Přesně takto vypadají mé nejstarší a nejlepší vzpomínky na herní Desetiboj, a každý nový kousek s 20 let starými zážitky bezděčně srovnávám. Docela dlouho jsem k tomu ale neměl příležitost, protože klasický Decathlon už herní firmy nedělají a pouze jednou za čtyři roky vyplodí další nudný olympijský titul. Vyplývá z toho, že se Cinemax strefil do díry v nabídce her a šlo pouze o to, jak moc se jejich Retro Decathlon 2012 (na DSiWare jenom Decathlon 2012) přiblížil jednoduché, ale zabijácké, návykovosti vzorové hry v mnoha jejích variantách.

Jestliže moje prvotní reakce na oznámení Ultima Forever měla podobu zaťaté pěsti a komiksových blesků nad hlavou, postupné dooznamování konkrétních informací o hře rozehřívá mé srdce a ruce se rozevírají do polohy: „vítej staronová Ultimo!“ Samozřejmě jenom obrazně, protože vývojáři z EA Mythic zatím předvádí jenom sliby a zejména to, jakou konkrétní podobu bude mít jejich pojetí free to play modelu, rozhodne o mé případné náklonnosti. Soudě dle nedávného nastínění free to play konceptu Paulem Barnettem a aktuálního dovysvětlení Jeffem Skalskim, by to ale s Ultima Forever nemuselo dopadnout špatně.

Nevyslovenou pravdou prodejů her na mobilní platformy, primárně na iOS, je, že nejlepší cena je ta nejnižší možná, pokud pomineme cenu nulovou.

Na Rozcestníku vystřelily nové směry, a nezávislí vandrovci se tak mají zase kde toulat. Zjistíte, co je to RPG ne-epických rozměrů. Možná se zamilujete do dívky s fialovými vlasy ráže: „Videoherní hrdinové, rozstřílím vás na cucky!“ Vandrovci, navštívíte i dalekou a dávnou Indii, ačkoliv osvícení si z cesty nejspíš neodnesete. A tak se raději ještě vypravte do známých fantastických koutů, jež po čase mohou zavonět stejně silně jako tenkrát v Baldurově bráně. Šťastnou cestu!

Možná si ještě pamatujete na herní duo z roku 1997 respektive 1999 jménem Heavy Gear.

Replayabilita či (ne)hezky česky znovuhratelnost je jedním z hlavních kánonů současného hraní a herního marketingu.