulsující antivir, jako by si hrály na mafl a polínko dřeva. Jiné se přede mnou valí jako kameny – vlastně se valí za mnou, ale já zařadil zpátečku a zkusil si, jaký je to pocit z druhé strany: infarktový tedy skvělý!

Zvětšit zdroj: Archiv
Další viry se před Interceptorem zabodávají do země jako rozpálené kusy skla, jež vyvrhlo magmatické nebe. Neonová kola se protáčejí, kličkují, aby se o sklo nepořezala. Jsou tu i viry v podobě smažících laserů, jež se mi chechtají přímo do tváře: „Milost? Zešílels snad?! Hahahaha!“ Závěrečný strůjce virtuálního zla, arcivirus, je ukryt v moři blikajícího minového pole, jímž se musí proletět za nekonečného vyhýbání se všemu, co se pohne. Po finální srážce antiviru s arcivirem nastává blažený klid a virtuál tak konečně zařazuje mír.

Pokud vám připadá, že jsem na drogách, tak ne. Není to potřeba, hra totiž uměle „léčí“ sama. A abych se vám přiznal, tak stačí pouhá minuta, než to nakopne. Poté už nastupují rozjuchané osmdesátky odrážející neony všech barev ve stříbřité disco kouli za dunivých rytmů elektrických beatů.

zdroj: Archiv

„Sjetej? Přímo nadšenej!“

Jordan Hemenway, zodpovědný za design zvuku a M. J. Quigley, jenž se postaral o hudbu, jsou géniové, kteří ví, jak se dělá zvuk. Quigley se spolehl na retro-vlnu, a tak namíchal cosi, co dost okatě (dá se to říct o zvuku?) připomíná Daft Punk nebo snad ještě víc tepání Deadmau5e. Hemenway pak s jeho hudbou provedl to, čemu se anglicky říká „dynamic music“ a důraz na slovo „dynamický“ je v případě Nitronic Rush skutečně klíčovým.

Když zapnu turbo, tepající linka se plynule zesílí. Když začnu létat, proniká do uší její nejživelnější verze, která by roztancovala i beznohého. Projíždím tunelem, míjím světla, sloupy a hudba rytmicky tepe v souladu s jejich počtem. Miluji, když si dá někdo tu práci a udělá ze zvuků i hudby rovnocenný zážitek k samotnému hraní a nestaví je tak do role pouhých pasivních figur.

Zvětšit zdroj: Archiv
S výborně navrženým zvukem souzní i skvělý herní design Andyho Kiblera a programátorských schopností Kyla Holdwicka. Ale co to dělám?! Výtečnou práci přeci odvedli všichni z týmu Nitronic – jak si přezdívají jedni studenti DigiPenu z Redmondu ve státě Washington. Stejně jako jiné tvůrčí týmy tohoto institutu si i Team Nitronic vytvořil vlastní build od základu, jenž svým zběsilým pojetím připomíná práci kolegů z Going Down in Flames, již však namísto modrého pojízdného neonu dosadili před lety vykutálenou krychli. I to je neskutečné peklo v tom nejlepším slova smyslu. Doporučuji vyzkoušet: jmenuje se Igneous.

Nitronic Rush je báječná v tolika směrech, že se mi mozek rozskakuje snad do všech stran a brání tak ve smysluplném psaní. Zkusím se zkrotit a psát přímo: Nitronic Rush jsou závody na drogách, jež hráči umožňují provádět ty nejšílenější kaskadérské kousky, jaké si u závodní hry jen dokážu představit. Můžu skákat na místě, dělat přemety, rotovat ve vzduchu, točit se jak káča čumákem na zemi, vystřelit rychlostí dělové koule a rozprsknout se o zeď. A můžu také létat! Jasně: trvá to jen několik vteřin, než se trysky znovu nabijí, ale jsou to ty nejvíc povznášející vteřiny, o jakých jsem kdy jenom mohl snít. Ono si stačí položit otázku, která jiná závodní hra vám umožní se regulérně proletět, a taky budete mít jasno.

Zvětšit zdroj: Archiv
A navíc ta pozitivní motivace! Za každý držkopád, za každý kaskadérský trik, za každé rozšmelcování se o stěnu mě hra odmění fantastickým hlasem na pozadí. Zrovna před chvílí jsem si to hasil nadzvukovou rychlostí, když v tom bylo třeba se okamžitě vyhnout nebezpečným cirkulárkám. Podřadil jsem, „uklouzl“, nadělal několik přemetů, vysmál se pomstychtivým kotoučům a přistál na všech čtyřech. „Cowabanga!“ rozkřiklo se virtuálem. V ten moment jsem si uvědomil dvě věci: že k tomu, abych byl nejšťastnějším člověkem na této planetě, si ještě musím objednat ančovičkovou pizzu… na zavolanou… hned teď!

Dokonalost tím pádem neexistuje: Nitronic Rush totiž nenabízí hru více hráčů. Závodit s ostatními virtuálními závodníky (doslova!) je možné pouze v režimu takzvaných „ghosts“, kdy si na „online leaderboard“ nahodím své nejlépe zajeté časy/triky a od jiných lidí si zase stáhnu ty jejich. V daných tratích je pak vidím coby průhledné neony, jež přesně kopírují cesty, jaké pro onu trať hráči na svém počítači zvolili a jaké vylomeniny při tom prováděli. I to má ostatně své kouzlo. Ale takové závody naživo… Ty by hru vystřelily někam, kde má představivost momentálně končí.

Zvětšit zdroj: Archiv
Pokud přežijeme rok 2012, pak chci, aby takhle vypadaly závodní hry budoucnosti… s již zabudovanou možností stavět si vlastní tratě, což Nitronic Rush bohužel postrádá. A aby takové hry byly za směšný peníz nebo rovnou zcela zdarma, což Nitronic Rush je. Měly by se pak dát ovládat stejně pohodlně, jako se tu pohodlně xboxovým ovladačem otáčí kola. Na tu dobu se moc těším. Vy ne? No jistě: vždyť jste Nitronic Rush ještě nehráli. Napravte to!

Nejnovější články