Vzpomínáme: Command & Conquer: Red Alert nás nechal bojovat na Moravě a ve Slezsku
Bylo toho dost, co dobová recenze ve Score (každý jsme někde začínali) vytýkala Red Alertu. Bezduché kopírování předešlé hry Westwoodu, protivnou nutnost nainstalovat si jakýsi DirectX anebo třeba příliš akčních chodících misí. Šlo jistě o legitimní argumenty, nakonec je však přehlušila kombinace dravé realtimové strategie a povědomé techniky. První Red Alert, který se stal základem nové série C&C, u nás vyšel před 23 lety, 31. října 1996.
Vzpomínáme: Grim Fandango byla nejlepší hra, kterou nikdo nehrál
Divná, ale tak nějak... umělecky. To byl asi dojem, který měla většina lidí z prvního pohledu na obrázky adventury LucasArts jménem Grim Fandango. A ruku na srdce, většina hráčů u onoho pohledu taky zůstala. Masám sice unikla delikátní pocta noirovému filmu originálně zasazená do posmrtného světa, ale Grim Fandango, který vyšel před 21 lety, 28. října 1998, přesto inspiroval hráče, vývojáře... A ovlivnil dokonce i nehráče.
Vzpomínáme: Command & Conquer: Red Alert 2 byla strategie, která bořila svět zábavně
Barevný jako komiks a nadsazený jako parodie. I tak je popisován čtvrtý díl ságy Command & Conquer jménem Red Alert 2. Dala by se najít i další přízviska vypichující super svižnost a originální balanc, ale oněch 19 let nazpět, kdy Red Alert 2 vyšel, 23. října 2000, měla hra jedinou zásadní výhodu: Dovolila hráčům laškovně bořit Sochu svobody, Eiffelovku, Bílý dům a vůbec všechny další pamětihodnosti!
Vzpomínáme: Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura je zapomenutou perlou žánru RPG
Když se řekne „éra klasických RPG her“, leckomu se vybaví jména jako Baldur's Gate či Fallout, mnohým i trochu okrajovější Planescape: Torment nebo Icewind Dale. Asi málokdo ale na první dobrou vykřikne jméno Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura. Právě tenhle neprávem pozapomenutý titul originálně kombinující svět magie a techniky a spolu s tím i klasické inspirační zdroje žánru RPG vyšel před 18 lety a pár měsíci, 21. srpna 2001.„“–
Vzpomínáme: Age of Empires II byla strategie, kterou hrál každý
Když lidé vzpomínají své první multiplayerové zážitky, mnozí vytáhnou Counter-Strike či Quake III: Arena, někteří kmeti občas i Dooma nebo dokonce MUDy – ale pro řadu spíše svátečních hráčů bylo oním „poprvé“ Age of Empires II: The Age of Kings. Středověká RTS dovolující masivní souboje stovek panáků byla spásou pro ty pomalejší z nás, kteří špatnou mušku raději vyvážili vytrénováním 30 janičárů. Je tomu 20 let, co Age of Empires II 30. září 1999 spatřily světlo světa.
Vzpomínáme: DEFCON byl dokonalou seriózní hrou
U „simulátoru jaderné války“ DEFCON se mnozí dojímali nad věrnou emulací děsu atomového konfliktu. První hry totiž obvykle skončily absolutní anihilací obou stran přesně v duchu vzájemně zaručené destrukce. Popravdě daleko více mě však po delším hraní vystrašil okamžik, kdy jsem začal mechanismy solidně ovládat a byl s to jadernou válku „vyhrát“ – třeba tím, že přijdu jenom o polovinu populace! Odepsat východní pobřeží a pás farem ještě přece není tak špatné, když se to vezme kolem a kolem. Je to už 13 let, co nás DEFCON 29. září 2006 naučil si nedělat starosti a mít rádi bombu.
Vzpomínáme: Halo 3 nabídlo nejlepší hru dějin – až do svého vydání
Pokud jste byli v polovině minulé dekády alespoň trochu sci-fi pozitivní, nemohli jste si příprav Halo 3 nevšimnout. V této době série Halo ještě nebyla exkluzivní jenom pro konzole – její první dva díly vyšly i na PC, a tak hráči napříč platformami vyhlíželi „epické završení trilogie“. A vyhlíželi jej možná až příliš mocně. Halo 3, vydané před 12 lety, 25. září 2007, bylo nejlepší hrou historie – ale jen do okamžiku svého vydání.
Vzpomínáme: Doom 3 zkusil překonat své jméno a byl po zásluze potrestán
Asi jen málokdo čekal, že první kroky v Doomu 3 budou připomínat spíše úvod Half-Life než frenetické přestřelky první hry. Snaha o cosi nového se ovšem v případě Dooma 3 nepodepsala pouze pod úvodem. Od spawnování nepřátel po prokletou baterku dnes Doom 3, který vyšel před 15 lety, 3. srpna 2004, působí jako úskok stranou. Ve své době hra způsobila skoro malý puč uvnitř id Software a kráčela v duchu pomíjivých dobových trendů.
