Ochránci zvířat mezi vámi mohou být klidní, Riedel-Kruse ke svým experimentům nepoužívá krysy, potkany ani žádný jiný organismus s mozkem, který by mohl cítit bolest. Do pokusů s biotickými hrami zapojil vědec jednobuněčné organismy, zejména trepky, jejichž chování v kontrolovaném prostředí ovlivňuje hráč různými způsoby. A proč má výzkum zrovinka tuto podobu? „Doufáme, že hraní her s biologickými procesy tak malými, že je nelze pozorovat prostým okem, vzbudí v lidech zájem dozvědět se víc, že si uvědomí, jak je ten miniaturní svět úžasný,“ vysvětluje nadšeně Riedel-Kruse. Výsledky jeho experimentu krásně prezentuje video.

zdroj: Archiv

Riedel-Kruse a kolektiv vymysleli pro své experimenty celkem 8 druhů her, které kopírují klasické herní mechanismy z titulů jako je Pac-Man, Pong, Arkanoid a dalších. V některých hráč manipuluje s jednou trepkou, jiné zahrnují ovládání celé kolonie jednobuněčných potvor. Princip her je přitom velmi jednoduchý. Kamera snímá obraz trepky v „misce“ a přenáší jej na TV obrazovku se statickou hrací plochou. Hráč drží v ruce ovladač podobný klasickému gamepadu a pohyb organismu v rámci hrací plochy ovládá změnou polarity v misce s organismem, popřípadě vypouštěním malých dávek chemikálií, které mikroorganismy nutí k pohybu požadovaným směrem.

Spojení her s biologií už v minulosti zkusily jiné projekty včetně poměrně známého Fold-It nebo EteRNA. Žádný z nich však nenechal „hráče“ přímo manipulovat s živým organismem. Na jednu stranu je to, zejména s ohledem na další vývoj, mírně děsivé – s cílem experimentu lze však souhlasit. Podobnou formou, pokud se dostane mimo experimentální laboratoře a získá v praxi využitelnou podobu, lze určitě vzbudit zájem o biologii a řadu tajemství, kterými se tento vědní obor zaobírá.