Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC

Verdikt:

Jamestown je tvrdou neúprosnou střílečkou ze staré školy. Svým vizuálním pojetím, hudbou a herní filosofií vytváří pomyslný návrat do zlatých dob arkádových řeží. Období steampunkového 17. století, do něhož je hra vsazena, jenom umocňuje výsledný prožitek, na který tak zároveň láká mladé hráče toužící nakouknout do dřevních dob videohraní.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 81/100

5. 11. 2011 v 10:30 - Recenze Autor: Marek Král Komentáře: 0

Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.

Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze

Aby taky ne! Jamestown je báječný snad ve všem, co předvádí: vizuál vzdávající hold čtvrté generaci konzolí, hudba slévající staré (orchestr) s novým (elektronika), zavedená tradice stříleček z poloviny 80. let se tu ctí až s láskyplnou pobožností a nám odrostlejším harcovníkům navíc vrací něco, co internet vzal – hru více hráčů na jednom stroji. Zůstává tak otázkou, zdali Jamestown není pouhou úlitbou starým ztrouchnivělým pařezům retromilcům a zdali si ho užijí i mladí rozjančení pařani? To se dá hned zjistit.

Trocha historie

Nezávislí vývojáři z Final Form pro svou hru potili krev dobré dva roky a celý projekt si zacvakali z vlastní kapsy. Představa byla taková, že vytvoří jednu z těch tvrdých vertikálních stříleček, jakým se od drsných 80. let až do zhýčkané současnosti daří zejména v Japonsku. Jednotlivé vyjmenovávání titulů a přirovnávání nechme na jindy – postačí akorát, když zmíním střílečku Progear (2001) od japonských CAVE/Capcom, jejichž zplozená zběsilost se použila jako pomyslný stavební kámen Jamestownu. A když už Final Form hledali v Japonsku, padl jim rovnou do oka i božský režisér Hajao Mijazaki se svou Naušikou z Větrného údolí (1984) a Laputou: Zámkem v oblacích (1986). Díky nim Jamestown dostal onen půvabný styl, jaký tvůrci dál ještě ladili do podoby 17. steampunkového století.

„Píše se rok 1619 a já jsem jen tak tak unikl jasné popravě, jež byla na příkaz mého krále. Mohl jsem dožít někde v klidu a míru, spalující touha očistit své jméno však byla silnější. Osud mne dohnal až sem – na samý okraj známého světa. Mnozí tento kout nazývají Novým světem. Římané mu přezdívali Mars.“

Po úvodním slovu se spustí klávesové smyčce budující velkolepou atmosféru a husí kůže šimrající v šíji, rozšířené zorničky a úsměv ve tváři samy za sebe odměňují úvod, jaký se ve videohrách moc často nevidí. Ještě bych přisadil, že po skutečně dlouhé době si všímám toho, že videohra dokáže mít vtipné a zároveň zábavné motto: „Mars is waiting. Bring your friends.“

Jamestown, jak může název napovědět, hraje proti času a utváří svou vlastní fikci: první anglická kolonie se tudíž nenachází v Severní Americe, ale na Marsu a Sir Walter Raleigh objevuje Nový svět zpoza masivnější a pulsnější varianty létajícího vozítka z Naušiky/Laputy. Válka mezi Spojeným královstvím a Španělskem běsní a Sir Walter Raleigh si řekne, že když zasáhne proti sjednoceným silám Marťanů a Španělů, král by mu tu milost nakonec mohl dát. A protože to nebude vůbec lehký boj, může si Walter Raleigh (hráč) zavolat na pomoc další tři dobyvatele, třeba Johna Rolfa, Johna Smithe nebo Johna Whita (hráčovy kamarády, kteří si tak z dějepisu mohou společně dělat dobrý den).

Dál už jen palba

Anglo-američtí recenzenti by z fleku napsali, že Jamestown spadá do střílečkového žánru bullet hell, známého též pod názvem maniac shooter. V praxi to znamená, že ačkoli se dá létat ve čtyřech rozdílných vozítkách, každé po jednom základním a druhotném útoku, pořád je to peklo! A i když je hra ve čtyřech lidech logicky nejzábavnější volbou, navíc pokud jsou dobrými kamarády, ani to automaticky neznačí, že se u Jamestownu bude zívat.

