Plošinovky mohou být veselé, mohou být krásné na pohled a přesto smutné nebo mohou být temné po úplně všech stránkách. Příkladem takové beznaděje je třeba stará dobrá Limbo, která pro deprese vážně nejde daleko. Podobnými barvami, tedy odstíny šedi, „hraje“ i další smutná plošinovka Dream Alone.

Jako každý týden je tu náš pravidelný Jízdní řád, který vás seznámí s hrami, které vyjdou v tomto týdnu. Herní byznys už se začíná probouzet, a tak se objevilo víc titulů na různé platformy a tak byste si mohli najít něco, co učaruje vašemu srdci. Ostatně, posuďte sami. Jízdní řád pro vás připravil a namluvil Honza Vondrášek.

Druhý letošní Fight Club se pořád odehrával v informačním polosuchu, kdy se herní průmysl teprve probouzí a zase tolik se toho kolem nás neděje. Jenže ani to nám není překážkou, protože třeba Adam se nám pustil do zajímavě streamlinované stealth akce Never Stop Sneakin', zatímco Vašek sáhnul do úplně jiného soudku a vytáhl z něj český Attentat 1942.

Opravdová, nefalšovaná a odzbrojující překvapení jsou v herním průmyslu rok od roku vzácnější. Velké firmy sice tajnůstkaří, ale nakonec jim informace stejně utečou, zatímco malí vývojáři vám s chutí vykecají díru do hlavy. Do toho si vezměte opatrnost velkých značek a máte recept na cokoliv, jen ne na překvapení. O to víc si ceníme níže uvedených adeptů – zastihli nás nepřipravené a v jednom případě nám opravdu poslali čelist dolů a obočí nahoru.

Delší dobu spekulovaný „pořad“ Nintendo Direct dnes konečně dorazil. Je tedy kratší, než bývá zvykem, ale o to víc je plný zajímavých novinek. Až na pár výjimek (jako třeba oznámení Dark Souls Remastered) se všechny týkají konzole Switch a toho, co na ní letos vyjde.

Kategorie sportovních her je co do nominovaných titulů rozhodně ta nejpředvídatelnější. Muselo by dojít k něčemu nevídanému, aby se do naší nominace nevešly každoroční zaručené fotbalové hity, a pak už zbývá vyřešit jen to, zda zbylá místa přiklepnout basketu, hokeji či nějakému zápasení. A víte co? Letos jsme si řekli „dost“. Nesmělé, ukňourané a stěží slyšitelné „dost“, protože ačkoli čtyři z pěti her asi nikoho nepřekvapí, ta pátá už by pár obočí zvednout mohla.