Karel Drda
V Zoo Tycoon osobně nakrmíte žirafu a umyjete slona
Představení nového dílu série Zoo Tycoon pro Xbox One bylo zábavné. Novináři se uchechtávali, ale jinak s respektem sledovali dvojici vývojářů, kteří byli neuvěřitelně zažráni do svého projektu a o krmení žirafy mluvili pravděpodobně se stejným zanícením, jako když Marie Curie-Sklodowská oznamovala objevní radioaktivity. Po pravdě řečeno ty prvotní úsměšky jsem si neodpustil ani já…
Onlinovka Wildstar slibuje i budování měst
O MMORPG Wildstar se dosud objevovaly informace všeho druhu, ale podle té nejdůležitější má jít o trochu jinou online hru, než jaké jsme byli doposud zvyklí hrát. Oficiální materiály tvrdí, že Wildstar nabídne zbrusu nový styl hraní, nové pojetí soubojů a především, bude to neuvěřitelná zábava na dlouhé měsíce.
Česká pecka Hero of Many a další zajímavé hry pro Android
Letní várka her pro Android platformy je zde. V naší přehlídce nejzajímavějších herních novinek jsme se pokusili vyhovět každému, koho prostě baví občas hrát hry na chytrém telefonu či tabletu se systémem Android. Žánrově jsme tolerantní, takže pokud v naší přehlídce nenajdete svůj oblíbený titul, neleňte a klidně napište. Poslední měsíce díky nástupu celé řady nových telefonů a tabletů ukazují, že grafika hodně titulů se opravdu výrazně vylepšila.
Dojmy z hraní Neverwinter říkají, že se hru vyplatí hrát i sledovat
Každá nová MMORPG hra má velký problém v podobě všech těch předchozích titulů, které se odkudsi vynořují a hráči nabízejí neuvěřitelné množství dojmů, které automaticky hledají v téhle nové hře. Neverwinter na to šla od lesa a snad i cíleně se tvůrci rozhodli, že jejich online RPG běsnění se nebude snažit předchozím hrám nijak podobat a rovnat. Na toto nikde nevyřčené krédo budete v průběhu hraní velmi často narážet i v okamžicích prodírání nánosy klišé, které k danému žánru patří. Neverwinter není nijak originální MMORPG. Je však vidět, že tvůrci hru dělali tak nějak po svém - v dobrém i v tom špatném.
Path of Exile je výborná alternativa k Diablo a Torchlight
Pohled na 3D izometrická fantasy RPG bude už navždy pokřiven optikou herní legendy Diablo. Novinář i hráč táhnou kupodivu za jeden provaz a pravděpodobně už navždy budou takovým hrám říkat diablovky. MMORPG Path of Exile se tak zařadí do dlouhého seznamu titulů, který bude navždy s legendou srovnáván, protože to prostě je klon Diabla a nikdo s tím nebude moc polemizovat.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #5
Stojím na vysoké zasněžené hoře a dívám se kolem sebe. Všude jen samý sníh, vichr bičuje moji tvář a já si říkám, že jsem měl radši zůstat doma. S mečem to umím, s kladivem také, ale ti noví nepřátelé? Jsou celí z kovu, místo rukou mají takové zvláštní pařáty, které se vám zakousnou do těla jako lžička do šlehačkového dortu. A mají stroje, které za ně bojují. Svět se zbláznil. Celý život jsem se motal kolem Divinity's Reach, ale že tak blízko od domova potkám něco takového? Lornarův průsmyk je místem, kde si každý sáhne na dno svých sil.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #4
Putování světem Tyrie je jako ochutnávka dobře upečeného dortu. Ty nejlepší a nejchutnější věci se skrývají a vy se k nim musíte poctivě prokousat. Guardian Karrull se nehoní za zkušenostmi, nehledá dobrodružství za každou cenu, přesto je každý den několikrát překvapen a uhranut světem, který funguje.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #3
Komplexnost světa Guild Wars 2 udivuje i po více než týdnu hraní. Samozřejmě že velikost údivu a odehraný časový úsek ještě nic neznamenají, protože hry tohoto typu své chyby odhalí mnohdy až po půl roce hraní. Přesto lze říci, že směrem k tvůrcům stále míří palec nahoru.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #2
Cestování je v Guild Wars 2 bezesporu tou nejsnadnější věcí. Pěší turistiku v nádherném světě Tyrie však Karrullovi usnadňuje dokonalý systém teleportů, které jsou rozmístěny u všech zásadních vesniček, měst i jejich čtvrtí. Teleport nemůžete použít hned, musíte k němu nejprve dojít. V tomto ohledu je hra ještě přísná. Pak však následuje velmi benevolentní přístup, kdy stačí na mapě odkudkoliv kliknout na cílové místo přesunu a tím vše je vyřešeno. Karrull je ovšem starý turista, který coby pamětníkEverquestu na takové podfuky nehraje a chodí pěšky. Tedy, chodil.
