Tři moderátoři a žádný host, co z toho asi vzešlo? Fight Club #61, co jiného. Protože si...

Vybrat hru roku je přeci tak jednoduché! Všichni máme svého jasného favorita, přinejhorším dva až tři a vybrat vítěze není zas tak obtížné. Jenže si představte, že se s těmi svými dvěma a někdy i třemi favority sejde banda zhruba pěti lidí. Najednou je těch hlásících se kandidátů třeba čtrnáct a volba se začíná trošku komplikovat, protože ustupovat se nechce nikomu. Začíná kolečko vyjednávání, vyměňování, handrkování a pošťuchování, až zbude nejlepší desítka a v ní jeden vítěz. My v redakci už ho samozřejmě známe a nebojíme se vám ho po rozkliku předvést. Ještě před tím je však třeba připomenout, že rok 2011 byl na skvělé hry opravdu nesmírně bohatý. Když si vzpomeneme, jak jsme si před rokem stěžovali na obtížnou volbu, musíme se tomu jenom smát. Byl to opravdový hardcore, ale pokud by se to mělo letos opakovat, zlobit se samozřejmě nebudeme. Je lepší mít těžkou pozici při rozhodování o tom, která hra je nejlepší, než nemít pořádně co hrát. Na tom se snad shodneme. A s tímto milým konsensem už vás definitivně posíláme za naší Hrou roku 2011 - příležitostně se také můžete mrknout, které hry nás nejvíce oslovily na jednotlivých platformách.

Zatímco jsme v redakci pomaloučku uzavírali první šedesátku rvaní se a překřikování...

Už druhé Vánoce slaví naše nová redakce na Games.cz a za tu dobu se toho v herním světě i na našem webu odehrálo opravdu hodně. Děkujeme vám tedy za vaší přízeň, příspěvky v diskusích, vaše e-maily, dotazy i čtenářské recenze. Vážíme si toho, že to díky vám na Games.cz žije, a všem vám samozřejmě přejeme co nejpříjemněji strávené Vánoce a celý zbytek herně bohatého roku 2011.

Pokud jste ovšem zvyklí na text „rolniček“, a to klidně v angličtině, v podání EA asi původní píseň nepoznáte.

Před tři čtvrtě rokem jsme psali o právním ohrazení se Ubisoftu proti THQ, kteří měli prý navzdory legislativě v oblasti konkurenčních doložek „lovit“ talentované tvůrce právě z Ubisoftu.

Je možná trochu nefér psát o knížce, která se čerstvě vyprodala, nota bene o titulu, který se her dotýká jen okrajově, ale pokud si v úctyhodném počinu nazvaném KMENY nalistujete kapitolu MMORPG, budete mít spolu s námi jasno – tenhle literární, respektive spíš fotodokumentární, počin nelze na Games opominout.

Velkou premiéru si v našem ringu Klubu rváčů odbyl šéfredaktor Score Lukáš Bašta, kterého jsme zatáhli do debaty o smyslu a povaze letošních Video Game Awards. Zdrbli jsme nejenom samotný ceremoniál předávání cen, ale i výherce jednotlivých kategorií a při té příležitosti jsme narazili na problém s přijetím východoevropských her u evropských a amerických médií. Z VGA vzešla i diskuse ohledně nové podoby Metal Gear Rising – shodli jsme se na tom, že nám moc nevoní a snažili jsme se vysvětlit proč. A „proč“ jsme se ptali i v dalších minutách, tentokrát nad osudem ukrajinských tvůrců série S.T.A.L.K.E.R., kterým se podle všeho dost kymácí půda pod nohama. Zato mi jsme při reakcích na vaše otázky stáli pevnýma nohama na pevné zemi, o čemž se můžete přesvědčit, když si Fight Club #57 pustíte, hned teď.

K poměrně nepříjemnému závěru došel Jason Stark, art director z australského studia KMM Brisbane, které bylo dle očekávání s definitivou zavřeno. Dle Starka se momentálně australský herní průmysl, alespoň z pohledu vývojáře, dostal do bodu totálního kolapsu. Posuďte sami. THQ zavřela studia v Brisbane a Melbourne, skončila i australská studia Visceral Games, Team Bondi, Krome Studios a Pandemic Studios.

Tohle asi tradiční hráči, kteří podobně jako já řešili problémy Albionu (Call of Duty bylo synonymem pro Druhou světovou a hranatá krev v Quakovi jako něco přelomového), uslyší buď neradi, nebo to vezmou jako zprávu z jiné planety. Jenže když ze sebe setřeseme nánosy mechu a lišejníků a protáhneme artritické prsty, musíme se podívat na současný herní byznys realistickým pohledem. Sociální vztahy a sítě na internetu se ukázaly být něčím víc, než jen tradiční bublinou a v současnosti ženou nemalou část herního průmyslu vpřed. V Activision si to uvědomili, a tak představili sociální platformu Call of Duty Elite, o níž jsme toho napsali opravdu spoustu. Electronic Arts následovala se svým Battlelogem pro Battlefield a oba top hráči tak mohou určit směr dalšího vývoje. A Jamie Berger z Activision na to konto prohlásil: „Věříme, že celoroční služba, která bude 24 hodin denně a sedm dní v týdnu rozšiřovat herní zážitek za hranici prostého hraní, bude v dalších letech nezbytností“. Proč se tak domnívá? „Teď to může být jen názor, ale za tři až pět let nebude, bude to realita. Budete chtít podporovat rozličnou hráčskou základnu a k tomu nuceni nabízet dostatečné služby a dlouhodobou obsahovou strategii. Nevidím způsob, jak by to hry jinak zvládly.“Mýlí se? Zřejmě, zdůrazňuji zřejmě ne, ale s mnoha a mnoha výjimkami. Je pravda, že současný příklon k socializaci her (mimochodem, všímáte si, jak slovo socializace a sociální ztrácí svůj původní význam?) je silný a nepopiratelný. FIFA 12 má EA Sports Football Club, NfS Autolog... a půjdeme dál. Od prostého propojení s Facebookem, až po vlastní komunitní platformy, které jsou logicky pro jejich provozovatele lepší.

Možná, že studio Kaos, které stojí za prvním Homefrontem, už má hlavu v popravčím koši,...

Tak to alespoň tvrdí American McGee, který se momentálně nachází v Šanghaji a se svým týmem Spicy Horse vesele vyvíjí jak klasické hry, tak hry pro mobilní platformy.

A než se zeptáte, ta částka je v dolarech.

Tvrzení z titulku potvrzuje výzkum Austinské university pro komunikaci, který se zaměřil na reklamy ve hrách.

Eric Hirshberg z Activision se v jednom rozhovorů vyjádřil k tomu, co formuje herní průmysl a dle něj jsou to zcela jasně hráči a nikoliv momentální stav ekonomiky.

Jonathan Jacques-Belletete, vedoucí týmu, který má na svědomí vizuální podobu Deus Ex: Human Revolution, opět nakousl kyselé jablko dnešního vývoje her – vizuální podobu a problémy s jejím vnímáním. „Myslím si, že opravdový grafický či vizuální styl je v našem průmyslu stále špatně chápán. Pořád se setkáváme s přístupem – uděláme to nablýskané, ještě nablýskanější než byla ta poslední hra“. Jednoduše chce Jacques-Belletete říci, že se dnes zaměňuje technická dokonalost s uměleckou hodnotou.