Možná už víte, že osobně vítám jakoukoliv možnost gaučového hraní s přáteli. Těší mě, že se tento kdysi obvyklý prvek pomalinku vrací do módy a v případě Hacktag dokazuje, že má originality na rozdávání. Hacktag spoléhá na dva hráče, kteří se ujímají odlišných rolí – jeden je ve hře přítomen fyzicky, druhý jen virtuálně.

Drak se probouzí, ale tentokrát si svou zuřivost nehodlá vylít na nějaké nebohé princezně nebo obyvatelích Jezerního města, nýbrž na rozpínavém Japonském impériu. Dost dobře se však může stát, že místo toho sám sebe hryzne do ocasu. Do Hearts of Iron IV 8. března přibude výrazně vylepšená Čína v datadisku Waking the Tiger (díky, pánové a dámy z Paradoxu, že jste mi svým názvem úplně zkazili celou dračí metaforu).

První This Is the Police jsem si vážně užil. Bavil mě projev cynického náčelníka policie Jacka Boyda, který těžce nesl fakt, že ho jeho nadřízení posílají do důchodu. Bavilo mě starat se o svůj tým strážníků, sledovat jejich postup kariérním žebříčkem a bát se o jejich životy, když se řítili do nebezpečné situace. Rovněž mě bavilo hrát na obě strany – znít jako poctivý chlap při veřejném projevu a přitom koketovat s mafií, abych si vydělal půl míče pro bezstarostný život zahořklého dědka. A letos to mě i vás čeká znovu v pokračování This Is the Police 2.

Američtí vědci zjistili, že když se jim nepodaří nějaký experiment, může to vyústit ve světovou apokalypsu. Jaký druh konce světa vás čeká tentokrát? Zase ti stokrát omílaní zombíci? Ale kdepak. V pixelartové adventuře The Long Reach čelíte sdíleným nočním můrám.

Herní průmysl tenhle týden potvrzuje, že jeho kolečka už se rozjíždí na plné obrátky. Další velké tituly a nebo zajímavé hry, které opouští early access a solidní žánrový rozptyl, který zajistí, že kdybyste neměli co hrát, tento týden vám může vytáhnout virtuální trn z hráčské paty. Podívejte se sami v našel přehledu her, které vychází tento týden, který pro vás sestříhal a namluvil Honza Vondrášek.

Moje zavýsknutí nejspíš muselo probudit celý do snů ponořený dům, ale nemohl jsem si pomoct. Ještě pár vteřin jsem vyjeveně zíral na obrazovku, než jsem si konečně uvědomil, co se stalo, a vrátil se zpátky nohama na zem. Před mýma očima se na počítači stalo něco, co jsem mohl ovlivnit jen velkou oklikou, a stejně jsem se v tu chvíli vznášel na iluzorních obláčcích vlastní geniality, pronásledován neodolatelnou touhou líbat jistého Hispánce. Co se mi stalo? Dvěma slovy: Football Manager.