Hahnemann by řekl: „Znečištění vitální síly.“
Bob a Joe Johnsonovi jsou bráchové z Minnesoty a moc šikovní nezávislí tvůrci. Svoje dílčí úlohy ve vlastním týmu si rozvrhli, jak nejlépe mohli: Bob je mistrem přes 2D a 3D, navrhuje herní úrovně, tvoří animace, skládá hudbu a vytváří herní rozhraní; Joe je pro změnu mistrem v 3D programování, k čemuž mu dopomáhá mocný nástroj C++. Za těch několik let se vybarvili jako znalci 3D grafiky pro Windows Mobile (GeoRally 2005; Call of Duty 2 – titul, který převedli od základů úplně sami), stejně jako se předvedli na Pocket PC, kde například pomohli Aspyru s OpenGL ovladači, aby tak mohli vydat jejich Tony Hawk Pro Skater 2. Mimo mobilní platformy se chlapci pochopitelně také soustředí na osobní počítače. Zrovna teď vyvíjejí jednu báječně znějící dobrodružnou hru na přežití – Miasmatu.
Pomiňme fakt, že Miasmata vypadá i zvučí moc hezky a rovnou nakousněme příběh a herní náplň. Robert Hughes (že by narážka na Roberta Rolanda Hughese, britského průkopníka neurologie?) je vědec postižený nákazou, který se vydává na strastiplnou cestu a hledá lék. Jeho příběh započne u břehů odříznutého ostrova Eden, který byl v minulosti obydlen domorodci, po nichž se na ostrově dochovaly akorát památky. Eden je v současnosti rájem vědců, kteří si zde zbudovali základnu, aby tak mohli zkoumat zdejší faunu a flóru. Robert Hughes proto doufá, že se se svými vědeckými kolegy poradí, co a jak, a snad se tak konečně vysvobodí ze zajetí nákazy. To by ale bylo houby drama, kdyby se příběh obešel bez komplikací! Kdepak, něco se holt zvrtne a Robert Hughes je rázem na všechno sám.
zdroj: Archiv
To je hnací silou příběhu. Robert Hughes si totiž hraje na nakaženého Robinsona Crusoa: Musí si obstarat zdroj pitné vody a nezávadného jídla, jinak zkape. Rovněž si musí najít a zabezpečit místo, kde bude přebývat a spát, protože spát se prostě musí. Proč zabezpečit? Jelikož se po ostrově potuluje bludný zabiják, který jde Hughesovi po krku. Právě proto si na něho musí dát pozor, a to nejen v místech, kde bude snít. Robert Hughes musí soustavně promýšlet, kudy po ostrově chodí, jestli za sebou nenechává stopy, které musí případně po sobě zamést. Zabiják má totiž vrozený vynikající čich, zrak i sluch, takže jakmile Hughes udělá sebemenší pitomost a nedomyslí důsledky, s největší pravděpodobností po něm zvířecí zabiják půjde jak po horké stopě. Až když se Hughes sžije s nebezpečným prostředím, obstará si to základní, může vyrazit prozkoumávat nehostinný ostrov a hledat lék.
S tím přichází další věci, které Miasmatu jasně odlišují od většinové videoherní produkce. Předně, hra nebude rozdělena na několik úrovní – hráč nebude plnit vývojáři jasně zadané úkoly. Ne, hráč tu půjde sám za sebe a co chce zrovna dělat, to bude zrovna dělat. Jasně, že s největší pravděpodobností bude hledat lék na svou nákazu, ale nikdo mu neřekne, kam má jít, co má natrhat a jestli to, co zrovna snědl, nebylo náhodou jedovaté. Což je skvělé! Dále se připravme na to, že k ostrovu nenajdeme jedinou vypracovanou mapu. Vše si tak budeme muset zakreslovat sami na vlastní kus papíru, označovat si záchytné body, kde se například vyskytují zrovna tyhle rostliny a kde zase najdeme zrovna támhlety houby. To bude nesmírně důležité, jelikož bez mapy a orientace v ní budeme takzvaně namydlení. Čímž se dostáváme ke třetímu velmi důležitému kroku: mladý chemik! Z nasbíraných surovin si totiž musíme uvařit lék, a ten si uvaříme jedině tak, že budeme na sobě vzájemně testovat nejrůznější byliny a houby, jejichž konečně správnou kombinací se nám snad podaří uzdravit. Že si před tím navíc musíme ještě postavit svou vlastní laboratoř, to dá snad rozum!