Vzpomínáme: Warcraft III je nepřekonaným vrcholem žánru RTS
„Povídám ti, je to absurdní – jako by nestačilo, že je to ve 3D! Navíc tam trpaslíci mají pušky! Tohle už není Warcraft!“ Právě takový nářek jsem zaslechl kdysi dávno v městské knihovně před 17 lety, někdy kolem 3. července 2002, kdy Warcraft III: Reign of Chaos definitivně spatřil světlo světa. Hořekování nad proměnou série bylo pochopitelné, při pohledu do zpětného zrcátka ale taky zcela zbytečné. Warcraft III se stal dost možná nejvýznamnější strategií dějin hned po Dune 2 a nejspíše i vrcholem žánru jako takového.
Vzpomínáme: Rise of Nations byl jediný úspěšný klon Civilization
Přejít od jediné vísky do bující megalopole světa zítřka. Takový zážitek nabídla slušná porce her. Většina z nich pro to ale využila abstraktnější tahový způsob – a ty, které se pokusily o realtime provedení, skončily spíše na smetišti dějin. Před více než dekádou a půl však s touto premisou nečekaně uspěla legendární strategie Rise of Nations. Vývojáři hry vydané před 16 lety a jedním měsícem, 20. května 2003, tak dokázali nemožné – ale ani to jim nepomohlo.
STRAFE – recenze
Heslem dnešní doby je náhodné generování levelů, předmětů a všeho dalšího, co pomáhá nekonečné znovuhratelnosti. Střílečka STRAFE, která kdysi zaujala svým ujetým videem ke kickstarterové kampani, se také rozhodla jít tímto směrem a zkombinovat vzpomínání na Doom s roguelike prvky. Jenže, roguelike lze pojmout za více konců, a v tomhle případě to vývojáři vzali za ten špatný.
Realpolitiks – recenze
Nebylo toho málo, co strategie Realpolitiks papírově nabízela – vše od simulace uprchlické krize až po kolonizaci Jupitera slibovalo unikátní možnost pohrát si na mapě dnešního a budoucího světa. Titul inspirovaný strategiemi od Paradoxu, jako je Europa Universalis, Crusader Kings nebo Hearts of Iron, se zároveň odhodlal postavit prokletí strategií z moderního světa. Podařilo se mu prorazit tam, kde neuspěli mnozí jiní, nebo je odsouzen skončit na smetišti dějin?
Townsmen - recenze PC verze
Navzdory krizi válečných RTS se jiným strategických žánrům evidentně daří poměrně dobře. Středověká budovatelská strategie Townsmen je toho ideálním příkladem. Původně mobilní hra od HandyGames vyšla i pro PC, čímž zaujala naši pozornost. Jde však o šťastný příklad mobilního portu pro PC, nebo je spíš cosi shnilého v království Townsmen?
Transport Fever - recenze
Odkaz Transport Tycoon je věčný - dodnes skvěle hratelný titul, doplněný v open source verzi o tunu nového obsahu, je jak vrcholem budovatelských strategií, tak i nezdolnou výzvou pro vývojáře. Dalším sdružením vývojářů, které se rozhodlo Transport Tycoon pokořit, je studio Urban Games. Před několika lety přišli se záležitostí Train Fever a její letošní nástupce Transport Fever koncept vláčkové hry rozšiřuje o autobusy, náklaďáky, lodě, tramvaje i letadla. A to celé v detailní 3D grafice. Stačí to však na překonání dosavadního krále žánru, nebo Urban Games dopadli stejně, jako řada vývojářů před nimi?
Halcyon 6: Starbase Commander – recenze
Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?
Starbound - recenze
Zatímco herní svět řeší No Man’s Sky, vyšla bez většího humbuku na konci července verze 1.0 jiné podobné hry. Řeč je o Starbound, sandboxovém survivalu, který po pěti letech vývoje konečně v „plné“ verzi servíruje své možnosti širokým masám. Jak si hra stojí z pohledu fanouška sci-fi i žánrově nevyhraněného hráče? A nejde jenom o další obrovskou hru s procedurálně generovaným obsahem, která začne brzy nudit? Na všechno si odpovíme.
Poly Bridge - recenze
Kdo v mládí nestrávil alespoň pár (desítek) hodin se starým Bridge Builderem, ten jakoby nebyl. Jeho duchovních nástupců dnes existuje celá kopa, na Steam nejnověji po dvouletém předběžném přístupu dorazila i plná verze nejnovějšího z nich, titulu jménem Poly Bridge (Steam). Jak moc se však tento liší od jiných konkurentů?
SimplePlanes – recenze
I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.
Party Hard – recenze
Sezóna oslav a grilovaček je tady, což představuje ideální příležitost napravit rest z minulého roku, kdy jsme nestihli recenzovat simulátor sériového vraha návštěvníků nejrůznějších večírků s názvem Party Hard. Tenhle kříženec Commandos, Hotline Miami a Super Columbine Massacre RPG! sice přímo volal po kontroverzi, ale nakonec ji vyvolat nezvládl, na rozdíl od pozitivního ohlasu ze strany hráčů.
Big Pharma - recenze farmaceutického tycoonu
Budovatelských strategií dnes sice vlivem nezávislých studií přibývá, ale nejlepšími specialisty v oboru přesto zůstávají matadoři jako SimCity, Transport Tycoon či Theme Hospital. Právě poslednímu jmenovanému se na první pohled podobá Big Pharma, která slibuje možnost vybudovat farmaceutického obra, co vydělává na léčení lidských chorob. Hra už byla chválená ve své early access verzi, uleví tedy pamětníkům kvalitních tycoonů, nebo jde jenom o pouhé placebo?
