Články s tagem: experiment
Punkový Zeno Clash II se připomíná novým videem z beta verze
First person mlátička-střílečka-adventura Zeno Clash navzdory všemožným nedodělkům, plynoucím ale většinou z totálního indie statutu chilských tvůrců ze studia ACE Team, byla herdou do zad unifikovaného stylu všech FPS her, ať už jde o unikátní hratelnost, grafické zpracování nebo příběh. Lehce se dala hra zaškatulkovat mezi zhulenosti a podivnosti, ale punkový odklon od všeho „normálního“ byl příjemný.
Angelina ví jak na hry
Na první pohled vypadá Conservation of Emily jako normální nezávislá skákačka s pixelovou grafikou v popředí a fotografickými kolážemi v pozadí. Hraní je trochu podivné – za skákajícím panákem se nečekaně zjevují fotografie koťátek nebo zkorumpovaného britského politika. Interaktivní komentář? Ano. Autorka Angelina vysvětluje, že tak reaguje na článek uveřejněný v novinách Guardian o nelegální těžbě deštného pralesa. Vtip je v tom, že Angelina o tom ví kulové. Angelina není člověk. Angelina je umělá inteligence.
Zamilujte se na dálku v experimentální "hře" Bientôt l’été
Fatale, The Endless Forest, 8, Graveyard, The Path – tvůrci z Tale of Tales jsou plodní, ale jestli je alespoň některý z jejich výše uvedených projektů hra, o to by se daly vést hodinové debaty. A také se vedou. Však uvidíte, až (snad) příští týden vyjde jejich nejnovější kousek s krkolomným názvemBientôt l’été. Budou se probírat inspirační materiály, bude se zamýšlet nad smyslem díla, bude se řešit, co je na Bientôt l’été herního, a co už není, a jak si obě části procentuálně vedou. Přitom se podle vývojářského blogísku zdá, že hlavní vzkaz díla je jasný – mezilidská komunikace s použitím jedné vyhraněné formy.
Curiosity: síla experimentu
Dvě desítky let ve velkém byznysu? Pro někoho to může být ráj, ale Peteru Molyneuxovi to stačilo. Letos se rozloučil s pozicí kreativního ředitele Microsoftu a pronajal si část opuštěné rozlehlé kanceláře v britském Guildfordu. Jeho životní příběh se tak pěkně vrátil na začátek: z garáže na špičku a zpět do garáže. Je tu ale jeden zásadní rozdíl – dnes už není tím naivním mladíkem, který se na začátku osmdesátých let omylem dostavil na život určující schůzku ve firmě Commodore. Teď už je respektovaným tvůrcem.
Trailer na otrokářskou hru je PR experiment nebo realita?
Dívám se, jestli není 1. dubna, ale kalendář říká, že ne. Přesto video z domnělého...
Počítače se učí hrát Civilizaci dle manuálu a jde jim to
Co by se asi stalo, kdyby počítač uměl pochopit význam věty napsané třeba v angličtině? Když na tuhle otázku chcete najít odpověď, jedna z cest vede přes experimenty, jako když počítači dáte několik netradičních úkolů. Vědci a studenti univerzity v Massachusetts takhle před dvěma roky napsali program, který instaloval nejrůznější software na základě instrukcí napsaných na stránkách Microsoftu, a na letošním setkání Asociace počítačových lingvistů přišli studenti Branavan a Silver z londýnské univerzity se skriptem, který počítač naučil hrát Civilizaci II (konkrétně FreeCiv). Zatímco v původní verzi hru na jeden ze způsobů dokončil jen ve 46% případů, když dostal počítač přístup k hernímu manuálu a mohl si ho po svém přebrat, vyhrál již téměř 80% všech her.
Hry s živými organismy aneb virtuální manipulace s realitou
Snaha napodobit realitu je vývojářům vlastní od chvíle, kdy vznikla první hra, ale pořád se odehrává pouze ve virtuálním prostoru a nemá přesah do reality (pokud nepočítáme neprobádaný vliv her na lidskou psyché). Ostatně, představa, že lze skrze hru ovlivňovat realitu, je jako vystřižená z béčkového sci-fi thrilleru. Přesto se však něco takového nedá odsoudit jako utopie, jak ukazuje experiment, který v rámci výzkumu provádí na univerzitě ve Stanfordu asistující profesor a fyzik Ingmar Riedel-Kruse. Jeho pokus s biotickými hrami umožňuje přes tradiční herní mechanismy a interface ovládat živý organismus.