Miasmata se tak tváří jako tvrdá neúprosná adventura ze staré školy, kde nám místo podané pomocné ruky tu naši raději sežerou. Proto kdo na tato slova slyší, ten ať očekává bližší informace v prvním čtvrtletí roku 2012. A rozhodně nezapomenout podpořit tvůrce na Kickstarteru!
zdroj:
tisková zpráva
Mozartovo Requiem v d-moll jako film
A z Kickstarteru zpátky na Kickstarter a shodou nezávislých okolností a náhod opět ke dvěma bráchům. Tentokrát jsme ale na návštěvě u Matta a Adama Bucceri, kteří se se svou tvůrčí dílnou Samsquanch Films upíchli ve městě andělů, v prosluněné Kalifornii. A řekli si, že už toho sluníčka bylo nějak moc, že by to chtělo šedivější kontury a stínový obraz. Mašinu na změnu počasí sice nemají, ale v době filmových triků a zážitků jim postačí i promítací plátno. Chlapci se totiž rozhodli zfilmovat Limbo.
Respektive… věrně napodobit vzhled Limba s pozadím vlastního příběhu. Film The Tide bude hraný a bude se točit okolo mladé dívky mořem vyplavené na tajuplném ostrově, kde bude postupně odkrývat drsná a nebezpečná tajemství tamních obyvatel. A jelikož film nemá bohatého mecenáše, který by zaplatil vývoj nezávislého snímku, obrátili se autoři na fanoušky, diváky a hráče. V době psaní tohoto článku se Samsquanch Films podařilo na Kickstarteru nastřádat krásných 2 846 dolarů (37 320 korun) a aby se mohl projekt bezproblémově rozjet, bude potřebovat ještě pár desítek Benjaminů Franklinů, což už snad nebude problém. Všechny nastřádané finance, i v případě převýšení zadané částky, půjdou pouze a jenom do výrobního procesu filmu, tudíž na triky, zelené plátno, kameru, osvětlovače, pronájem prostor, na herce a tak dále.
Pokud se snímek povede, co se týče obsahových a formálních kvalit, vsadil bych své komixy od Franka Millera, že dojde na projekce v kinech! Nám se promítání s největší pravděpodobností vyhne, ale i tak se budeme moct na film podívat přes YouTube, kam ho tvůrci plánují vyvěsit. Proto podporujme takovéto nápady, podporujme lidi, co něco dělají a těšme se, až na nás film poprvé zamrká – snad již 11. března 2012. A kdo přemýšlí, od koho je krásná hudba v přiloženém videu, tak od Chrise Zabriskieho – Prelude No. 21.
zdroj: Archiv
Videoherní město ve městě Robina Hooda
Za těch pár let videohraní, potažmo nezávislého, se zavedlo několik význačných videoherních akcí, festivalů a festiválků, na které se každoročně sjíždějí natěšení hráči, vývojáři a pisálci, aby tak během pár dní nasávali rozjařenou atmosféru, aby se pak následně vrátili domů a měli co povídat a psát. Videoherní festival GameCity je zrovna v tomto ohledu stejný; jinak ale kráčí svou vlastní cestou.
Letošní již šestý ročník GameCity proběhl v Nottinghamu od 25. do 29. října, kdy se na čtyři dny postavilo herní městečko se záběrem na velké i menší tituly. Vystavovala tady velká zvířata jako: Ubisoft, Activision, Electronic Arts, Nintendo a ostatní, jež se tak dělila o prostor s nezávislými formáty typu: Phila Fishe (Fez), Erica Chahi (Another World, Heart of Darkness, From Dust), Briana Provinciana (Retro City Rampage) či chlapců a děvčat z thatgamecompany (Flower, Journey), u nichž se rovněž dostalo na plodné přednášky a srandičky.
Dalo by se říct, že GameCity se tváří jako odstrčený Penny Arcade, ale to je, prosím, lež jako věž! Kde Penny Arcade nabízí odlehčenou verzi Electronic Entertainment Expo (odtud E3), tam GameCity odlehčuje se vším všudy a z hektických videoherních festivalů kouzlí domácí pohodu. Hrát hry narychlo a ve stoje? Ale jděte! Tady se rozvaluje na pohodlných sofa, zírá se do obřích širokoúhlých beden, zatímco se místností odráží prostorový zvuk, do něhož se přikusuje z opodál vystavených chutných barevných dortíků videoherní tematiky – prostě jako doma v pokojíčku.
