Clustertruck sice může z obrázků až nápadně připomínat stylizaci jedné úrovně Gang Beasts, ale ve skutečnosti jsou obě hry od sebe hodně daleko. Novinka studia Landfall Games se snaží o nový a svěží přístup k plošinovce, pokud tak můžeme tuhle zběsilou jízdu nazvat. Ve hře totiž z pohledu vlastních očí skáčete z jednoho kamionu na druhý a snažíte se divokým „parkourem“ dostat do cíle.

Remastery byly, jsou a budou dobrým prostředkem, jak znovu utržit na hrách, které už tak trochu zavál čas. Zatímco někdy je rozhodnutí remasterovat nějaký titul diskutabilní, je několik her, u nichž je jasné, že budou mít své kouzlo i na nové generaci konzolí. Když pominu stále vyhlíženou Red Dead Redemption, určitě sem budu řadit i trilogii Assassin’s Creed her s Eziem, která se ovšem v listopadu vrátí v remasterované The Ezio Collection pro Xbox One a PS4 (na PC nevyjde).

Mirror’s Edge se do herní historie zapsala jako statečný, ale komerčně neúspěšný pokus o jiný druh akční hry – s výraznou stylizací i ženskou hrdinkou, minimem soubojů a s důrazem na plynulý pohyb. Přes zmíněný neúspěch se však kolem hry vytvořila početná a hlasitá skupina fanoušků, která nakonec EA přesvědčila, aby značce dala druhou šanci. Výsledkem je Mirror’s Edge Catalyst, kterou Adam v textové recenzi ocenil solidní sedmičkou, když hře vyčetl hlavně přílišnou podobnost s jedničkou. Co dalšího je na Catalyst špatně, a co naopak dobře, se můžete podívat v následujícím videu.

Dnes už možná koncept Prey 2 nevypadá tak úžasně. Kombinace pěkné grafiky, sci-fi a střílečky s prvky parkouru už prostě nepůsobí tak unikátně. Jenže v době představení traileru se psal rok 2011 a hra vypadala na svoji dobu jednoduše skvěle. Jak první hraná ukázka, tak i první CGI trailer (viz níže) zkrátka vzbudily velké ohlasy a zrušením hry si Bethesda u příliš mnoho hráčů zřejmě nepolepšila, letošní E3 by však možná mohla hořké emoce napravit. 

Průměrná Quantum Break, výborná Grim Dawn, pěkná, ale tupá Adrift, očekávaně těžká Dark Souls III nebo graficky a příběhově skvělá Uncharted 4. Za poslední týdny vyšla celá řada her v celém kvalitativním spektru, což znamená, že jsme také recenzovali celou řadu her. Jak jsme je hodnotili, najdete v následujícím přehledu.

Před rokem jsem Dying Light (recenze) označil za zbytečnou hru s tím, že tvůrci sice měli ambice, ale nedokázali je v plné míře převést do praxe. V Techlandu se však za ten rok nepoučili a namísto, aby problémy původní hry řešili, je opakují v pokračování, které je převlečené za masivní datadisk. Jeho podtitul The Following napovídá, že pokračuje v marné krasojízdě ambicí, které znějí lákavě, ale ve skutečnosti zase tak skvělé nejsou.