Punkový Zeno Clash II se připomíná novým videem z beta verze
First person mlátička-střílečka-adventura Zeno Clash navzdory všemožným nedodělkům, plynoucím ale většinou z totálního indie statutu chilských tvůrců ze studia ACE Team, byla herdou do zad unifikovaného stylu všech FPS her, ať už jde o unikátní hratelnost, grafické zpracování nebo příběh. Lehce se dala hra zaškatulkovat mezi zhulenosti a podivnosti, ale punkový odklon od všeho „normálního“ byl příjemný.
Angelina ví jak na hry
Na první pohled vypadá Conservation of Emily jako normální nezávislá skákačka s pixelovou grafikou v popředí a fotografickými kolážemi v pozadí. Hraní je trochu podivné – za skákajícím panákem se nečekaně zjevují fotografie koťátek nebo zkorumpovaného britského politika. Interaktivní komentář? Ano. Autorka Angelina vysvětluje, že tak reaguje na článek uveřejněný v novinách Guardian o nelegální těžbě deštného pralesa. Vtip je v tom, že Angelina o tom ví kulové. Angelina není člověk. Angelina je umělá inteligence.
Zamilujte se na dálku v experimentální "hře" Bientôt l’été
Fatale, The Endless Forest, 8, Graveyard, The Path – tvůrci z Tale of Tales jsou plodní, ale jestli je alespoň některý z jejich výše uvedených projektů hra, o to by se daly vést hodinové debaty. A také se vedou. Však uvidíte, až (snad) příští týden vyjde jejich nejnovější kousek s krkolomným názvemBientôt l’été. Budou se probírat inspirační materiály, bude se zamýšlet nad smyslem díla, bude se řešit, co je na Bientôt l’été herního, a co už není, a jak si obě části procentuálně vedou. Přitom se podle vývojářského blogísku zdá, že hlavní vzkaz díla je jasný – mezilidská komunikace s použitím jedné vyhraněné formy.
Curiosity: síla experimentu
Dvě desítky let ve velkém byznysu? Pro někoho to může být ráj, ale Peteru Molyneuxovi to stačilo. Letos se rozloučil s pozicí kreativního ředitele Microsoftu a pronajal si část opuštěné rozlehlé kanceláře v britském Guildfordu. Jeho životní příběh se tak pěkně vrátil na začátek: z garáže na špičku a zpět do garáže. Je tu ale jeden zásadní rozdíl – dnes už není tím naivním mladíkem, který se na začátku osmdesátých let omylem dostavil na život určující schůzku ve firmě Commodore. Teď už je respektovaným tvůrcem.
Trailer na otrokářskou hru je PR experiment nebo realita?
Dívám se, jestli není 1. dubna, ale kalendář říká, že ne. Přesto video z domnělého...
Počítače se učí hrát Civilizaci dle manuálu a jde jim to
Co by se asi stalo, kdyby počítač uměl pochopit význam věty napsané třeba v angličtině? Když na tuhle otázku chcete najít odpověď, jedna z cest vede přes experimenty, jako když počítači dáte několik netradičních úkolů. Vědci a studenti univerzity v Massachusetts takhle před dvěma roky napsali program, který instaloval nejrůznější software na základě instrukcí napsaných na stránkách Microsoftu, a na letošním setkání Asociace počítačových lingvistů přišli studenti Branavan a Silver z londýnské univerzity se skriptem, který počítač naučil hrát Civilizaci II (konkrétně FreeCiv). Zatímco v původní verzi hru na jeden ze způsobů dokončil jen ve 46% případů, když dostal počítač přístup k hernímu manuálu a mohl si ho po svém přebrat, vyhrál již téměř 80% všech her.
Hry s živými organismy aneb virtuální manipulace s realitou
Snaha napodobit realitu je vývojářům vlastní od chvíle, kdy vznikla první hra, ale pořád se odehrává pouze ve virtuálním prostoru a nemá přesah do reality (pokud nepočítáme neprobádaný vliv her na lidskou psyché). Ostatně, představa, že lze skrze hru ovlivňovat realitu, je jako vystřižená z béčkového sci-fi thrilleru. Přesto se však něco takového nedá odsoudit jako utopie, jak ukazuje experiment, který v rámci výzkumu provádí na univerzitě ve Stanfordu asistující profesor a fyzik Ingmar Riedel-Kruse. Jeho pokus s biotickými hrami umožňuje přes tradiční herní mechanismy a interface ovládat živý organismus.