Obrazovka je totiž stále zaplavována množstvím vystřelovaných nepřátelských projektilů, u kterých stačí jediný dotyk a jeden život v trapu. Pokud se nicméně daří, Jamestown se dokáže odvděčit takzvaným Vaunt módem, který nabízí omezenou nesmrtelnost a navýšenou sílu útoků. O nic spásného vyloženě nejde, ale když hoří za prdelí, tak se to náramně hodí.

Vizuální styl jsem chválil; ale tak já patřím mezi staromilce, na které 16bity udělají dojem vždycky. Rovněž oceňuji práci kreslířů, kteří jednoduchoučký příběh zahalili do překrásných předělů mezi jednotlivými herními úrovněmi a dokázali vyvolat obdobnou reakci, jako když nahlédnu do ilustrací Alberta Robidy.

To je zároveň jediné prokletí takovéto hry: téma je na svou herní náplň prostě a jednoduše předimenzované. Nechápejte to ale jako bůhvíjakou výtku! Jenom se pak na konci hry, která vlastně nebere konce díky promyšlenému konceptu, několika úrovním stoupající obtížnosti a možností pochlubit se na internetu dosaženým skóre, cítím poněkud podvedený, zklamaný, že z toho není něco víc než ‚jenom‘ výtečně odvedená tvrdá vertikální střílečka.

Jamestown probouzí takovou fantasii, o jaké se mi u arkád ani nesnilo; stejně jako bych si nikdy nepomyslel, že videoherní hudebník dokáže rovnou měrou skládat pocty jak sérii Contra, tak Claudu Debussymu – Francisco Cerda s tvůrčím týmem Final Form zkrátka válí!

Jste dost steampunk?

Odškrtávejte se mnou: Znáte Paula Di Filippa a jeho knižní sbírku Steampunk Trilogy (1995)? Kolik máte nahraných hodin ve Final Fantasy III (1994), Final Fantasy IX (2000), Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura (2001), Rise of Nations: Rise of Legends (2006)? Hráči světa World of Warcraft (2004), milujete gnómské a goblinní technologie? Hltali jste na hodinách dějepisu vždy a jenom viktoriánské období Spojeného království? Čtete s oblibou do pozdních ranních hodin cokoli od Julese Verna? A jak si rozumíte s Nealem Stephensonem a jeho Diamantovým věkem (1995)? Pánové, nosíte raději redingot, kazajku, norfolkský žaket, blejzr nebo smoking? Dámy, oblékáte si korzetový živůtek a nosíte odpolední šaty? Když vyjdete ven, berete s sebou klobouk? Umíte si zavázat kravatu takzvaně four-in-hand? Holíte se jedině břitvou? Píšete nejraději plnicím perem? Mluvíte na veřejnosti rádi spisovně? Máte svůj vlastní morální kompas, dle kterého se řídíte? Zvládáte a jezdíte na vysokém kole?

Foto od: Andre-M-HuenselerFroweMinahild

Nosíte po kapsách své osobní navštívenky? Milujete secesi? Vypadá váš domov jako kvaš 16 Cheyne Walk od Henryho Treffryho Dunna? Nebo raději tíhnete k Dantovi Gabrieli Rossettimu a jiným prerafaelitům? Jsou Felix Mendelssohn, Camille Saint-Saëns, Emmanuel Chabrier, Henry Bishop či Ferenc Liszt vaší bránou do hudebních sfér? Jste silné a svérázné osobnosti? Pracujete každým dnem na sobě? Nebojíte se zbraní? Umíte zacházet se šavlí? Nebo dáváte raději přednost jehlovkám, terčovnicím, prachovnicím či stylovému páru salónních pistolí nebo rovnou perkusnímu revolveru? Jste duší sladcí ničemové? Pokud jste četli román The Difference Engine (1990), v češtině vyšel pod názvem Mašina zázraků, od Williama Gibsona a Bruce Sterlinga, navíc se znáte s jistým Garrettem a čas od času se rádi vypaříte – pak byste měli mít slušně nakročeno!

Tagy: Indie retro střílečka arkáda

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.