zdroj:
tisková zpráva
Mimo spousty bombastických věcí, jaké se v GameCity daly letos vidět a zažít, bych vypíchnul tři z mého pohledu nejvýznamnější. Jednak v sobotu 29. října od půl deváté večer proběhla ve vyhlášené kavárně/baru Homemade vzpomínková párty na léta devadesátá. Což znamenalo, že se pojídaly sladké dobroty s chutnými chlebíčky a k tomu se na starých konzolích smažil Mario a Sonic. Předtím 27. října do GameCity dorazili Jan Svěrák s Jakubem Dvorským (Samorosti, Machinarium), aby tak společně uvedli britskou premiéru filmu Kuky se vrací (2010), načež pak odpovídali na dotazy diváků. A do třetice se na samém konci festivalu vyhlašovala takzvaná GameCity Prize, o níž se ucházely tyto tituly: Minecraft, Portal 2, Superbrothers S&S:EP, ilomilo, Child of Eden, Limbo a Pokémon Black. Organizátoři ceně dávají zrovna takový význam, jaký se dává prestižní Man Bookerově ceně za literaturu nebo Mercury Prize za hudbu – zkrátka ocenění za nejvýznamnější dílo v oblasti kultury. Z výše vypsaného výčtu to jasně padlo na Minecraft, jejž tak do budoucna odstartoval pravidelné udílení této ceny důležitým videohrám, které otřásly světem.
Zpětně si můžeme akorát povzdechnout, že jsme neměli peníze ani čas se tam letět podívat; třeba příště. Do té doby si připomínejme šestý ročník pořízeným sestřihem záběrů s hudbou Gameboy Tune od Tomáše Dvořáka z Machinaria.
zdroj: Archiv
Pojďte pane, budeme si hrát
Čas od času narazíme na názory lidí, díky kterým jsme na sebe, hráče, tak nějak hrdí. Řekneme si: „Jo, to je přesně ono! Skvělý, že to vidí i ostatní!“ Jasně, že nic se nemá přehánět a že pro spoustu lidí možná navždy zůstaneme „mrkajícími ještěrkami… bez rozumu, bez rozhledu a bez schopnosti si cokoli pamatovat“. (Pokud vám unikl Tom Chatfield a jeho 7 způsobů, jakými hry odměňují mozek, jděte to napravit!) Faktem nicméně zůstává, že hraní… hraní je od pradávna jednou z nejpřirozenějších součástí lidského bytí.
Povídají nám to i Eric Zimmerman (herní návrhář), Jesper Juul (z oboru Herních studií), Leigh Alexander (herní novinářka) a Syed Salahuddin (herní návrhář a kurátor umění). A povídají nám to hezky. Moc pěkně se to poslouchá, moc pěkně se na to dívá a trošku odrostlejší hráč si u toho připomene, jakými směry se videohry za ta léta vydaly a kam míří dnes. Určitě nemá smysl, abych tu vystupoval jako tlumočník – vše podstatné a daleko lépe podané se dovíte ze samotného videa. Ale ne abyste video vypínali před úplným koncem! Jenom doplním a prodloužím už tak dlouhou chiptunovou ruku (LIVE | Pause: chiptunový portál pro labužníky), že hudba, jakou v dokumentu slyšíte, je od: 4mata, The Shortsleeves a Trash80; chiptuny jsou prostě všude.
zdroj: Archiv
Webzin o nezávislých hrách žije a chce růst!
Amatérských webzinů pravidelně se zabývajících nezávislou videoherní tvorbou na českém internetu nikdy moc nebylo. Respektive nebyly vůbec žádné. A tak se čtenář Games vystupující pod přezdívkou GlaDOS dal dohromady se sirem Jarouskem, aby rozjeli internetové stránky o nezávislém videohraní.
zdroj:
tisková zpráva
Chlapci se nadchli pro psaní s jasně vytyčeným cílem informovat tří áčkově orientovaného hráče o dění, o kterém nemá nejspíš tušení. Informace o hrách jako: Braid, Dungeons of Dredmor, Limbo, Capsized, Machinarium, Shank, Bastion jsou jejich každodenní řeholí. K tomu si přidejme recenze, tematické články (z posledních například Herní soundtracky), rozhovory s nezávislými tvůrci, první dojmy, plánované rozjetí vlastního Minecraft serveru (s podotknutím, že bude určený převážně „rozumným“ hráčům), podporování českých nezávislých vývojářů či pořádání soutěží pro ně samotné – právě takový je a do budoucna by chtěl být webzin Nezávislé hry.
Stránky nadále hledají další nadšené redaktory a konečně taky nějaké nadšené mecenáše, kteří by se postarali o reklamu. Proto vyzývám všechny čtenáře Games: jděte se tam podívat – za nakouknutí nic nedáte. A za nás: mnoho zdaru, kolegové, a dělejte to pořádně!
Co se všechno odehrálo, zatímco jste hráli!