Hry, které šly po krku World of Warcraft, ale neuspěly
Fantasy a MMORPG k sobě patří, o tom snad už dnes nikdo nepochybuje! Stylová propojenost magických světů s masivním online hraním navíc zcela evidentně vede nad jinými žánry, jako jsou sci-fi či akce ze současného světa. Trpaslíci, elfové, kouzelníci či zcela vymyšlené bytosti nás evidentně lákají mnohem víc, než postavy z daleké budoucnosti i obyčejné přítomnosti. Nebo prostě vývojáři sázejí na jistotu a nechtějí vymýšlet něco nového.
Stronghold Crusader 2 - recenze
Křižáci se pod vedením krále Richarda Lví srdce vydali ve 12. století do Svaté země a jejich dobyvatelské choutky provázela výstavba sofistikovaných opevnění, odrážení nepřátelských hord a samozřejmě také obléhání nepřátelských hradů. O tom jsou vlastně všechny středověké výpravy, které jsou popsány ve strategických a budovatelských hrách zasazených na jih od Cařihradu. Stronghold Crusader 2 nevyjímaje, protože jde o návrat k žánrové klasice.
Wildstar - recenze
Planeta Nexus vyžaduje pozornost všech vyspělých bytostí z vesmíru. Je bohatá na suroviny a minimálně dvě frakce se nově objevený svět snaží ovládnout. Zvolíte si jednu ze stran, přistanete a začnete plnit všelijaké úkoly, která vás posunují na vývojovém žebříčku stále kupředu. Takhle stručně můžete charakterizovat onlineovku Wildstar, která nabízí staré a osvědčené herní mechaniky, ale v novém kabátu.
The Elder Scrolls Online - recenze
The Elder Scrolls Online nepřišla s ničím radikálně novým a vlastně jen oprášila důvěrně známé mechaniky MMO žánru. Nabízí je ale ve značně vylepšeném kabátu jinak tradičního konceptu a samozřejmě v oblíbeném světě The Elder Scrolls. Pro někoho to může být málo, pro jiného postačující důvod k tomu, aby platil měsíční poplatky a bavil se.
Eschalon: Book III - recenze
Nehrál jsem první ani druhý díl Eschalon, ale velmi podobný Avadon 2: The Corruption mě dostal před časem na kolena. V kontextu mnoha událostí z poslední doby tvrdím, že dělat RPG hry jako nezávislý vývojář může být kouzelné pro obě strany - hráče i vývojáře.
Valdis Story: Abyssal City - recenze
Je už taková doba, že se roztrhnl pytel s 2D plošinovkami a hopsacími hrami, za kterými už dávno nestojí velká studia, ale nezávislí vývojáři. A je vtipné sledovat, jak mnoho podobných titulů strčí velké hry s převahou do kapsy, pokud jde o zábavnost a šarm. Valdis Story: Abyssal City je jedním z nich.
Fist Puncher - recenze
Pixelově obstarožní grafika, laciné situační vtípky a hrdina, který zápletku řeší raději dobře mířenou ranou, to jsou hlavní klady hry Fist Puncher. Stylovost a jednoduchost by šla s nadhledem označit za jakéhosi žánrového předchůdce Saints Row, kdyby ovšem v časové ose nešlo o novější titul.
Dungeon Keeper - recenze mobilní verze
Mohla to být nezapomenutelná předělávka legendární hry na mobilní platformy. Mohl to být hit, u něhož by nezůstalo jediné oko suché a slovo nostalgie by získalo zcela nový a netušený rozměr. Bavíme se Dungeon Keeperovi, na jehož vydání pro mobily a tablety čekala celá řada fanoušků s dychtivým očekáváním. V roce 1997 šlo o jedinečné zjevení z dílny Petera Molyneuxe a studia Bullfrog. A dnes?
Path of Exile - recenze
"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.
Avadon 2: The Corruption - recenze
Pokud nesledujete nezávislou scénu detailněji, pak vám pojem Avadon asi nic neřekne. Nebudu chodit kolem horké kaše, já o jedničce slyšel jen velmi vzdáleně. A to ještě od takových těch divných přátel, co vyznávají hraní komplikovaných her a při komunikaci s vámi se zásadně dívají na suk uprostřed stolu.
PixelJunk Monsters Ultimate - recenze
Projekt PixelJunk Monsters od studia Q-Games se dal v roce 2008 vnímat jako začátek slibné cesty. Jejich pojetí notoricky známého a oblíbeného žánru, kterým je v tomto případě tower defense, slibovalo naději na úspěch. Jenže čas je opravdu neúprosný. A hrát v roce 2013 PC verzi s názvem PixelJunk Monsters Ultimate už takovým zázrakem není.