Včera započatý padesátý ročník festivalu dokumentů a vědy obecně Academia Film Olomouc v rámci svého programu představí i tři krátké, leč zajímavé události herního ražení. První z nich začne již dnes (přednáška Pawla Scheibera jménem Prázdné ulice: Civilisté v počítačové válce od 15:30, Kino Metropol) na mě blízké téma vylidněnosti virtuálních bojišť. Během přednášky dojde i na projekci polského dokumentu Virtuální válka o subkultuře harcovníků simulátoru Il-2 Sturmovik.

Jak si možná někteří z vás pamatují, dřívější výstřelky VR technologií, například helma VFX1 z poloviny 90. let, byly často doprovázeny odérem žaludečních šťáv, popřípadě polykáním prášků proti bolesti hlavy. Dnešní špičky herního a hardware průmyslu mají za to, že se VR nemoc konečně podařilo překonat díky rychlejším výpočetním kapacitám a lepšímu rozlišení displejů. Jsou však tací, podle kterých se tento problém nikdy nepodaří zcela eliminovat. Právě z jejich nápadů dost možná vzejdou skutečně revoluční hry pro virtuální realitu, protože jak se ukazuje, hry a programy pro virtuální realitou budou vyžadovat zcela odlišný přístup - ne jen překlopení současných titulů do VR systému.

Vyšponujte svou fantazii do maximálních otáček a představte si, že zatímco nyní sedíte u počítače, vyvolí si vás jako svého strážného kyberanděla holka v nesnázích. Snaží se totiž utéct z dystopického totalitního státu a vy jste jejím hodným Velkým bratrem, který jí má pomoci. Zhruba takto začínala první epizoda logické stealth hry République pro iOS, na kterou si před rokem a čtvrt posvítil Pavel a s gustem ji vlepil devítku. Doba notně pokročila a první tři vydané epizody République se dočkaly remasterové předělávky v Unity 5, která zamířila i na PC. Jak si ale République, tělem a duší dotyková hra, vede ve světě klávesnic a myší?

Náhoda nebo snad osud tomu chtěl, že policejní střílečka Battlefield Hardline vyšla skoro deset let po jiné policejní střílečce - SWAT 4. Hra od Irrational Games se bohužel do historie first-person stříleček nikterak zásadně nezapsala, přestože při zpětném pohledu disponovala hned několika nevídanými inovacemi, jejichž kvality jsou dnes ještě výraznější a vzácnější než v roce 2005. Stojí za to si je připomenout.

31. prosince 2014 úspěšně skončila fanouškovská machinima série Freeman's Mind (oficiální stránky a všechna videa najdete zde), která po více než sedm let vyprávěla zápletku Half-Life, nahlíženou skrze ukecanou, paranoidní a sociopatickou mysl Gordona Freemana. Ačkoliv je celá video série nejvíce známá pro vtipný a chytrý monolog tvůrce Rosse Scotta, Freeman’s Mind je více než jen glorifikovaným let's playem. Sedm let natáčení, vytrvalá produkce i divoký příběh z pozadí tvorby Freeman's Mind jsou testamentem překotných změn, které se v posledních několika letech odehrály v odvětví “filmů”, natáčených ve videoherním prostředí.

Tak nám snaha o kopírování filmů v herním kontextu zabila The Order: 1886. Kontroverzní viktoriánská střílečka v posledních týdnech rozvířila vody svou (relativně) krátkou kampaní a (relativně) přílišným spoléháním na cutscény oproti herním pasážím. Jak už je v podobných případech tradicí, zvedla se promptně velká vlna nevole vyjádřená třeba skrze průměrné hodnocení  a Metacritic kolem 65 %. A stejně jako v minulých letech po každém kontroverznějším AAA titulu, který je obviněn ze slabší herní složky, se houfně objevuje volání po omezení "poslední dobou stále populárnější" snahy o vykrádání filmových postupů. Snad by prý vývojáři měli přestat následovat klišé Hollywoodu a konečně se zaměřit na to, co jde hrám nejlépe, totiž interaktivitu. Když se ale podíváme na historii složitého vztahu mezi hrami a filmem (popř. filmovým médiem, tj. i televizí), vyjde nám z toho jedno mnohem méně radikální řešení než jaké představuje naprostá žánrová očista.

Pokud máte zrovna dneska hluboko do kapsy, že i jednodolarové tituly jsou pro vás moc drahé, nebo máte jen chuť na experiment, máme pro vás pětici zajímavých freewarovek. Najdete mezi nimi tituly pro většinového hráče, něco pro milovníky umělecké pozéřiny, zahrajte si experimentální simulátor novinařiny, neméně prapodivnou simulaci stopování nebo adventuru, která vypadá jako levoboček smysl postrádajícího, leč absurdně vtipného Jazzpunku. Račte si z nabídky vybrat sami.

Příslib pořádného hororu je obvykle snadnou cestou, jak hráče zaujmout. Když však anglické studio Pulse Tense Games loni v létě vyhlásilo kickstarterovou kampaň na svůj sci-fi projekt Solarix (homepage, Steam), nepodařilo se vybrat ani skromných 10 tisíc liber. Šancí, jak situaci v dobré obrátit, se proto v očích vývojářů stalo předčasné vydání první části hry v early access na Steamu. Aktuálně dostupná verze Solarix popisuje úvod mrazivého příběhu o vesmírné kolonii napadené mimozemským virem, přičemž hra sama sebe popisuje jako first-person "psychologický survival horor". Velmi rychle po spuštění alfa buildu však vyjde najevo, že nebezpečná infekce zřejmě nakazila i herní principy a game design Solarixu. 

Rok se s rokem sešel a Independent Games Festival, pořádaný při GDC, již po sedmnácté odměnil nejzajímavější počiny skutečně nezávislých (a náležitě artových) vývojářů. Středečním večerním ceremoniálem provázel Tim Schafer a Nathan Vella. Hned dvě ceny získala kosmická explorační záležitost Outer Wilds, fanoušky originálních her ale mohou zajmout i další, mediálně málo exponované hry. Jejich přehled i s videi a odkazy najdete v našem článku.

Návrat k přírodě je v kurzu. Po vynikající Never Alone, která svým pojetím doslova vybízela ke koupi letenky na Aljašku a následné nevyhnutelné bídné smrti daleko od civilizace, s podobně romantickou hrou přichází i vývojář John Presseisen. Jeho vize se promítá do roguelike laděného simulátoru přežití jelena jménem The Deer God. Ten jsem okusil primárně v early access verzi, kterou autor před pár dny překlopil do plné verze, která má ovšem dle první reakcí stále problémy s technickou stránkou. Jak vám ale především tyto první dojmy z hraní vysvětlí, vedle zmíněné Never Alone Presseisenova jelení hra krásně ukazuje, že dělají-li dva totéž, není to nutně totéž.