Konference Sony na letošním GamesComu přinejlepším rozpačitá, ale několik pozitivních kusů se na ní i tak našlo (a ne, ta podivně tancující skupinka to nebyla).

Pokračujeme v seriálu o historii adventur, který byl původně připraven jako přednáška pro komponovaný videoherní večer Press Start v Bio Oko. První díl pojednával o vzniku adventur a textovkách společnosti Infocom, druhý díl se zabýval prvními grafickými adventurami z produkce společnosti Sierra a díl třetí zdokumentoval legendární point and click adventury od LucasArts.

V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!

Pamětníci jako my v redakci s nostalgií vzpomínají na oprýskané maringotky, které v osmdesátých letech společně s kolotoči a dalšími atrakcemi brázdily naší zemi za železnou oponou a pro několik generací znamenaly téměř jedinou možnost, jak se dostat k nejnovějšímu výdobytku imperialistické kultury – videohrám. Zlatou éru arkádových automatů si nyní můžete připomenout v nově otevřeném muzeu Arcade Hry jen pár kilometrů od Prahy. Na Games už jsme se o něm letmo zmiňovali, v tomto článku se na tuto bohulibou aktivitu mrkneme blíž, ale nejdříve dostanete malou nalejvárnu ohledně historie arkádových automatů.

V dobách dávno minulých jsem celý rok čekal, až na Svatováclavské hody přijedou kolotočáři s maringotkou, a mezitím se den co den připravoval o lepší prospěch a oběd u Shinobiho, Wrestlingu a 1943, které běžely v předsálí kina s neprozaickým názvem Horník (město neprozradím). Budova kina tam pořád stojí, neonový název Horník už ale zmizel a je z toho tuctová kavárna a podivná pivnice. A jestli jsou tam ještě hry, to už nevím. A maringotka s bezzubou ženskou, která rozměňovala dvacetikorunové papírky s Žižkou nebo Komenským na pětikoruny, ta už k nám do vesnice taky nejezdí, ostatně já už taky moc ne. Nemám tohle odporně nasládlé vzpomínání rád, ale když jsem kolem sebe včera uviděl 50 kabinetů s hrami, které mě stály tolik peněz a v té době i nervů a dloubanců ostrými lokty, tak to vylezlo samo. A bylo to fajn. Vlastně je to fajn, protože už si nemusím pořád rozměňovat peníze.

Posledním z retro panelů vývojářské konference GDC 2011 byla přednáška Willa Wrighta o vzniku původního SimCity. Wright nejprve na přítomné udělal dojem prohlášením, že pracuje na několika nových hrách, načež tohle celkem slibné intro zase hned pohřbil slovy o tom, že nepůjde o žádné áčkové tituly, nýbrž spíš stažitelné hříčky do telefonů atd. Pak už přišla řeč na původní téma přednášky. V roce 1984 vývojář dokončoval svoji první hru Raid on Bungeling Bay, kterou kompletně naprogramoval i nakreslil.